„Věděl jsem, že pokud se mi podaří získat
v oboru pracovní místo, budu až do konce své profesní dráhy zavalen
prací.“ RNDr. Radek Mikuláš, CSc.
Dinosauří stopy a veškeré důkazy o
minulosti naší Země vždy veřejnost fascinovaly. Někteří odborníci s těmito
unikátními doklady pracují téměř denně. Jedním z nich je i paleoichnolog RNDr.
Radek Mikuláš, CSc., kterému se podařilo nalézt stopu dinosaura v Čechách.
Práce paleoichnologa není náročná jen intelektuálně, ale také manuálně a
časově. Tento obor nezná státní hranice, a proto je nutné za nálezy často
cestovat do všech koutů světa.
Kdy se u nás můžeme setkat s počátky
tohoto oboru? Jak probíhaly?
Ve druhé polovině
devatenáctého století popsal řadu zkamenělých stop obojživelníků a plazů
paleontolog Antonín Frič. V geologii a paleontologii to byla doba velkých
popisných výzkumů. U nás nejznámější dílo z této doby je Systeme Silurien Joachima Barranda. Také
Barrande sám popsal několik zkamenělých stop, ale k uveřejnění práce o
nich se už nedostal a až dlouho po jeho smrti to učinil právě Frič, sám už dost
starý. Skoro po celé dvacáté století byl ale zájem o ichnologii u nás jen
příležitostný, na rozdíl například od Německa, Velké Británie, USA či Francie.
Co je předmětem jejího zkoumání?
Když řeknu, že
jsou to zkamenělé stopy vymřelých organismů, je to trochu zavádějící. Pod
pojmem „stopy“ si totiž v češtině nepředstavíme například obytné nory,
hnízda nebo skálu na obrovské ploše do hloubky navrtanou měkkýši. Korektnější
je říct, že ichnologie se zabývá efektem mechanické činnosti živočichů,
v menší míře i rostlin, bakterií a hub, na okolní prostředí. Pokud se to
týká geologické historie Země, mluvíme o paleoichnologii.
Jak se tento obor liší od známější
paleontologie?
Když najdeme
zkamenělou stopu – mám na mysli stopu v opravdu širokém smyslu slova, jak
jsem právě uvedl – nemusíme nutně vědět, kdo je jejím původcem. To si každý umí
představit, že se to nedá vždycky stanovit. Důležitější a méně pochopitelné pro
většinou kolegů ale je to, že nás ten původce často ani moc nezajímá. Stopy
totiž posuzujeme podle řady různých hledisek a určení původce je jen jedním
z nich.
S jakými dalšími disciplínami musí
ichnologie spolupracovat?
Protože většina
zkamenělých stop se zachovává v usazených horninách, důležitá je
spolupráce se sedimentology. Protože ichnolog většinou pracuje v kolektivu
geologů na nějakém širším problému, patří tam taky geochemie a stratigrafie.
Samozřejmě čím blíže jsme geologické současnosti Země, tím větší je význam
spolupráce se zoology a botaniky. Pokud mají zájem o dešifrování ichnologického
záznamu například archeologové, spolupracujeme také s nimi.
Jaký byl obecně zájem o studium
paleoichnologie, když jste začal studovat?
Právě v té
době vycházelo v zahraničních časopisech poměrně mnoho a důležitých ichnologických
článků, ale v Čechách a na Moravě byli všehovšudy čtyři lidé, kteří se
alespoň malým segmentem ichnologie zabývali. Věděl jsem, že pokud se mi podaří
získat v oboru pracovní místo, budu až do konce své profesní dráhy zavalen
prací.
Jaký je zájem o tyto přírodní obory nyní?
Všechny obory
geologie, hlavně ale mineralogie a paleontologie, mají zajištěný přísun
určitého počtu kvalitních a nadšených studentů díky tomu, že sbírat zkameněliny
nebo minerály lze na slušné úrovni už ve středoškolském věku. Pokud jde o
samotnou ichnologii, každoročně mám výběrovou přednášku pro tři až čtyři
studenty. Někteří z nich už vydali drobnější práce o zkamenělých stopách.
Jiná věc je, že ichnologii jako hlavní pracovní náplň nemůže u nás dělat mnoho
lidí. Skvělé je ale i to, když ichnologickou tematiku ovládají i lidé, kteří
jako hlavní obor dělají něco trošku jiného.
Co si máme představit pod pojmem fosilie a
o čem nám vypovídají?
Za fosilie neboli
zkameněliny běžně pokládáme zbytky organismů starší, než je konec poslední
ledové doby, což je asi dvanáct tisíc let. Nejčastěji jsou to pevné
schránky, kosti, listy rostlin, kusy zuhelnatělých nebo mineralizovaných dřev.
Ze všeho nejvíc je ale prastarých pylových zrn a vůbec mikroskopických
zkamenělin. Také zkamenělých stop, hlavně pozůstatků činnosti bezobratlých
živočichů, je obrovské množství. Zkameněliny vypovídají o vývoji živé a částečně
i neživé přírody v uplynulých nejméně dvou miliardách let. Jsou
nejefektivnějším prostředkem k určování stáří usazených hornin a
napovídají hodně o prostředí, ve kterém usazeniny vznikly.
Jaké předpoklady musí být splněny pro
zachování fosilní stopy?
Musí být šetrně a
efektivně zakryta mladší usazeninou, aniž by došlo k promíšení materiálu
dna moře nebo povrchu země. V mělkém moři dochází k takovémuto
pohřbení, a tím i zachování stop například při vichřicích s vysokými vlnami:
materiál dna se na jednom místě zvíří a opodál zase velké množství písku a
bahna během krátké doby na dno klesne. Na pevnině může stopy konzervovat
například sopečný popel.
Jaké se používají metody nebo přístroje,
aby byla fosilie nalezena?
Nejčastějším
prostředkem sběru je stále geologické kladívko. V případě mikroskopických
zkamenělin je to rozpouštění horniny v různých chemikáliích, nejčastěji
kyselinách. Pomocí rozpouštění můžeme někdy z horniny uvolnit i daleko
větší zkameněliny. Možností je ale řada.
S jakými znalostmi musí jít
paleoichnolog do terénu?
Jednoduše – musí
znát svůj obor. Kdo neví, jak zkamenělé stopy vypadají, má malou šanci, že si
jich vůbec všimne. Existují výjimky, například otisky končetin obratlovců, ty
pozná skoro každý, pokud jsou dobře zachovalé. Když jsem s ichnologií
začínal, i kolegové z oboru se mě ptali, co vlastně hodlám studovat, když
jsou zkamenělé stopy tak vzácné. Nechtěli mi věřit, když jsem tvrdil, že jsou
ve skutečnosti běžnější než řada jiných zkamenělin.
Co si vše berete s sebou do terénu?
V terénu
člověk většinou vystačí s kladívkem, v měkkých horninách
s krumpáčem, s terénním deníkem, popisovači vzorků, balicím papírem a
sáčky, měřítkem či pásmem a samozřejmě s fotoaparátem. Odebráním zkamenělé
stopy z jejího původního naleziště se řada souvislostí nálezu ztrácí, a
tak musí být všechno co nejúplněji zdokumentováno.
Musí být v případě nálezu fosilie vždy
volán paleoichnolog?
Většinou to není
nutné. Málokterá zkamenělina leží například na konci své vlastní stopy. Ale
každé naleziště zkamenělin by měl dříve či později ichnolog navštívit a po svém
dokumentovat a interpretovat.
Jak vůbec vzniká naleziště? Laik náhodou
nalezne třeba kost, zavolá odborníky a pak zde začne probíhat systematický
výzkum?
Některá naleziště
byla opravdu objevena takto. Častěji je však našli geologové, například při
geologickém mapování, nebo je objevily cíleně paleontologické expedice do míst,
kde se zajímavé nálezy zkamenělin daly očekávat. Dále prakticky každý nově
otevíraný kamenolom v horninách bohatých na zkameněliny je potenciálním
známým nalezištěm budoucnosti. Jako naleziště v zásadě označujeme místa,
odkud pochází řada nálezů zkamenělin. Věcně by však nebyl problém rozrýt a
rozkopat krajinu a objevit další naleziště. Většina z nich by ale
nepřinesla z vědeckého hlediska téměř nic nového.
Kdyby se náhodou podařilo laikovi nalézt
nález připomínající pradávnou fosilii, koho by měl tedy zkontaktovat?
Dnes při
dostupnosti internetu nedá mnoho práce získat kontakt na odborníka.
Paleontologové jsou v Akademii věd ČR, na přírodovědeckých fakultách,
v České geologické službě a v muzeích.
Do jaké míry je váš obor spojen se
zahraničními cestami?
Geologie a jí
příbuzné obory neznají státní hranice a tohle do jisté míry respektoval i
normalizační režim. Možnost, byť ztížených kontaktů s cizinou byla tehdy
jednou z přidaných hodnot oboru.
V roce 2011 se vám podařilo nalézt
stopu dinosaura v Čechách. Můžete nám o tomto objevu něco povědět?
Souvisí to
s tím, o čem jsem mluvil – ne každý si všimne zkamenělé stopy, pokud nález
neočekává, i kdyby ji třeba měl přímo v ruce. Napadlo mě, že na
dlažebních kamenech z lomu od Devíti Křížů u Červeného Kostelce možná
nějaká taková stopa leží všem na očích, a ukázalo se, že to byla pravda. Nález
jsem učinil v dlažbě botanické zahrady v Praze Troji.
Jak lze zjistit z pouhé stopy
dinosaura jeho přibližnou podobu, život a i chování?
V těchto
případech se zpravidla porovnává tvar a velikost otisku končetiny
s kosterními pozůstatky z jiných lokalit. O způsobu chování naopak
mohou stopy sdělit víc než samotná zkamenělina – například, když se podaří
najít stopy celého migrujícího stáda.
Proč je na našem území tak málo nálezů
dinosaurů?
Český masiv byl
během části druhohor souší, ze které byly odnášeny úlomky hornin spolu se
zdechlinami dinosaurů. V jiných obdobích byl naopak zalit mořem vzdáleným
desítky kilometrů od pobřeží, kam byl jen málokdy nějaký mrtvý jedinec odnesen
proudem a vlnami. Ještě v jiných dobách zde byly kyselé bažiny a
v nich se kosti rozpustily.
A proč se naopak můžeme pyšnit ohromnými
nálezy trilobitů?
V době, kdy
trilobiti žili, bylo na území dnešního Českého masivu mělké moře, které se
v jen zvolna měnící podobě udrželo nesmírně dlouho. Je tu proto plejáda
rozmanitých druhů různého stáří.
Co se děje v Laboratoři paleobiologie a
paleoekologie, ve které pracujete?
Snažíme se
pracovat na problémech, které širší geologická obec právě vnímá jako aktuální,
což je například otázka hromadných vymírání, některé evoluční otázky i přesné stanovení
hranic mezi jednotlivými geologickými útvary pomocí zkamenělin. Paralelně s tím
se ovšem snažíme dělat na tradičních tématech, která módním výkyvům
nepodléhají. Nemůžeme si to ale rozhodovat úplně sami, je to také otázka náhody
a štěstí v soutěžích o granty.
Chtěl byste ještě něco během své kariéry
objevit? Je nějaký takový životní sen?
Raději bych to
neplánoval. Důležité je být připravený na nález, který právě nečekáte. Tedy
připravený alespoň natolik, abyste ho nepřehlédli a třebas neponičili. Co ale
člověk v terénu přehlédl, se zpravidla už nikdy nedozví.
Děkuji za rozhovor.
Text: Darina Blatská
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Foceno: Žofín Garden, Slovanský ostrov –
Praha www.zofingarden.cz
Korektura textu: Alžběta Strnadová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
