„Tato profese nabádá k určité jemné opatrnosti, která se může přenášet i do soukromí.“ Revizor Dopravního podniku hlavního města Prahy
Předem,
než představím profesi revizora, avizuji, že s ohledem na nutnost zachovat
respondenta kvůli jeho práci v anonymitě, zveřejníme v rozhovoru jen
ilustrační fotografie. Práce, o které má určitou představu každý z nás, je
zajímavé znát také z pohledu kontrolujícího zaměstnance dopravního podniku.
Pro některé cestující zvláště obávaného společníka v dopravních
prostředcích hlavního města Prahy.
Pro
náš rozhovor jsme akceptovali, že nezveřejníme vaši fotografii. Co ještě
podnikáte za kroky v rámci udržení co nejmenší pravděpodobnosti, že vás
někdo opakovaně pozná? Probíhá i nějaké cílené maskování?
Kromě sdělovacích prostředků cílené maskování
neprobíhá.
Co
většinou vede revizory k volbě tohoto povolání?
Pokud
opomineme fakt, že každého motivuje něco jiného, důležitým prvkem může být
lukrativní mzdové ohodnocení, které je přibližně 35 000 korun měsíčně.
Podstatným motivačním prvkem je i práce ve velké organizaci s budoucností,
jakou DPP určitě je.
Jaké
jsou podle vás pro tuto práci vhodné předpoklady?
Každý
uchazeč o tuto pozici prochází vstupním pohovorem za účasti psychologa. Vybraní
uchazeči musí poté projít psychologickým vyšetřením. Během pracovního poměru
jsou organizována psychologická školení se zaměřením na zvládání stresu, na
předcházení problémům a řešení konfliktních situací atd. Výběrovým řízením
projde až 400 zájemců o tuto profesi. S tím, že do kurzu je vybráno pouze
25 až 30 uchazečů, tudíž kritéria výběru jsou velmi náročná a důkladná. Kurz je
měsíční a je ukončen závěrečnou písemnou zkouškou.
Jak často
k takovým náborům dochází?
Práce
přepravního kontrolora je psychicky i fyzicky velmi náročnou činností a
přirozeně zde dochází k určité fluktuaci pracovníků. Dle potřeby jsou proto
organizovány přibližně jednou ročně nábory a výběr nových revizorů. V současné
době je v zaměstnaneckém poměru 159 přepravních kontrolorů
Komu
byste výběr takového povolání vůbec nedoporučoval?
Jednoznačně
těm, kteří nedovedou jednat s lidmi, kteří nedovedou ovládat své emoce,
kterým nevyhovuje nepřetržitá služba, kterým chybí asertivita. Zároveň musím
dodat, že i těm, kteří nedovedou prohrávat, protože i o tom je mnohdy práce
revizorů.
Jak
vypadá školení na revizora a co se musíte naučit, než začnete práci vykonávat?
Školení
připomíná školní léta, uchazeči se na měsíc znovu vrátí do lavic. Naučit se
musí všemu, co je potřeba. Tarif Pražské integrované dopravy, zákony, přepravní
řád, provozní předpisy, základy linkového vedení dopravně obsluhovaného území a
tak dále.
V jakém
poměru je teorie a praxe?
Praxe, zejména z hlediska pracovního
prostředí je pro absolventy poněkud jiná, zpravidla nečekají od zákazníků tolik
agresivity, lží a hrubostí. Co se týče teorie, tak tu všechnu v praxi využijí –
neučíme je nic zbytečně.
Máte
přehled, kolik revizorů na Prahu je v hlavním pracovním poměru a kolik
externistů? Kdo jsou lidé, kteří pracují na plný úvazek? Pracují pro DPP nějací
externisté, –revizoři-brigádníci?
V hlavním pracovní poměru je
v současné době 159 zaměstnanců, externě žádný.
Jak
ze svého pohledu hodnotíte úroveň a dostupnost dopravních prostředků po hlavním
městě?
Bez nadsázky – je perfektní, a to ve srovnání
s jinými městy. Podle analýzy německého autoklubu ADAC skončil Dopravní
podnik hlavního města Prahy na 3. místě v Evropě. Myslím, že tuto
skutečnost potvrdí každý cizinec, který si Pražskou integrovanou dopravu vyzkoušel.
Kdo
jsou lidé, které kontrolujete primárně?
Kontrolujeme všechny bez rozdílu. Nicméně
děti do 6 let, resp. do 10 let a důchodci nad 70 let mají PID zdarma, tudíž
tato věková skupina je co do kontrol nejmenší. Statistiky ukazují, že nejvíce
černých pasažérů je ve věku od 19 do 30 let.
Kontroluje
někdo kontrolora? Jakým způsobem je vyhodnocována vaše práce?
Kromě důsledné kontroly samotnou veřejností
také vnitřními kontrolními orgány, ale především vedením pracoviště, které má
přímo na starosti tuto kontrolu.
Které
hromadné prostředky a místa patří v Praze k těm nejvíce
kontrolovaným?
Kontroly jsou prováděny rovnoměrně po celém
dopravně obsluhovaném území, i když veřejnost tvrdí, že nejvíce revizorů je v
metru. To je subjektivní dojem, protože i za relativně krátkou dobu, kdy provádějí
kontrolu v metru, jsou na rozdíl třeba od tramvají viděni všemi
procházejícími cestujícími.
Jaká
základní pravidla revizor musí při práci dodržovat? Je pro vaši práci určen
nějaký fungující systém, nebo máte volnou ruku v tom, které hromadné
prostředky zrovna zkontrolujete?
Revizor je povinen dodržovat harmonogram směn
a pracovištěm určené dopravní prostředky, což zdůrazňujeme. Dodržování kontroly
v určených dopravních prostředcích je přísně kontrolováno. Práce je
rozdělována tak, aby nikoho nezvýhodňovala a naopak.
Jaké
procento žen tuhle práci vykonává?
Přibližně 10 %.
Máte
nějakou pravidelnou, stálou pracovní dobu? Kdy je frekvence kontrol největší?
Revizoři pracují na třísměnný provoz – ráno,
odpoledne a v noci. Ve všední dny je v terénu každý den průběžně asi 100
revizorů, o víkendech přibližně 60 revizorů.
Je
nějaký den, ve kterém cestující nepodléhají kontrolám platných jízdních
dokladů? S čím jsou takové výjimky spojené?
Při veškerých výjimečných situacích (jako například
při zničující povodni v hlavním městě v roce 2002) mohli cestující po
určitou dobu jezdit v Praze zdarma a revizoři v provozu fungovali
jako kvalifikovaní informátoři PID.
Musí
probíhat kontrola jízdného vždy ve větším počtu revizorů, nebo může revizor kontrolovat
jen sám?
Tato záležitost je stanovena rozpisem služeb
a je to ryze interní záležitost. Přesto se z bezpečnostních a třeba i „důkazních“
důvodů snažíme, aby kontrolu revizor sám neprováděl.
Kolik
průměrně za jediný den přistihnete černých pasažérů? Jsou to obvykle podobní
lidé?
Přibližně 8 až 10. Statistika udává, že
ve více než 50 % jsou to cestující od 19 do 30 let.
Co
byste řekl na revizory, jsou soudní, nebo dávají pokuty za každou cenu, ačkoliv
pasažér úmyslně na černo nejede?
Ve velké většině jsou soudní, a to i
v případech, když se k nim cestující zrovna vhodně nechová. Posoudit,
zda se jedná o úmysl, nebo ne, je někdy velmi obtížné, přesto mnohdy cestující tolerance
využívají.
Sledujete
s nástupem elektronických jízdenek nějaké výhody a případné nevýhody při
výkonu své práce?
Bavíme-li se o elektronických jízdenkách jako
takových, je to samozřejmě obrovská výhoda. Pro revizory se však mírně snižuje
produktivita práce – zkontrolují méně cestujících.
Nastávají
jistě situace, kdy si cestující jízdenku koupí, a než mu přijde potvrzení
formou SMS, nastoupí. Doručenku dostane, ale shodou okolností je vyzván
k předložení dokladu ještě dříve. Vy jste oprávněn dát mu pokutu. Přesto,
chápáno lidsky, on fakticky neměl v úmyslu jet na černo. Jak tolerantní
jste v takových případech?
V praxi se obtížně pozná,
kdo úmyslně odeslal požadavek na SMS jízdenku až po započaté přepravní kontrole a kdo nastoupí
ještě s nepřijatou jízdenkou. Revizor řeší jednotlivé případy individuálně,
i když pravidla jsou jasná – „Cestující smí nastoupit do vozidla nebo vstoupit
do přepravního prostoru pouze s již přijatou platnou SMS jízdenkou.“ Jiná
situace nastane, když v mobilních sítích jednotlivých operátorů vzniknou
výpadky a chyby při potvrzování požadavku. Pro cestujícího však nedoručení
zpětné zprávy nepředstavuje nikterak závažné nebezpečí, protože o zaslaných
požadavcích je vedena evidence a lze ji zpětně dohledat. Při případné přepravní
kontrole je pak důležité kontrolorovi klidně vysvětlit vzniklou situaci a
kontrolor by měl platnost SMS jízdenky dle sděleného telefonního čísla ověřit.
Pokud kontrolor platnost SMS jízdenky ověřit nedokáže, nemá jinou možnost než
provést zápis a uložit přirážku. V takovém případě je pak nejlepším
řešením s kontrolorem se nedohadovat a podat na pracovišti přepravní kontroly
osobně nebo písemně námitku proti uložené přirážce. Při prověřování takové
námitky dokážeme nahlížet do databáze operátora, zjistíme přesně čas odeslání
požadavku a případnou neoprávněně uloženou přirážku stornujeme.
Poznáte,
kdy se cestující lidskost revizorů snaží zneužít?
Pozná se to někdy obtížně. Stačí se jen podívat
na internet, kolik je tam „lidských“ návodů, jak přelstít revizora. Návodů, jak
okrást ty, kteří si za službu poctivě zaplatili, jak okrást všechny daňové
poplatníky.
S jakou
nejabsurdnější výmluvou na nechtěnou jízdu na černo jste se setkal?
„Z viny Dopravního podniku si nemohu koupit jízdenku
na každé stanici a zastávce, tudíž jedu na černo a vy hrubým způsobem manipulujete
s mojí osobou a nedáváte mi výběr svobodného rozhodnutí, čímž porušujete
hned několik článků Listiny základních práv a svobod.“ (úsměv)
Na
co se černí pasažéři nejčastěji vymlouvají?
Vymlouvají se úplně na všechno, nejčastěji „je
to výjimečně, zapomněl jsem, jsem vystresovaný, nikdy na černo nejezdím, nemohu
jízdenku momentálně najít, na zastávce nebyl automat na jízdenky,
v televizi říkali, že nemáte na nic právo, právě se mně rozbil mobil“. A
mnoho dalších.
Dokážete
si v případě, že nemáte k ruce doklady, nějak ověřit, zda osobní
údaje, které černý pasažér uvádí, jsou pravdivé?
Pouze prostřednictvím policie.
Jaké
máte zkušenosti s turisty, kteří se snaží orientovat v MHD a
podmínkách jejího využití?
Je velký rozdíl, ze které části světa turista
pochází. Vzhledem k tomu, že odbavovací systém je v Praze velmi podobný jako v
jiných evropských velkoměstech, by to pro turistu, který má snahu za služby
zaplatit, neměl být velký problém. Navíc je o způsobu odbavení dostatečný
informační systém. Problém může nastat jen v ceně a volby jízdenky, která
nemusí být vzhledem k tarifu vždy pro cizince srozumitelná.
Setkáváte
se s tím, že jezdí na černo spíše jednotlivci, nebo i skupinky lidí, ať už
jde o turisty nebo místní?
Není v tom rozdíl.
Tolerujete
třeba v rámci minut propadlý lístek, na což například může mít vliv
dopravní situace?
Samozřejmě.
Jak
vypadá takový typický černý pasažér a co ho obyčejně prozradí? Převažují mezi
nimi více ženy nebo muži?
Specifikaci podle vaší otázky si raději necháme
pro sebe, nechceme dávat nepoctivým zákazníkům návod, jak typické příznaky v
budoucnu odstranit. Ženy – muži, je to tak 50 na 50. Statistika se v tomto
směru ale nevede.
Jak
obecně hodnotíte, že se dá v podmínkách využívání MHD orientovat a co
v tomto směru napomohlo výrazně usnadnit orientaci?
Orientování se v PID hodnotím jako velmi
dobré, k čemuž dopomáhá celkový informační systém.
Vnímáte,
že se lidé této profesi věnují spíše krátkodobě, nebo dlouhodobě? Jak dlouho
tuto práci dělá některý z revizorů služebně nejdéle?
Je to různé, někdo vydrží do prvního
konfliktu s cestujícím, někdo mnoho let. V současné době je na
kontrole ojedinělý rekordman – 37 let.
Mají
revizoři povoleno nebo doporučeno chodit nějak ozbrojeni pro svoji ochranu
v případě napadení? V jakém procentu dochází k takovým
problémům?
Ne, v žádném případě. Bohužel, i když se
počet napadení revizorů rok od roku snižuje, přesto dochází v průměru ke
zhruba 50 napadením za rok. Profese přepravní kontroly měla, má a bude mít vždy
konfrontační ráz, to je prostě dáno touto profesí.
Bohužel po roce 1989 výrazně vzrostl odpor
proti autoritám, kontrole, hlavně jako zkreslený výklad demokratického chování.
Jiří Guth-Jarkovský o přepravní kontrole napsal, že „…to není úřad sympatický,
ale byl by zbytečný, kdyby bylo možno se vším všudy spolehnouti se na poctivost
bližního. A pokud toho nebude, musíme se s ním spřáteliti, byť by i
poctivci nebyl vhod – jen nepoctivec musí míti před ním obavu.“
Dokážete
odhadnout problematické situace?
Většinou ano, ale stává se, že k napadení
dojde naprosto nečekaně. Žádná příručka ani školení není v tomto směru
stoprocentní.
Naučila
vás tato práce nějakému zvláštnímu přístupu k lidem či k odhadu na
lidi, který se vám promítá i do soukromí?
Nevím. Pravdou ale je, že spolehnout se na
první dojem při komunikaci s neznámou osobou se vším všudy nemusí být vždy
to pravé ořechové. Právě naopak. Tato profese nabádá k určité jemné
opatrnosti, která se může přenášet i do soukromí, i když si stokrát přikazujete,
že budete soukromí od práce striktně oddělovat. Myslím, že se to úplně nedá.
Snažím se, aby problémové situace, které je nutné v rámci mého povolání
řešit, byly bez emocí, ať už jednám s kýmkoliv. Mnohá rozhodnutí je lepší
nechat uležet, až emoce vyprchají a převládne konstruktivní jednání a názor.
Tato pravidla, která se snažím dodržovat v zaměstnání, určitě ovlivňují i mé
soukromí.
Děkuji
za rozhovor.
Text a produkce: Michaela Lejsková
Foto: archiv DPP
Vytvořeno ve spolupráci s DPP www.dpp.cz
Korektura textu: Alžběta Strnadová
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz