Věda a
výzkum jsou našim lékařům blíž, než si myslíme. Což je velmi sympatické.
Pětiletý zájem o způsob archivace DNA přinesl své ovoce a také ovace. Unikátní
metoda hodná patentování je autorským dílem doktora Pavla Kukly, který ve
spolupráci s legendou ve forenzní genetice Danielem Vaňkem přinesl do naší
doby další obrovský pokrok. Je mnoho důvodů, proč o takovém způsobu uvažovat nejen
ve veřejné správě. Nová metoda přináší možnost pro kohokoliv z nás.
Foto: Lenka Hatašová
Kdy a čím
vás poprvé oslovila genetika?
Poprvé to bylo ještě za studií na lékařské fakultě. Tehdy však
genetika ještě nebyla samostatným oborem a od té doby se v této oblasti
odehrála doslova revoluce. Podruhé jsem se ke genetice vrátil asi před osmi
lety. To když jsem se rozhodl uvést na pravou míru rodinnou historku,
tradovanou z generace na generaci, že můj dědeček byl potomkem
předposledního člena rodu Metternichů.
Přišel jste
i vy sám na něco zajímavého, když jste začal zkoumat vlastní DNA?
Ano, že se ani dnes jen tak jednoduše nedá prokázat genetická
příbuznost se vzdálenějšími předky, pokud není zachována takzvaná mužská
genetická linie. Překvapilo mě také, že moji nejstarší předci pochází
z oblasti staré Mezopotámie a že je nás tady takových podobných pouze něco
kolem tří procent.
Co bylo
popudem k tomu, abyste uvažoval o nějakém novém způsobu ukládání DNA?
Vzhledem k tomu, že dědeček byl zpopelněn, nebylo vůbec jednoduché
získat jeho DNA, ale nakonec se to podařilo a nebudete věřit z čeho: z 30
let starých nedopalků od cigaret, které jako relikvii schovala ještě moje
babička. Když už se mi podařilo získat drahocennou dědečkovu DNA, chtěl jsem si
ji samozřejmě nějak uchovat. Jediná možnost však byla najít nějakou instituci,
kde mi vzorek DNA zamrazí. A to u nás není vůbec jednoduché. Tehdy jsem si řekl,
že to musí jít jinak.
V čem
jsou zásadní odlišnosti od dosud obvyklého ukládání DNA?
Nemusíte hledat nikoho, kdo vám DNA zamrazí. Máte ji zkrátka
doma. To samozřejmě není vše. Nová technologie archivace umožňuje uložit i mnoho
dalších důležitých informací. Se vzorkem DNA tak můžeme archivovat například
hlavní biometrické znaky osob, mikroskopické nálezy tkání, rentgenové snímky a
podobně.
Foto: Lenka Hatašová
O jaké
biometrické znaky se jedná a jakým způsobem se ukládají?
Jsou biometrické znaky, které se používají k identifikaci
osob. Může to být fotografie osoby, otisky prstů, rentgen zubů, fotografie
duhovky a podobně. Jako záznamové médium jsme použili mikrofotografii, která
v poslední době, navzdory digitalizaci, prožívá renesanci. Moderní datové
nosiče přicházejí a odcházejí, vzpomeňte na disketu a dnes už i optický CD
disk. Víte, jaký materiál je úplně nejspolehlivějším datovým nosičem? No přeci
kámen. (smích) Jeho použití jsme ale
z logických důvodů hned zpočátku zavrhli.
Jak dlouhou
trvanlivost zaručujete u nové metody?
Prakticky neomezenou. Jednou pro vždy. A to se týká i nosičů
informací o vzorku. Volili jsme taková záznamová média, která jsou nezávislá na
přívodu energie a která jsou čitelná desítky let bez použití elektronický
přístrojů.
Lze
schránku se vzorky otevřít a použít opakovaně?
Ano, archivační modul lze kdykoliv otevřít a obsah opět
archivovat. To platí i pro datové nosiče. Lze je upravovat a měnit, aniž by tím
byl nějak ohrožen uložený vzorek DNA.
Foto: Lenka Hatašová
Jak se vám
podařilo toho dosáhnout? Jak dlouho vývoj trval?
Samotný nápad byl dílem okamžiku. Realizace však trvala více než
dva roky. Bylo nutno vybrat a odzkoušet nejvhodnější materiály a provést
zátěžové testy. Velmi důležité bylo právně ochránit novou technologii podáním
patentu na Úřad průmyslového vlastnictví.
Na jaká
úskalí jste během procesů vývoje nové metody narážel?
Na pomalou práci některých lidí. Někomu zkrátka plyne čas
jinou rychlostí, až bych z toho někdy vyskočil z kůže. Ještě že jsem potkal
RNDr. Daniela Vaňka, je to skvělý odborník a moc mi pomohl.
Pan Vaněk
je forenzní genetik. V jakém směru byl nápomocen vám?
Pan doktor ve své laboratoři validoval postup přípravy vzorku tak, aby bylo možno získanou DNA uchovávat při běžných teplotách.
Prováděl také zátěžové testy archivačních modulů.
Foto: Lenka Hatašová
Zůstane pan
Vaněk s vámi ve spolupráci i nadále?
Každopádně. Daniel je vědec každým coulem a nic nenechává
náhodě. Je to skvělý popularizátor svého oboru a především fajn člověk.
V čem
spočívá unikátnost této metody?
Jednak v tom, že k archivaci DNA nepotřebujeme žádné
mrazáky, žádný tekutý dusík, žádnou elektřinu. A jednak, že uložený vzorek může
být opatřen mnoha informacemi vypovídajícími o jeho původu.
Kdo jiný
může podobnou metodu aplikovat v praxi?
Zajímat to bude především instituce typu armáda, policie,
letectvo a podobně. Nabízejí se však i zcela prozaická uplatnění, jako je archivace
své vlastní DNA, řekněme pro budoucnost.
Proč by
měli lidé uvažovat o tomto způsobu ukládání DNA?
Je to první možnost jak jednoduše uchovat svoji DNA. Pro
budoucnost proto, že dnes ještě zdaleka nedokážeme rozumět tomu, co je
v DNA uloženo. V budoucnosti to půjde. Naše děti tak budou mít šanci se
dozvědět, jaká dědičná zdravotní rizika je ohrožují nebo třeba i jaké vlohy a
nadání po nás zdědily. A dozajista toho bude mnohem a mnohem víc.
Foto: Lenka Hatašová
Když se
rozhodnu, že si své DNA nechám uložit, na jaký proces se mám připravit?
Z kapky vaší krve, kterou odebereme na naší poliklinice,
je v laboratoři získána čistá DNA. Ta je pak zpracována, tak aby ji bylo možno
uchovávat při běžných teplotách. Nakonec je DNA vložena do speciálního
ochranného pouzdra, ve kterém je zcela hermeticky uzavřena.
Kolik tomu
budu muset věnovat času a peněz?
Čas odpovídající malému píchnutí do prstu, peníze
odpovídající průměrnému měsíčnímu platu v České republice.
Vystavuji
se nějakým rizikům?
Snad jen tím, že musíte pečlivě zvážit, jak s tak vzácnou
věcí naložíte.
Foto: Lenka Hatašová
Jak dlouho
se na zpracování čeká?
Doba vyhotovení je jeden až čtyři týdny, v závislosti na
složitosti zlatnické práce. V další návštěvě pak již obdržíte pouzdro,
případně šperk společně se všemi certifikáty.
Jaký
zvláštní materiál tvoří obal schránky?
Výjimečnost spočívá v kombinaci použitých materiálů,
která umožňuje uchování vzorku při běžných teplotách. Vlastní ochranné pouzdro je
poměrně malé, má oválný tvar o průměru jen 25 milimetrů. Jeho obsahem je
však vaše kompletní genetická stopa na tomto světě.
Co se týká
obalu, je zde jistý prostor pro kreativitu. Z čeho všeho lze obal pro
schránku z DNA vyrobit a jaký způsob doporučujete?
Mít uloženou tak vzácnou věc, jako je vlastní DNA, jen tak
v šuplíku mi přijde nedůstojné. Inspirací mi bylo přání jednoho klienta,
jehož pradědeček byl celosvětově uznávaným hudebním skladatelem. Uložený vzorek
DNA tedy obsahoval také určitou část DNA zděděnou po tomto hudebním géniovi. Takovou
vzácnost je třeba uložit na úrovni. Nechali jsme proto zhotovit umělecký šperk,
jakýsi novodobý DNA relikviář, do kterého jsme pouzdro vložili. Vypadalo to
skvěle. Od té doby tuto možnost nabízíme i našim klientům. Každá DNA je
neopakovatelný originál, a zaslouží tudíž noblesní uložení.
Byl by to
asi nezvyklý, ale velmi osobní a unikátní dárek, kdybych jím chtěla někoho
blízkého obdarovat. Jak to v tomto případě funguje?
Darovat svoji navždy uloženou DNA je unikum a zvláště
v podobě ušlechtilého šperku. Funguje to následovně. Navštívíte naši
kancelář, kde s vámi dohodneme vše potřebné. Na naší poliklinice vám odebereme
kapku krve. Pokud si přejete vložit pouzdro do šperku, vybereme
s uměleckým zlatníkem design a materiály.
Díky
schránce se může celá cennost s nenahraditelným obsahem stát unikátní
ceninou. Dokážete odhadnout, jak může jednou zasáhnout i do tržní ekonomiky?
Uvědomil jsem si to právě ve chvíli, kdy jsem měl v ruce
šperk obsahující DNA tak vzácné osobnosti našich dějin. Je to zvláštní pocit.
Cenu takové věci si ani netroufnu odhadnout. Dovedu si však představit
relikviář DNA významných osob našich dějin, který by byl ve vlastnictví státu.
Foto: Lenka Hatašová
Hodláte
v tomto směru podniknout nějaké kroky, aby případně vznikl relikviář
osobností České republiky?
Už Karel IV., osvícený to panovník našich dějin, věděl,
že je nutné uchovávat a ctít památku svých předků. Tehdy šlo o důstojné uložení
kosterních pozůstatků. Dnes máme šanci získat a archivovat celý obraz dotyčných
osob v podobě jejich originální a neopakovatelné DNA informace. Doposud
však osvícenost našich současných panovníků nedosahovala takové úrovně, že by
tomuto ušlechtilému projektu naslouchali. Snad tento rozhovor osvítí mysl
nějakého investora, když už ne politika, a práce na relikviáři významných
osobností ČR budou moci začít. Čas totiž běží. Nám a svým způsobem i těm, na
které nechceme zapomenout.
Jak se
hodláte angažovat s novým projektem ve státní správě, zdravotnictví a
výzkumu?
V těchto oblastech se jeví použití nové technologie jako
velmi perspektivní. Bude to však běh na dlouhou trať. Snad ale ne až tak
dlouhou, že nás stačí předběhnout běžci třeba z východu. Byla by to pro
nás škoda, pro nás pro všechny.
Děkuji za rozhovor.
Text: Michaela Lejsková
Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com
Vytvořeno ve spolupráci: České muzeum hudby www.nm.cz
Oficiální stránky METTINUM: www.mettinum.com
Korektura textu: Alžběta Strnadová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
Záznam rozhovoru pro TV Relax: https://www.youtube.com/watch?v=FX6ShpvtPms
Foto: Lenka Hatašová
Vědecká činnost:
1986-1993 – výzkumná činnost v oblasti informatiky
a výpočetní techniky (řešitel rezortního úkolu Ministerstva
zdravotnictví) – vytvoření prvního stomatologického
programu v České republice – člen týmu pro přípravu
informačního systému ve stomatologii – výzkum
a použití nových výplňových materiálů ve stomatologii
2007-2013 – výzkum a vývoj technologie archivace DNA
Přednášky, publikace:
1986-1993 – přednášková činnost na odborných
stomatologických akcích v České a Slovenské republice.
Publikace v odborných časopisech – Praktické zubní
lékařství, Stomatologické zprávy
1993-1998 – osvětová činnost ve sdělovacích
prostředcích – Česká televize, Český rozhlas,
Vox, Evropa 2
od roku 1997 – prezentace na internetu, konzultant
centrálního stomatologického serveru
2013 – publikace v odborném časopisu CHEMAGAZÍN
METTINUM – systém pro dlouhodobou archivaci vzorků DNA a
dalších biometrických znaků
2011 – založení společnosti METTINUM, s. r. o. –
biotechnologie, archivace DNA
2013 – registrace ochranné známky, užitného vzoru a
patentové ochrany technologie archivace DNA
Foto: Lenka Hatašová
Hlavní
přednosti technologie METTINUM®
Kvalita a
množství uložené DNA
Vzorek
je před uložením testován na množství a kvalitu purifikované DNA.
Ke
zpracování a archivaci DNA jsou použity standardní biochemické postupy a běžně
dostupné materiály a chemikálie
Časově
neomezená stabilita
Technologie
zajišťuje časově neomezenou stabilitu vzorku při běžných pokojových teplotách
READY-2B-TESTED
Vzorek
je archivována ve formě umožňující jednoduché a rychlé následné zpracování bez
potřeby zvláštního vybavení laboratoře
Opakovaného
použití archivovaného vzorku
Vzorek
lze opakovaně použít k biologickým analýzám a opětovně archivovat
Identifikace a
popis vzorku
Žádná z konvenčních metod neumožňuje uspokojivou identifikaci a
popis vzorku.
Systém METTINUM® používá
k identifikaci vzorku řadu metod, počínaje jednoduchým kódovým značením až
po propojení s kompletní sestavou biometrických znaků (iniciály jedince,
fotografie, otisky prstů, zubní rtg., foto oční duhovky, číselný kód DNA
profilu),
Informace jsou
uloženy na optickém nosiči, který je zpětně čitelný bez použití složitých
elektronických zařízení.
Nezávislost na
energetických zdrojích a technickém vybavení
Systém
je nezávislý na přívodu elektrické ani jiné energie a funguje při běžných
pokojových teplotách bez nutnosti použití chladících zařízení
Modulární
koncepce
Systém
je koncipován modulárně tak, aby pokryl širokou škálu užití v různých oborech
Malé rozměry
Kompletní
archivační jednotka s DNA a datový modulem nepřesahuje rozměry 30x30x10 mm
Sdílení
informací v elektronické podobě
Datový
modul lze osadit čipem pro bezdotykovou identifikaci vzorku a propojení
s elektronickými systémy včetně internetu.