Petr Mach – ekonom, politik, vysokoškolský pedagog

Být
úspěšným ekonomem, k tomu pouze škola nestačí. Podle Petra Macha musí
člověk dělat mnohem víc, než jen získat akademický titul. Díky svým schopnostem
se Petr Mach vypracoval do pozice ekonomického poradce bývalého prezidenta, který
sám je vynikajícím ekonomem. Kandidát za Svobodné a také vysokoškolský pedagog
je velmi pracovitý, pravicově založený muž, který nám prozradil ledacos také o
tom, jak se řídí politická strana a jak si zrovna ta, kterou on sám založil, za
pět let své činnosti stojí.

 

Jak se obor ekonomie, který jste si zvolil jako svoji
profesi, profiluje ve vašem životním stylu a soukromém životě?

Mnoho
mých přátel buď jsou ekonomové, nebo se o ekonomii amatérsky zajímají. Ekonomie
mi tak zasahuje i do soukromých debat. Takže i na dovolené se zajímám nejen o
to, jestli je tam levnější benzín, ale i to, jaké tam mají daně a inflaci.
Běžná „profesní deformace“.

 

Vraťme
se ale úplně na počátek. Proč jste si jako studijní obor zvolil právě ekonomii?

Když v roce 1989 padla
vláda komunistů, chodil jsem na gymnázium a ekonomie byla najednou všude kolem
nás – obnova soukromého vlastnictví, liberalizace centrálně plánovaných cen,
inflace, nezaměstnanost. Začal jsem se zajímat o příčiny inflace a přivedlo mě
to k rozhodnutí jít studovat ekonomii.

 

Existuje
podle vašeho názoru nějaký nejideálnější postup, jak se stát dobrým ekonomem a
jako ekonom se prosadit?

Škola jako taková mi
mnoho nedala, ekonomie se tam učila dost postaru. Většinu užitečných znalostí
jsem si získal sám. Prosadí se určitě ten, kdo se rozhodne své myšlenky
publikovat.

 

Působíte
jako vysokoškolský pedagog. Co vám tato pozice kromě práce přináší, v čem
dalším vás naplňuje?

I těch
deset let po ukončení školy, kdy jsem pracoval jako ekonomický poradce a psal
jsem neustále nějaké ekonomické analýzy pro české i zahraniční klienty, jsem si
udržoval kontakt s vysokoškolským prostředím a vždy jsem jeden ekonomický
kurz na VŠE – hodinu týdně – učil. Prostě mě to bavilo. Teď tuto práci dělám na
plný úvazek a opravdu mě to baví. Kontakt se studenty je vždycky inspirující.

 

Na jakých školách vyučujete a jak moc vás tato pozice
zaměstnává?

Jsem
na jeden celý úvazek na VŠFS a k tomu na částečný úvazek na VŠEM. Většinu pracovní
doby vyučuju anglicky – zahraniční studenty, kteří studují programy
v angličtině. Někdy učím i o víkendech, ale pak mám zas místo toho volno
ve všední den a můžu se věnovat Straně svobodných občanů. Vyhovuje mi i to, že
jako vysokoškolský učitel mám dlouhé letní prázdniny a můžu cestovat.

 

Jak hodnotíte současné studenty a zájem o obor, který
přednášíte?

Nemůžu
si stěžovat. Kdyby to studenty nebavilo, nebude to bavit ani mě. Učitel musí
vidět reakci studentů, aby jeho práce dávala smysl. A mě to s mými
studenty baví.

 

Jaký je váš styl přednášek?

Používám
prezentace, kreslím grafy, někdy pouštím doplňková videa, snažím se věci
vysvětlovat pomocí příkladů, snažím se být zábavný. Když jsem teď vyučoval typy
aukcí, rovnou jsem jednu aukci ve třídě zorganizoval a vydražil jsem láhev
vína.

 

Můžete po pěti letech vedení Strany svobodných občanů říci,
jaké vlastnosti jsou pro tuto činnost opravdu důležité, klíčové?

Člověk
musí být přesvědčen o správnosti myšlenek, které prosazuje. Musí být napůl manažerem
a napůl reprezentantem. Na tuto roli jsem byl zvyklý i během mé práce ve funkci
výkonného ředitele v Centru pro ekonomiku a politiku. Tam jsem také byl
zodpovědný jak za chod instituce, tak za její reprezentaci – psaní článků,
vystupování v médiích. Člověk také musí v roli předsedy strany inspirovat
druhé a dát volnost iniciativě ostatních. Jinak bychom se nikam nepohnuli.

 

Kolik členů má strana Svobodných aktuálně a jak vypadá její
hospodaření?

Máme
přes dva tisíce členů a registrovaných příznivců, kteří platí příspěvek
v průměru kolem tisícovky ročně. Náš rozpočet na kampaň byl dva miliony
korun, během kampaně jsme postupně nasbírali další příspěvky – jak od členů,
tak i od dalších dárců – takže letos celkově utrácíme kolem 2,5 milionu korun.
Máme transparentní hospodaření, každý může na transparentním účtu vidět, kolik
nám lidé přispívají a jak peníze utrácíme.

 

Cítíte se oproti jiným stranám znevýhodnění? Měli byste pro
znevýhodněné strany nějaké řešení, které by mohlo být do budoucna uplatnitelné
a užitečné?

Volební
zákon zvýhodňuje parlamentní strany oproti stranám novým. Parlamentní strany
dostávají příspěvky ze státního rozpočtu, my si musíme kampaň a činnost platit
sami. Svobodní jsou proto za zrušení státních dotací politickým stranám. Líbilo
by se mi, kdyby všechny strany financovaly své aktivity jako Svobodní.
Transparentně a z příspěvků členů a příznivců.

 

Co si myslíte o vytváření mediálního obrazu politických stran v našich médiích?

Nelíbí
se mi vytváření falešných obrazů.

 

Ze kterých médií čerpáte nejvíce informací a kterým věnujete
nejméně pozornosti?

Televizi
nemám, čtu zprávy na internetu a v autě poslouchám Český rozhlas. Díky Facebooku
čtu zprávy i ze zahraničního tisku. Základní týdenní přehled o světové politice
a ekonomice mi dává týdeník Economist, který odebírám.

 

Dokážete odhadnout, kdy je lidem nepříjemné bavit se o
politice a máte návod na to, jak to změnit v zájem, či jak jejich
nepřátelský postoj překlenout?

Stává
se mi spíše to, že když se po delší době setkám s příbuznými a kamarády,
mají oni tendenci se se mnou bavit o politice, i když já na to moc chuť nemám.

 

Co si mohou lidé slibovat od toho, když budou volit Svobodné?

Pomůžou
tím Svobodné dostat do parlamentu a v parlamentním rybníku tak bude
přítomná štika s jasnými názory, odporem k byrokracii a státnímu přerozdělování,
zvyšování daní a zadlužování. Nepůjdeme hned do vlády, ale podpoříme vládu,
která se zaváže zrušit část úřadů z našeho seznamu úřadů na zrušení a
vyrovnat státní rozpočet.

 

Máte tam u vás, Svobodných, opravdu svobodné muže?

Máme
určitě svobodné muže i svobodné ženy. Ale nevím, kolik procent našich členů už
má rodinu a kolik zatím ne. Faktem ale je, že věkový průměr našich členů je
určitě nižší než u ostatních stran, takže i počet nezadaných bude vyšší než
jinde. Takže kdo se chce seznámit, měl by určitě vstoupit ke Svobodným! (úsměv)

 

Vy sám jste také svobodný Svobodný. Hodláte s tím
v nejbližší době něco udělat?

Ano,
rád bych uzavřel se svou přítelkyní tu pradávnou smlouvu o věrnosti a sdílení
majetku.

 

Jak vás ovlivňovala vaše rodina, prostředí, ze kterého pocházíte?

Jako asi každé pražské dítě jsem měl tetu v kapitalistické cizině – v mém případě ve Švýcarsku. Viděl jsem tedy ten rozpor mezi lhaním, které nám o socialismu a kapitalismu říkali ve škole, a realitou, kterou jsme mohli jako děti vidět skrze občasné dárkové balíčky ze Švýcarska. Táta doma otevřeně nadával na komunisty a já se ještě jako dítě stal členem neoficiální skautské družiny. Takže mé myšlenky a moje pozdější rozhodnutí se určitě formovaly už v dětství.

 

Jaké
jste byl dítě?

Většinou se mnou nebyly
problémy, známky jsem měl dobré, uměl jsem se prát. Na základce mě vždycky děti
volily předsedou třídy. Na gymnáziu se mi ale známky zhoršily a vysloužil jsem
si i dvojku z chování za neomluvené hodiny. Bylo to v patnácti
letech, když jsem vyjel za hranice – když se to už konečně mohlo. Jel jsem
s kamarády na prodloužený víkend stopem do Itálie a nestihl jsem se včas
vrátit na pondělní výuku. Pak jsem měl od rodičů zákaz do konce roku cestovat
za hranice.

 

Narodil
jste se v Praze, zde také žijete. Neměl jste někdy chuť to alespoň na
chvíli změnit?

Já se do Prahy vždycky
strašně rád vracím. Poznal jsem už hodně cizích měst a baví mě poznávat nová
místa, ale nechtěl bych dlouhodobě žít jinde než v Praze.

 

Jak
ve vašich očích Praha „vyrostla“?

Praha mi roste doslova
před očima. Jako smíchovské dítě jsem z okna viděl přímo na výrobu
tramvají a Stroupežnického ulicí u Anděla jezdila nákladní vlečka. Sám bydlím
teď ve Stodůlkách, v místě, kde v mém dětství byla divočina a louky.
Ten vývoj je obrovský a rozvoji města fandím.

 

Mimopražští
mají o Pražácích často plno předsudků. Jaký je váš názor na takovéto žabomyší
války?

Myslím, že půtky mezi
Pražáky, Brňáky apod. jsou jen taková přátelská legrace.

 

Vtipkujete někdy na politická témata? Vybaví se vám nějaký
takový vtip?

Pamatuju
si jeden z komunistického období: Co vznikne zkřížením komára a mouchy?
Komouš. Pije lidem krev a kdeco pose*e. A pak jeden postkomunistický: Koho jsi
volil? Komunisty. No to je jasné. Ale na kandidátce jaké strany?

 

Jakým způsobem si organizujete čas a kde cítíte největší časová omezení?

Jsem navyklý na papírový diář, elektronický diář jsem nikdy nepoužíval. Každé pololetí mi ho naplní rozvrh výuky, a všechny další povinnosti – schůzky a besedy – organizuji tak, aby mi navazovaly na pevný rozvrh.

 

Jak byste definoval váš životní styl?

Baví mě žít zdravě – dobře jíst, sportovat – třeba jen vyjet na hodinu na brusle, nebo na kolo. Televizi jsem před lety vyhodil, stačí mi internet. Mám rád pohodlí velkoměsta, ale vždycky se zas těším do přírody – chodit po horách a spát pod širákem. A myslím, že se mi daří sladit práci i zábavu. Do práce se obvykle těším a pak se zase těším domů.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text:
Michaela Lejsková

Foto:
Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Oficiální
stránky Petra Macha: www.petrmach.cz

Strana
svobodných občanů: www.svobodni.cz

Korektura
textu: Vladana Hallová

Produkce:
Michaela Lejsková

Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz