U příležitosti premiéry adaptace knihy
Roberta Fulghuma Drž mě pevně, miluj mě
zlehka jsme si vypůjčili „self-interview“ autora, které uvedl na svých
stránkách.
Takže, pane Fulghume, co je u vás nového?
V roce 2013
slavím 25. výročí první publikace prvotiny Vše, co potřebuji vědět, jsem se
naučil v mateřské školce. Od té doby se stále tiskne a prodává. Toho jsem
se nenadál…
Připravujete k tomuto výročí něco
speciálního?
Ano, už je to
v tisku. Bude to nový svazek esejí, týkajících se toho, co jsem se naučil
od té doby, co byla má prvotina publikována.
A co dál?
Moje novela Drž mě
pevně, miluj mě zlehka, která byla poprvé na světě publikována v České
republice, se v roce 2013 dočká anglického vydání. A navíc – její scénická
verze se objeví na scéně Městských divadlech pražských v červnu tohoto
roku.
A co dál?
Moje osobní
vzpomínky, doprovázející vznik knihy o argentinském tangu pod názvem Vzpomínky
na jedno dobrodružství, budou v květnu uvedeny na pražském Světě knihy.
Pod názvem The Argentine Tango Chronicles of Senor Don Roberto Juan Carlos
Fuljumero y Suipacha budou pak publikovány v tomto roce i
v angličtině.
Co je tématem těchto vzpomínek?
Jedním slovem,
tanec. Abych to charakterizoval trochu blíže: je to o nutkání tancovat – o
procesu učení se tanci – a o dimenzích lásky a romantických pocitů, které do
tance vkládáme. Speciálně se to týká tanga. Formální rámec novely je inspirován
Chaucerovými Canterburskými povídkami. Je to soubor povídek,
které vyprávějí poutníci během cesty do svatyně. V mé novele se příběhy
životů jednotlivců prolínají, vesměs směřují ke schopnosti tančit. A tango tady
figuruje jako jedna z možných forem tance. Tou svatyní, kam všichni
putují, je tančírna Century, v níž se odehrávají příběhy knihy Drž mě
pevně, miluj mě zlehka. Vzpomínky zahrnují mou cestu k tangu a popisují
zkušenosti z několikaměsíčního pobytu v Argentině, kdy jsem se ponořil do
hloubky kouzelného světa jménem tango. Součástí budou znova ilustrace mé ženy
Willow Bader, která ilustrovala i předchozí knížku.
Proč tak často jezdíte do Čech, co vás
přitahuje?
Všechny mé knihy
měly v České republice značný úspěch. Často k tomu podotýkám, že moje
editorka a můj překladatel jsou patrně daleko lepšími spisovateli než já, ale
toto tvrzení si nikdy nedokážu ověřit, protože neumím česky. Moje česká
editorka mě požádala, abych „premiéroval“ své knihy právě zde. Nová vzpomínková
kniha je vlastně takovým společníkem k novele o tanci – jdou ruku
v ruce – je to jeden příběh, jedna autobiografie. Dá se říci, že mě Češi
vyzvali k tanci a já tančím s každým, kdo mě k němu vyzve. Budu
v Praze celé dva měsíce, abych si konečně užil země, kde jsem prozatím
strávil většinu svých pobytů na turné, na němž jsem představoval své knihy.
Poslední Fulghumova kniha právě vychází opět ve světové premiéře v nakladatelství Argo a nese název Vzpomínky na jedno dobrodružství. Zápisky o argentinském tangu zhotovené seňorem donem Robertem Juanem Carlosem Fuljumerem y Suipacha
Jakmile
jednou propadnete tangu, jste lapeni na celý život. Robert Fulghum ten
pohlcující pocit zná. Aby svému osudu šel ještě více naproti, vydává se do země
tangu zaslíbené: nasedá na loď, která při obeplouvání Jižní Ameriky ztroskotá,
cestuje po Argentině vlakem s domorodci, je na ulici přepaden a okraden, málem
přijde o život při silné vichřici, chodí na hodiny provazochodectví, s chutí
jí, pije a seznamuje se, přemýšlí o argentinských dějinách, diktatuře,
ekonomice, kultuře a mentalitě. Ale především: tancuje, tancuje, neustále
tancuje. Tancuje i po svém návratu do Spojených států, možná tancuje i právě
teď.
Jak totiž říká sám autor: „Když se vědci
zabývali prevencí stařecké demence a Alzheimerovy choroby, zjistili, že ze
všemožných aktivit je nejpřínosnější společenský tanec. Nebezpečí mentální
atrofie může být až o 76 procent nižší, pokud se dotyčný občas naučí nový tanec
a pokud často tancuje. Proč? Protože při tanci se zapojují mozek, tělo a
procesy hudební i emoční. Podstatou je to, že se musíte ve zlomku vteřiny
rozhodovat a využívat veškeré schopnosti. Když tedy lidi říkají: „Tango? Ve
tvém věku? Nezbláznil ses?“ tak já odpovídám: „Nezbláznil, a ani to nemám v
úmyslu.‘ Věřím v tancování. Tancovat budu až do konce svých dní.“
Foto: Argo
Vytvořeno ve spolupráci: Městská divadla pražská www.mestskadivadlaprazska.cz
