Tento výjimečný muž s jasnými cíli
je sám zářným příkladem toho, co přednáší na světových univerzitách. A tím je
přesvědčení, že v životě i ve sportu je nejdůležitější rovnováha. Podle
jeho názoru dnešní sport už vůbec není tím, čím býval před dvaceti lety, a
Joseph Šmarda tvrdí: „Jsme mimina a ne tvrdí hoši.“ Přesto se snaží pomáhat
vrcholovým sportovcům dosáhnout maxima. Jeho charisma, zdravý rozum a zápal pro
sport vás jistě přivedou k zamyšlení nad tím, jak se chováme ke svému tělu,
stejně tak, jako při našem inspirativním rozhovoru mě.
Foto: Lenka Hatašová
Stal
se z vás freelancer, nezávislý pracovník v oboru imunologie. Co vás k této
změně ve vašem životě přivedlo?
Zdá se mi, že někteří lidé trochu prozřeli a začali
se více věnovat svému zdraví a výkonnosti. Na tuto poptávku jsem okamžitě reagoval
a začal se tedy výrazněji věnovat soukromému poradenství. Spolupracuji
především se sportovci a také začínám spolupracovat s klinikou v
Portugalsku, kde by mělo vzniknout nejlepší lékařské centrum pro sportovce na
světě. Tato klinika bude sdružovat specialisty od nejlepších holistických
lékařů, až po nejzkušenější dentisty.
Jak
pomůže zubař špičkovému sportovci ke zlepšení výkonnosti?
Zubař odhalí mnoho. Sportovec může trpět tzv. tichými
záněty na kořenu zubu, nebo v okolí dásní. Představte si takový zánět na horní pravé
šestce. Poté celý tento pravý meridián (energetická
dráha – pozn. redakce) nepracuje jak má, tedy v tomto případě žlučník
a játra. Výkonnost celého organismu se tak pochopitelně snižuje, protože vše
souvisí se vším. To je základ holistické medicíny.
Řídíte
se holistickým přístupem také vy sám, excelentní sportovec?
Budoucnost sportu spočívá ve spojení holistického
zubaře, internisty, imunologa a chiropraktika. Jsem jasným důkazem toho, že i
v osmapadesáti letech lze vrcholově sportovat. Celý život se plně věnuji
svému tělu, nekouřím, nepiji alkohol, spím sice málo, ale tvrdě, protože
pracuji i šestnáct hodin denně. Chci lidem ukázat, že to stále jde. Je to pouze
o tom, jak se člověk stará o své fyzično.
Foto: Lenka Hatašová
Budete
se tedy stěhovat do slunného Portugalska?
To nebude nutné. Budu tam pravidelně létat, ale zůstanu
věrný naší zemi. Mám to zde velmi rád. Navíc zde mám sportovní zázemí.
Spolupracujete
i s českými vrcholovými sportovci?
Snažil jsem se. Jsem Čech a jsem na to pyšný. Hřejí
mě všechny medaile, které naši sportovci na světových sportovištích získávají.
Bohužel jsem narazil na stejný problém jako u autistů, kterým jsem se dříve
intenzivně věnoval, a to jsou finance. Naši sportovci nejsou zvyklí investovat
do svého zdraví a také nemají na péči o zdraví státní ani institucionální podporu.
Zažil jsem případy vrcholových sportovců, kteří byli sice velmi dobře vedeni po
stránce výživy i fitness, ale po sportovních výkonech si dali tlačenku a pivo, což
byla vůči jejich organismu naprostá nehoráznost.
Taková
tlačenka ale musí chutnat…
Ano, to jistě. Je to ale nejen otázka disciplíny,
ale též otázka přístupu k vlastnímu zdraví a především u sportovců přístupu k
výkonnosti. Vezměme si tenistu Novaka Djokovice. Rozhodl se investovat do své
výkonnosti a vrátilo se mu to tisícinásobně. Z testů potravinových
intolerancí se zjistilo, že ho na kurtu brzdí lepek. Začal ho ze své stravy eliminovat
a okamžitě jej to vyneslo na první místo světového žebříčku.
Z čeho
se takové testování skládá a jak je časově náročné?
Abychom mohli udělat detailní testy, potřebujeme
pouze odebrat krev, moč a stolici. Je to tedy časově nenáročné, otázka pár
minut. Osmdesát procent imunity sídlí v gastrointestinálním traktu, proto
je rozbor stolice velmi důležitý. Pokud jsou v něm nějaké poruchy, projeví
se to na hlavně na plících a mozku. Nedovedu si představit sportovce se
špatnými plícemi, protože právě ty jsou nositeli výkonnosti. Dlouho se také
nevědělo, že hormon štěstí, serotonin, je exkluzivně vyráběn právě
v gastrointestinálním systému. Důkazem toho je fakt, že lidé, kteří dobře
tráví, jsou obvykle velmi spokojení a dobře naladění. Ten, kdo dobře netráví,
rozhodně není šťastný.
Foto: Lenka Hatašová
Jak
je takové testování finančně náročné?
Vše záleží na tom, čeho chcete dosáhnout. Pohybujeme
se v rozmezí od šedesáti tisíc korun až do dvou milionů. To je
pochopitelně extrémní částka, ke které se vyšplhá obvykle klient, který vyžaduje
velmi hlubokou analýzu, a za kterým musím cestovat do zahraničí. Tím se náklady
pochopitelně zvyšují. Nejčastější test, ke kterému vyprodukuji přes padesát
stran podrobné analýzy, stojí okolo sta tisíc korun.
Často
od sportovců či jejich trenérů slýcháme, že „to je v hlavě“. Je to tedy
mylná domněnka?
Přesně tak. Pokud má sportovec díky nesprávné výživě
obnažené povrchy nervů, nic s tím nenadělá. Mozek vysílá signály do
svalové soustavy a do všech dalších orgánů. Pokud je ovšem mozek vysílá špatně,
sportovec zkrátka nemůže dosáhnout maximálního výsledku, protože tělo reaguje
pomaleji. Přístup ke sportu je dnes mnohem detailnější. Bohužel u nás sportovci
tento fakt stále zanedbávají, přitom jsou Češi rodilí sportovci a bojovníci.
Často vídáme, že se sportovec nervově hroutí i během závodu či zápasu, a to je
právě důsledek nesprávné výživy. Například již zmíněný lepek tuto reakci
zpomaluje. Potravin, které mohou tyto přenosy zpomalit, je ale značné množství.
Mléko, vaječný bílek a spousta dalších, specificky nazývaných mukozální potraviny.
Znamená
to tedy, že bychom měli ze svého jídelníčku vyřadit tolik oblíbená vejce?
To je na každém z nás. Věděla jste například,
že přibližně devadesát procent lidí je velmi intolerantních na vaječný bílek?
Je to v podstatě takové lepidlo. Schválně si jej zkuste nanést na prsty a
uvidíte, jak lepí. A nyní si představte, jak se chová uvnitř vašeho těla, hlavně
v tom případě, kdy vaječný bílek a jeho složky jako ovomukoid, nejsou stravitelné. Zjednodušeně řečeno, pokud budete
mít mozkové buňky „ulepené“ takovými mukozálními nebo lepivými složkami, jako jsou
kupříkladu opioidní peptidy kasomorfin, gluten exorfin a gluteomorfin/gliadorfin
(pocházející z lepku a mléka), mozek nebude nikdy fungovat tak, jak má.
Většina
sportovců má přece své nutriční poradce. Neodvádějí tedy takovou práci, jakou
by měli?
Tito poradci jsou samozřejmě pro vývoj a výkonnost
sportovce důležití. Bohužel ale nezacházejí do takových detailů a netestují
jednotlivé sportovce jako my, obvykle pouze následují jakési šablony. Každý
organismus je jiný a přesně na míru se mu musí ušít i výživa. Například nutriční
poradci obvykle netestují krevní skupiny a s nimi již geneticky určené různorodosti
trávení či potravinové alergie a intolerance. Je možné, že právě proto nemáme
tolik špičkových sportovců, protože odborníci se jim nevěnují na světové úrovni.
Zdá
se mi, že na tak malou zemi jich nemáme úplně málo. Chcete říct, že jde spíše o
náhody?
Ano, dle mého to jsou všechno výjimky. Od Jana
Železného a jeho nástupce Vítězslava Veselého, po kanoisty či fotbalisty. Máme
spoustu skvělých sportovců, ale jen minimum jich je v absolutní špičce. A
přitom by možná stačilo udělat to, co udělal tenista Djokovic. Tedy zamyslet
se, kam chci směřovat a udělat pro to maximum. Víte, v minulosti například
hokejisté hrávali i přes tisíc utkání za sezonu bez přestávky, v mnohem
tvrdších podmínkách a bez přileb. Dnes nic takového nevidíme. Dnes to jsou
mimina v plném brnění, s plexisklem na obličeji. Bylo to proto, že takzvaní
„železní muži“ (ironmen) byli živeni v jiném životním prostředí, a byli
tvrdí jak k sobě, tak i k soupeři. Dnes je prostředí horší, živiny
v potravinách jsou mnohem víc naředěné, než tomu bylo dříve – v porovnání
se sedmdesátými roky minulého století až o čtyřicet procent! Nemáme žádné
železné muže.
Foto: Lenka Hatašová
Zmínil
jste tenistu Djokovice. Možná ne železný muž, ale jistě muž s dlouhodobě vysokou
výkonností, je další tenista, Roger Federer. Toho také pokládáte za výjimku? Na
špičce se přece drží již mnoho let. Jak je to možné?
Roger Federer jistě velmi důkladně studoval a nadále
studuje své zdraví, a myslím, že na to ve Švýcarsku podmínky měl a dodnes má.
Je také důležité, aby sportovec byl k tomuto přístupu vedený sportovní
organizací, či v mládí rodiči a mládežnickými trenéry. Například hvězda
jeho krajanky Martiny Hingisové zhasla velmi brzo právě proto, že se detailně
nestarala o své zdraví a dnes trpí různými autoimunitními onemocněními.
Rozhlédněte se kolem, sportovci jsou často zranění, nemocní, nefunkční a
nevýkonní. Nechtěl bych být v jejich kůži, až kariéru ukončí. Pak teprve
začnou závažné zdravotní problémy.
Co
nejméně tedy můžeme udělat pro své zdraví, pokud například nemáme finanční
možnosti, nebo nejsme ochotni do svého zdraví investovat?
Můžeme alespoň přestat „být tím, co čteme“.
Farmaceutické firmy nám například na jaře na billboardech oznámí, že je čas
alergií a polovina z nás začne okamžitě kýchat. Uznejte, jak směšné to je.
Člověk totiž ztratil schopnost být sám sebou.
Zdá
se, že posledních deset let žijeme v hysterické „bio“ době. Jaký máte
názor na biopotraviny?
Na rozdíl od běžných potravin nejsou biopotraviny
vystaveny velmi jedovatým látkám. To je ale patrně jediná výhoda. Jinak jsou
stejně jako ostatní potraviny vystaveny životnímu prostředí, slunečnímu svitu
jiné intenzity než před padesáti lety a kyselým dešťům. Před tím není zkrátka
úniku. Určitě bych ale biopotraviny doporučil, ale přesto bych ohledně nich
nebyl nijak hysterický.
Foto: Lenka Hatašová
Vegetariánství,
veganství, frutariánství a mnoho dalších. Jaký je váš názor na tyto, v současnosti
populární, stravovací návyky?
Nejsem proti, ale jakákoli strava musí naprosto
pasovat danému jedinci. Pokud si člověk takové stravovací návyky vybere, musí
se velmi zajímat o veškeré suplementy, v případě vegetariánství nebo
veganství je například nezbytné doplňovat především železo.
Z televizních
reklam a billboardů na nás neustále útočí různé doplňky stravy, minerály,
vitamíny, tedy suplementy. Jsou opravdu tak důležité, nebo jsou to jen, jak se
říká, vyhozené peníze?
Nejlepší vědci světa hlásají, že ti, kteří neberou
suplementaci vitamínů a minerálů, aby si vybalancovali jejich nedostatky v těle
způsobené nedostatky v životním prostředí, páchají pomalou sebevraždu.
S tímto se naprosto ztotožňuji.
Každý
suplement je ale lék, který zatěžuje játra. Navíc většina z nás ani
netuší, co přesně našemu organismu chybí. Kde hledat řešení?
Právě proto je potřeba mít poradce. Každý, kdo se
zajímá o své zdraví a má možnosti, by si měl nechat udělat alespoň nějaké
měření. Samozřejmě sportovec mířící na titul mistra světa se musí svému zdraví
věnovat s mnohonásobně vyšší pozorností. Ohledně jater je to složité. Pokud je
suplement užíván nesprávně, může játra velmi zatížit.
Foto: Lenka Hatašová
Trh
je zaplaven různými výrobky rozmanitých cen. Podle čeho se má člověk při výběru
doplňků řídit?
Cena finálního produktu je závislá na surovinách,
které jsou k výrobě použity. Nižší cena tedy obvykle opravdu odpovídá
kvalitě. Já sám používám suplementy vyšší cenové kategorie, protože mám jistotu
jejich kvality. Jako příklad uvedu rozdíl mezi anorganickými suplementy, jako
je například síran železnatý používaný v levných tabletách, a chelátu železa,
který je používán v ryze organických suplementech. Rozdíl v ceně může být
až desetinásobný. Nicméně chelátové formy jsou velmi biodostupné a mají nulové vedlejší
účinky.
Stav
organismu je tedy závislý na životním prostředí. Dalo by se říci, který národ
je nejzdravější?
Nejhorší rizika pro organismus představují spad
kyselého deště a sluneční záření. Před těmito faktory není úniku. Pokud byste
vaši otázku vznesla před čtyřiceti lety, odpověděl bych, že nejzdravější jsou
obyvatelé deštných pralesů a Eskymáci, kteří žijí nejdále od průmyslových zón.
Dnes je vystavení těmto faktorům v těchto oblastech mnohem vyšší než
dříve. Přesto stále platí, že tito lidé jsou na tom lépe, než například
obyvatelé Ostravy či Lince, kde je koncentrovaný chemický průmysl.
„Jste
to, co jíte“ je nejen oblíbený televizní pořad, se stravovacími návyky se dá
pracovat. Životnímu prostředí člověk ale přece těžko uteče. Jak z toho začarovaného
kruhu ven?
My Češi a Moravané máme ke zdraví nulovou úctu.
Jdeme raději do fast foodu, kde utratíme dvě stě korun za hamburger a hranolky,
přestože bychom si mohli objednat krásný špenátový salát v luxusním hotelu
za polovinu. To je také holý fakt. S takovým přístupem nám žádné stěhování
za lepším životním prostředím nepomůže.
Od
práce s autisty, které jste se ještě donedávna věnoval, jste se nyní
zaměřil na komplexnější autoimunitní onemocnění, jako je například roztroušená skleróza.
Jak takovým pacientům, nad kterými lékaři lámou hole, můžete pomoci?
Člověk se léčí vlastním tělem. Tyto nemoci lékaři
pouze potlačují, ale neléčí. V mé péči se klient poměří, otestuje a
odchází domů k domácímu léčení se suplementy, které mu odborně sestavím.
Mám klienty s terminálním Parkinsonem, kteří neudrželi v ruce
vidličku, a dnes zvedají stodesetikilové činky. Stejně tak jako klienty
s roztroušenou sklerózou, kteří měli od lékařů černé na bílém, že již
nebudou chodit, a dnes chodí a radují se ze života. Já jejich tělu pouze dodám
látky, které jim chybí, a které nejsou toxické. Léčení balancí je něco,
k čemu svět zkrátka musí dospět.
Foto: Lenka Hatašová
Skoro
to vypadá, že by lidé měli jít rovnou k vám, než zamíří k lékaři. Je
to tak?
Víte, já pouze nepřednáším o balanci svým pacientům,
firmám či na vysokých školách, ale jsem toho i pádným důkazem. Nejhorší je,
nechat si radit od lékaře, který má sto kilo a kouří padesát cigaret denně. Nerozeznávám
slovo nemocný či zdravý. Existuje pouze odchylka od rovnováhy, balance, a
v takovém případě je člověk „nemocný“.
Vaše vzrušující sportovní kariéra a zajímavý život plný cestování
vás jistě naplňují, ale i vyčerpávají. Ještě jsme nezmínili správnou
regeneraci, která je pro organismus také velmi důležitá. Jak odpočíváte vy a
jak se má správně regenerovat?
Toto je velmi komplexní otázka na závěr.
Moje práce, můj sport, moje láska k lidem a moje láska k vědeckému
oboru aplikované imunologie mě naplňuje a tudíž nikdy neunavuje. Pracuji
průměrně šestnáct hodin denně, čili za posledních 33 let profesního života mám
dvě osmihodinové směny denně. První směnu vnímám jako životní nutnost, kterou
musí projít každý člověk, nicméně druhá směna je plně věnována práci pro úspěšnost
toho, co dělám. Je pouze na mém rozhodnutí, kterou směnou svůj pracovní den začnu.
Sportuji hodinu až dvě denně a spím pouze pět až šest hodin. S pomocí
balančních suplementů spím ale velmi tvrdě a zregeneruji tak velmi rychle.
Cestování a změny časových pásem velmi zatěžují orgány, jako jsou játra nebo
ledviny. Beru tedy intenzivněji ty suplementy, které podporují čištění těchto
klíčových orgánů a jejich činnost. Též se plně věnuji buněčné energetické
aktivitě, a pokud cestuji, tak věnuji buněčným záležitostem větší pozornost.
Děkuji
za rozhovor.
Text: Hana Robinson
Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com
Joseph Šmarda – kontakt: E: joe@smarda.org T: 420-603-276743
Vytvořeno ve spolupráci s hotelem Radisson Blu
Alcron www.alcron.cz
Korektura textu: Vladana Hallová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz