„Jakou duši člověk
má, takovou barvu si obléká.“ Jiřina Tauchmanová
Módní návrhářka
Jiřina Tauchmanová nejenže lidi obléká, ale také podtrhuje křivky jejich těl a
za pomocí barev zvýrazňuje jejich osobnost a duši. Oplývá bohatou vnitřní
inspirací, která se soustavně projevuje v její tvorbě jak pro ženy, tak
pro muže. Jedním očkem sleduje styl oblékání lidí ve společnosti, ale zároveň
je k těmto věcem tolerantní.
Jste v rodině jedinou módní návrhářkou nebo vás kdysi
někdo inspiroval?
Pocházím z malé vesnice Lhota u Pecky – dnes je to již
spojeno do obce Pecka – a narodila jsem se do zemědělské rodiny. Mám dva
sourozence, oba zůstali ve stejném oboru. Kreativní povolání mám jen já.
Podporovala vás rodina ve výběru této profese, nebo měli
výtky?
Rodiče mne podporovali ve výběru profese dámská krejčová.
Tehdy byla jiná doba a pro socialistickou společnost nebylo mé vzdělání
žádoucí. Na žádnou jinou školu s oděvním zaměřením mne nevzali, respektive
mi ani nedovolili vyplnit přihlášku. Takže jsem vůbec byla ráda, že mě vzali do
učiliště, které mi ihned poskytlo zdokonalování v mém úsilí šít si na
sebe.
Když jste si šila i
na sebe, záviděly vám spolužačky nové a kreativní modely, které na trhu nalézt
nemohly?
Jestli mi spolužačky záviděly, nevím, tuto lidskou vlastnost
nemám a snažím se ji ani nevnímat. Šila jsem si na sebe od dvanácti let.
Tenkrát se po domácku hodně šilo, já to okoukala, a protože mne to hodně
bavilo, nic jiného jsem už neoblékala, jen své vlastní výtvory. Ve čtrnácti jsem
byla už hodně odvážná a pořídila jsem si zajímavé kousky, jaké se tenkrát šily
pouze v Praze a předváděly je modelky z Úboku. Dneska se divím, že mě
rodiče nechali takhle chodit, protože kvalita šití byla asi hrozná.
Jaké jsou předpoklady
pro to, aby se člověk mohl stát módním návrhářem? Postačí umět šít, mít
v hlavě nápady a fantazii?
Toto jsou pouze základní nutné předpoklady. Návrhář
potřebuje mít také obchodní a organizační schopnosti. Nebo bohatého mecenáše,
který mu vše zařídí a zaplatí.
Po jak dlouhé době jste zaznamenala svůj první úspěch? A
jaký to byl vlastně pocit? Krásný pocit jsem měla v roce 2003, když
moje šaty získaly titul Svatební šaty roku. To bylo moc hezké.
Když jste se ve světě módy začala orientovat, chodila
jste na různé módní přehlídky, hodnotila modely návrhářů a byla tak zvanou
módní kritičkou?
Ne, nechodila a nekritizovala. Pokud jsem na nějakou
přehlídku šla, spíš jsem se snažila autora pochopit. Je každého věc, jak cítí
módu a jak ji předává dál. A módní kritiky nesnáším!
Máte konkrétní inspirace spojené s ročními obdobími?
Takhle jsem si to nikdy nerozdělovala a ani se nad tím
nezamýšlela. Spíš asi ne.
Dá se říci, že u
každého módního návrháře je inspirace vyčerpatelná? Nebo lze pokaždé vytvořit
naprosto unikátní model?
Toto je velmi široká otázka, odpovím stručně. Děkuji Bohu za
svoji inspiraci. Zatím stále přichází. A jak to mají jiní, nevím, ale určitě
lze o inspiraci přijít.
Jak dlouho přibližně trvá vytvoření modelu?
Je to různé – od jednoho dne či jedné hodiny, až po několik
týdnů.
Netoužila jste někdy sama být modelkou?
Nikdy.
Co byste sama nejlépe změnila na koncipování módních
přehlídek?
Moje módní přehlídky se konají v choreografii Jiřiny
Tauchmanové mladší k mé naprosté spokojenosti.
Setkáváte se s nějakými zvláštními požadavky na
modelky, případně jaké sama máte?
Základní požadavek je umět chodit. To znamená chodit rovně.
Myslím tím nevychylovat se z vertikální ani horizontální osy. Požaduji modelky
vysoké 175 až 180 centimetrů, velikost 36–38. Bonus navrch je příjemný vzhled a
fotogeničnost.
Kdo patří nejčastěji
mezi vaše zákazníky objednávající si šaty či jiné druhy oblečení?
Jsou to lidé všech společenských vrstev, kteří ocení
kvalitu, kreativitu, poskytovaný servis a také se jim líbí můj styl.
Co z vašeho sortimentu je nejprodávanější?
Nejvíce vyrobíme asi kostýmků, halenek a košil.
Je pro vás jako pro ženu příjemnější tvořit návrhy po
ženy? Nebo nacházíte stejné potěšení v tvorbě pro obě pohlaví?
Pro ženy je to kreativnější, protože jsou marnivější a
chtějí se líbit. Muži jsou větší konzervy, někdy je to s nimi těžší, ale
pouze na začátku.
Svatba patří k nejdůležitějším životním událostem
pro většinu žen. Všechny chtějí mít ty pohádkové šaty jako pro princeznu?
Ano, chtějí se tak cítit. Ale tento pocit mohou mít i
v kalhotovém kostýmu. Je třeba umět naslouchat a umět za to vzít.
Vaším vysněným městem
je, jak jinak, překrásná a inspirativní Paříž. Napadlo vás se tam někdy
přestěhovat, tvořit a spokojeně žít?
Tvořit v Paříži by bylo pro mne hodně lákavé, nevadilo
by mi tam žít, ale pouze v případě, že bych tam měla všechny své blízké.
Což se samozřejmě nestane a já jsem velice ráda doma.
Šijete si modely i
sama na sebe? Baví vás to stejně, nebo více, než když tvoříte pro zákazníka?
Oblékám se ve své dílně a moc mě to nebaví, protože na
to máme málo času. Ale z každého kousku mám velikou radost.
Co byste poradila
ženám a některým mužům, kteří neustále dokolečka tvrdí, že nemají co na sebe,
ale skříň jim praská ve švech?
Tato situace většinou vzniká neuváženými nákupy jednotlivých
kousků. Doma pak zjistíme, že se nám tyto „úlovky“ k ničemu nehodí. Ale
přece to nevyhodíme, že? Doporučuji si najmout stylistu nebo návrháře. Ten ve
skříních udělá čistku a dojde s vámi dokoupit chybějící oblečení.
Vaše modely jsou
většinou jemné, ladné a elegantní. Nemáte někdy chuť vytvořit nějaký ten
extravagantní kousek, který by publikum šokoval?
Sem tam nějaký kousek udělám, ale nemám moc chuť ztrácet
čas, raději dělám užitečné věci.
Jak vnímáte to, jak se české ženy oblékají? Ve světě se
většinou povídá, že u nás jsou ženy krásné, ale oblékat se neumějí. Chybí jim
odvaha a šťáva. Jste podobného názoru?
Ano, také je to můj názor. Je to jednak vkusem jednotlivců a
také nabídkou na trhu.
Ve které zemi se podle vás lidé naopak umějí nejlépe
oblékat?
V Itálii.
Máte nějaké oblíbené stálice z modelek na svých
přehlídkách?
Andreu Verešovou.
Jaké to je, oblékat soutěžící pro titul Miss?
Krásné, ale náročné.
Je pravda, že pokud
lidé volí černé oblečení, vždy se za tím schovává špatná nálada a skrytí
váhových nedostatků těla?
Většinou je to tak, ale jinak platí: jakou duši člověk má,
takovou barvu si obléká.
Jako barvu máte vy osobně
nejradši? Co ve vás tato barva sama o sobě evokuje? Shoduje se charakteristika
barvy s vaší osobností?
Barvy pro mne znamenají život. Miluji všechny barvy, mám i
pestrý život. Nejraději oblékám modrou, růžovou, purpurovou a fialovou. Myslím,
že charakteristika se shoduje. Ale rozbor barev je na další celý článek.
Co overal a móda? Máte s tím jistě své zkušenosti…
Ano, vynikající módní modely, v současné době velmi
aktuální. Ne každému však sluší, takže pozor! Ne pro všechny.
Sledujete i návraty
jiných materiálů? A s jakými materiály nejraději pracujete?
Materiály se modernizují a zkvalitňují, nové výrobní
technologie umožňují desinatérům textilu navrhovat vícevrstvé či jiné textilie
a nám umožňují pracovat s neuvěřitelně nádhernými materiály. Mám ráda
hlavně kvalitu. Materiál vyhraněný nemám. Nejlépe se pracuje s kašmírem a
hedvábím.
Všímáte si na ulici
či společenských akcích oblečení na druhých spíše z kritického úhlu
pohledu?
Naučila jsem se velké toleranci. A pokud se na oblékání
zaměřím, přijímám jej. Je to však často velmi smutné.
Jak se vám spolupracuje s herečkou Terezou Kostkovou, kterou často oblékáte?
Je to jako
klasická zakázková práce. S Terezkou je lehké souznít.
Máte při tvoření
modelů nějaké rituály? Projdou vašima rukama všechny šaty, které opouštějí
dílnu?
Rituály nemám asi žádné nebo nevím, co by se dalo nazvat
rituálem. Převážná většina ano. U málokterých modelů moje ruce nejsou potřeba.
Existuje nějaké módní motto pro letošní rok?
Nemám žádné letošní motto, ale snad – S RADOSTÍ DO BAREV!
Děkuji za rozhovor.
Text: Darina Blatská
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Šaty jsou z kolekce návrhářky.
Oficiální stránky návrhářky: www.jirinatauchmanova.cz
Vytvořeno ve spolupráci s restaurací Locanda Marino www.locandamarino.cz
Korektura textu: Alžběta Strnadová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
