„Pokud vidíme kvalitní výrobky
tady v Čechách, snažíme se je brát, protože je to obchodně správné, slušné
a velmi často výhodné.“ Jiří Chládek
Vybudovat firmu, která by obstála
i navzdory silné konkurenci, není vůbec jednoduché. Přesto se najdou takoví
lidé, kterým se to povedlo, a ještě k tomu si zachovali opravdovou lásku
k oboru. Jedním takovým je Jiří Chládek.
Zahradnická tradice vaší rodiny
sahá až do 19. století. Byla právě touha navázat na rodinnou tradici tím
důvodem, proč jste se rozhodl podnikat v tomto oboru?
My jsme
pokračovali v rodinném oboru poté, co se naskytla možnost podnikat. Byla
obrovská výhoda, že jsme měli na co navázat. Vlastnili jsme pozemek, na kterém
nic, co můžete vidět teď, nestálo, ale protože jsme k tomu byli odmalička vedeni
a zahradnictví bylo vždy naší srdeční záležitostí, bylo rozhodnutí začít
budovat jasné. Já jsem dokonce bez velkého váhání odešel z velmi lukrativního
místa zahradníka na japonské ambasádě.
Máte nějaké speciální vzdělání
v této oblasti?
Osm
členů naší rodiny má Střední zahradnickou školu v Mělníku, která je na tom
odborně nejlépe v České republice a nezadá si ani s Vysokou školou
zahradnickou. V tomto směru je naše rodina zřejmě český unikát.
Zahradnictví jste zakládal
v roce 1992 na opětovně získaném pozemku po vašem pradědovi. Co všechno
jste museli na tomto místě vybudovat, než bylo možné poprvé otevřít?
Ze
začátku se jednalo o hektar a půl pozemku, který byl úplně prázdný, protože
jsme nebyli ochotnípodle restitučního zákona odkoupit movitý majetek. Mezi ten
patřily například růže na poli v naprosto nepoužitelném stavu. Díky tomu
jsme převzali čistý pozemek, na jehož jedné straně jsme bydleli a stále bydlíme
v domě po pradědečkovi. Vše bylo nutné vybudovat úplně od základů.
Věděl jste sám, co všechno by
mělo zahradnické centrum obsahovat, nebo jste se musel s někým radit?
Jezdili
jsme se do ciziny dívat, jak to dělají ostatní. Zjišťovali jsme, jaké jsou naše
možnosti, a zkoumali jsme obchodní šance vůbec. Nakonec jsme se rozhodli, že se
do toho vážně pustíme. Když praděda začal s podnikáním, bylo zde
zahradnictví mezi dvěma vesnicemi. Dnes je tu firma zapojená do zástavby Prahy,
co nevidět sem povede i metro… Vše se změnilo od základů.
Bylo nutné zpočátku nějak
speciálně lákat zákazníky, nebo si vás takříkajíc našli sami?
Začali
jsme ve skleníku, který měl 320 metrů čtverečních a který už dnes nestojí – na
jeho místě je parkoviště. Asi šest let jsme na něm vůbec neměli napsané jméno
firmy, takže jsme de facto porušovali živnostenský zákon, ale dělali jsme, co
jsme zvládali. Nejlepší reklamou je vykonávat práci dobře a lidé si to mezi
sebou řeknou. Vždy jsme o reklamních plochách sice přemýšleli, ale pak přišla sezóna
a my se dostali do takového spěchu, že jsme to prostě nezvládli. A i na základě
toho se nám potvrdilo, že doporučení je nejlepší reklama a pobídka pro to, aby
se sem lidé přišli podívat.
V čem myslíte, že se
zahradnická centra změnila od doby, kdy jste začínal?
Zejména
ve velikosti prostor, v kterých se prodej realizuje. Když jsme začínali,
tak nebyly supermarkety, pak se postupně začaly stavět. Samozřejmě, že jsme
z prvního, který byl postaven v naší blízkosti, měli strach, ale díky
tomu, že se snažíme mít trochu jiný, avšak stále kvalitní sortiment a
poskytovat zákazníkům dostatek informací, jsme to zvládli. V loňském roce
jsme například organizovali víkend s bylinkami či den růží. Snažíme se
dělat různé akce, aby to nebylo jen o samotném prodeji.
Organizujete i slevové akce?
Nákup u
nás není o slevách, ale o kvalitním sortimentu, který si lidé koupí, a my jim
na základě toho můžeme přinést ještě lepší produkty. Zákazník sice na slevu
slyší, ale připravuje sám sebe o kvalitnější nabídku, servis i prostředí.
Snažíme se prodej udělat atraktivním a zábavným, aby si to lidé užívali a díky
tomu k nám přišli.
Na počátku nového tisíciletí jste
se rozhodli pro masivní přestavbu, díky které jste se dostali na úroveň velkých
evropských zahradnických center, co bylo impulsem pro tuto rekonstrukci?
Zkrátka
to, že dosavadní velikost nestačila a museli jsme prostory i modernizovat.
Chtěli jsme pro lidi vytvořit odpočinkový areál. Aby něco hezkého viděli, něco
se dozvěděli, mohli se najíst… V současné době se firma rozkládá na zhruba
2,5 hektarech a i do budoucna se bude dále rozšiřovat.
V roce 2009 jste tedy
v zahradnickém centru otevřeli i restauraci. Myslíte, že to mělo zásadní
vliv na příliv zákazníků?
Byla to
zase nová služba pro naše hosty. Myslím, že kolega, který ji má na starosti,
dovede skvěle vařit a zákazník se tu může najíst a odpočinout si. Spokojenost
zákazníka je náš cíl.
Vnímáte zahradnická centra
velkých řetězců jako konkurenci, nebo jsou vám inspirací?
Řetězce
mají svůj pilíř prodeje obvykle v něčem jiném a květiny používají jako
reklamní trik. Když neprodáte sekačku během měsíce, celkem nic se nestane, ale
růže vám odkvete. Je potřeba zvolit trochu jiný přístup, specifické vztahy
s dodavateli – českými i zahraničními. Není to jednoduché a vyžaduje to
dostatek iniciativy a vymýšlení, aby byla znát ruka toho, kdo o to má zájem a
řídí to.
Je nutné, aby vaši zaměstnanci
měli nějaké speciální zahradnické vzdělání?
Částečně
ano, podle toho, co mají na starosti. Ti, kteří jsou v přímém kontaktu se
zákazníkem, to vzdělání mají. Organizujeme i svá vlastní školení pro
zaměstnance, při kterých si pravidelně rozšiřují a aktualizují své znalosti
Preferujete rostliny od
tuzemských, nebo zahraničních dodavatelů?
Preferujeme
české dodavatele, nejen u rostlin, ale i u ostatního sortimentu nabízeného
v zahradnickém centru. Máme také svou školku v jižních Čechách s
dvaceti hektary jehličnanů, která pražskou prodejnu zásobuje. Ale samozřejmě
nakupujeme i v Holandsku a jinde. Od loňského roku máme nového kolegu,
který nakupuje pokojové rostliny na burze, čímž jsme se dostali k samému
jádru nabízených produktů. I když nakonec já sám pokládám holandské burzovní
hodiny už za trochu překonané. Více se navazují kontakty přímo
s pěstiteli, kteří nám dají mnohem více informací o rostlinách, a my tak nakonec
získáme pro zákazníky i lepší cenu.
V jakém smyslu vnímáte vlastní
školku jako prospěšnou?
Tady,
v místě, kde teď sedíme (pozn.
redakce: terasa restaurace), také bývala školka, ale jak jsme se postupně
rozrůstali, museli jsme ji vystěhovat. Pěstování je každopádně základ a je to
pěkné, relaxační a baví nás to. Dělal jsem to vždy, ve všech předchozích
zaměstnáních, a chtěl jsem u toho zůstat.
Jakým způsobem vlastně získáváte
dodavatele ze zahraničí?
Jsou to
osobní kontakty. Když jsem dělal na již zmíněné japonské ambasádě, naučil jsem
se anglicky. Dnes už to moji synové umějí standardně, protože byli na praxi
v zahraničních centrech – jeden v Irsku, jeden v Americe.
V naší době to ale byla mnohem větší výhoda. Tenkrát mi to hrozně pomohlo.
Umět se domluvit je základ. Máme pevné, dlouhodobě vybudované kontakty po celém
světě. Pokud ale vidíme kvalitní výrobky tady v Čechách, snažíme se je
brát, protože je to obchodně správné, slušné a velmi často výhodné.
Je třeba síť dodavatelů stále
rozšiřovat, nebo pracujete již s nějakou stálou skupinou?
Máme
víceméně stálou síť, asi třicet smluvních dodavatelů.
Květiny i bytové doplňky
podléhají módním trendům, kde čerpáte inspiraci, abyste udrželi krok
s dobou?
Na to
jsou výstavy, které určují barevné i tvarové designy. Je to celý vybudovaný
systém v Holandsku a Německu, který určuje trendy. Navštěvujeme i podobné akce
daleko v Asii. Svět obchodu nemá prakticky žádné hranice.
V jakém předstihu jsou vám
trendy pro nadcházející sezónu známy?
Nám jako
obchodníkům minimálně rok dopředu. Ale v sušených květinách se připravují
až s čtyřletým předstihem. Než se sortiment vybere, vypěstuje, sklidí,
rozdistribuuje pěstitelům a připraví do obchodní sféry, tak to zkrátka nějaký
čas zabere.
Myslíte, že se i samotná
zahradnická centra musí měnit podle nějakých trendů?
Určitě,
díváme se kolem sebe, vymýšlíme a spoustu věcí pak necháváme dělat na zakázku.
Je nezbytné ukazovat lidem nové, zajímavé věci.
Jak vlastně vypadá péče o
rostliny uskladněné v zahradnickém centru?
Jako o
každé jiné rostliny. Musí se zalévat, v době, kdy není takový obrat, tak
hnojit, chránit před mrazem, aranžovat, psát cedulky, návody, dělat reklamní
akce…
Co se děje s hrnkovými
květinami, které si nikdo nekoupí a ony „přerostou“?
Vyhodí
se. A to je v tomto oboru právě to nejtěžší, ten obchodní um odhadnout, co
a jak se nejlépe prodá.
Jak zareagujete, když k vám
někdo přijde s tím, že mu rostlina u vás koupená uhynula?
Když je
to v nižších cenových hladinách, tak mu ji automaticky vyměníme, protože
spokojený zákazník je pro nás nejdůležitější. Já jsem se ze začátku divil, když
jsem tento trend viděl v Anglii, protože jsem si myslel, že kdybychom to
zavedli, tak nás to zcela zruinuje, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen.
Lidé se na nás nesnaží vyzrát a my na ně také ne. Zrazený a naštvaný zákazník,
to je špatné. Na druhou stranu, když nám někdo přijde vrátit stromek, který je
jasně obsekaný sekačkou, nemůže se pak zlobit, že mu nevyhovíme.
V čem myslíte, že je rozdíl
mezi vaším zahradnickým centrem a zahradnickými centry velkých řetězců?
Oni tomu
sice říkají zahradnické centrum, ale zahradnické centrum to není. Je to prostě
prodej a na hřebíky se zákazníci špatně chytají. My klademe důraz na hezké a
příjemné prostředí, inspiraci a servis pro každého zákazníka.
Jste předsedou Sdružení
zahradnických center. Z jakého důvodu jste toto sdružení založili?
Bylo to
kvůli lepší spolupráci, která je hrozně potřebná, a také z důvodu
vyměňování informací. Vzájemná pomoc, vzájemná diskuse. Zkrátka v jednotě
je síla.
Je toto sdružení pro zahradnická
centra prospěšné?
Je to
určitě prospěšné. Teď už máme i člověka, který se o řízení stará, předtím jsem
to většinou dělal já sám. Je to manažer, jehož pracovní náplní je zkvalitňování
chodu celého sdružení, a je to znát.
Myslíte, že zájem lidí o květiny
a zahradnictví vůbec má v České republice vzrůstající, nebo klesající
tendenci?
Já
myslím, že stoupá, lidé reagují na hezké věci a vždycky se rádi potěší. Jak
říkám já: „Mercedes je také radost, ale stojí trochu víc.“ Když ale investujete
pár korun do primulky nebo levandule, není to velká investice a radost máte
také.
Děkuji za rozhovor.
Text:
Kateřina Poulová
Foto:
archiv Jiřího Chládka
Oficiální
stránky zahradnictví: www.zahradnictvi-chladek.cz
Produkce:
Michaela Lejsková
Korektura
textu: Alžběta Strnadová
Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz