Martin Zach má
v životě jasně posazené priority. Vždy to byl, je a bude sport, i přes
nešťastný úraz s trvalými následky. O důvod víc zajímat se o možnosti,
které pro lidi nejen s tímto handicapem existují, a podpořit je i na
jejich životní cestě. Proto je také patronem občanského sdružení Caballinus, které nabízí hipoterapii
nemocným dětem, a založil Občanské
sdružení Martina Zacha. Jeho současnými sporty jsou buggykiting a snowkiting pro vozíčkáře. V rámci profese našel svoji seberealizaci v moderování, které mu jde
pro jeho okouzlující povahu a smysl pro svědomitost naprosto skvěle.
Foto: Lenka Hatašová
Už název Caballinus je zajímavý. Kdo a jak na něj
přišel?
Kolega fyzioterapeutky, která sdružení zakládala, přišel
s názvem Caballinus. Znamená
„koňský“ nebo také Fons Caballinus je bájný pramen
považovaný za zdroj inspirace. Podle legendy vznikl úderem Pegasova kopyta o
zem.
Cílem je zajistit
péči pro ty které konkrétní děti?
Ideální je začít v raném věku zhruba od dvou tří měsíců.
Jedná se o děti, které se opožděně psychomotoricky vyvíjejí nebo mají velkou
pravděpodobnost, že budou mít na základě neurologického postižení převážně
pohybový problém. Mezi klienty hipoterapie nejčastěji patří děti
s diagnózou dětská mozková obrna, Down syndrom, autismus, kombinované
vady, poúrazové stavy, svalová onemocnění.
Foto: Lenka Hatašová
Jak dlouho obvykle
trvá, než se dostaví první výsledky?
Je to velmi individuální. Největší efekt je vidět u těch
nejmenších, a to velmi často už po dvou až třech aplikací hipoterapie. Sám
pozoruji, že po intenzivní formě hipoterapie asi čtyř pěti jízd cítím zpevnění
trupu, lepší stabilitu a uvolněné nohy. U bolestí zad může pohyb koně uvolnit a
odstranit funkční blokády kloubů už po jedné hipoterapii.
Jaký je obvykle
postup práce s dětmi, které jsou bez jakýchkoli zkušeností s koňmi?
Běžně se poprvé přijedou děti podívat, jak hipoterapie
probíhá, jak jezdí ostatní děti. Koně si poprvé třeba jen v doprovodu
pohladí. Pokud se děti nebojí, tak se na základě vyšetření fyzioterapeutem
vybere vhodný kůň pro stimulaci a dítě se na koně položí nebo posadí.
Jakým způsobem
reagují a jakou máte metodu pro to, aby ke zvířeti získaly nejlepší vztah a pochopily,
jak s ním komunikovat?
U těch nejmenších dětí, které jsou ještě bez větších zábran
či špatných zkušeností, není třeba většinou nic zvláštního vymýšlet, kůň si
děti získá sám. Občas se stává, že se děti koně opravdu bojí stejně jako
ostatních zvířat. V takovém případě dobře funguje, když může dítě vidět
při hipoterapii ostatní děti nebo třeba sourozence, kteří už jezdí
s úsměvem. Dobré je začít s menším koněm, stejně tak s hlazením a
povídáním, co má koník rád a že ho moc rád sveze. Někdy je lepší na nic nečekat
a vyrazit hned vpřed.
Foto: Lenka Hatašová
Jaké jsou podmínky
pro přijetí dětí?
Vyšetření fyzioterapeutem a zvážení možných kontraindikací.
Podpora neurologa a konzultace nežádoucích účinků.
Jsou i nějaké věkové
hranice?
Dolní limit je šest týdnů věku. Horní je individuální.
Co ještě kromě
fyzična je v terapii posilováno?
Sebevědomí, sebejistota, uvědomění si sebe sama i vůči
okolí. Pozitivní naladění. U dětí hlavně rozvoj komunikace, rozvíjí se vztah ke
zvířatům a například u hyperaktivních dětí dochází k výraznému zklidnění
chování.
Kolik lidí se ve
sdružení angažuje a jak vypadá jejich pracovní harmonogram?
Základní pracovní tým tvoří šest lidí. Hlavní náplní je
pravidelný výcvik a trénink koní, kteří tvoří základ pro kvalitní provádění
hipoterapie. Hlavní činností je poskytování ambulantní hipoterapie cca třikrát týdně.
A asi devětkrát ročně celý tým nabízí hiporehabilitační pobyty pro rodiny
s dětmi z celé ČR.
Do jaké míry vám
členové týmu či děti ovlivňují osobní život a postoje?
Neřekl bych, že nějak výrazně, ale vidět takto postižené
děti není nic příjemného. Ale když vidíte, jak koně dětem pomáhají a děti mají
radost z jízdy, tak vás to trochu ovlivní.
Vnímáte
v procesech vedení nějaké složitosti?
Nejsložitější je získávat finance.
Jakým obvyklým
způsobem prostředky získáváte?
Většinu financí získáváme z nadačních projektů
velkých firem.
Foto: Lenka Hatašová
S čím se
potýkáte v běžném provozu a uvažujete o zlepšení?
Myslím, že tým je nastavený dobře a nyní funguje, jak má.
Do jakých
nadačních aktivit jste dále zapojen?
Založil jsem Sdružení Martina
Zacha, se kterým se zatím věnujeme sportům. Jinak podporuji různé charitativní
projekty, v poslední době hlavně jejich moderováním. Dále jsem zapojen do
projektu BezBAR.
Foto: Lenka Hatašová
Co vás k tomu
přivedlo?
Jsem rád mezi lidmi a moderování mě začalo bavit a chtěl
bych se tomu věnovat více.
Co přesně představuje BezBAR a pro koho je určen?
BezBAR je unikátní putovní bar, v němž hosty
obsluhují vozíčkáři. Můžete jej navštívit na českých a moravských kulturních
akcích, převážně na hudebních festivalech. www.barbezbar.cz
Jaké jsou pracovní
možnosti s vaším fyzickým omezením?
Těch možností není hodně, ale jak říkám a vidím u ostatních
vozíčkářů, když člověk chce, tak si práci najde.
Foto: Lenka Hatašová
Co přesně si máme
představit pod pojmy buggykiting a snowkiting?
Máme vyrobenou tzv.
tříkolku, ve které sedíme, a táhne nás drak. Je možné jezdit na louce, letišti anebo
právě na sněhu, buggy je uzpůsobená na ovládání rukama.
Určitý čas trávíte ve
společenském dění, ať už jako host, nebo moderátor. Když nemoderujete, jakých
věcí si u ostatních moderátorů všímáte a jaké sbíráte postřehy?
Všímám si, jaké používá slovní obraty, jak se pohybuje, jak
reaguje na neobvyklé věci a situace a tak dále.
Foto: Lenka Hatašová
Co dělá moderátora
moderátorem?
Asi právě to, jak zvládne vyřešit neplánované situace a
jestli zvládne být vtipný v dané atmosféře.
Co považujete za
prohřešky moderátorů?
Opakování nějakého výrazu nebo slova a potom také
neodhadnutí.
Foto: Lenka Hatašová
Jak se vy sám připravujete?
Snažím se připravit si scénář a informovat se o moderované
akci a věcech okolo, co by se mohly zapojit. Vždy je to jiné, ale hodně to
nechávám na improvizaci.
Máte recept na
udržení pozornosti?
Recept asi není, každé publikum je jiné a vyžaduje něco
jiného, to by měl moderátor právě vycítit.
Je mi známo, že pracujete s módním návrhářem
Pavlem Filandrem na nové kolekci oblečení. Jak k této spolupráci došlo?
Potkali jsme se na Muži roku a začali jsme se bavit o
oblečení a problémech vozíčkářů a Pavla to zaujalo.
Foto: Lenka Hatašová
Čím je pro vás život
a jaké příležitosti v něm pro sebe vidíte?
Je to neustálý boj s něčím…(smích) Ale baví mě.
Co je podle vás na
dnešní době nejpozoruhodnější?
Asi ten vývoj – všechno se neustále vylepšuje, zmenšuje,
zrychluje a vyvíjí.
A na vás?
Na to se musíte zeptat lidí okolo mě. Ale asi optimismus. (úsměv)
Děkuji za rozhovor.
Text: Michaela Lejsková
Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com
Vytvořeno ve spolupráci s Českým muzeem hudby www.nm.cz
a Pavlem Filandrem www.pavelfilandr.cz
Produkce: Michael Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
Foto: Lenka Hatašová