„Velkou
výzvou zůstává péče o děti, resp. pak již dospělé, kteří nádorové onemocnění
přežijí, aby se začlenili do života, rodiny a kolektivu.“ MUDr. Pavel Boček
S každodenním bojem proti dětskému
nádorovému onemocnění se potýká MUDr. Pavel Boček, který pomáhá nejen léčit,
ale shání také potřebné finance. I přes vyšší rozsah dětských nádorů
v České republice, jako je třeba leukémie, lze konstatovat, že došlo k prudkému nárůstu
procent vyléčených dětí. Služeb pana doktora využívají rovněž české a
hollywoodské celebrity. Mimo jiné je také odborník „na krásu“, užívající nově
neinvazivní metodu kryolipolýzu, která vás zbaví nadměrného tuku.
Když jste se jako student rozhodoval pro medicínu, byla pro vás specializace
onkologie jasná volba?
Určitě nebyla. Studentům, kteří procházejí klinickými stážemi, se názory mění.
Dlouhou dobu mě lákala genetika a pak kožní. Pro onkologii dětskou jsem se
rozhodl až na základě přednášek prof. Kouteckého. Jeho zanícení, osobní
nasazení a empatie na mě udělaly velký dojem a po ukončení studia jsem na toto
pracoviště nastoupil.
Jak se medici rozhodují pro své specializace?
Řada studentů má představu už při vstupu na
medicínu, hojně se vidí jako velcí neurochirurgové či oční lékaři. Studium pak
často plány změní, resp. po ukončení medicíny není rozhodně jednoduché
nastoupit hned na vysněnou kliniku. Dobré doktory potřebujeme i na obvodech, v
malých nemocnicích a v oborech, které nejsou tak populární.
Pracovat na oddělení dětské onkologie musí být psychicky velmi náročné. Jak
bojujete s tím, aby vás toto depresivní prostředí nepohltilo?
Pracoval jsem na oddělení dětské onkologie 15 let, po návratu z USA jsem
nastoupil na dětskou pohotovost. Ono se nedá říci, že je to depresivní
prostředí. Jako každý obor medicíny měla a má i dětská hematologie a onkologie
zákonitý vývoj. A tím vývojem myslím obrovské zlepšení péče, zdokonalení
terapeutických modalit, jež resultovalo v prudkém nárůstu procent vyléčených
dětí.
Říká se, že pozitivní přístup pomáhá při léčení v boji s těmito nemocemi.
Jaké používáte metody při práci s myslí pacienta?
Určitě. Jedním z důležitých úkolů nejenom
lékaře, ale všech zdravotníků v kontaktu s onkologickým pacientem je umět
sladit profesionalitu, empatii, umění vést rozhovor s cílem „získat pacienta“,
resp. dítě a jeho rodiče na svou stranu. Zní to asi jednoduše, ale motivovat
pacienta k tomu, že máme společného nepřítele. Navíc důležitým úkolem je i
motivace a přesvědčení o nutnosti léčby, protože často tím nejvíce zatěžujícím
pro dítě není fakt, že je nemocné, ale dlouhý pobyt v nemocnici, doplněný
nepříjemnými kapačkami, procedurami a tak dále.
Myslíte, že jsou oprávněná tvrzení, že
pitvy dětí a práci na dětské onkologii lépe zvládají muži než ženy?
Nelze to úplně potvrdit či vyvrátit, ale
jistě jsou ženy citlivější, zvláště pokud mají ony samy malé děti.
V České republice patří mezi nejčastější nádorová onemocnění dětí leukémie.
Jakou vidíte příčinu takového rozsahu onemocnění?
Nejen v České
republice, ale celosvětově je akutní lymfoblastická leukémie na prvním místě v
četnosti nádorových onemocnění. V České republice tvoří ALL třetinu nádorových
onemocnění u dětí, následují nádory mozku. Nelze hovořit o rozsahu onemocnění,
ale na této skutečnosti se podílí řada faktorů.
Při léčbě dětských pacientů se stává, že nejčastěji
umírají z důvodu potransplantačních komplikací. Jaké jsou příčiny těchto
komplikací a proč jsou tak časté?
Transplantace je nesmírně náročný léčebný
postup, záleží na typu transplantace – příbuzenská, alogenní, z kmenových buněk
a podobně. Příčiny jsou infekční komplikace, nepřihojení štěpu či relaps,
návrat onemocnění, či jiné komplikace spojené s léčbou, třeba selhání některých
životně důležitých orgánů.
Jaké jsou procentuální úspěchy s vyléčením tohoto nádoru u dětí?
Každý typ leukémie má jinou prognózu a
statisticky jiné procento vyléčení. Prognostických faktorů, které se hodnotí na
začátku léčby, resp. při stanovení diagnózy, je velké množství a jen jejich
správné zhodnocení také přispívá k určení léčebného postupu. Obecně lze říci,
že výsledky a statistiky vyléčení se o desítky procent zvýšily.
Transplantace kostní dřeně je velice důležitá a dárci kostní dřeně dostanou
i jistou finanční částku. Přesto je s dárcovstvím spojen jistý strach z
komplikací. Hrozí dárci nějaké, byť sebemenší riziko?
Dárcovství
kostní dřeně je dobrovolné. Dnes jsou na celém světě registrovány milióny
dobrovolných dárců dřeně ochotných pomoci. Přes veškerou mezinárodní spolupráci
ale stále existují případy, kdy se dárce pro konkrétního nemocného najít
nedaří. Každému dárci je vysvětlen proces darování dřeně tak, aby mu mohl dobře
porozumět. Dárci podstupující odběr kostní dřeně či krvetvorných buněk jsou ze
zákona pojištěni proti všem rizikům souvisejícím s lékařským zákrokem v ČR. Na
dobu jednoho roku po odběru dostávají navíc prostřednictvím dárcovských center
zdarma životní pojistku a invalidní pojistku pro jakékoliv postižení
související s dárcovstvím krvetvorných buněk. Riziko pro dárce je vskutku
minimální.
Je dárcovství přímo závislé na druhu krevní skupiny?
Není ani tak
důležitá krevní skupina jako skutečnost, aby se potřebný dárce dřeně, zcela
jedinečná osoba, shodoval v mimořádně složitém systému transplantačních znaků,
resp. v co největším počtu z nich.
Jaká preventivní vyšetření by měli lidé absolvovat, aby se zavčas zjistil
případný nádor a dal se léčit, a jak často bychom na tato vyšetření měli
chodit?
To
je velmi různorodé. Obecně jiná preventivní vyšetření jsou vhodná pro ženy – mamografie,
gynekologické kontroly – a u mužů – monitoring PSA či preventivní vyšetření
tlustého střeva. Navíc je otázka, v kolika letech takové vyšetření absolvovat.
Jistě jsou rodiny, kde je četnost nádorových onemocnění vyšší, a tam by ta
věková hranice byla nižší. Častost těchto vyšetření by se měla řídit věkem a rodinnou
zátěží.
Jak probíhá takové preventivní vyšetření?
Nádorových
vyšetření je více než dva tisíce druhů, a tak nelze obecně definovat
preventivní vyšetření. Velký význam má osobní zodpovědnost – samovyšetřování
prsu, sledování stolice, krvácení a podobně. Lze sledovat v krvi určité
markery, jež jsou vyšší při některých nádorových onemocněních.
Díky jakým příznakům obyčejně rodiče dojdou až k diagnóze leukémie? Je
nějaké načasování, kdy nemoc propuká, nebo už je tato informace geneticky daná?
Rodiče diagnózu nestanoví, mohou jen
sledovat vývoj určitých příznaků, které vedou k leukémii. Nejčastějšími jsou
krvácení do kůže, časté hematomy, krvácení z nosu, dásní, zvětšení lymfatických
uzlin, jater, sleziny, únava, nechutenství, horečka. Obecně lze říci, že
nádorová onemocnění u dětí často přicházejí plíživě, postupně, nenápadně a
nemanifestují se brzy.
Existují věkové kategorie pro obě pohlaví, ve kterých hrozí určitý typ
nádorových onemocnění častěji? Co například ženy ve věku 25–35 let?
Jistě,
jak jsem již uvedl, akutní lymfoblastická leukémie je nejčastější mezi druhým a
pátým rokem života. Mozkové nádory u dětí již v kojeneckém či batolecím věku,
nádory kostí spíše u školáků, nádory varlat u mladistvých. Ženy v uvedeném
věkovém rozmezí například mají kožní nádory, nádory lymfatických uzlin, ale i v
této věkové kategorii už se vyskytuje i nejčastější nádor u žen, karcinom prsu.
Co si myslíte o výroku, že jaký je člověk člověkem v životě, takové nemoci
ho postihují?
Nesouhlasím
s ním. Jen si vezměte, jaký život měl kojenec či batole, které má nádorové
onemocnění v takto raném věku.
Zahraniční konference bývají předmětem pro inspiraci, nové poznatky a
kontakty. Co užitečného jste se naposledy dozvěděl?
V
poslední době mě zaujaly studie o biologických postupech léčby, které částečně
doplňují či nahrazují léčbu cytostatiky, například nové poznatky u léčby
metastazujícího melanomu.
Byl jste na ročním studijním pobytu na univerzitě v Minnesotě v USA. Co vám
tento pobyt v zámoří dal? Realizujete nabyté zkušeností i u nás?
Pobyt
pro mě byl nesmírně přínosný. Snažil jsem se načerpat co nejvíce odborných
znalostí, ale celý systém péče o děti či pacienty s onkologickým onemocněním
byl inspirativní. Zvláště multidisciplinární pojetí oboru, využití psychologů,
ergoterapeutů, dobrovolníků, sociálních pracovníků. Velmi jsem ocenil způsob
komunikace zdravotník – pacient, resp. příbuzní pacienta. V neposlední řadě
jsem studoval, jak funguje fund raising v USA. Zkušenosti jsem se snažil
zúročit v Nadačním fondu Kapka naděje a nyní už tři roky v občanském sdružení Sluneční
paprsek. Velkou výzvou zůstává péče o děti, resp. pak již dospělé, kteří nádorové
onemocnění přežijí, aby se začlenili do života, rodiny, kolektivu. Jaké mají
šanci na vlastní rodinu? Malou kapkou na cestě k začlenění zpět do života je
právě práce a poslání OS Sluneční paprsek.
Pracujete také pro organizace, které poskytují nadstandardní zdravotnický
servis pro zahraniční celebrity při návštěvě ČR. Kdo z Hollywoodu vám nejvíce
imponoval?
To nejde jen tak lehce prozradit, ale velmi
příjemný byl zpěvák Seal či báječná Susan Sarandon, se kterou jsme si po
ošetření povídali poměrně dlouhou dobu.
Ošetřujete i české celebrity. Spolupracuje se s těmito lidmi jinak než s
„obyčejnými“pacienty?
Určitě, můj poznatek je, že čím více je
daný umělec, zpěvák, herec větší profesionál, tím je skromnější slušnější a vděčnější.
Jaké nejčastější zákroky vyžadují zákazníci v oblasti estetiky, které se
také profesně věnujete?
Velmi se věnuji metodě, jež se jmenuje kryolipolýza,
zákroku, který redukuje tukové buňky. Klienti, a nejen ženy, nejčastěji
vyžadují procedury spojené s hubnutím, resp. redukcí tuku, vyhlazení vrásek či
obecně omlazovací či zkrášlující proceduru.
Co říkáte pojmu „ideál krásy“? Tkví krása v jedinečnosti, dobové preferenci
nebo symetrii?
Od každého trochu, krása somatická se
nemusí snoubit s krásou duševní. Jde o individuální vnímání krásy, někomu se
líbí plnoštíhlé ženy, jinému twiggy, některým ženám imponují svalovci, jiným
muži typu George Clooneyho nebo Jacka Nicholsona.
Vysvětlete nám postup relativně nové neinvazivní metody odstraňování
tukových buněk pomocí kryolipolýzy?
Podstatou je působení chladu na tukové
buňky bez toho, aby byly poškozeny buňky podkoží, svalu či kůže. Navíc při
použití této metody, vysoce efektivním přístrojem, dochází k redukci tukových
buněk postupně, pozvolně, ne tedy jako velká zátěž při metodách, kdy se v malém
čase rozpustí velké množství tukových buněk.
Znamená v tomto smyslu neinvazivní i bezbolestné?
Neinvazivní
znamená, že při metodě se neřeže, nepíchá. Bolestivost je minimální v oblasti
aplikátoru.
Opravdu je to tak snadné? Nechat si zmrazit a rozpadnout tukové buňky a
můžeme být krásně štíhlí? Jak dlouho taková aplikace vydrží ve výsledku,
kterého operací docílíte?
Nejedná
se o operaci, ale proceduru. Garantovaným výsledkem je zničení – ireversibilní –
asi 20 až 30 procent tukových buněk. Záleží na mnoha faktorech, místě provedení
kryolipolýzy a tak dále.
Konkuruje více nebo méně kryolipolýza známější, ale invazivní metodě liposukce?
Nekonkuruje,
jen má výhodu v tom, že se obejdeme bez celkové anestezie, klient se ihned
může zařadit do normálního pracovního i osobního života. Invazivní liposukce má
své místo tam, kde nelze jiné metody použít. V současné době je také velmi
progresivní metoda SLIM Lipo.
V jakém směru se sám staráte o vlastní fyzickou kondici?
Snažím
se cvičit, hrát tenis, jezdit na kole.
Děkuji za rozhovor.
Text: Darina Blatská
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Vytvořeno ve spolupráci s restaurací
Zlatý Had www.zlatyhad.cz
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz