„Osobními daně. Možná by některé čtenáře zajímalo, co to vlastně je.“ Mgr. et Ing. Petr Frisch
Petr Frisch vystudoval Fakultu mezinárodních
vztahů Vysoké školy ekonomické a Právnickou
fakultu Univerzity Karlovy. Šestnáct let se věnuje daním, z toho patnáct
let daním fyzických osob. Během své kariéry prošel řadu nadnárodních
poradenských firem, v posledních šesti letech vedl oddělení osobních daní
v PricewaterhouseCoopers a
v Mazars. V letech 2010 a
2011 byl vyhlášen Daňařem roku ve své specializaci. V červnu 2013 se osamostatnil
a spolu s manželkou Magdalenou otevřel vlastní poradenskou společnost, Pro Factum Consulting, jedinou
společnost v Česku specializovanou na osobní daně a daňové řízení.
Proč jste se rozhodl pro otevření vlastní společnosti? Nebylo by zázemí
nadnárodních firem pro vás jistější?
Jistější by to určitě bylo, pokud
bych hledal typ práce, který se dá nazvat úřednickou prací. Velké nadnárodní
společnosti jsou kolosy, kde se zejména dbá na dodržování pravidel daných
centrálou a vlastní iniciativě, nápadům a hlavně specifickým problémům
jednotlivých zemí mnohdy není věnována dostatečná pozornost. Mne naopak lákalo
rozvíjet v Česku nové daňové služby a jiný, mnohem otevřenější a
důvěrnější přístup ke klientům.
Říkáte, že se zaměřujete na osobní daně a na daňové řízení. Skutečně je
to oblast, které se u nás nikdo takto speciálně nevěnuje?
Je několik společností, které
mají týmy věnující se osobním daním nebo daňovému řízení. Nikde ale tyto
oblasti netvoří většinu aktivity tak jako u nás. Obvykle tvoří 5 až 10 %
obratu. U nás tvoří 85 % výnosů! Zároveň jsme jediní, kdo tyto dvě oblasti provázal.
A konečně, přicházíme se službami, které dosud nikdo na českém trhu nenabízí,
jako je expatriate management, family office, zajištění se proti nákladům
daňové kontroly nebo daňový automat.
Společnost vedete a řídíte společně se svou ženou. Je rodinná firma ten
správný model pro daňové poradce?
Myslím, že je to perfektní model
pro služby, které poskytujeme našim klientům. Jsou mezi nimi vrcholoví
manažeři, majitelé soukromých firem, ředitelé a ředitelky lidských zdrojů, sportovci
nebo umělci. Pro všechny tyto lidi jsou daňové záležitosti jen jednou
z mnoha administrativních oblastí, které musí v životě řešit. Jejich
soukromé a pracovní záležitosti se často prolínají a nelze je oddělit. Jako
rodinná firma jsme pro ně důvěryhodnější než velké poradenské společnosti, kde
jsou jen jednou z mnoha zakázek. Kromě toho, jako klient přece nechcete
svěřovat informace o svém zdravotním stavu, finančních a majetkových poměrech
nebo daňových záležitostech někomu, kdo se každý rok vymění!
Nedá mi to nezeptat se, jak lze skloubit práci a osobní život.
Lze to. Moje žena je člověk,
kterému mohu plně důvěřovat a se kterým se výborně doplňujeme. Ona je právník,
já ekonom. Je nejen velmi inteligentní, ale mívá skvělé nápady a odhad na lidi.
Se svojí společenskou povahou a občas až beraní urputností je v podnikání
perfektním partnerem. O výkladu daňových termínů se někdy tak trochu
přetlačujeme, ale i to je ve prospěch našich klientů. Pokud si svůj názor
obhájím před ní, vím, že jsem na jednání s finančním úřadem výborně připraven.
Mluvíte o daních. Můžete mi říci, jak máme porozumět rozdílu mezi
účetním a daňovým poradcem?
Ano, i když obě dvě profese se
často prolínají. Velmi dobrý účetní může být i lepší volbou než daňový poradce.
Účetní zpracovává výpisy z účtů, faktury, účtenky, pokladní doklady a
další dokumenty a popisuje tím finanční stav firmy. Většinou zpětně. Daně jsou
širší oblast.
V čem jsou daně širší?
Vychází sice z účetnictví,
ale jen tam, kde je ho povinnost vést. U zaměstnanců, majitelů firem nebo lidí
investujících do akcií, obrazů nebo nemovitostí již účetnictví nestačí. Nehledě
na to, že v současné době tyto činnosti neprobíhají pouze v České
republice. Čím dál více Čechů obchoduje s akciemi na zahraničních burzách,
je vysíláno k výkonu práce do zahraničí, kupuje si v zahraničí
nemovitosti nebo si tam otevírá bankovní účty. To vše s sebou nese daňové
následky.
Mezi účetními je převaha
žen. Je to podobné i v daních?
Pokud jde o oblast mojí hlavní
specializace, osobní daně, pak určitá podobnost existuje. Začínající muži – asistenti
daňových poradců – chtějí pracovat na fúzích, akvizicích, převodních cenách a
podobných velkých projektech. Ženy – asistentky nebo daňové poradkyně – jsou
pečlivější, mají větší smysl pro detail než pro velké plány, cítí větší
odpovědnost za zakázku. Oblast osobních daní je jim bližší než oblast fúzí a mezaninových
úvěrů.
Kdo patří mezi vaše
konkurenty?
Na našem segmentu trhu se pohybují čtyři velké mezinárodní
společnosti a asi dvě nebo tři další firmy s nadnárodním rozsahem, které
považujeme za konkurenci. Na druhou stranu, oblast osobních daní u nich bývá
často neprávem opomíjena. Mezi našimi velkými konkurenty panuje názor, že oddělení
osobních daní je dobré mít, ale do velkých projektů jim nemají moc co mluvit. To
je ohromná chyba.
Proč?
Vezměte si, že pokud taková společnost získá audit velké
české firmy, namátkou třeba Škody Auto,
pak se auditoři baví nejvíce s hlavní účetní, v lepším případě
s finančním kontrolorem nebo ředitelem. Ale ti, kdo zpracovávají osobní
daně, se setkávají se členy představenstev a dozorčích rad. Až toto velké
poradenské firmy pochopí, mohou se stát skutečnými partnery svých klientů. Do
té doby budou jen jednou z mnoha dodavatelských firem.
Čím je pro vás oblast daní
a účetnictví nejpoutavější?
Zejména tím, na co se v naší společnosti
specializujeme. Osobními daněmi. Možná by některé čtenáře zajímalo, co to vlastně
je. Řečí zákona to je daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů
právnických osob, pokud se týká daňové uznatelnosti, a pojistné na sociální
zabezpečení a zdravotní pojištění. V obecné řeči jde o vše, co se týká
lidí. Odměňování, benefitů, postavení jednatele, managementu, vlastníků firem,
pracovníků vyslaných z jedné země do druhé a podobně.
Jak byste tuto část
definoval ze svého úhlu pohledu?
Podle mne je to ta nejúžasnější část daní. Řešíte při ní
skutečné problémy a ne jen účetní souvztažnosti. Jak máme nastavit systém
odměňování, aby byl pro naše zaměstnance motivující, ale zároveň nákladově
šetrný? Jak máme vyřešit situaci, kdy jsme vyslali našeho zaměstnance do Mnichova
spolu s rodinou a manželka vyslaného zaměstnance otěhotněla? Co musí naši
manažeři udělat, když se jim centrála v Paříži rozhodla dát akcie mateřské
společnosti? Jak mám naplánovat odchod z firmy, kterou jsem vybudoval, a
převést ji na děti? Dcera má letní brigádu, má nějaké daňové povinnosti? Chtěl
bych se pomalu stahovat ze své rodinné firmy, koupit si vilku v Andalusii
a trávit tam zimu – jak to mám udělat? To jsou otázky, jejichž řešení nás
uspokojuje víc, než jak vysoká má být opravná položka na manka a škody
v maloobchodě.
Nakolik můžete být ve svém
oboru tvůrčí?
Velmi. Je ale potřeba rozlišovat mezi kreativitou za
hranou zákona a tvůrčím využíváním všech možností, které daňový zákon umožňuje.
První jmenovanou věc bychom nikdy neudělali a klientům, kteří by takový postup
požadovali, bychom doporučili využít služby někoho z našich konkurentů.
Ale tvůrčí využívání všech možností daných zákonem je něco jiného.
Můžete mi uvést příklady,
na kterých si to můžeme ukázat v praxi?
Náš klient potřeboval omezit náklady, ale protože to byla
rodinná firma stejně jako my, chtěl se do poslední chvíle bránit propouštění.
Vypracovali jsme mu zcela nový systém odměňování, který kombinoval paušální
cestovní náhrady, práci z domova a práci v kanceláři. První dvě
zmiňované věci vytvořily takovou daňovou úsporu, že nebylo nutné propustit ani
jednoho zaměstnance. Přitom zaměstnancům zůstal zachován jejich čistý příjem.
Jaká kreativita se může
promítnout u klienta zahraničního?
Dalším mým klientem byl Angličan, který se rozhodl prodat
svoji firmu a přestěhovat se do Česka. Jeho motivace byla hodně zvláštní –
miluje kulturu, umění a vážnou hudbu. To vše v Praze je a navíc se odtud,
snáze než z Londýna, dostane do opery v Drážďanech, divadla
v Ostravě nebo do Vídně a Salzburgu. Britské a české daňové předpisy jsou
hodně rozdílné. Takže jsme si spolu sedli a naplánovali jsme, co a kdy udělat
tak, abychom minimalizovali daně v obou zemích. Dům v Londýně byl
prodán před vystěhováním z Británie, a tak byl osvobozen od daně, ale
archivní sbírku vína jsme prodali až po přestěhování se do Prahy, a tím jsme ji
opět od daně osvobodili. Kdybychom víno prodali před vystěhováním a dům naopak
po přestěhování, klient by musel v Británii a v Čechách zaplatit
několik set tisíc liber na daních.
A tento způsob plánování
funguje i u českých osob, které se z Česka nikam nestěhují?
Ano.
Potom by se ale zdálo, že
názory některých politiků, že daně pro bohaté se musí zvýšit, má reálné
odůvodnění.
Tak to možná na první pohled vypadá, ale zdání klame.
Pokud by se zavedla daň pro bohaté, a ona se již vlastně formou solidární daně
od ledna letošního roku zavedla, pak většina lidí s vyššími příjmy změní
formu příjmu nebo se z Česka odstěhuje.
Co myslíte tím, když
říkáte, že změní formu příjmu?
Třeba to, že místo mzdy obdrží podíl na zisku daněný jen
15% daní. Více lidí také využije výdajových paušálů pro podnikatele nebo obě
tyto možnosti zkombinuje.
Zbyl by tedy podle vás v Česku
někdo, kdo by vyšší daně platil?
Zbudou dobře placení zaměstnanci mezinárodních firem. Ti
na své výplatní pásce najdou menší čistou mzdu a budou tlačit na své
zaměstnavatele, aby jim snížený příjem dorovnali. A ti toho dosáhnou tak, že
buď sníží zaměstnanost, nebo přesunou sídlo firmy jinam. Zvyšování jakýchkoli
daní v Česku je dnes hrou s negativním součtem a v době
počínajícího oživení je to ekonomický zločin.
Takže progresivní daň
nepodporujete, rozumím tomu správně?
Nepodporuji. Celý problém popsala velmi výstižně moje
žena v roce 2003 v týdeníku Profit. Dovolím si ji volně citovat. Existují jen dvě podoby spravedlnosti. Buď
přispějí všichni stejně, každý dá na veřejné služby tisíc korun, nebo se
přispívá stejným dílem a každý dá třeba 20 % svého příjmu. To známe ze škol
nebo z domova. Rovná daň z hlavy, kdy všichni platí stejně bez ohledu na
svůj příjem, je utopie. Je sice velmi spravedlivá, ale také zcela nesolidární.
Progresivní daň je naopak zcela nespravedlivá, ale je tak solidární, že hraničí
s vyvlastněním. Proto je jedinou rozumnou cestou kompromis. Tím je
současná rovná sazba daně, která je jak spravedlivá, tak solidární. Je to velmi
jednoduché.
Dobře, ale je potřeba na
daních vybrat dostatek prostředků na plnění veřejných zájmů a služeb, výstavbu cest,
provoz škol a zdravotnictví,…
To máte zcela jistě pravdu. Podle mého názoru již dnes
vybírá stát dostatek prostředků. Jejich rozdělování je ale jiná otázka. Mám velmi
rád bonmoty politiků, které ukazují, jak moc nerozumí oblasti, za kterou
zodpovídají. Minulý rok prohlásil ministr Kalousek, že švédské veřejné služby
za rumunské daně fakt mít nemůžeme. Na první pohled velmi jasné a mediálně
vděčné vyjádření. Jenže pokud se podíváte na švédský daňový systém, zjistíte,
že 95 % osob platí ve Švédsku menší nebo stejné celkové odvody na daních a
pojistném jako u nás! A švédské veřejné služby stále nemáme…
Děkuji za rozhovor.
Text: Michaela Lejsková
Foto: Jaroslav Tatek
Oficiální
stránky společnosti Pro Factum www.profactum.cz
Oblečení a obuv: Pánské obleky BANDI www.bandi.cz
Foceno v areálu Žofín Garden www.zofingarden.cz
Produkce: Michaela Lejsková
Vytvořeno ve spolupráci s profesním magazínem Best
of www.ibestof.cz