Petr Soukup není
jen hudebním textařem, ale i básníkem, který nemusí být členem žádné
spisovatelské organizace. Je manažerem skupiny Abraxas, malířem. Právě vycházející básnická sbírka 2/3
chlapa vypovídá o jeho
vztahu k životu, v němž převažuje radost i hravost nade vším
ostatním.
foto: Andrea Sovová
Tvrdí se, že jablko
nepadá daleko od stromu. Platí to i ve vašem případě?
Neplatí.
Neznám nikoho z naší rodiny, kdo by psal básně, hudbu nebo se zabýval
grafikou. Ovšem po svém pradědečkovi a dědečkovi z matčiny strany jsem prý
komediant. Vlastně ani neznám lepšího vypravěče, než je můj děda. Nikdy se
neopakuje a do několika vteřin lezete po čtyřech smíchy. Spíše nálada je u nás
v rodině přenosná. Proto nemám rád tvorbu z negace za každou cenu. My se
rádi smějeme. Jsem přesvědčen, že můj bratr, který je spíše technického
zaměření, by byl naprosto skvělý herec komediálních rolí. Ovšem těch
s nadhledem. Jako byl Leslie Nielsen. Ale stydí se. (smích)
Kdy jste poprvé
zjistil, že se upíšete umělecké dráze?
Už
ve školce jsem realizoval nějaké absurdní komedie. Ale já slovo „umění“ nemám
moc rád. Za umělce se bohužel označuje hodně lidí, kteří nectí tvorbu jiných. Já
nikdy nechtěl být umělec a doufám, že jím také nejsem.
foto: Marie Bartošová
Vzpomínáte si na
svůj první literární úspěch?
Když
jsem vydal sbírku básní s názvem Darebák, dal jsem ji našemu učiteli českého jazyka
a ten mi řekl, že nechápe, proč studuji na technické škole. Já to taky
nechápal, ale naštěstí už je to pryč. Tu sbírku mam opravdu moc rád. Myslím, že
díky ní mě okolí v mé tvorbě začalo brát trochu vážně a dostal jsem větší
naději. Nemyslím od rodiny, ta mi pomáhala
vždy, ale spíše od toho okolí, které předstírá úsměv.
Můžete se zmínit o
svých básnických sbírkách?
Po
Darebákovi se ne-realizovala
sbírka s názvem Na
volné noze… Terryho Foxe, ovšem s produkcí se nedalo v klidu vyjít.
Udělalo se šest kusů, a tak jsem je dal rodině k Vánocům. Grafiku mi
dělali například Dan Bárta, Olda Krejčoves, Mirek Imrich, Slávek Janda a další.
Lidi, jejichž hudbu mám rád. Byl to zvláštní pokus, který pořádně nevyšel. Moje
naivita s amatérskou produkcí. 2/3
chlapa,
moje aktuální věc, na té pro mě není nic špatně. Je všude k dostání, dobře
se prodává a hlavně se u ní lidi smějou! Proto jsem ji vydal. Našel jsem
konečně správného nakladatele a hlavně ilustrace jsou velmi povedené. Nikdy by
mě nenapadlo, že jeden z mých nejoblíbenějších zpěváků je tak dobrý
ilustrátor a přesně pochopí význam těch rýmů. Aleš Čuma má obrovský vnitřní
svět, který umí dát najevo.
foto: Andrea Sovová
Na kterou z nich
vzpomínáte nejraději? Nebo mezi nimi neděláte rozdíly?
Každá
má svůj příběh. Pořád si je čtu. Není to mou sebestředností, ale já mám
problémy s pamětí a často mě překvapí, co jsem napsal, a chechtám se u
toho, protože si to nepamatuju.
V září 2013
vyšla vaše kniha poezie 2/3 chlapa. S jakým ohlasem se setkala?
S lepším,
než jsem čekal. Dopředu jsem to pokládal jen za povinnost, ale ono to mělo i
význam. Hlavní je, že se líbí mojí přítelkyni. To myslím úplně vážně. Má vkus.
Dám na ni.
Jak dlouho jste
svou poslední básnickou sbírku psal? A je v ní chlapská poezie?
První
a poslední báseň dělí asi sedm let. Když se prodají všechny výtisky, pokryje to
náklady. To je za sedm let práce slušný zisk. (smích) Je v ní
chlapská poezie a jsem pyšný na to, že v ní není ta chlapácká. Nesmrdí pivem
ani úzkostí. Dělá z handicapů přednosti.
foto: Marie Bartošová
Čím se tedy živíte,
jestli se mohu zeptat?
Hudební
branže. Mám takové vnitřní poslání, a sice spojovat kulturu. Skladatel vážné
hudby, který opovrhuje punkem, nebo punker, který zesměšňuje klasickou hudbu,
tak ti mi nesmí přes práh. Bojuju proti tzv. kulturnímu rasismu. Je fakt, že si
často dovoluju věci, kterými možná zaskočím, ale vždy se urazí jen duševně
staří a nevyspělí jedinci. Jsem rád, že nejsem sám a že má ta práce význam.
Jste autorem textů
pro hudební interprety. Je těžší psát pro jednotlivé zpěváky, nebo pro skupiny?
Pro
zpěváky. Skupiny většinou vědí, co chtějí.
Je podstatný rozdíl
mezi poezií a textem vhodným k zhudebnění?
Poezie
je větší svoboda.
foto: Andrea Sovová
Pro koho nejraději
skládáte?
Pro
kapelu, kterou poslouchám od svých deseti let a které už pár let dělám
manažera. Abraxas. A vůbec všechny
hudební projekty, které dělám se Slávkem Jandou. Mě baví lidi, kterým už není
20, ale mají pořád takovou duši a nadšení. Nikdy bych neřekl, že se z mého
nejoblíbenějšího skladatele stane nejlepší kamarád. To je jedna z mála
opravdových škol v mém životě.
Máte ve svém archivu spočítáno, kolik jste
napsal hudebních textů?
Ano,
díky OSA vím, že je to kolem padesáti. Napsal jsem jich mnohem víc, ale
ohlašuji jen ty, u kterých vím, že se budou hrát.
Láká vás
v hudební rovině napsat třeba libreto?
Bylo
by to zbytečné. Nebo alespoň zatím neznám lidi, kteří by do toho humoru šli se
mnou. Jsem odchován Vlastou Burianem, Šimkem s Grossmannem, Létajícím cirkusem Monty Pythonů, Lesliem
Nielsenem, Českou
sodou.
Na to už tu nějak nemáme koule. A ta uměle vytvořená vulgarita v některých
projektech zase nebaví mě.
Která hudba vás
baví?
Žánry
všechny. Se stejným nadšením si poslechnu jak dechovku, například Chaloupky pod horama – to je nádherná
věc, tak kapelu Krucipüsk, nebo Leoše
Janáčka. Ale nejbližší jsou mi J.A.R., pak taky WWW, Plastic People, Tata Bojs, Roman Dragoun… a
ze zahraničních určitě The
Blow Monkeys,
Sade a Michael Jackson.
Máte rád i výtvarné
umění. Zkoušel jste mimo malování obrazů i jiné techniky?
To
mě teprve čeká a strašně moc se na to těším! Parkety u nás doma už nebudou
špinavé jen od barvy, ale i od hlíny. Doufám, že mi přítelkyně uvěří, že to je
hlína.
Jaké malířské
způsoby nejvíce preferujete?
Ty
nejsvobodnější. Někdo dělá jógu, někdo chodí na fotbal nebo do hospody. Pro mě
je tvorba meditace. Pustím si hudbu a už se bavím těmi tahy na plátně. Nejsem
malíř. Hraju si. Doporučuju všem.
Poezie i malířství,
má-li mít vypovídající hodnotu, musí nás něčím přesahovat, udivovat,
vyburcovat. Jaká je vaše představa?
Přiznám
se, že rád provokuju, abych probudil šedou náladu. Ale nesnáším parazitování.
Nejednou jsem
slyšel, že staří čínští malíři s oblibou říkávali, že stačí jediný tah
štětcem. Váš pohled na svět je asi úplně jiný…
Ne,
úplně stejný. Miluju jednoduchost, stručnost.
Nabízí se srovnání:
Co je nejtěžší ze všeho, co děláte – napsat báseň, složit písňový text, nebo
namalovat plátno?
Text,
protože to je řemeslo a je to pro někoho druhého a já musím myslet za něj.
Básně, obrazy… to je radost ze života.
Jaké umělecké výzvy
vás v roce 2014 čekají?
Dožít
se roku
asi si udělám sólovou desku. Tolik lidí tu má tolik úžasných nápadů, ale nápad
má význam ve chvíli, kdy se realizuje. Mě nebaví večerní hospody.
Můžete pro čtenáře Best
of prozradit, kde nacházíte své zdroje
inspirace?
Z každodenní
lásky, na kterou mám obrovské štěstí. A z věty, kterou mi řekl Roman
Dragoun. Když jsem se ho zeptal, co to tedy podle něho je ten Bůh, řekl: „To je
síla, která řídí celý vesmír!“ Tahle věta mi změnila pohled na svět a celý
život. Nejsem vyznavač žádného náboženství, ale dodnes vidím, jak jsem jel z Písku
do Prahy, zapadalo slunce a já jsem brečel jako malej kluk. Kolik krás jsem
v tu chvíli pochopil! Roman Dragoun a jeho textař Milan Princ jsou pro mě
jedni z mála lidí, kteří vidí do šíře a ne jen na zeď metr před sebou.
Svazuje umění
člověka autorskou zodpovědností, nebo jej občas i osvobozuje?
Malíř
František Dragoun, Romanův otec, říkal: „Ve chvíli, kdy maluješ, uvědom si, že
tvoříš nové světy.“ Pro mě to platí u veškeré tvorby, ale moje světy jsou
svobodné. Svobodu chápu jako možnost mít radost, aniž by člověk jakkoli
parazitoval nebo narušoval svobodu někoho jiného.
Máte autorské
vzory?
Spíš
lidské. Nebo abych to řekl přesněji lidi, za které jsem v naší společnosti
opravdu rád a neskutečně si jich vážím. Karel Schwarzenberg, Zdeněk Mahler a
v poslední době například spisovatelka Eva Hudečková. Jsem pyšný na to, že
žiju v jejich době. Užívám si to! A díky Bohu za Havla!
Děkuji za rozhovor.
Text:
Vladimír Stibor
Foto:
Marie Bartošová a Andrea Sovová
Oficiální
stránky Petra Soukupa: www.petrsoukup.cz
Medailon:
http://www.youtube.com/watch?v=n1bycn7XYzM
Korektura
textu: Alžběta Strnadová
Produkce:
Michaela Lejsková
Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz
Ukázky
z básní
PETR BEZRUČ
Jak vášně tvé se kupily
Já hledal pomoc posil
Kdybych neblb u pily
Na rukou bych tě nosil
ANDERSEN
Miloval jsem mořskou vílu
Jenom do té chvíle
Než začali vyrábět
Potápěčské brýle
VYSOKOŠKOLAČKA
Jsem
já kráva, blbá, hrozná
Teď
umírám doma strachy
Co
když mě můj táta pozná
Až
si stáhne Rychlý prachy
SNOWBENCI
Myslíš, že jsem machr pouze
To neznáš mou pravou něhu
Roztaješ v mé první touze
Já i ty jsme kousky sněhu
