„Přiznám se, že jsem ráda, když můžu trénovat
děti z dětských domovů. Tam se cítím skutečně platná a to je pro mě
důležité.“
Je jí 43 let a vypadá neskutečně. Neskutečně
mladě a svěže. A když ji potkáte „na živo“, je navíc velmi milá a přátelská. Je
pořád v jednom kole. Ono zvládnout tři děti vlastní, potom nějakou tu stovku
z dětských domovů a při tom všem ještě dobře vypadat, bude asi kumšt. Ale ne
pro Hanku. Fotografie jsme pořídili v krásném hotelu Radisson Blu Alcron v Praze
pod taktovkou Roberta Vana a Pavla Bauera z Estée Lauder.
Kdysi jste pracovala jako vychovatelka
v domově mládeže…
Byl to
domov mládeže, který sdružoval všechny školy v Kroměříži, odkud pocházím.
Nastoupila jsem tam, když mi bylo osmnáct, takže většina dětí byly téměř moji
vrstevníci. Přede mnou tam byla poměrně přísná paní vychovatelka. Já se snažila
s dětmi vycházet po dobrém, nicméně jsem po nich také chtěla, aby
dodržovaly věci, na kterých jsme se domluvili. A klapalo to.
Co bylo náplní vaší práce?
Ono to je
asi ve všech internátech podobné. Oficiálně jsem byla vychovatelkou
volno-časových aktivit, tedy ve zkratce jsem dětem organizovala a vedla
kroužky. Cílem bylo, aby se děti nepoflakovaly po městě a nechodily do hospod,
ale věnovaly se něčemu smysluplnějšímu. A protože jsem vždycky měla ráda pohyb,
i tady jsem vedla moderní gymnastiku a aerobik, který před těmi dvaceti lety
byl naprostou novinkou.
Kdo ho před těmi dvaceti lety cvičil a jaké
tenkrát vlastně byly děti v domovech mládeže? Je tam nějaký rozdíl v
porovnání s chováním dnešních mladých dívek?
Tenkrát
to bylo podobné jako nyní. Dnes je třeba podobná vlna zumby. Cvičilo se všude a
cvičil každý, kdo měl ruce a nohy a chuť předcvičovat lidem. Všichni jsme si
museli udělat kurz. Nemůžu porovnat, jak se děti v internátních zařízeních
změnily, od té doby jsem už v internátě nepracovala, obecně ale můžu říct,
že děti jsou dnes trochu více drzé a méně pokorné.
Odnesla jste si z práce v domově mládeže
něco, co praktikujete i v současném životě?
Spíše jsem
do domova přinesla to, co jsem načerpala za léta tréninku gymnastiky, volejbalu
a atletiky. To všechno jsem zúročila ještě několikrát a to během patnácti let
trénování dětí v kroužcích, které jsem vedla a hlavně taky při práci
s dětmi v dětských domovech.
Kdy jste dala sbohem Moravě a odešla do Prahy?
Udělala jsem si kurz u Heleny
Jarkové, která si tehdy založila první fitness club v Praze, a po
absolvování tohoto kursu jsem se rozhodla, že změním působiště.
Jaký je váš názor na výchovu dětí? Jste spíše
zastáncem liberální – tedy tzv. americké výchovy, nebo spíše té naší české –
malý „výchovný“ nikdy neuškodí?
Občas
nějaký ten výchovný pohlavek opravdu neuškodí. Stačí se podívat kolem sebe, jak
jsou některé děti nevychované. Rozmazlené děti to budou mít v životě
těžké. Už pět let pracuji s dětmi z dětských domovů, tak můžu
porovnávat i tady. Většina dětí je tam skromných, jsou vděční za každou
maličkost. Strašně ráda s nimi pracuji. Skromné a k tomu slušně
vychované dítě je dnes téměř rarita. Takže já věřím, že přísnější výchova
s pravidly a úctou k dospělým se rodičům v budoucnu vrátí.
Sama máte tři děti, jaký jste u nich zvolila
výchovný postup?
Mám
třináctiletého syna a dvě malé holčičky dvojčátka. Odmalička je vedu ke sportu,
cvičení. Jsme hodně sportovně založená rodina. Ale jak už jsem říkala, jsem
přísná máma. Nicméně holky ve dvou letech natáhly spoďáry, sedly si ke stolu a
samy jedly. Dokážu dát mnoho lásky, ale také být ve výchově tvrdá.
Takže je u vás nastavený model „přísná maminka
– hodný tatínek“?
Ano.
Možná i proto, že přísnost, tvrdost a disciplína jsou v životě pro mě
velmi důležité. A dá se říct, že je dost často aplikuji i doma. A mezi námi,
ono to těm našim ratolestem neuškodí. No, nemám pravdu? (smích)
Je rozdíl mezi výchovou holčiček a kluků?
Porovnám-li
Filipa s holkama, tak byl určitě pomalejší. Obecně jsou holčičky rychlejší ve
vývoji. Filip byl zase více mazlivý. I dneska, když už je chlap a obejme mě,
tak se tetelím. Jiné je taky to, že holky jsou dvě a Filip byl sám. Už
v tom je velký rozdíl. Filip se neměl od koho učit. Holky obkoukávají
jedna od druhé a to je velmi posunuje dál. To by zřejmě potvrdily i maminky,
které měly děti brzy za sebou. Filip byl devět let jedináček a Saša se Sofinkou
jsou od prvního dne kamarádky.
V současné době stále roste počet žen, které z různých důvodů
využívají umělého oplodnění. I vy sama jste takto počala své dcerky. Jaký je
váš názor na tuto pomoc dnešní medicíny ženám, které nemohou otěhotnět přirozenou
cestou?
Beru to jako výhru, že tady máme
takové lékařské kapacity, které mohou ženám, jež chtějí mít potomky a nejde jim
to přirozenou cestou, dopřát pocit radosti z dětí. Na toto téma se mě lidé
často ptají. Podle mě je to úplně normální. Vždy budu bojovat za názor, že
život prožitý bez dětí není plnohodnotný život.
Spolupracujete s dětskými domovy,
uvažovala jste někdy o tom, že byste buď adoptovala, nebo si vzala nějaké dítě
třeba do pěstounské péče?
Já se
přiznám, že bych asi dítě do pěstounské péče nechtěla. Jedna věc je, že člověk
si na ně zvykne a pak se po letech ozve rodič, který třeba do té doby o dítě
nejevil zájem, a vy musíte dítě vrátit. A potom je tu ještě další problém.
Pěstounská péče je sice hodně populární, ale já žiju velmi rychle a při tom
zvládám povahy tří svých dětí. A neumím si představit, že bych se ještě
plnohodnotně starala i o další. Proto mě naplňuje a vyhovuje mi, že
s dětmi z dětských domovů mohu trávit čas prostřednictvím soustředění
a různých akcí, a tak jim vnášet radost do života.
Chtěla bych se v této souvislosti zeptat
na váš projekt „Hejbejte se a zpívejte s Hankou a Novou“. Jak vás napadlo
začít dělat něco takového?
Všechno
to začalo tím, že jsem dva roky cvičila v televizním pořadu „Snídaně s Novou“.
Postupně jsme se tam spřátelili a když jsem pak přišla s nápadem na
projekt „Hejbejte se a zpívejte s Hankou a Novou“, vedení se rozhodlo
pomoct mi s ním nějakými finančními prostředky. Tak jsem začala se svým
programem objíždět děti z dětských domovů. Tyto domovy jsou opravdu
uzavřené, děti se odtud nikam moc nedostanou a komunikace s normálním
světem je pro ně prakticky šok. Pořádám pro ně i prázdninové pobyty, kde se mi
vystřídá na 400 dětí z různých domovů. Ony tam denně šest hodin tančí a
cvičí a jsou moc šikovné! Třeba děti z Dětského domova v Tišnově se
dostaly i do muzikálu „Děti ráje“, kde při jednom představení vystoupily přímo
s herci na pódiu. Myslím si, že budou mít pěkný zážitek na celý život.
Všechny zúčastněné domovy se ale společně
utkají na jednom pódiu, je to tak?
Ano, 19.
listopadu 2011 pro ně máme v Praze přichystané finále, na kterém předvedou
všechno, co se nejen na táboře naučily a naše porota složená ze známých
osobností pak vybere ty nejlepší. Letos navíc nabízíme i každému, koho zajímá
pohyb, aby si přišel v rámci této akce zacvičit s lektory
z našeho fitka, nebo s účinkujícími z muzikálu „Děti ráje“ a
přitom se třeba i podíval, jak to dětem jde. Všechno to doplní vystoupení
spousty zpěváků a vůbec bude to fajn den. Nic pro lenochy. (smích)
Myslíte si, že jsou děti v dnešní době
lenivější? Třeba i kvůli tomu, že stále vysedávají u televizí a počítačů?
Děti by
nebyly pohodlné, kdyby nebyli pohodlní rodiče. Mám často skutečně problém
s rodiči. Buď jsou lhostejní, anebo chtějí mít z dětí hvězdy, ale
nechtějí pro to nic obětovat, nic s dětmi dělat. Proto se přiznám, že jsem
ráda, když můžu pracovat a trénovat s dětmi z domovů. Tam se cítím platná
a to je pro mě důležité.
Jak se na vaše aktivity tváří sponzoři?
V době, kdy každý hlídá korunu, asi není jednoduché někoho získat? Nebo
máte opačnou zkušenost?
Nova je
mým partnerem od samého začátku a jsem za to moc vděčná. Jinak se sponzoři
různě objevují a střídají. Zatím, díkybohu, jsou. Vím, že existuje spousta
projektů pro děti, ale taky vím, že často peníze, které se do těchto projektů
dávají, nebývají smysluplně využity pro děti. Často jsou děti jen záminka, jak
vylákat peníze z kapes těch, co na to mají. To mi opravdu vadí.
Kromě jiného chystáte také zajímavý projekt,
kdy si k vám do fitka může každý přijít zacvičit s nějakou celebritou.
Kdo tedy bude cvičit a kdy?
Fitko,
které provozuji v Praze, slaví páté narozeniny. Navíc zde proběhla
rekonstrukce, takže jsme se rozhodli pozvat všechny naše příznivce, aby se 15.
října 2011 přišli podívat a zacvičit si se známými osobnostmi třeba ze seriálu
Ordinace, s finalisty Superstar nebo Miss. A třeba si vyzkoušet, jak se dá
vytvarovat „břišní pekáč“.
To je prý váš patent „břišní pekáč“…
Je to tak.
Je to návod, jak si vytvarovat pěknou postavu a mít takzvaně „buchty na břiše“.
(smích)
A co buchty na talíři? Jak se vlastně
stravujete? Jste také propagátorkou biostravy, jako některé naše celebrity? A
masíčko byste do pusy nedala ani za nic?
Miluju
tatarák. Miluju ryby. Miluju si udělat čas na dobré jídlo a k němu i dobré
víno. Ale že bych striktně dodržovala bio, to zase ne. Protože se obecně snažím
dvacet let jíst zdravě a zařazuji pravidelně do jídelníčku ovoce a zeleninu,
tak mě bio móda nedostala. Protože když se jí zdravě celoživotně, tak nepotřebujeme
dělat „bio vlny“.
Jak se stavíte k dnešnímu boomu různých
druhů cvičení od zumby, tai-chi až po spinning nebo walking? Co byste
doporučila vy?
Já bych každému doporučila se
hlavně pohybovat. Jakkoliv. A co se týče posiloven, v dnešní době je důležitá především všestrannost fitness centra.
Takže se i u nás snažíme nabízet to, co si lidé žádají. Nicméně se věnujeme
hlavně dynamickému cvičení. Zůstávám u toho, co je mi vlastní, co umím a co mě
baví. (smích)
Dnes, kdy je úbor na cvičení téměř módním diktátem
a s obyčejným tričkem a trenkami by člověk neuspěl, by mě zajímalo, co
dříve nosily ženy na hodiny aerobiku?
Já si
myslím, že zrovna v tomto retro období je to krásná otázka. Když tenhle
sport začínal, nosily se úzké legíny, návleky, dresy se zaříznutými tangy,
široké pásky, které vyzdvihovaly ženskost, štíhlý pas. Všechno to vycházelo
z jazz gymnastiky. Dnes si mezi ženami tyhle kostýmy neumím představit.
Dnešní oblečení spíše podtrhuje fitness styl, než tehdejší přístup
k aerobiku jako k tanci. Trošku se vytratila ta smyslnost a ženskost.
A jaký máte vztah k módě? Na našem
focení jste vystřídala několik modelů a ve všech vám to moc slušelo! Nicméně,
většinou vás vídám ve sportovním…
K módě
jsem se velmi dlouho stavěla zády a oblékání pro mě znamenalo nutnost. Takže
jsem volila rychlé a praktické modely. Většinou sportovní. Dnes se nacházím
v takovém hezkém období, kdy mě móda začíná bavit a začínám si ji užívat.
A i sportovní modely se snažím stylizovat do elegantního vzhledu. A taky mě začíná
bavit v sobě odhalovat ženskost. Oblíbila jsem si po letech i podpatky a
dokonce šaty a sukně!
Děkuji za rozhovor.
Text: Dita Brančíková
Produkce: Michaela Lejsková
Styling: Jakub Hladký
Vlasy: Veronika Soukupová, kadeřnictví Honzy Hlaváčka www.honzahlavacek.cz
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Make up: Pavel Bauer – Estée Lauder www.esteelauder.cz
Foceno v hotelu Radisson Blu Alcron v Praze www.alcron.cz
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz