„Chtěl bych být stálicí
na naší scéně a do ciziny jezdit jen čerpat inspiraci a trendy, které bych
pak do muziky mohl přenést sem.“ Petr
Kutheil
Některým lidem bylo do
vínku dáno nejen více talentu, ale i potřebné energie, která k výkonům
přímo vyburcovává. Petr Kutheil nejenže působí na divadelních prknech, zpívá
v muzikálech a koncertuje se svou hard rockovou kapelou, ale rovněž se
stihl probojovat mezi první desítku finalistů v pěvecké soutěži Hlas
Československa.
Váš blízký vztah k divadelním prknům,
filmům a hudbě souvisí s nějakým idolem či vzorem z dětství? Kde se to ve vás
vzalo?
Už ve školce jsem se rád
předváděl a ve škole jsem neustále vymýšlel různé
blbosti. Myslím,
že to mám tak nějak v sobě. Jako někdo třeba malování. A vztah k divadlu jsem si vytvořil, když
jsem poprvé uviděl jako malý muzikál Dracula. Zamiloval jsem se do toho všeho, co
divadlo obnáší. Řekl jsem si, že bych v tomhle oboru mohl uplatnit svoji energii.
Nejvíce jste se asi do
povědomí veřejnosti dostal jako finalista pěvecké soutěže Hlas
Československa.
Vadí vám takové zaškatulkování?
Naprosto nevadí, protože
jsem jeden z
deseti
nejlepších z Česka i Slovenska. To je
pro mě něco
neskutečného. Jsem pyšný a děkuji lidem, kteří mi poslali hlasy. Díky nim mám
možnost vyniknout.
Jak by asi přibližně
vypadal váš život, kdybyste se nerozhodl přihlásit do soutěže?
Myslím, že podobně, ale je
pravda, že mi soutěž pomohla k novým možnostem a taky k sebedůvěře, a ta je u téhle práce hodně
potřeba, jinak vás to smete. Samozřejmě ale ne přehnaná! To má potom kariéra krátké trvání. Pokora je
hodně důležitá.
Do soutěže jste šel již
jako ostřílený zpěvák. Vnímal jste tam patrné rozdíly oproti zpěvákům, kteří tolik
pěveckých zkušeností ještě neměli, nebo se tam našli i rození
talenti?
Tak i tak. Někdo musí víc
makat. Někdo to má v sobě
od mala. Každý má ale stejnou startovní čáru i cíl. Soutěž byla pro zpěváky,
o to více si vážím umístění.
Je možné, že kdybyste postoupil v soutěži dále (pozn. redakce: místo
Kateřiny Petráňové), nezískal byste roli v připravovaném muzikálu
Mata Hari a život se posunul zcela jinam?
Nemyslím si. Snad by mi
Michal práci nabídl i tak. Myslím, že jsem mu neudělal špatnou reklamu,
doufám.
Jak se spolupracuje s
Michalem Davidem?
Skvěle. Je to pohodový,
kamarádský profesionál, který nedělá vše jen na kameru. Snaha pomoci je
očividná. Telefonujeme si, Michal mi píše písničku a muzikál
se chystá. Věřím, že
není důvod, abych ho nedělal.
Proč jste si zrovna vy
v soutěži
vybral za kouče diskotékového hitmakera?
V téhle branži opravdu
potřebujete člověka, který vám dokáže pomoci. U Michala jsem to tak cítil, a ač jsem
brán za rockera, nutně nemusím vybírat Pepu Vojtka. Kdybych šanci dostal znovu, udělal bych to stejně. I když špatných
reakcí na Facebooku bylo moře.
Foto: Robert Vano
Se svou kapelou Votchi jste měl tu čest dělat
předskokany kapelám zvučných jmen, jako jsou Deep Purple, Uriah Heep a Nazareth. Jaké to bylo?
To je vždy krásné. Jsou to
opravdu ikony a vidět je jinak než ostatní je opravdu zážitek. Být například v
šatně s celou kapelou Deep Purple
pět minut před koncertem je neskutečné. Tím spíš, že jsem je vždycky
obdivoval. Vylezl jsem poté na pódium a úplně se mi klepala kolena.
Měli jste možnost s nimi přijít do osobního
kontaktu a více je poznat? Mnoho fanoušků by pro to „vraždilo“.
Ano, opravdu se všemi jsme
měli tu možnost. Někdo méně, někdo více otevřený, ale všichni slušní a nechovající se jako
někteří naši interpreti. To tak bývá, no.
Děly se v zákulisí nějaké ty
divoké rockové večírky plné skandálů?
S kapelou Nazareth jsme si
dávali slivovici a piva. Jinak s klukama po koncertě
cesty zpět
oslavujeme vždy. Co se děje v šatně, to se někdy nedá raději publikovat.
Kapela, se kterou momentálně hrajete, patří mezi hard rockové.
Muzikály jsou většinou jiných žánrů. Dá vám změna
těchto stylů hudby zabrat?
Vůbec ne, rozmanitost mám
rád, a to nejen v hudbě.
A co taková punková
hudba o třech akordech?
I ta se dá udělat chytře a
nápaditě, viz píseň Známka punku…
Se skupinou často
vystupujete v legendárním rockovém klubu Vagon. Máte k tomuto klubu nějaký výrazný
vztah?
Vagon a vůbec klubovou
scénu mám rád. Člověk má k lidem
blíž a je to osobnější.
Na jakou skupinu do
Vagonu vždycky rád zajdete?
Přiznám se, že na koncerty krom
zahraničních interpretů nechodím.
Hudební kritici tvrdí,
že se v našich končinách hard rocku již tolik nevede. Pociťujete
to s kapelou nějak?
Ano, hard rock není
rozhodně hlavní proud. Kapela Votchi je pro mě srdcovka, jelikož s ní hraji sedm let. Udělal
jsem si v
současné
době ještě vlastní projekt Kutheil The rock fusion, který právě následuje současný
hudební styl rockových kapel. V kapele jsou opravdu špičkoví muzikanti s názorem.
Mohli jsme vás slyšet v řadě slavných muzikálů (např. Vlasy, Galileo,
Hamlet, Jeckyl a Hyde, Kladivo na čarodějnice atd.). Která z rolí pro vás byla
nejnáročnější?
Rozhodně Rómeo a také
hrbáč z Kladiva na čarodějnice…
Která vám naopak
nejvíce přirostla k srdci a proč?
Muzikálů jsem dělal daleko
víc, ale nejraději mám asi postavu Giordana Bruna z muzikálu Galileo. Dále také
Horacia z Hamleta.
V současnosti vás můžeme
vidět v novém muzikálu Kapka medu pro Verunku. Jakou roli zde ztvárňujete?
Přibližte nám trochu muzikál.
Role v pohádce je krásnou
hereckou příležitostí.
Byla tedy velmi těžká, protože děti musíte zkrátka získat v průběhu hry na svou stranu.
Spolupracoval jste na
sepsání hudby pro tento dětský muzikál. Kde jste sbíral svou
inspiraci?
Řekl bych, že to byla
velká zodpovědnost. Práce trvala přes
rok a část byla psána dokonce v Jižní Americe.
Máte kapelu, účinkujete
v muzikálech, činohrách,
studujete zpěv, píšete hudbu pro zpěváky a muzikál a také sám aktivně
vyučujete zpěv. Jak na to všechno získáváte energii?
Prostě to mám tak rád. Nad
tím, že se mi to někdy nechce dělat, neuvažuji a vážím si toho, že
můžu v
oboru hudby pracovat a vyvíjet se dále.
Máte ještě prostor na
nějaké další koníčky? Nebo je vám tento umělecký svět vším?
Ano, rád se bavím a dost
divoce, pokud je čas…
Je vaším snem výrazně
se prosadit v zahraničí, nebo vám domácí scéna a stoupající popularita v tuzemsku vyhovuje?
Vyhovuje mi to tady, chtěl
bych být stálicí na naší scéně a do ciziny jezdit jen čerpat inspiraci
a trendy, které bych
pak do muziky mohl přenést sem. Tak
bych to chtěl.
Bulvární deníky na vás občas
vytáhnou nějaké ty aférky. Už jste se s tímto druhem
popularity
vyrovnal, nebo máte stále potíže si některé věci připouštět?
Nemyslím si, že dělám něco
šokujícího, spíš jsem jen trochu více vidět. Každý zpěvák chce být vidět a pravdou je, že
o kom se nepíše, jako by nebyl.
Jaké vize máte pro rok
2013? Patří mezi ně například vytvořit vlastní muzikál?
Ze zkušenosti vím, že
muzikál je kolektivní záležitost a více hlav víc ví. Ne,
nemám ambice, zatím.
Ve kterém prostředí se
cítíte víc „jako doma“? Divadlo, muzikály, nebo na koncertech
s kapelou?
Koncerty s kapelou.
Jste ve znamení Raka. Raci
většinou bývají trémisté. Je tomu tak i u vás? Jak se případně proti trémě
obrňujete?
No musím říct, že jsem si kvůli
stresům, podle pana doktora, způsobil poruchu štítné žlázy, tak na sebe musím dávat větší
pozor. Pokud jsem hodně nervózní, zalezu si někam, kde jsem sám, a
počítám pomalu od
desíti dolů a je to dobré.
Děkuji za rozhovor.
Text: Darina Blatská
Korektura
textu: Alžběta Strnadová
Produkce: Michaela
Lejsková
Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz