„Síla svalů bez srdce dokáže nadělat vždy více škody než užitku, a tudíž splňuje pravidlo našich babiček „čiň čertu dobře, ďábelsky se ti odvděčí“.“ Rudolf Desenský
Komunikace psa
s člověkem a naopak vyžaduje dostatek trpělivosti a naslouchání. Ještě
více vyžadují psi, kteří jsou náročnější na zvládnutí. To už je záležitost pro
odborníky. Nevíte-li si rady se svým psem nebo si svého mazlíčka teprve plánujete pořídit,
pak pro vás může být určitě hodně užitečný tento rozhovor. Pokud jste ovšem i tak ve slepé uličce, nezoufejte,
Rudolf Desenský je připraven s laskavou radou i doporučením pro každého,
kdo chce dělat v tomto směru správné kroky.
Jak by ideálně měl
probíhat výběr pejska?
Především je důležité vybírat rozumem, pak teprve citem.
V opačném případě si člověk může přivézt domů psa s nejrůznějšími
problémy, buď výchovnými, nebo dokonce zdravotními. Prioritní by měl být výběr
psa podle povahy, aby si člověk se psem vyhovovali. Stejně tak pořízení psa
z velkochovu, tzv. množírny, znamená sponzoring lidí, kteří nerespektují
ani etická, ani genetická pravidla chovu. Množitelům jde jen o peníze, ne o to,
aby vám ze štěněte z tohoto „chovu“ vyrostl kvalitní, zdravý pes. Lidé
psím společníkem dosáhnou nového způsobu svého života, získají nové přátele se
stejným zaměřením, více se dostanou ven, ať už do přírody nebo jen mezi lidi.
Poznáte na „první
dobrou“, co se z pejska vyklube, jakou má povahu?
Už jsem vybíral hodně psů a ještě jsem se nespletl při
odhadu povahy pro konkrétní lidi nebo předem dané podmínky. Sleduji zcela jiné
parametry, než jsou hezká očička nebo chlupy. Zajímají mne především důležité
povahové rysy, což lze vyčíst už na třítýdenních štěňatech.
Co o psovi
potřebujete vědět, než si ho sám vezmete do péče? Jaké informace by neměli
budoucí majitelé psů podceňovat, zanedbávat?
Jestliže se mi sem dostane nějaký pes, pak jen proto, abych
mu našel nový domov, protože ho jeho majitelé z nejrůznějších důvodů
nezvládají. Poslední dobou jsou to často obrovská plemena psů, na která lidé
prostě nestačí. Velmi staré pravidlo, které platí dodnes, zní „každý by si měl
pořídit takového psa, kterého dokáže zvednout na veterinární stůl“. Jestliže
psa neunese, nemůže ho ani udržet na vodítku, když se něco semele. Jestli psa
nezvedne, protože na sebe nenechá sáhnout, má člověk problém se vzájemnou
komunikací se svým psem.
V jakých
případech jste se setkal s tím, že i po uváženém výběru to prostě nešlo a
pes musel změnit majitele?
Když je výběr psa proveden opravdu zodpovědně, nestává se,
že by pes musel změnit majitele. To by muselo dojít k rodinným změnám,
jako je rozvod partnerů, vážné změny finanční situace nebo podobné tragédie,
které mívají dopad i na psa.
Chce-li nový majitel
svému psu, kterého si přiveze z útulku, porozumět, jak nejlépe na to má
jít?
Každý pes je pro nás v podstatě cizinec, stejně jako jsme
cizinci my pro něho, jelikož nehovoříme stejnou řečí. Dokud mu nebudeme
naslouchat a jen mu budeme cosi vyprávět, neporozumí nám. Především je důležité
si uvědomit, že každý živý tvor je velice ovlivnitelný celkovou atmosférou,
která se kolem něho vytvoří. Například když se na psa začne křičet, nebude nám
lépe rozumět, jen bude dříve nebo později sám ukřičený.
U psa z útulku je velice důležité
nezabývat se minulostí psa, ale jít cestou dopředu. Je nutno si uvědomit, že
problém sice byl, ale už není, proto by měl pes akceptovat pravidla nového
domova v podstatě „ve dveřích“, samozřejmě za neustálého, ale cíleného
učení daných pravidel. Velkou chybou by bylo psa nejprve nechat „rozkoukat“ a
potom teprve po něm něco chtít. To je totiž další naprosto zbytečná změna,
která psy stresuje. Mnohem lépe psi snáší plynulou změnu pravidel od začátku,
kdy přišli do nového prostředí.
Jak nejlépe naučit
pejska základním návykům?
Především trpělivostí a důsledností. Člověk by si měl
uvědomit, že když pes něčemu nerozumí, není to chyba toho psa. Každý pes se učí
naše slova tak jako cizinec. Když mu názorně nepředvedeme, co říkáme, sám
nepochopí, co se po něm chce. Stejně tak zákazy nikam nevedou, jen do slepé
uličky. Kdykoli nás někdo naviguje, jsme raději, když víme, kudy máme jít a kde
odbočit, ne kudy jít nemáme.
Měl by podle vás mít
pes nějaký základní denní režim? A jak by měl vypadat?
I zde platí, že všeho moc škodí. V jistých ohledech je pravidelnost nutná,
třeba při komunikaci se psem. Ovšem tam, kde se přežene pravidelnost
v denním režimu, se pes velmi stresuje ve chvílích, kdy se pravidelnost
poruší. Například pravidelné krmení v pravidelnou dobu na pravidelném
místě je tragické pro psa, jemuž paničku náhle odvezou do nemocnice. Už proto
je jistá míra variability užitečnější než přílišná pravidelnost.
Jaké stravy jste
zastáncem? Co by pejskům nemělo být odepřeno?
Vzhledem k tomu, že mám i karpatského vlka, jsem pro
přirozenou syrovou stravu, ovšem ani granulované krmivo nezavrhuji, je-li
kvalitní. Nefandím levnému krmivu prodávanému v marketech ani naopak
předraženým krmivům, na nichž je nejdražší televizní reklama, nikoli obsah.
Jakou zvolit metodu
na problémové psy? To vy poznáte, ale dokážete taky s přesností odhadnout,
jakou výchovu či jaké zacházení měl ten daný pes, než přišel do vašich rukou?
Obvykle mi nemusí lidé vůbec říkat, kde má pes problém,
protože je patrný už během jejich příchodu sem. Nejčastěji je to nerovnováha
nebo naprostá absence respektu a důvěry. To je však stavební kámen
veškerého soužití se psem. Lidé si totiž vůbec neuvědomují, že bez důvěry není
ani respekt a bez respektu nemůže mít pes nikdy plnou důvěru.
Už jste někdy nad
nějakým psem „zlomil hůl“ a s výukou to prostě vzdal?
Každý máme své limity, psi je mají také. Jestliže pes
absolutně ztratil jakékoli zábrany vůči člověku a naprosto odmítl jakoukoli
formu respektu, kdy se stal nebezpečným sobě a celému svému okolí, pak bylo
bezpečnější neztrácet čas marnou prací.
Jakými obvyklými
problémy trpí psi vám svěření?
Obvykle je to bázlivost nebo agresivní chování, nejčastěji
však kombinace obou problémů zároveň.
Jaký časový rozsah si
ten který výcvik vezme?
Výcvikem se v současnosti příliš nezabývám, dávám vyšší
prioritu socializaci a hlavně výchově. Vycvičený pes totiž není totéž, co pes
vychovaný, což lidé často zaměňují. Pes, který umí perfektně „sedni“ nebo
„lehni“, ale chová se asociálně vůči cizím lidem nebo psům, je v podstatě
nepoužitelný například při návštěvě přátel nebo při výletu do města. Tam se
však může se psem, který nemusí být nijak vycvičený, stačí, když bude dobře
vychovaný.
Pakliže se jedná o
psa, který nesnese kontakt s jinými psy, podaří se to odstranit?
Hodně záleží na míře a hloubce asociálního chování, také na
možnostech a schopnostech člověka se domluvit se svým psem. Pakliže nemá pes
s jinými nějakou špatnou zkušenost a jen se jich bojí z nedostatku
kontaktu, je práce s takovým psem poměrně snadná. Horší je to s těmi,
které pokousal nějaký jiný pes, zde už to vyžaduje jisté množství zkušeností
pro odbourání opodstatněného strachu.
Jak by měl probíhat
trest psa, který něco provede?
Svou metodiku nemám založenou na trestech, ale na tom, aby pes
splnil požadovaný příkaz. To však vyžaduje nutnost psa nejprve něčemu naučit a
pak to po něm teprve vyžadovat. Mnozí lidé se mylně domnívají, že stačí psu dát
pár povelů, když je všude klid. On je provede a hned po psu chtějí, aby pes
fungoval i ve vypjatých situacích. Zapomínají však na docela podstatnou věc, že
se pes musí ve stresu nejprve naučit spolupracovat, potom teprve se po něm může
chtít, aby ve stresu poslouchal. Na základě této zásadní chyby pak psa zbytečně
trestají nebo ho různě okřikují, aniž by pes věděl, co po něm vlastně chtějí.
Jaká hierarchická
pravidla platí pro smečku psů?
Základní pravidlo je takové, že by neměl být upřednostňován pes podle věku nebo
toho, kdo ze psů byl doma dříve, ale podle toho, jak který pes spolupracuje
s člověkem. Naprosto běžnou chybou lidí je, že upřednostňují psa, který
byl doma dříve, přičemž tento neochotně poslouchá, pokud tedy vůbec poslouchá,
a navíc často šikanuje psa mladšího. Tím však lidé zničí křehkou psychiku
mladšího psa, který by se třeba přetrhl, aby mohl člověku splnit, co po něm
žádá. Stejně tak platí, že se nemá uplatňovat právo silnějšího, pokud tím není
myšlena síla v srdci. Síla svalů bez srdce dokáže nadělat vždy více škody
než užitku, a tudíž splňuje pravidlo našich babiček „čiň čertu dobře, ďábelsky
se ti odvděčí“.
Kolik nejvíce psů
najednou jste měl v péči?
Nejvíce jsem jich měl 42, ale to už bych nerad opakoval, jelikož znám své síly
a možnosti. Přestože mám prostor na stovku psů, raději pracuji s malým
počtem v klidu a pohodě než být nucen zanedbávat své vlastní psy jen proto,
abych se mohl věnovat ostatním psům s problematickým chováním.
Jaké byly vaše
poznatky z chování vlka? V jakém směru jste byl třeba rozčarovaný?
První vlčice mi velmi zřetelně a jasně dala najevo, že toho
přes své dosavadní zkušenosti se psy umím ještě opravdu málo, a donutila mne
přehodnotit můj celkový postoj ke komunikaci se psy. Nikdy o psech nevíme
tolik, abychom se neměli čemu dalšímu učit. U vlků tohle platí dvojnásob,
jelikož jsou na rozdíl od psů přímější a upřímnější.
V jakém smyslu považujete
kombinaci pes – vlk za pozitivní a prospěšnou oběma stranám?
Předně je nutné si uvědomit, že vlk je divoká šelma bez
ohledu na to, jak dlouho byl chován v zajetí. Pes byl domestikován ze
svých předků tisíce let a v tom je ten podstatný rozdíl. Kříženci těchto
dvou druhů už jsou někde mezi tím a křížili se tak právě pro urychlení procesu
domestikace. Termínem domestikace je nutno si připustit, že se jedná
v podstatě o polidštění, a to se vším všudy. U vlků toto ještě chybí.
Jak vlci přijímají
člověka a jak jedině si může člověk sjednat respekt?
Jestliže hovoříme o sjednání si respektu u vlka, pak je to
otázka vzájemného porozumění. Respekt má své hranice a na jedné straně této
hranice je strach. Ten, kdo zaměňuje respekt za strach a vidí strach
v přirozené plachosti, se nemůže domluvit s vlkem. S mým stávajícím
vlkem se respektujeme vzájemně. Dostal jsem ho od člověka, který na něho
nestačil, a ten si ho pořídil ze zoo v roce jeho věku. Zde už je nemožné
se s ním domluvit tak, aby bral člověka za svého spojence. Zvláště pak ne
po tom, co se díval na popravu svých dvou bratrů vlastním vlčím otcem. Zůstal
mu tak navždy přílišný odstup od autorit.
Jaké metody, které
používáte, patří k vašim unikátním nebo ojedinělým?
Tohle mohou posuzovat lidé, kteří mají s čím srovnávat.
Nepovažuji své metody za ojedinělé, protože už staří domorodí indiáni před
stovkami let se uměli se zvířaty, tedy i se psy a vlky, domluvit mnohem lépe,
než se to v dnešní době povede komukoli z nás.
Co všechno je pes schopen
z lidské řeči pochopit a ohledně čeho si my lidé ve svých sděleních jen
děláme iluze?
Pes umí číst nejen naše gesta, ale i pocity, nálady, energie.
Mnozí psi si nás čtou prostřednictvím aury a umí se na nás „napojit“ i
z hodně vzdálených míst. Čemu pes nerozumí, je čeština nebo jakýkoli jiný
verbální jazyk, dokud mu s jednotlivými slovy nespojíme operačním
podmiňováním konkrétní jev nebo činnost.
Jaký je váš názor na
spaní psa v posteli?
Moji psi mi do postele mohou, běžně mi v ní spala i
mladá vlčice. Nesmí si tu postel ovšem nikdo z nich přivlastnit nebo
nárokovat před ostatními psy. Tvrzení, že spaní psa v posteli upevňuje
dominantní chování, je velice scestné a je známkou neznalosti psa jako
takového. Už vlci vyhledávali místa odpočinku společně a upevňují si tak
sociální vazby rodiny, zvláště pak, jsou-li hodně unavení.
Co považujete ze
strany pejskařů za přehnanou péči o psa ve smyslu jeho hýčkání?
Nefandím přehnanému polidšťování ve smyslu oblékání psů do
oblečků, nošení plínek a podobných vymožeností „moderní“ doby. Pochopím botičky
ze zdravotních důvodů, když si pes třeba zraní packu, nebo obleček u psa
s problémem se zády, ale jako módní doplněk to zcela odmítám. Není nad jednoduchost
vycházející z přirozenosti.
Do jaké míry vám
práce se psy zasahuje do soukromého života?
Zvolil jsem si tento způsob života a plně mi vyhovuje.
Co je horší,
problémový pes, či člověk?
Se psem se domluvím vždy mnohem rychleji než s lidmi.
Také jsem přesvědčen, že práce se psy je o mnoho snadnější než s většinou
lidí. Psi zdaleka tolik neprotlačují své vlastní ego.
Nakolik je vhodné chovat
psa spolu s jiným druhem zvířete? Nebo je to jedno?
Záleží na tom, jakého psa a s jakým zvířetem. Se svým
vlkem mám fenku psa, u svých oveček a poníka mám středoasijského pasteveckého
psa a tak dále. Jsou psi, kteří akceptují jakékoli jiné zvíře, a potom jsou
psi, kteří by si jiné zvíře dali leda k svačině. Vše je o správné volbě
daného psa ke stávajícím zvířatům a naopak. Těžko se bude hodit běžný sibiřský
husky na farmu, když byl po generace učen, že co si neuloví, to nemá. Ovšem nic
není nemožné. Například i kočka může akceptovat ve společné domácnosti domácí
hlodavce, když je takto vychovaná odmalička. Podobně je to u psů.
Poznáte na člověku,
jaký je jeho skutečný vztah ke zvířatům? Podle čeho to poznáte zaručeně?
Poznám to podle toho, jak spolu komunikují, při tom cítím i
jejich vzájemnou energii. Pokud jde o psy, umím se domluvit se psem toho
člověka. Jestli mi něco zatají člověk, pes jen velice těžko a většinou mi na
svého pána poví i to, co by majitel od svého psa velice nerad slyšel.
Děkuji za rozhovor.
Text: Michaela Lejsková
Rudolf Desenský – Artemis: www.psycholog-psu.com
Foto: archiv Rudolfa Desenského
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
