„Vybavení hotelů a poskytované služby jsou u nás mnohdy na mnohem vyšší úrovni, než tomu je ve srovnatelných kategoriích hotelů v metropolích, jako jsou třeba Paříž, Madrid, Řím.“ Ing. Miroslav Vacek
Ing. Miroslav Vacek je
mužem činu. Finanční oblast vyměnil za nejistou notu hoteliérství, když se
v roce 2006 po pár měsících odpočinku rozhodl spolu se svojí ženou koupit,
opravit a začít provozovat rodinný hotel. Dle svých slov k tomuto oboru „jaksi
podvědomě tíhl“. V jednom má ale majitel krásného čtyřhvězdičkového hotelu
Alwyn v pražském Karlíně jasno. Vynikající
restaurace a profesionální a především příjemný personál je to, co je na hotelu
nejcennější.
Co vás přivedlo na dráhu
hoteliéra?
Dalo
by se říci, že náhoda. Po revoluci v roce 1989 jsme založili
s několika kolegy z finanční oblasti společnost, kterou jsme na
začátku tohoto tisíciletí poměrně úspěšně prodali. Vyvstala otázka, co dál. Chovat
se jako rentiér a užívat si života, anebo se poohlédnout po nějaké dobré
investici. Nicnedělání mě ale bavilo jen pár měsíců. Možná, že nějak podvědomě
jsem k hoteliérství tíhl. Začal jsem se tedy vážně zajímat o možnosti
investice do nějakého pražského hotelu, a tak jsme v roce 2006 koupili karlínský
hotel Beseda Bonsai, který jsme
přejmenovali na hotel Alwyn.
Předpokládám, že jste alespoň
sebemenší zkušenost z této oblasti měl. Radil jste se například
s nějakým odborníkem, než jste do tohoto vlaku naskočil?
Vážně
jsem neměl žádné zkušenosti. Jen se mi zkrátka líbila ta myšlenka. Samozřejmě
jsem se poradil se ženou, ale že bych se nějak výrazně radil s někým
z této oblasti, to ne. Možná to bylo tenkrát z naší strany trochu
bláhové, ale dnes už můžeme s klidem říci, že se nám riskovat vyplatilo.
Risk je zisk. Tedy alespoň
ve vašem případě. Opravdu jste neměl obavy, že se to bez zkušeností nemusí
povést?
To
víte, že jsem měl své momenty nejistoty. Byli samozřejmě lidé, kteří nás
odrazovali a strašili, že je to obor podnikání, kde se musí člověk vyznat a být
v práci každý den, včetně sobot a nedělí. Vsadili jsme ale na to, že když
se k lidem budeme slušně chovat my, oplatí nám to stejně.
Smekám před vaší odvahou.
Jak dlouho vám trvalo, než jste se ve vedení hotelu a jeho provozu zorientoval?
Nejsem
na to zdaleka sám. Původně jsem si myslel, že na řízení provozu hotelu budeme se
ženou sami, samozřejmě s tím, že nám na klíčových místech pomohou
kvalifikovaní zaměstnanci. Nakonec hotel pohltil všechny členy naší rodiny, zeť
se přidal okamžitě a po něm postupně i starší a mladší dcera. Orientujeme se
tak nějak stále za provozu. Naše motto je, že si to děláme tak, jak by se nám
to coby hostům líbilo. Rádi cestujeme, a tak jsme i my často hosty
v různých hotelech.
Rodinný business může mít
vedle svých nepochybných výhod i svá úskalí. Jak se s tím pasujete vy jako
ředitel?
Ano,
možná ve firmě, kde nemáte rodinné příslušníky, si můžete dovolit být o něco
málo přísnější. Na druhou stranu my si toho nemusíme ani tolik říkat, protože
se známe a dalo by se říci, že i smýšlíme podobně. Určitě ale musím využívat
více diplomacie. (smích)
Zásadní posty ve vašem
hotelu zastávají vaši blízcí. Jak řešíte například rodinnou dovolenou? Můžete
se ve všech ohledech spolehnout na své zaměstnance?
To
je právě to, o čem jsem mluvil. Vsadili jsme na lidi, ke kterým se snažíme
chovat férově, a oni nám to oplácejí svou loajalitou. Dnes můžeme úplně bez
problémů celá rodina odjet na dovolenou a nechat chod hotelu na našich
zaměstnancích, kterým naprosto důvěřujeme. Samozřejmě i oni za tu dobu museli
projít jakýmsi sítem. Dnes ale máme takový personál, na jaký jsem pyšný.
Co je pro vás důležitým
faktorem při vybírání nového zaměstnance?
Stěžejní
zaměstnanci nám byli doporučeni a já jsem za to vděčný, protože jsme takto získali
výborného šéfa restaurace. Ostatní zaměstnanci, například náš šéfkuchař, který
s námi pracuje od začátku, prošli konkurzem nebo si je přivedli jejich
šéfové. V konkurzech jsme dávali přednost mladým lidem, a to i těm, kteří
ještě neměli požadovanou délku praxe, projevovali ale neutuchající snahu se
něco rychle a dobře naučit. Nedělalo nám problém dát příležitost někomu, kdo do
této branže přišel jako my. Také máme smlouvu s jednou hotelovou školou, jejíž
studenti k nám chodí na praxi. Někteří z nich u nás po škole zůstali.
Jak moc je dnes těžké najít kvalitního a loajálního zaměstnance?
Těžké to jistě je. Hraje v tom ale roli více faktorů. Například, že nyní žijeme v období krize. Domnívám se, že lidé – a to i v Praze, která není krizí zasažena jako jiné regiony – si začali práce více vážit a chtějí si ji udržet co nejdéle. V rámci našich možností se snažíme, poskytnout jim opravdu dobré pracovní podmínky, aby fluktuace našich zaměstnanců byla minimální. A to se nám zatím daří.
Kde jste hledali inspiraci k názvu hotelu?
O jménu jsme přemýšleli poměrně poctivě. Radili nám, aby hotel začínal na písmeno „A“, a tak se rychleji zobrazoval ve vyhledávačích. Před několika lety jsme s rodinou navštívili Las Vegas, kde se právě otevíral hotel Wynn, který se nám všem nesmírně líbil. Nakonec rozhodlo i to, že máme báječného psa, který se shodou okolností jmenuje stejně jako dnes hotel, tedy Alwyn.
Jak velké změny jste kromě názvu v hotelu udělali?
Hotel byl po povodních v roce 2002 částečně rekonstruován, nefungovala ale restaurace, protože bývalý majitel již neobnovoval úplně zničenou kuchyň. My jsme v roce 2007 provedli totální rekonstrukci celého vnitřku budovy. V podstatě nezůstal kámen na kameni. Vybavení si vzala na starosti moje žena. Vše, co v hotelovém a restauračním interiéru uvidíte, je tedy její zásluha.
Místo hotelu je
skvělé, v klidné lokalitě, přesto je to do centra kousek dál. Jak
hodnotíte vaši lokalitu a proč jste si vybral právě tohle místo?
Když jsme si dělali průzkum této lokality
v návaznosti na naší potenciální investici, samozřejmě jsme si prohlédli
dostupné plány rozvoje Karlína. Všeobecně se dalo očekávat, že vzhledem
k povodním, které tuto oblast hodně zasáhly, se v dalších letech Karlín dočká
dramatického rozvoje. Na to jsme vsadili. Začalo se sem stěhovat hodně firem.
Věřili jsme, že business klientelu si podchytíme, ovšem tu turistickou jsme
ještě neznali. Z počátku jsme tedy měli v pracovních dnech plno a o
víkendu jsme měli čas na větší úklid a opravy. Od té doby, co jsme začali
spolupracovat s nejdůležitějšími ubytovacími servery, začalo se nám dařit
i s turistickými klienty a dnes máme vytíženost vysokou i přes svátky a
víkendy. Ne všichni totiž touží být celou dobu svého pobytu v historickém a
hektickém centru. Navíc v centru se často do hotelů příliš neinvestovalo,
takže za vysokou cenu nemusíte dostat takovou kvalitu jako u nás.
Součástí hotelu Alwyn je vynikající restaurace, kde si
každý najde jídlo podle své chuti a kde organizujete různé společenské akce či podniková
setkání. Dalo by se tedy říci, že business klientela je stále to, na co sázíte?
V současné době máme obsazenost hotelu výbornou
a dalo by se říci, že je to tak půl na půl, tedy 50 % business a 50 % turisté. Jak
jsem již zmínil, internet nám velmi pomohl najít a oslovit turistickou
klientelu. Přímo ale například nespolupracujeme s žádnou cestovní
kanceláří. Pokud jsou lidé spokojeni, řeknou si to mezi sebou, doporučí nás
známým, nebo dokonce napíší pěknou recenzi na nějaký hotelový server.
To je asi
ten nejlepší marketing, jaký můžete mít. Jaká je vlastně vaše marketingová
strategie? Jak moc vás například tyto recenze inspirují?
Naše marketingová strategie je jednoduchá a finančně
nenáročná. Jsou to právě naši hosté. Snažíme se o to, aby se u nás cítili dobře
a poskytnuté služby byly na vysoké úrovni. Recenze na náš hotel samozřejmě
sleduji a většinou se z nich raduji. Pozitiva mě těší a občasná negativa
beru především jako inspiraci ke zlepšení.
Využíváte ke svému
marketingu také v dnešní době tolik oblíbené slevové portály?
Nic
takového nevyužíváme. Snažili se nám nabídnout takové služby v restauraci, ale
nám to nezapadalo do naší marketingové koncepce. Myslím si, že kvalita a
kvantita jídel, které u nás host dostane, plně odpovídá ceně, kterou musí
zaplatit. Kromě toho nemám pocit, že koncepce slevomatů přivádí restauracím
budoucí stálé klienty. Jdeme svojí cestou, hledáme všechny možnosti, jak
neustále rozšiřovat skupinu stálých klientů.
Inspirujete se při
vedení hotelu v zahraničí? A jak se vám daří tuto inspiraci využívat v praxi?
Určitě se inspirujeme v zahraničí. Provoz
hotelu i restaurace jsme založili na vzoru malého rakouského rodinného hotelu.
Snažíme se konkurovat domácí atmosférou a stabilitou personálu. Téměř tři roky
u nás nedošlo k výraznější změně zaměstnanců a na to sázíme. Klienti,
kteří se k nám vracejí, už znají jménem naše zaměstnance v restauraci
i hotelový personál. Když se ubytujete v síti velkého hotelu, tak vás ta
anonymita pohltí. Pokud ale vyhledáváte něco osobnějšího, jsme tu my.
Velmi se nám také líbí síť hotelů Sofitel, což je
ale úplně o něčem jiném. Náš oblíbený je například ten v Marseille, který
je položen přímo u vjezdu do přístavu, takže noční výhledy jsou úchvatné. Také hotely
sítě Sofitel
v Amsterodamu či Mnichově jsou velmi hezké.
Z jakých zemí k vám
nejčastěji jezdí hosté?
Naši hosté jsou z různých koutů světa. Nedávno
jsem to počítal a samotného mě to velmi překvapilo, dosud jsme měli hosty
z devadesáti dvou zemí. Vyhledávají nás především Němci, Rakušané či
Slováci, kteří tento model rodinného hotelu znají a mají ho rádi. Většinou
nedobré zkušenosti při rezervacích máme s klienty z Ruska či Číny, kteří
si u nás objednávají dlouhodobé pobyty a ty pak následně často ruší. Možná je
to způsob jak získat vízum do České republiky, nevím. Rádi to ale samozřejmě nemáme.
Jinak oblíbenost nebo neoblíbenost klientů v žádném případě nespojujeme
s konkrétní zemí. Vždy to je o lidech a všude, stejně jako u nás, se
najdou i tací, které bychom jako hosty hotelu či restaurace již potkat
nemuseli. Naštěstí za pět let naší existence takových hostů bylo minimum.
Vzpomenete takového
hosta?
Největší problém jsme měli jednou s hostem z Jihoafrické
republiky, který přijel přesně v den, kdy byla v ČR vyhlášena prohibice.
Bohužel pro něj, nemohl totiž být bez své whisky. Chodil si tedy shánět po
okolí dostupný alkohol a potom v noci, opilý, obtěžoval naše hosty
v hotelu. Klepal na pokoje a budil je. Ovšem přes den, kdy byl střízlivý,
byl neskutečně milý, takže mu bylo těžké něco vytýkat. Navíc on si stejně
nepamatoval, co v noci dělal.
Stále se spekuluje o
tom, že začnou hotely kvůli krizi krachovat nebo se tak už stalo. Co si o tom
myslíte?
My
jsme do tohoto businessu přišli už v době začínající ekonomické krize.
Nemám tedy srovnání, abych mohl říci, jak nás tato krize zasáhla. Náš business přesto
stále roste, což je dobře. Opravdu to ale neumím srovnat, možná, že bychom
rostli rychleji.
Dalo by se tedy říci, že
už to s vaším hotelem může být jen a jen lepší.
Myslím
si, že v mnoha případech se úroveň služeb u nás ve srovnání se zahraničím
podceňuje. Vybavení hotelů a poskytované služby jsou u nás mnohdy na mnohem
vyšší úrovni, než tomu je ve srovnatelných kategoriích hotelů v metropolích,
jako jsou třeba Paříž, Madrid, Řím. Jinými slovy my se musíme na čtyři
hvězdičky nadřít mnohem více než stejně hvězdičkový hotel v centru Paříže,
který těží jen ze své lokality. Ale s tím zatím nic nenaděláme.
Jak se podle vás
projevuje v hotelu skutečná kvalita služeb?
Vše
začíná u zaměstnanců. Pokud nemáte kvalitní personál, nemůžete dosáhnout
příjemného prostředí a adekvátního servisu.
Co považujete pro váš
hotel za největší ocenění?
Pro
mě osobně je to odraz naší hotelové restaurace. Je hezké a důležité mít své
čestné umístění například ve výběru pana Maurera
(pozn. redakce: Maurerův Výběr Grand-restaurant je v současné době jediný
nezávislý průvodce nejlepšími a nejzajímavějšími restauracemi v ČR). Ovšem nejvíce mě
teší ocenění od našich hostů, kteří naplňují naši restauraci přes den a stále
se vracejí. Když k nám přijdete v poledne, restaurace praská ve švech.
To je pro mě opravdu největší ocenění, protože to vlastně hodnotí lidé, kteří
restauraci důvěrně znají. Stejně tak mě velice těší i ocenění našeho hotelu na
ubytovacích serverech, které tvoří vyjádření klientů. Na booking.com jsme dosáhli známky 9 z 10, což je vynikající, a
podobné je to i na ostatních webových stránkách.
Vaše pozice ředitele
a majitele jistě přináší vysoké pracovní nasazení. Jak vypadá váš pracovní den?
Myslím,
že docela normálně. Většinou se ženou přijedeme kolem deváté hodiny ráno a ve
čtyři hodiny odpoledne odcházíme. Je pravda, že mezi tím je to hodně
intenzivní. Zvláště v období, kdy se ona snaží pomáhat naší starší dceři
s dětmi. Vždy se ale mohu zcela spolehnout na zetě, který zajišťuje provoz
hotelu, restaurace i konferenčního sálu, a na naše zaměstnance. Víkendy
v hotelu netrávíme. Naše lokalita není taková, aby k nám chodili
turisté do baru či restaurace.
Jak se udržujete ve
fyzické a psychické pohodě?
V mládí
jsem závodně běhal 400 metrů. Bohužel jsem se zranil a přešel jsem na trojskok.
V něm jsem překvapivě dosáhl svých nejlepších úspěchů, například třetí místo
na akademickém mistrovství Čech. Jinak hrával jsem tenis a dál běhám, i když
jsem po dvojnásobné operaci menisku.
Co vás na vaší práci
nejvíce baví?
Je
za námi něco vidět a děláme to na svém a po svém. To mě nejvíce naplňuje. A
také fakt, že nám do toho nemůže nikdo mluvit. Tedy kromě našich klientů
samozřejmě. (smích)
Jaké jsou vaše profesní
vize do budoucna?
Spousta lidí se nás ptá, co budeme dělat, až se hotel
zaběhne a bude fungovat „sám“. Není to přeci velký hotel, máte 24 pokojů,
říkají. S každým rokem ovšem nabíhají nové a nové věci, které musíme řešit,
takže mám pocit, že neustále nestíháme. Obavu z toho, že bychom se se ženou
začali nudit, určitě nemám. Největší výzvou pro nás bude jednou předání hotelu
našim dětem. A na to se těším. Budu šťastný, když jim budeme moci předat
kvalitní a fungující business.
Děkuji za rozhovor.
Text: Hana Robinson
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Vytvořen ve spolupráci s hotelem ALWYN www.hotelalwyn.cz
Korektura textu: Alžběta Strnadová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz