„Dobu, která je na vašich hodinách, můžete zhruba odhadnout podle toho, kdy na vás jde večer ospalost a hlavně kdy se ráno spontánně budíte.“ Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc.
Členka Vědecké rady Akademie
věd České republiky (AV ČR), Univerzity Karlovy a jejích dvou fakult prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc., vystudovala chemii se
specializací na biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Poté
nastoupila do Fyziologického ústavu Akademie věd. V dalších letech se
začala zabývat časovým systémem v živých organismech, tzv. chronobiologií,
což byl v tehdejší době nově se rozvíjející obor. Mezi její nejvýznamnější
práce patří zjištění, že osvětlení zvířete v noci může okamžitě pozměnit
metabolismus hormonu melatoninu v savčí epifýze. Melatonin patří
k součástem časového systému neboli biologickým hodinám uvnitř těla. Zvířata a lidé mají biologické hodiny velice podobné.
Jako první na světě jste zjistila, že hormon melatonin je v mozku
řízen biologickými hodinami. Jaký to je pocit – být první?
Musím vás bohužel trochu
poopravit. Jako první na světě jsem zjistila, že náhlé osvětlení zvířete
v noci pozmění okamžitě metabolismus melatoninu v savčí epifýze. Poté
jsme s doktorem Jiřím Vaněčkem objevili, že i pouhé jednominutové
osvětlení v noci nastaví fázi rytmu melatoninu u potkana ve smyslu
zpoždění či předběhnutí, podle toho, dojde-li k osvětlení před či po
půlnoci. A samozřejmě jsme správně usoudili, že i takto krátké osvětlení
v noci nastavuje biologické hodiny v mozku, které rytmus řídí, a
vypracovali jsme celou teorii o cyklickém řízení tvorby melatoninu. A navíc
jsme prokázali právě na modelu rytmu melatoninu komplexitu biologických hodin.
Ale skutečný důkaz, že biologické hodiny v mozku řídí rytmus melatoninu,
přinesli David Klein a Bob Moore z USA.
Mohla byste čtenářům krátce objasnit,
co jsou biologické hodiny a čím je pro nás melatonin důležitý?
Biologické hodiny v mozku
řídí a koordinují denní časový program a všechny zhruba denní rytmy
v savčím organismu, jako jsou např. rytmus spánku – bdění, v příjmu
potravy, v tělesné teplotě, v psychické i fyzické výkonnosti, v jaterním
metabolismu a v zapínání a vypínání stovek a stovek genů v různých
tělesných orgánech. Biologické hodiny jsou důležité, protože synchronizují
všechny cyklické pochody v organismu k jednomu času a řídí jejich
časový sled v těle. Melatonin je jen jednou ze součástí časového systému.
Tím, že je vždy vysoký v noci, dává dovnitř do organismu signál, že je
právě noc, aby se dle toho organismus zařídil.
Hladina melatoninu je
ovlivněna střídáním světla a tmy během dne. Můžete nám poradit, jak na to,
abychom se i v zimních měsících, kdy je dříve tma, udrželi ve formě a byli svěží?
Melatonin se vždy tvoří
v noci a my jsme s doktorem Vaněčkem jako první přinesli důkaz, že
jeho tvorba u savců trvá kratší dobu na dlouhých letních než na krátkých
zimních dnech. Spolu s doktorkou Alenou Sumovou a dvěma dalšími
spolupracovníky jsme pak, opět jako první na světě, přinesli důkaz, že i
exprese genů v biologických hodinách v mozku je modulována délkou dne
a že tyto hodiny neudávají tedy jen denní program, ale slouží i jako kalendář.
U člověka toto platí pouze tehdy, je-li skutečně vystavován vnějšímu osvětlení
od slunka východu do slunka západu. Moderní člověk je ale stíněn střechou před
vnějším osvětlením a přisvětluje si navíc umělým osvětlením, a tak se jeho
časový systém nemusí během roku ani tak moc měnit. Ale jednu radu přece jenom
dám: v zimních měsících, kdykoliv svítí slunce, jděte na procházku, a to
alespoň v ranních hodinách. Váš organismus si to zapamatuje a osvěží ho
to.
Lidé se často únavu snaží
přecházet např. kávou. Je zdravé opomíjet přirozené potřeby těla ke spánku?
Hřešíte někdy kávou nebo jinými stimulátory?
Potřebuje-li někdo večer
pracovat, pak mu káva může pomoci. Večer totiž narůstá tzv. homeostatický tlak
na spánek a člověk cítí potřebu spát. Nejzdravější by bylo se této potřebě
podrobit a usnout, ale ne vždy a za všech podmínek si to člověk může dovolit.
Já sama kávu po čtvrté hodině odpolední již nepiji, protože pak nemohu usnout
ani po půlnoci.
Může se některým lidem podařit
zcela obrátit denní režim a nenarušit si tím zdraví? Mám na mysli například pracovní
důvody či životní styl.
Obrátit denní rytmy lze, pokud
např. v noci používáte intenzivní světlo a ve dne se před denním světlem
chráníte tmavými závěsy. Dlouhodobě ale takto žít nelze, protože jste tak
v opačné fázi k ostatní společnosti a vlastní rodině. Zdraví může být
narušeno a rizika mnoha chorob zvýšena neustálými změnami ve vnějším čase,
např. při směnném provozu či častých přeletech přes časová pásma. Člověku trvá
nějaký čas, než se těmto změnám přizpůsobí.
Čemu se
lidé, kteří chodí spát povětšinou až okolo druhé třetí v noci dlouhodobě
vystavují?
Chodí-li lidé později spát a také
mohou později vstávat, nevystavují se ničemu špatnému. Horší je, chodí-li pozdě
spát a musí brzy ráno vstávat, protože pak se jim významně zkracuje spánek. A
nedostatek spánku může vést k různým chorobám, např. k obezitě.
Slyšela jsem, že starší lidé trpí nespavostí proto, že s vyšším
věkem klesá produkce zmiňovaného hormonu. Je možné tento problém u starších
lidí nějak vyřešit?
U starších lidí nejen že
v noci klesá produkce melatoninu, ale zplošťují se i ostatní rytmy, např.
rytmus v tělesné teplotě, a spánek se fragmentuje. Pomáhá, jsou-li starší
jedinci vystavováni vnějšímu, tj. intenzivnějšímu osvětlení během dne, a
jdou-li na kratší procházku či sedí-li alespoň u okna, když venku svítí
sluníčko. V noci by pak měli mít skutečnou tmu. Také by mohlo pomoci,
kdyby si před spaním brávali melatonin, ale ten je jen na lékařský předpis a
poměrně drahý.
Jste
velmi vytížená žena. Mimo jiné jste také členkou Vědecké rady AV ČR a několika
univerzit v republice. Co na to říkají vaše biologické hodiny?
Nyní jsem již jen členkou Vědecké
rady AV ČR, Univerzity Karlovy a dvou jejích fakult či např. Národního
technického muzea. Moje hodiny jsou s tímto uspořádáním zcela smířeny.
Trápily se spíše, když jsem dělala mnoho nočních pokusů: v noci pokus, ve
dne jsem ho zpracovávala, pak domů udělat dětem večeři a zkontrolovat úkoly a
opět noční pokus. To dostávaly moje hodiny skutečně zabrat.
Může člověk tyto hodiny poznat sám, nebo je k tomu potřeba
odborníka, který nám dobu vypočítá?
Dobu, která je na vašich
hodinách, můžete zhruba odhadnout podle toho, kdy na vás jde večer ospalost a
hlavně kdy se ráno spontánně budíte. Ale nejlépe se váš vnitřní čas pozná dle
hladiny melatoninu ve vaší krvi či slině. Když jde melatonin nahoru, začíná
vaše subjektivní noc. A ta končí, když se melatonin začíná vracet ke svým
nízkým denním hodnotám. Ale hladinu melatoninu musí samozřejmě změřit odborník.
Ohledně nespavosti. Někteří lidé trpí tím, že se v noci
v určitou dobu opakovaně probouzejí. Co to znamená?
Spánek není jednolitý. Dělíme jej
na takzvaný NREM spánek a REM spánek. A ten NREM spánek ještě na stadia 1 – 4.
Při stadiu 3 a 4 NREM spánku spíme nejhlouběji, REM spánek je naopak stav mezi
spánkem a bděním. A NREM a REM spánek se v noci v cyklech střídají,
za noc těchto cyklů zažijeme 4 – 6. Probouzíme se častěji z REM spánku.
Ale fragmentace našeho spánku může být také daná strukturou biologických hodin
v mozku, které rytmus spánek – bdění řídí. Samy tyto hodiny jsou
komplexní, jsou složeny z více skupin oscilujících nervových buněk a
kvalita a jednota našeho spánku může být dána i tím, jak a jak moc jsou tyto
skupiny navzájem spřaženy.
Jaký vnímáte rozdíl v biorytmech mezi lidmi a zvířaty?
Zvířata a lidé mají velmi obdobné
biologické rytmy, vždyť druh Homo sapiens také náleží k savcům. Člověk
ale, na rozdíl od savců žijících v přírodě, nepodléhá příliš ročním
změnám, neboť je před nimi převážně chráněný střechou nad hlavou. Nevykazuje
tedy již, na rozdíl od savců v přírodě, např. jelenů, roční cyklus
v reprodukční aktivitě apod.
Pojďme trochu blíže k vám. Patříte k těm tzv. „kovářovým kobylám a
ševcovým ženám“?
Rozhodně se jako „kovářova
kobyla“ necítím. Vyznávám denní vnější světlo, miluji jít ven
a toulat se přírodou, na jaře a v létě se mi nejlépe duševně pracuje na
louce ozářené sluncem, v noci dávám přednost tmě.
Když
srovnáte dobu, kdy jste ve svém oboru začínala, a současnost, jaké výrazné
změny se udály?
Udály se dvě výrazné změny. První
v naší zemi: padl komunismus. My, pokud jsme nebyli členy Komunistické
strany, jsme téměř nemohli nikam jezdit, a sbírat tak mezinárodní zkušenosti.
Dnešní mladí lidé mohou jezdit po celém světě, zapojovat se do mezinárodního
výzkumu, získávat kontakty a obohacovat se odborně. A druhá změna
v oblasti, kde pracuji, v biomedicíně, proběhla na světové úrovni.
Biomedicína a biologie jako taková přešla z popisu dějů a funkcí a jejich
mechanismů k poznávání molekulární podstaty těchto dějů a jejich regulace a k možnostem je tak zásadně ovlivnit. V posledních
desetiletích největší revoluce ve vědách proběhla právě v biologii.
Jak jste spokojená se
současnou vědeckou profesí u nás? Přeci jen, kolegové v zahraničí to mají
v několika věcech, jako jsou například finance či dostupnost, jednodušší?
Příliš spokojená nejsem.
Nastupuje naprostá byrokratizace vědy, formální vykazování, psaní prací pro
získání bodů, rozdrobenost výzkumu do jednotlivých grantových projektů a
z vědy se začíná vytrácet to podstatné: radost z poznávání a chuť při
tomto poznávání riskovat a jít dosud neprobádanými cestami. Samozřejmě i nižší
finance, vynakládané u nás na vědu ve srovnání s jinými zeměmi, hrají svou
roli.
Pracujete v současnosti na nějakém výzkumu?
V současnosti se snažím
sepisovat poznatky o funkci časového systému a jeho důležitosti pro organismus
do vědecko populární knihy. Byla bych šťastná, kdyby se mi podařilo kousek mé
fascinace tímto oborem přenést i na ostatní.
Na výzkumu tvorby močoviny u krys jste často spolupracovala s profesorem
Jiřím Křečkem. Jak na tuto spolupráci vzpomínáte?
Profesor Křeček byl jedním ze
zakladatelů vývojové fyziologie v tehdejším Československu a mým školitelem. Na spolupráci s ním vzpomínám ráda. Dal mi velkou
volnost při vypracování mé disertační práce, která se, jak jinak, týkala právě
vývoje, a to, jak jste správně zmínila, vývoje tvorby močoviny u krys. Tato
tvorba dramaticky narůstá v době, kdy krysí mládě přechází z mléčné
stravy, tj. z kojení, na stravu pevnou. A právě na tuto dobu odstavu byl
pan profesor velkým odborníkem.
S panem
profesorem jste se vzájemně ovlivňovali. Vy jste prý byla hlavní iniciátorkou
sepsání jeho knihy Jedinec: Gen – prostředí – vývoj.
Pokud jsem byla skutečně
iniciátorkou, pak jsem tomu ráda. Vždy jsem cítila, že profesor Křeček je velký
a zanícený odborník ve vývoji jedince a že by měl svoje zkušenosti
v ucelené formě předat dalším. A to se ve vámi zmiňované knize skutečně
podařilo.
Profesor Křeček vás prý nasměroval na studium epifýz savců. Měla
jste tedy jiné původní plány
Studovala jsem tehdy vývoj
jaterního metabolismu a pan profesor mě upozornil na práci, která naznačovala,
že světlo by mohlo dlouhodobě ovlivňovat savčí epifýzu. A protože právě
v začátku údobí odstavu krysí mládě poprvé otevírá oči a začíná přijímat
pevnou stravu, zajímalo nás, zda a jak se budou lišit rytmy v tvorbě
melatoninu v epifýze před a po otevření očí. Tehdy jsme nevěděli vůbec nic
o biologických hodinách savců, obor byl ještě v plenkách a právě studie
vlivu světla na epifýzu mě uvedla na dráhu chronobiologickou. Za to jsem panu
profesorovi dodnes vděčná.
Patříte k prvním ženám,
které byly zvoleny do čela české AV. Proč si myslíte, že jsou ženy do těchto
funkcí málo dosazovány?
Předsedové či předsedkyně
Akademie věd nejsou do funkcí dosazováni, ale voleni. Ke zvolení potřebují
důvěru členů Sněmu Akademie věd, a tedy akademické obce, a současně i určitou sebedůvěru, že by pro tuto funkci byli vhodní. Možná, že tuto
sebedůvěru ženy občas postrádají.
Je podmínkou, aby ve vedení AV byl výzkumný pracovník? Jaký na to máte
názor?
Jsem naprosto přesvědčena, že
v čele Akademie musí být renomovaný vědec, osobnost s vědeckým i
lidským kreditem, jehož si akademická obec může vážit.
Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste byla
předsedkyní AV v Praze?
Prošla jsem ve vedení Akademie
těžkým údobím, kdy jsem se stala místopředsedkyní zodpovědnou za vědy chemické
a biologické a rozpočet Akademie se krátce před tím snížil z roku na rok o
40 %. Tehdy se po zhodnocení rušily ústavy, počet pracovníků Akademie klesl na
polovinu a já jsem se z té přemíry zodpovědnosti a starostí, aby vše dobré
bylo zachováno, občas i zakoktávala. Vlastní předsednictví se mi již zdálo
lehčí, lecčemus jsem se přiučila u svého předchůdce profesora Zahradníka.
Samozřejmě jsem velkou tíhu odpovědnosti i nadále pociťovala. Podařilo se mi
iniciovat a zavést zvláštní program podpory mladých nadějných vědců, jako jsou
např. Prémie Otto Wichterleho či Stipendia J. E. Purkyně pro zvláště schopné
vědce vracející se z ciziny. Vzpomínám na tuto dobu ráda zvláště proto, že
jsem měla v akademické radě báječné spolupracovníky.
Co vás vedlo ke kandidatuře do Senátu? Vědecké
pole vás již omrzelo?
Ke kandidatuře do Senátu mě vedl,
i když to zní nadneseně, pocit odpovědnosti za vývoj v naší zemi. Cítila
jsem, že mám v sobě již moudrost zralého člověka, zkušenost z řídicí
práce, z vědecké činnosti a z práce v mezinárodních vědeckých
organizacích a že bych snad těchto schopností a zkušeností mohla využít
k harmonizaci naší rozpolcené a rozhádané politické scény a pro dobro
svých spoluobčanů.
Mimo
jiné jste se věnovala i vedení turistického oddílu mládeže Sluníčko. Bylo
příjemné na čas „zběhnout“ od laboratorních výzkumů k dětem?
Založila jsem a vedla jsem
turistický oddíl mládeže pro malé dívky, protože jsem byla přesvědčena, že je
nutno někde dětem předávat takové hodnoty, jako jsou čestnost, poctivost,
přátelství, odpovědnost, láska k rodné zemi, láska a úcta k přírodě.
Nemyslela jsem si, že by tyto hodnoty předávala dětem organizace Pionýr. Skaut
byl tehdy zakázaný. Doba, kterou jsem trávila se Sluníčky, patřila
k nejkrásnějším v mém životě.
Jak jste stíhala věnovat se vědeckým činnostem a ještě dětem?
Stihla. Byla jsem mladá, měla
jsem dobrou fyzickou kondici, dokázala jsem si organizovat svůj čas. Děti a
rodina byly vždy mou prioritou.
Vedete své děti k vystudování přírodovědných oborů, nebo jim
dáváte v tomto ohledu volnost?
Děti již mám dávno odrostlé. Syn
vystudoval matematické inženýrství a věnuje se informačním technologiím, dcera
medicínu a je lékařkou specializovanou na oblast endokrinologie a diabetologie.
Ba i mých pět vnoučat pomalu odrůstá a dvě z nich jsou již na vysoké
škole. Volnost jim jistě dávají jejich rodiče, ale já bych si přece jenom
přála, kdyby alespoň někdo z nich šel studovat medicínu, přírodní obory či
technické vědy.
Jak si představujete svůj ideální den?
Jako penzistka a emeritní
pracovnice bych ráda prožila takový den, jako když jsem byla mladá holka:
vstala jsem a četla jsem si celý den, ať již doma nebo někde pod stromem. Ale
stále k tomu nemohu najít čas. A kdoví, zda bych ještě uměla takto krásně
a ničím nezatíženě trávit den.
Děkuji za
rozhovor.
Text: Darina
Blatská
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Vytvořeno ve spolupráci s AV ČR www.avcr.cz
Foceno v hotelu ARIA v Praze www.ariahotel.net
Produkce: Michaela Lejsková
Korektura
textu: Květa Strnadová
Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz