„Nejlépe se mi hraje hudba, kterou mohu volně interpretovat.“ Václav Tobrman
Václav Tobrman, profesionální pianista a zpěvák,
moderátor, soukromý učitel hudby, kouč umělců a korepetitor Muzikálového oddělení
na Mezinárodní konzervatoři Praha.
Muž, který oplývá řadou uměleckých schopností a dovedností, životním elánem a
nakažlivým optimismem. Jeho vystoupení je součástí největší životních událostí
i všedních posezení. Za silnou stránku může být označena jeho hudební
všestrannost a stylová přizpůsobivost. Umístil se jako třetí v prestižní
hudební soutěži Pianista roku 2013.
Velmi rád experimentuje i mimo hudební obor, proto v jeho profesním životě
nechybí předchozí zkušenosti, znalosti a letitá praxe v sociální i
obchodní sféře.
Jako
multiinstrumentalista ovládáte mnohé hudební nástroje. Které to jsou? Je nějaký
váš nejoblíbenější a na který hrajete nejčastěji?
Ovládám piano, kytaru, baskytaru, hraju také na ukulele,
částečně i na akordeon a zobcovou flétnu. Nedá se říct, že by některý
z nich byl mým nejoblíbenějším, každý nástroj mě něčím inspiruje a každý
jeden mám spojený s určitým hudebním stylem a životní etapou.
Nejpoužívanějším hudebním nástrojem je však zcela určitě piano.
Jste absolvent
všeobecného gymnázia. Kde jste získal vzdělání v oboru hudba a zpěv?
Praxí a zase jen praxí. Zkušenosti, znalosti i nejlepší
trénink jsem získal v barech, kavárnách a restauracích, kde jsem hrál.
Byla to škola života, kterou jsem absolvoval. Můj již zesnulý přítel a
trumpetista Pavel Husička s oblibou říkával, že jsem absolvent univerzity
Barklee (pozn. red.: parafráze na Berklee
School of Music) – tedy že jsem se všechno naučil v baru. (smích)
Teoretické
znalosti hudby jste načerpal rovněž jako samouk?
Nikoli, hudební základy pramení z dětství, kdy jsem
navštěvoval základní uměleckou školu, která však ve mně svým zaměřením a
osnovami zájem o hudbu nevyvolala, spíše naopak.
Jak dlouho se tedy hudbě a zpěvu věnujete a co odstartovalo vaši touhu být hudebníkem?
Přibližně patnáct let hudbě a zpěvu o něco méně, tedy asi deset. Touha hrát přišla v pubertě, kdy jsem již nebyl nucen navštěvovat základní uměleckou školu a nemusel se podřizovat předepsaným postupům hudební výuky, které mi nevyhovovaly.
Paradoxně jste tedy svůj talent začal rozvíjet v období, kdy měla většina vrstevníků zcela jiné zájmy než hudbu.
Ano, ale měl jsem to štěstí, že jsem jako dítě školníka měl přístup mimo jiné i do učebny hudby. V té době jsem již nemusel hrát, ale chtěl jsem. Bavilo mě již tehdy pojmout hudbu vlastním stylem a zkoušet, jaké jsou mé možnosti.
Talent a cit pro muziku je generačním dědictvím?
Je nepravděpodobné, že by kdokoliv z nás neměl v rodině někoho, kdo má hudební talent, nicméně v mé rodině se čekalo generace, než se opět projeví. Pradědečci byli muzikanti, nikoli však profesionální. V tomto směru jsem tedy první, který si zvolil hudbu za svoji profesi.
Kolik hodin denně průměrně trénujete a kolik času se během dne věnujete hudbě?
Cvičím skladbu do té doby, než se ji naučím. Průměrně trávím hudbou pět až osm hodin denně, což ovšem zahrnuje nejen trénink, ale také mé působení jako korepetitora a vystoupení, ať již během dne, nebo večer.
Vnímáte svoji
profesi jako službu s uměleckou nadstavbou?
Ano, hraji pro lidi a snažím se vyhovět jejich představě.
Klientovi poskytuji v podstatě službu, která však nesměřuje k hmatatelnému
produktu či výsledku, ale k potěšení a zpříjemnění nějaké události,
programu či třeba běžného posezení s přáteli nebo večeře.
Je nezbytné předem
vědět, co se od vašeho vystoupení očekává?
Naprosto nezbytné, počáteční práce s klientem spočívá
v tom, aby mi klient přesně sdělil, co ode mne očekává a jaký úkol budu
při vystoupení mít. Je velký rozdíl v tom, zda má mít hudba podkresový,
doprovodný účel, či má být hlavním bodem programu.
Jak náročná je příprava
vystoupení či programu, který je klientovi chystán na míru? Na základě čeho
vybíráte repertoár?
Záleží především na konkrétním přání klienta a účelu
vystoupení. Příprava se liší zejména v tom, zda má klient standardní, nebo
specifické požadavky. S tím pak souvisí i náročnost přípravy. Výběr
repertoáru přizpůsobuji, co nejvíce je to možné, svému klientovi.
S klientem pracuji, komunikuji a sděluji mu své předchozí zkušenosti, svůj
názor na jeho představu a požadavky. Společně pak zvolíme to nejlepší, co si
situace žádá. Jsem připraven vyhovět téměř všem požadavkům svých klientů, od
hudby poslechové po hudbu taneční, a to různých stylů i časových období. Přání
klientů jsou mojí motivací učit se další skladby a písně!
Stalo se vám
někdy, že jste se s klientem a jeho představou neztotožnil nebo mu nemohl
vyhovět?
Nikdy jsem se s klientem nedostal do situace, kterou
bychom nedokázali společně vyřešit. Pokud jsou jeho požadavky pro mne
z nějakého důvodu nereálné, tak mu pomohu zajistit někoho, kdo je naplní
lépe. Pro mne je důležité, aby byl klient spokojený. Žánrově nemohu dělat vše
vrcholově, tudíž jsou situace, ve kterých vyhodnotím, že příprava by mi
ohrozila ostatní plány, a pak místo toho, abych sám hrál, rád doporučím
nějakého kolegu nebo kolegyni.
Vaše produkce je
vždy naživo. Jaký je váš názor na playback?
Osobně playback nevyužívám v žádné jeho formě či
podobě. Nicméně jsou místa a okolnosti, které umělci nedávají jinou možnost než
vystoupit s použitím playbacku –
v takovém případě ano, zde má playback místo na hudební scéně a je
funkční. Umělec by však měl chtít zpívat naživo a dokázat, že to umí, nikoli se
prezentovat pouze prostřednictvím dříve bezvadně studiově natočené písně.
Nepropadáte
rutině? Jak si udržujete svůj stále svěží přístup a nadšení?
Tím, že hodně a rád experimentuju s hudbou, vystupuji
na různých místech a při odlišných situacích, pro odlišné publikum, nemám ani
možnost propadnout rutině. Má práce je mým koníčkem, mým hnacím motorem.
Možnost kontaktu s různorodým publikem mě dobíjí.
Čím odbouráváte
stres a únavu? Zpíváte si a hrajete jen tak pro sebe, pro radost?
Jako většina lidí odbourávám únavu spánkem a relaxací,
nicméně má práce je zároveň i mojí psychohygienou a relaxací, takže
v tomto mám výhodu. Stres mám rád, motivuje mě k větším výkonům. Vždy
hraji pro radost, a i když hraji pro lidi, nepřestávám hrát pro sebe.
Máte stupnici
svého nadšení pro hudební styly či žánry?
Myslím, že stupnici nemám. Každý den to může být jinak, mé
obecné nadšení je proměnlivé například podle toho, pro koho a co hraji, zda
mohu věc zpracovat po svém, nebo klást důraz na stylovou čistotu.
Váš oblíbený
hudebník?
Je jich více, respektive není žádný, kterého bych měl méně
rád než ostatní. Ale pokud mám uvést jednoho, tak to možná překvapivě bude
Jaroslav Ježek, jehož hudbu jsem poslouchal jako dítě a mám ho s tímto
obdobím spojeného. Ze zahraničních pak Beatles. Oboje mi evokuje vzpomínky na
šťastné dětství. Jsou pro mne zároveň i hudebním zlatem, jak na české, tak i
zahraniční scéně.
Preferujete
samostatné vystoupení, nebo hrajete raději ve skupině?
Preferuji vyváženost, střídání obojího. Každý by si měl
minimálně vyzkoušet obě tyto možnosti a sám pocítit rozdíl mezi tím, když je
člověk součást fungujícího celku a když vystupuje jako jedinec, zcela „obnažen“
před publikem.
Jaký druh hudby je
vám profesionálně nejbližší?
Nejlépe se mi hraje hudba, kterou mohu volně interpretovat.
Takové možnosti mi dává zejména jazz, díky tomu je mi tedy nejbližší. V tomto
stylu je vlastní interpretace nejlépe přijímána i ze strany posluchačů a
ostatních interpretů, počítá se s ní a je vítána. Jazz poskytuje nejvyšší
míru tolerance k jeho vlastnímu zpracování interpretem.
Kde nejčastěji
vystupujete, máte svoji domovskou scénu?
Nedá se říct, že mám domovskou scénu. Jsou místa, kde se
cítím dobře a kam se vždy rád vracím, ale frekvence mých vystoupení tam není
pravidelná. Nejčastěji vystupuji na firemních večírcích, svatbách,
společenských akcích, setkáních, plesech, rautech, vernisážích a výstavách – těmto
jednorázovým akcím pak musím časově přizpůsobit svá pravidelnější vystupování
v barech a klubech.
Jaké prostředí pro
vystoupení je vám nejpříjemnější?
Dokážu se zcela přizpůsobit prostředí, ve kterém vystupuji,
a to je mojí velkou výhodou. Přijmu roli, do které jsem zasazen, a dám lidem
to, co se ode mne očekává. Přijmout fakt, že vaše hudba je pouze doplněk, je
stejně důležité jako umět posluchače strhnout a zaujmout. Rozmanitost své práce
si užívám, obohacuje mě.
Jste na hudbě
závislý? Dovedete si představit odloučení od piana? A na jak dlouho?
Docela dobře. (smích)
Nejsem hudební workoholik, i když si to mé okolí často myslí. Hudba je má aktuální
vášeň a pracovní aktivita, kterou trávím nejvíc času. Nicméně si dokážu
představit řadu dalších činností, kterým se mohu věnovat. Hudbu a vše s ní
spojené miluju, vždy bude součástí mého života, ale profesionální odloučení si
výhledově představit dovedu.
Existuje mezi
hudebníky konkurenční boj?
Na konkurenci mám specifický pohled, myslím, že konkurovat
si mohou ti, kteří dělají stejnou věc, a to dle mého názoru v mé profesi
není možné. Ostatní umělce vnímám jako kolegy, nikoli konkurenty. Každý máme
svůj rukopis v tom, co a jak děláme. Výjimku tvoří konkurzy a castingy,
kde je typické konkurenční prostředí, nicméně v takovém se nepohybuji.
Hodí se vám vaše
zkušenosti z akvizice a marketingu i v hudebním odvětví? Je reklama
součástí hudebního odvětví?
Za to, že se mohu profesionálně věnovat hudbě a dokážu se
uživit, vděčím určitě svým předchozím obchodním zkušenostem. Mám štěstí, že
jsem schopen být sám sobě manažerem. Předchozí mimohudební praxe mě naučila
disciplíně a komunikaci, což je základ úspěchu. To, že svou práci dělám, jak
nejlépe umím, a nic nepodceňuji, je zároveň nejlepší reklamou. Stejně tak jako
spokojený klient a jeho doporučení.
Jak vnímáte a
přijímáte kritiku? Je pro vás důležitější názor odborný, nebo jsou prioritní bezprostřední
emoce, které vyvolá vaše hudba u laických posluchačů?
Nerozlišuji laiky a odborníky, vážím si každého názoru. Důležité
je umět přijmout a zpracovat kritiku. Zpětná vazba je vždy důležitá, nicméně
názorové spektrum je velmi široké a nikdy se nezavděčíte všem. Vždy se najde
někdo, pro koho budete nejlepší, ale zároveň i někdo, pro koho budete nejhorší.
Pak je na vás, zda a jak s kritikou naložíte.
Jaké je pro vás
dosud největší uznání, kterého jste dosáhl jako muzikant?
Největší uznání je pro mne to, že mám stále spoustu
příležitostí dělat svoji práci. Co se odborného či oficiálního ocenění týká, je
to mé umístění v soutěži Pianista
roku 2013, kde jsem skončil třetí. Velmi si vážím ocenění ze strany svých hudebních
kolegů, kteří mi umožnili být například součástí orchestru v lyrikálu Kudykam nebo působit na Mezinárodní konzervatoři.
Ovlivnilo vaše
ocenění v soutěži Pianista roku 2013
vaši práci?
Doufám, že ovlivní. Je to prozatím velmi aktuální věc.
Věřím, že mi umožní setkání s dalšími lidmi z hudebního průmyslu a
rozšíří mi možnosti spolupráce s nimi.
Poskytujete
soukromé hodiny hraní a zpěvu i amatérům, kteří mají hudbu pouze jako svůj
koníček?
Učím převážně amatéry, zaměřuji se na dospělou klientelu,
které například stejně jako mně v dětství někdo nebo něco hudbu
znechutilo.
Vyhledáván jste i
pro svůj osobitý a charakteristický styl humoru neoddělitelně spojený
s každým vaším vystoupením. Kdo vás jako všestranného baviče a moderátora
vyhledává nejčastěji?
Byla doba, kdy jsem byl vyhledáván především jako moderátor
a bavič. Zejména na začátku mého působení v Praze. Mám za sebou řadu
zkušeností s moderováním plesů a firemních večírků.
Že
jste dobrý speaker, jste zjistil, až když jste působil jako trenér prodejních a
komunikačních dovedností, nebo to bylo naopak?
Své komunikační dovednosti jsem
si rozšířil a zdokonalil zejména jako lektor prodejních a komunikačních
dovedností. Ačkoli je to od moderování odlišná disciplína, předpoklady jsou pro
obě stejné. Schopnost zaujmout a udržet si pozornost několika desítek
posluchačů jsem si touto praxí obohatil.
Působíte jako
korepetitor na Mezinárodní konzervatoři.
Co tato pozice obnáší?
Korepetitor je člověk, který nahrazuje orchestr a pomáhá
umělci s nastudováním hudebního díla. Úkolem korepetitora je doprovodit
zpěváka a zároveň mu pomoci opravit intonační či rytmické nesrovnalosti. Je
garantem toho, že umělec bude provádět dílo tak, jak bylo zamýšleno.
Jsou zahraniční
studenti hudby vnímavější či ukázněnější než tuzemští? Máte srovnání?
Z předchozích zkušeností mohu říct, že přístup ke
studiu a hudbě je čistě individuální záležitost bez ohledu na národnostní či
kulturní determinanty. Co však podle mého názoru každého jedince ovlivní, je
sociální prostředí, ve kterém vyrůstal. Kdo vyrůstá v hudební rodině, má často
v podvědomí dovednosti, které se rozvinou při tréninku velmi rychle.
Co si máme
představit pod pojmem kouč umělců?
Být koučem umělců spočívá v tom, abych je naučil
organizaci času, disciplíně a zařazení všech povinností do jejich běžného
programu. Kladu důraz na správné a včasné rozlišování důležitosti jednotlivých
úkolů. Umělcům ve většině případů chybí zkušenosti získávané pracovním
zařazením ve standardně fungující firmě.
Vaše autorská
tvorba je zaměřena výlučně na hudbu?
Nikoli, psal jsem a stále, ačkoli již méně, píši poezii.
Ostatní autorská tvorba je již spojena zejména s hudbou. Napsal jsem hudbu
například pro reklamní spoty, videozáznamy, zhudebňuji texty vlastní i cizí.
Vlastní tvorbě se však věnuji pouze ve zlomku času. Autorská hudební díla
víceméně vycházejí z požadavků a přání klientů, bývají součástí
objednávky.
Vaše předchozí
kariéra je velmi rozmanitá. V čem je pro vás nyní přínosná?
Rozhodně umění prodat sám sebe, zajistit si práci a
nespoléhat se v tom na někoho dalšího. Prodal jsem to, co jsem uměl, ještě
před tím, než jsem začal být na srovnatelné úrovni s kolegy. Být sám sobě manažerem
je pro mne nesmírná výhoda, úspora časová i finanční. Dovednosti komunikační i
obchodní se mi více než hodí. Mám dojem, že moje praxe je pro mne přínosnější,
než by bývalo bylo třeba studium konzervatoře, a jsem rád, že své zkušenosti
mohu alespoň z části předávat dál. Studenti uměleckých oborů jsou dle mého
názoru ochuzeni o tu „zaměstnaneckou“ část života. Mělo by se jim dostat
vzdělání i v tomto směru.
Čeho
byste chtěl dosáhnout?
Chtěl bych dosahovat i v
budoucnu toho, abych se mohl živit tím, co mě baví, a být spokojený tak, jako
tomu bylo a je doposud.
Děkuji
za rozhovor.
Text: Jitka Kratochvílová
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Foceno v restauraci Žofín
Garden www.zofingarden.cz
Korektura
textu: Alžběta Strnadová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
