„Najít v lese úžasné rezonanční dřevo je vždy velmi vzrušující.“ Jan Bacher

 

 

 

 

 

Jan Bacher patří k mladým a současně
velmi talentovaným mistrům svého řemesla. Tento mladý muž, na první pohled pozitivně
laděný, stejně jako jeho nástroje, absolvoval učňovství v oboru výroba houslí
na houslařské škole v Mittenwaldu. Praxi získal v Německu, Francii,
ale také v Indii. Výsledky jeho usilovné práce, pro kterou má vysoce vyvinutý
cit, na sebe nenechaly dlouho čekat. Jen v průběhu roku 2012 se mu dostává
dvou významných ocenění! V červnu se stal vítězem mezinárodní soutěže
výrobců houslí v Lubech, měsíc nato získal německý titul „Meister“.
V současné době je Jan Bacher výrobcem houslí „na volné noze“ v
Markneukirchenu a Augsburgu.

 

Vaše cesta k umění houslařského
řemesla vedla mnoha světovými školami. Existuje způsob, jak si tu cestu zkrátit
třeba absolvováním nějakých kurzů, jako tomu je u některých jiných profesí?

Výroba houslí je
řemeslo, které vyžaduje hodně zkušeností. Toto řemeslo je hodně o detailech, o akustických nuancích a podle mého názoru zcela nevyhnutelně vyžaduje dlouhou
dobu vzdělávání se v této oblasti. Existují samozřejmě různé způsoby, jak
taková cesta vzdělávání probíhá. Přesto však je třeba nechat projít rukama
hodně nástrojů a je třeba potkat hodně hudebníků a strávit dlouhé hodiny
zdokonalováním se, než houslař skutečně porozumí a ví, o čem všem toto řemeslo
je.

 

Řekněte mi krátce, jaký byl váš odborný
rozvoj – v teorii i v praxi.

Již jako dítě a mladík jsem navštěvoval uměleckou hudební školu. Poté
jsem se učil houslařskému řemeslu zcela klasicky v mezinárodně známé houslařské
škole v Mittenwaldu. Během studia jsem absolvoval povinné praxe v dílně pro
smyčcové nástroje ve Wörzu u Mnichova, v kontrabasové dílně Krahmer-Pöllmann v
Mittenwaldu a v houslařské dílně Stam v Utrechtu v Holandsku. Poté následovala
tovaryšská léta v renomované kontrabasové dílně Krahmer-Pöllmann. Na studia
jsem posléze navázal ve Francii, v houslařské dílně Planchat Clermont-Ferrand v
Paříži. Následně jsem se angažoval jako výrobce houslí během dobrovolného
pobytu v Himalájích, ve známé Gandhiho škole Ashram pro děti studující hru na
housle. Naposledy jsem studoval v Markneukirchenu na vysoké škole pro
aplikovaná umění výrobu hudebních nástrojů. V posledním roce studia jsem
současně složil s vyznamenáním zkoušky na houslového mistra. Aktuálně mám před sebou
otevření své vlastní houslařské dílny Geigenbau Bacher und Meyer2 na ulici
Wertachstrasse 29, v Augsburgu.

 

Kolik houslí se ,,nepovede“, než přijdou
ty první, které skvěle znějí i vypadají?

Přece jen to nějakou dobu trvá, než se učeň stane mistrem ve svém
oboru. S dobrým odborným vedením jsou zmetky velmi vzácné, ale než vznikne
skutečně prvotřídní nástroj, uplynou léta. Vzpomínám si na tento svůj okamžik
velmi přesně. Vyzkoušel jsem více cest, než jsem konečně našel tu správnou,
která mi vyhovovala. Najednou jsem si něco uvědomil. Opticky jsem nástroj
miloval a především jsem byl uchvácen jeho hřejivým a měkkým tónem, ale rovněž i jeho
silou. Dlouho jsem na tento okamžik čekal a byl jsem odměněn.

 

Kolik dřeva zhruba potřebujete a jaké
připadá v úvahu na jeden hudební nástroj?

Pracuji velmi klasicky a používám výlučně smrk pro horní desku, víko,
a vypalovaný javor horský pro spodní desku, dno, luby a krk. Hmatník je vyroben
z ebenového dřeva. Pro výrobu houslí není zapotřebí mnoho dřeva. Pro výrobu
kontrabasu se používají velké stromy.

 

Jak staré musí být rezonanční
dřevo, jak se pozná, že je tím správným dřevem pro výrobu houslí? Hledáte si
dřevo vy sám? 

Každý kus dřeva velmi přesně opticky, akusticky a také fyzikálně
prověřím. Závisí to na různých faktorech. Výběr dřeva je pro kvalitu hudebního
nástroje rozhodující. Pro výrobu houslí používám výlučně dřevo minimálně 6 let
staré. Jelikož jsem žil delší dobu v bavorských Alpách, měl jsem štěstí, že
jsem si mohl vybrat sám dřevo v lese a koupit několik celých kmenů. Tím jsem
mohl přinést do svých instrumentů stabilitu.

 

Je nějaký materiál v porovnání s tím
původním, který používali mistři před 400 lety, nenahraditelný?

Smrky a javory horské se vysazovaly také před 400 lety. Dnes, stejně
jako tehdy, je možné toto rezonanční dřevo v té nejlepší kvalitě najít v Alpách
a Karpatech.

 

Jakou modernizaci v tomto řemesle
považujete za nejefektivnější a v jakém směru se modernizace nepodařila a
ani byste ji nedoporučoval?

Kus dřeva je pochopitelně přírodní produkt a skrývá svoji
individualitu. Umělé homogenní materiály, jako je karbon, který se v dnešní
době částečně používá pro výrobu houslí, zůstávají pozadu. Každý hudebník hledá
ten svůj tón a nástroj. Rozdíly jsou tedy naopak vyžadovány. Cenově příznivou
alternativou pro žáky je karbon k výrobě smyčců.

 

V jakém okamžiku jste si jistý, že
nástroj je dokončen, je perfektní a cítíte spokojenost?

To, zda je hudební nástroj perfektní, cítím už od prvního tónu, který
nástroj vydá. Pokud se povedl, přeskočí jiskra: zamiluji se. Tyto momenty jsou
úžasné. Nástroj ale ještě zdaleka není hotov. Tón lze ještě v mnoha směrech
nastavit dodatečně. Zde je nutné spolupracovat s hudebníkem. Je potřeba více
uší, srovnávacích nástrojů a zahřívací fáze. Nástroj je hotov, až když jej
definitivně předám a hudebník je spokojen. Spokojený a velmi šťastný jsem pak
večer v koncertním sále, když se můj hudební nástroj rozezní.

 

Mají housle už během svého vzniku také
svého konkrétního budoucího majitele?

To záleží na více okolnostech. Momentálně je to většinou tak, že získávám
konkrétní zakázky na výrobu hudebních nástrojů od hudebníků.

 

Kdo na housle hraje jako první? Doprovází
tuto událost nějaká tradice či pověra? Křtí se housle?

Jako první hraji na nové housle já. Mám ten okamžik rád a snažím se
být u tohoto sám. Tento moment je odměnou za všechny ty dlouhé hodiny strávené
při výrobě. Začínám tiše a zkouším poté dostat z instrumentu různé zabarvení
tónů bez toho, abych přitom nástroj jakkoliv přepínal nebo poškodil.

 

Má houslařské umění nějaké
své tajemství, které si chráníte před konkurencí, nebo spíše otevřeně
spolupracujete a zkušenosti si předáváte?

Houslaři odjakživa střežili mnoho svých malých tajemství. Na vysoké
škole jsem však zjistil, že právě ve výměně znalostí a nápadů tkví velký
potenciál. Tam, kde jedinec jeden rok zkouší, hledá a zkoumá, stačí dalším pěti
lidem pouhých pár týdnů a podaří se jim dosáhnout mnohem širších znalostí. V konečném důsledku je znalost jedna věc a konečné řemeslné provedení něco
zcela jiného!

 

Než poprvé sáhnete na dřevo, které budete
zpracovávat, co všechno o něm potřebujete vědět a jak dlouhá cesta ho čeká, než
se z něj stane mistrovský nástroj?

Potřebuji znát tloušťku dřeva a rychlost mechanického vlnění, také
vlhkost dřeva a jeho stáří. Tyto informace již předem poskytují důležité vstupy
o kvalitě dřeva, stejně jako o síle dřeva rezonančního víka a rezonančního dna
a rovněž o potřebné formě klenby. Mistrovské dílo představuje zhruba 130 hodin
práce, přičemž pokud je to možné, pracuje se vždy jen na jednom kuse. Pro
lakování je třeba více času kvůli fázím schnutí.

 

Jak se mistrovské housle označují – váže
se k tomu nějaká povinnost, ochrana proti padělatelům apod.? Kam se
označení umísťuje a je to vždy autor, kdo housle označí?

Ano, to není tak zcela jednoduché. V mnoha starých houslích se
nacházejí chybné štítky se jmény slavných mistrů. Určitě existují statisíce
štítků se jménem Stradivariho. Štítek s mým jménem a datem vždy lepím až do
hotového hudebního nástroje. Nyní jsem přešel k tomu, že vypálím svoji značku s iniciálami JB. Značka je uvnitř houslí vypálena několikrát.

 

Které části houslí se dají inovovat a
které nikoliv? Provází restaurování houslí nějaké složitosti? Patří také restaurování
do vaší praxe?

Restaurování je důležitým pilířem mé práce. Dřevo je skvělý materiál a
umožňuje nám téměř každé poškození opravit. Během tovaryšských let jsem držel v
ruce úžasné staré italské housle od Nicoly Amatiho, Antonia Stradivariho,
Guarneriho del Gesú a Domenica Montagnana, abych zmínil aspoň ty nejslavnější.
Na tyto nástroje jsem i hrál a částečně je také restauroval. Jsou to nádherné
nástroje. Bylo pro mne nesmírnou ctí s nimi pracovat. V současné době pracuji
na houslích od Ganda Péreho, velkého francouzského mistra. Nástroj byl zcela
zničen a musel jsem ho znovu poskládat z mnoha jednotlivých malých částí. Je-li restaurování provedeno dobře, nástroj
na konci zazáří ve své původní nenarušené kráse. Potom se úsilí vyplatí.

 

Máte nějaký zvláštní příběh, spojený
s vašimi houslemi?

Najít v lese úžasné rezonanční dřevo je vždy velmi vzrušující. Jednou
jsem vzal své rodiče na vandrování do Alp. Na cestě k horské chatě jsem našel
báječné smrkové kmeny. Na horské chatě jsem potkal lesníka a dřevořezbáře a
celou akci jsem dotáhl do konce tím, že jsem dostal kmeny doslova pod střechu.
Jeden z těch smrkových kmenů je tak rovnoměrný a perfektně narostlý, že jsem
takový do té doby ještě neviděl. Housle, které z tohoto dřeva vyrábím, mají
zpravidla nádherně hřejivý a silný tón. Na housle z tohoto zmíněného dřeva
hraje český houslový virtuos Jaroslav Svěcený.

 

Stavíte také violy, violoncella
nebo kontrabasy? 

Vyrábím rovněž violy. Violoncella přenechávám kolegyni ve své dílně v
Augsburgu, která se na tuto výrobu specializuje. U firmy Pöllmann jsem
spolupracoval na výrobě kontrabasů. Co se týče kontrabasů, vyznám se dobře především
v oblasti oprav a nastavení tónů.

 

S jakými úspěchy se můžete pochlubit
a co patří mezi vaše vytýčené cíle?

Účastnil jsem se různých soutěží v Německu, Itálii a Česku. Letos jsem
vyhrál mezinárodní soutěž výroby houslí v Lubech. Kromě toho jsem před dvěma
týdny získal ocenění nejlepšího mladého mistra 2012 v řemesle výroby nástrojů.

 

Patří k vašemu řemeslu přátelit se
s hudebníky, poznat jejich svět a vztah k nástroji? Jaký to pro vás
osobně má význam?

Tito hudebníci jsou roztroušeni po celé Evropě. Udržuji s nimi velmi
dobrý a většinou velmi přátelský vztah. Starám se o to, aby byli se svým
nástrojem šťastní. Na druhé straně právě tito hudebníci jsou mými učiteli. Učím
se díky jejich kritice, radám i přáním.

 

Jaroslav Svěcený, český
houslový virtuóz a soudní znalec smyčcových nástrojů hraje na vaše housle,
které zvítězily na letošní tónové soutěži v Lubech u Chebu. Od něj vím, že
lakujete některé housle tzv. „na staro“. Co ten pojem přesně znamená? 

Imituji přitom vzhled
starých nástrojů. Šarm, který starý nástroj vyzařuje, je fascinující. Očima lze
pořád něco objevovat. Opotřebení, poškození, retuše atd. vytvořily jedinečný
obraz. Perfektní nové housle vždy proti tomu působí trochu nudně a sterilně. U
svých nástrojů napodobuji patinu starých nástrojů a setkávám se s obdivem
hudebníků.

 

Co vás inspiruje ke
zhotovování houslí, které se podobají italským originálům?  

Inspiraci hledám přímo u starých nástrojů. Znovu a znovu mne tyto
nástroje fascinují naprosto unikáním způsobem. Housle od Jakoba Stainera z Absamu
v Rakousku mne doslova přitáhly svým hřejivým a měkkým, blahodárně působícím
tónem. Při studiu forem klenby houslí Guarneriho del Gesú mi vždy naskočí husí
kůže a kvalita laku Stradivarek je skutečně jedinečná. Snažím se o to, abych věci,
jež mne fascinují, mohl co nejlépe přenést do výroby nových hudebních nástrojů.

 

Jaké naplnění prožíváte
ve svém profesním světě a o čem sníte? 

Je úžasné mít povolání, ve kterém mohu tvůrčí proces od začátku
realizovat já sám. Jsem ten, který si vyhledá v lese dřevo, nařeže ho, skladuje
a poté vyrobí hudební nástroj. Následně produkt nalakuji a na konci sedím v koncertním sále a poslouchám. To je přece úchvatné. Sním o
dílně, ve které bych propojil výrobu houslí a koncertní kulturu ještě více.
Hudebníky slyšet a vidět při hře na hudební nástroje je pro mne inspirací. V
těchto momentech rozumím skutečnému smyslu mého umění a přepadne mne enormní nutkání tvořit. Malý sál přímo vedle dílny, v němž by se
večer konaly koncerty – to by bylo úchvatné. V Augsburgu takový sál existuje
vedle naší dílny. Dosud však nebyl využit …

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela
Lejsková

Foto: archiv Jana
Bachera

Korektura textu:
Květa Strnadová

Publisher: magazín
Best of www.ibestof.cz

Krátké Curriculum Vitae:

 

Jan Bacher

Oberer Markt 27

08258 Markneukirchen

Jan-Bacher@gmx.de

*25.04.1982 in Heilbronn

 

09/2003
– 02/2007                           Učňovství
v oboru výroba houslí na houslařské škole v Mittenwaldu

03/2007
– 12/2008                           Houslař
ve společnosti Pöllmann-Krahmer GbR Mittenwald, Německo

01/2009
– 03/2011                           Houslař
ve společnosti SARL Planchat (Clermont-Ferrand, Francie)

04/2011
– 06/2011                           Houslař
ve škole Gandhi Ashram School (Kalimpong, Západní Bengálsko, Indie)

10/2011
– 07/2012                           Student
na Západosaské vysoké škole Cvikov, Německo „(Westsächsische Hochschule
Zwickau“)

                                               obor:
výroba hudebních nástrojů

06/2012                                            Vítěz
mezinárodní soutěže výrobců houslí v Luby (ČR)

Since
07/2012                                 Německý
titul „Meister“- ve výrobě houslí

Since
07/2012                     Výrobce houslí
„na volné noze“ v Markneukirchenu and Augsburku