Hrát sport na vrcholové úrovni s sebou přináší i
určité oběti. Jste daleko od rodiny, často cestujete, musíte dodržovat přísnou
životosprávu a pokaždé vám hrozí zranění. Své o tom ví profesionální fotbalista
Michal Kadlec, který dlouhodobě žil v Německu a nyní se přesunul do exotického
Turecka.
Fotbal máte
v rodině, neboť váš otec je bývalý reprezentant Miroslav Kadlec. Budete
jednou chtít, aby se tomu vaši případní synové také věnovali?
Bylo by to určitě krásné. Já si
myslím, že by to bylo zajímavé, když jsem to zažil z pozice syna a teď
bych to zažil z pozice otce. Já bych se tomu nebránil, ale myslím, že to
udělám, jak to udělal můj otec, že mě do ničeho netlačil. Řekl mi: „Jestli
budeš chtít dělat fotbal nebo prostě budeš chtít dělat jiný sport, my tě budeme
podporovat.“ Do ničeho by člověka nikdo neměl tlačit.
Kdy jste začal
poprvé běhat za míčem?
Jak jsem začal chodit, tak jsem
de facto kopal do míče, běhal za ním a kopal za barákem. Takže si myslím, že
s prvními krůčky tam ten balon již byl.
Neuvažoval jste
někdy o tom, že byste se věnoval jinému sportu?
Uvažoval. Myslím si, že
v mladém věku člověk neví, co chce dělat. Já jsem hrál tenis, k tomu
fotbal, pak jsem trénoval párkrát hokej. Takže mě bavily všechny druhy sportu.
Ale vždycky pro mě byla priorita ten fotbal, dá se říct. A pak v pozdějším
věku, v dospívání, kdy byli žáci a dorost, jsem chtěl jenom ten fotbal a
ty ostatní sporty vypustil.
Od kolika let je
nejvhodnější se aktivně věnovat fotbalu?
To je těžký. Já si myslím, že
to je na každém zvlášť, je to individuální. Někdo začne brzo, někdo začne
pozdě. Nejdůležitější je ten okamžik přechodu z dorostu do mužů, kdy se
pak láme chleba, kdy se ukáže, jestli ten člověk na to má, nebo nemá.
Jak často
probíhají tréninky?
Trénuje se skoro každý den.
Jinak množství tréninků je podle hraných zápasů. Když se hraje jenom jeden
zápas, tak se trénuje každý den hodinku a půl, záleží na trenérovi. Někdy je
víc volna na regeneraci. Je tam těch faktorů více.
Jak relaxujete
v období mezi zápasy a tréninky?
Po zápase se jdu dobře najíst,
spánek je také důležitý, nějaké ty rehabilitační a regenerační procesy jako
masáže, někdo si jde zaplavat. Já jsem takový šetřílek, že se vyhýbám i
sluníčku, neboť bere trošku energii. Každý jak uzná za vhodné. Mladší člověk se
regeneruje lépe, když přibývá věk, regenerace je o to důležitější, člověk je unavenější.
Jaký je
jídelníček fotbalistů?
Vyhýbám se smaženým věcem, fast
foodům. Snažím se jíst pravidelně, abych měl snídani, oběd, svačinu, večeři a
abych mezi nimi měl nějaký odpočinek, abych to mohl strávit. Samozřejmě žádná
těžká jídla před zápasem a podobně. Lehčí a dobře stravitelná jídla.
Jsou nějaké
váhové, výškové nebo jiné parametry pro fotbalistu?
Myslím, že
nejsou. Je spíš důležitý, co člověk s těmi výškovými a váhovými parametry
udělá. Když je někdo vysoký, asi nebude někde běhat po lajně, bude lepší na
výškových soubojích. Když je někdo menšího vzrůstu a je vrtkavý, asi nepůjde do
brány. Prostě aby se využily ty jeho silné stránky a aby se zapomnělo na ty
jeho slabší. Dobrý tým je takový, ve kterém je od každého něco. Gólman by měl
mít nějaký výškový parametry. Kdyby byl malý, asi by to nemělo cenu.
V kolika
letech jste zahájil svou profesionální fotbalovou kariéru? V jakém klubu?
V patnácti šestnácti letech, kdy jsem hrál
ještě za dorost, jsem podepsal profesionální smlouvu. Pořád ale není dané, že
budete hrát vrcholově fotbal. Já si myslím, že v tom mým ročníku byli
mnohem lepší fotbalisti, talenti, kteří také měli podepsanou smlouvu a dneska
nehrají nikde a ani tu profesionální kariéru nezačali. Tam je důležitý ten
přechod z dorostu do mužů.
Vystřídal jste
mnoho fotbalových klubů, od českých po německé ligy, nyní jste
v Istanbulu. Nepřemýšlel jste o přestupu do jiné ligy?
Člověk se ve fotbale může těžko dívat dopředu. Ono
to tak běží v životě, že nevíte, co bude zítra a co bude za půl roku.
Člověk se přizpůsobí. Já jsem poslední čas byl v Německu a teď přišla
nabídka z Turecka. Je to změna, nová mentalita, kultura, jiný fotbal, nové
prostředí. Je to taková výzva, která je teď přede mnou a já se na ni těším. Ve
fotbale se nijak neplánuje a ani se to moc nedá.
Jaký zastáváte
herní post v mužstvu?
Teď jsem aktuálně levý
obránce, i když trenér říkal, že stopera mohu hrát. V nároďáku je to spíše
stoper.
Jak se o takovém
herním postu rozhoduje?
Trenér rozhoduje.
Uvažoval jste
někdy o změně herní pozice?
Tak teď už ne. Dříve, když jsem byl mladší u
dorostu, jsem dával levou zálohu, a čím jsem byl starší, tím jsem se posouval víc
dozadu. Od osmnácti devatenácti, kdy jsem nastoupil do mužů do ligy, jsem se
pohyboval mezi stoperem a levým obráncem.
Nelitujete někdy
toho, že si jako levý obránce, oproti útočníkovi, vstřelíte méně do branky?
Možná jsou více vidět, když dávají góly. Ale útočník
bez obránce by nebyl nic a naopak to samé. Tam k tomu patří více lidí. Já
si myslím, že jsem v minulé kvalifikaci dokázal, že i obránce může být
střelcem branky a může být na očích. Pro mě není důležité, že nejsem na očích,
pro mě je důležité to mužstvo a úspěch mužstva.
Jaké se
domníváte, že jsou vaše největší přednosti na hřišti?
Mou předností je,
že kopu levou nohou, protože leváků moc není. Nejsem ale moc ten, který hovoří
sám o sobě.
Co vás při zápase
dokáže naštvat a co naopak vyburcovat?
Člověka naštve,
když někdo udělá nějakou chybu, sporný gól nebo jakýkoliv gól, když člověk
dostane. Také prohra. Tam těch faktorů je víc, co člověka naštvou.
Jaká jsou
nejčastější zranění, která hráči na hřišti utrží?
Nejčastější zranění asi bývají svalového rázu, když
se člověk třeba špatně rozcvičí, pak si natáhne, natrhne nebo utrhne sval. Pak
samozřejmě zranění, která jsou také častá, jako kotníková zranění, natržené
vazy. Pak asi, jako u jiného sportu, jsou to kolena – to jsou nejhorší zranění
pro fotbalisty. A co se týče ostatních částí těla, když jde člověk do
hlavičkového souboje, může se srazit hlavami nebo dostat loktem do obličeje.
Sám jste měl
v říjnu 2012 natržený postranní vaz v levém koleni. Na jak dlouho vás
toto zranění vyřadilo ze hry?
Tohle zranění mě vyřadilo tak na tři měsíce ze hry.
Dá se říct, že tohle je takový ten čistý čas, kdy je člověk zraněný. A pak
potřebuje, jak se říká, ještě jednou tolik, kolik byl zraněný. Chce to další
tři měsíce, než se dostane do herní pohody.
Vloni jste byl
nejlepším střelcem kvalifikace EURO 2012,
coby obránce… Jaké to byly tehdy pocity?
Pocity to byly samozřejmě pěkné, protože obránci
nedávají tolik gólů jako útočníci. Tady se mi podařilo něco, na co jsem hrdý,
ale pro mě bylo důležitý, že jsme postoupili na EURO 2012. Bylo jedno, kdo ten gól dá, hlavně, že ho dá. Tohle byla
taková třešnička na dortu. Jsem za to rád. Ale pro mě je důležitější tým než
jednotlivé úspěchy.
Nyní žijete
v Turecku. Předtím jste velice dlouho žil v Kolíně nad Rýnem.
Plánoval jste či plánujete se v Německu usadit na trvalo?
Moje priorita je vrátit se do Česka, protože já jsem
Čech. Musela by přijít nějaká nabídka po kariéře, co se týče práce, abych šel
někam do zahraničí. Ale já budu po té kariéře rád, když budu doma. Jsem od
nějakých dvaceti nebo jedenadvaceti let pryč z domova. Byl bych rád
v blízkosti rodiny, abychom se mohli vidět častěji než jednou za půl roku.
Je o vás větší
mediální zájem v Německu, Turecku, nebo doma?
Je to dáno i
velikostí států, těch klubů. Největší zájem je asi v Turecku, to je
velkoklub. Pak na druhý místo řadím Leverkusen, kde ten zájem taky byl.
Dokážete si představit, jak dlouho se budete
fotbalu ještě věnovat?
Nedokážu. Jelikož
člověk ve fotbalu nikdy neví, co se stane. A nejdůležitější je zdraví, což teď
drží a za to jsem rád. Někdy přijde ten den, kdy si člověk řekne, že už na to
nemá, tak s tím skončí. Já si myslím, že já fotbal budu hrát pořád. I když
ne na vrcholové úrovni, tak aspoň v nějaké nižší soutěži. Když to člověk dělal
vlastně půlku života a živilo ho to, asi to úplně vypustit z hlavy
nedokáže, což je můj případ. Takže se tomu budu věnovat, co nejdéle to půjde.
Děkuji za
rozhovor.
Text: Darina Blatská
Foto: Pavel Lebeda a Ondřej Pýcha pro SPORT INVEST Group
Korektura textu: Alžběta Strnadová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz