Britská
hudební scéna je bezesporu neuvěřitelně úrodná půda. A není proto divu, že
hudebník a textař Alex Clare tam (ale nejen v UK) slaví takový úspěch. Od
dětství byl fascinován hudbou a poslechem kvalitních hudebníků. Výsledek takové
kombinace, v podání jeho charismatického hlasu, si můžete poslechnout na jeho
debutovém albu nazvaném The Lateness of the Hour. A přísloví, že hudba spojuje lidi,
v jeho případě platí dvojnásob, stačí se jen zaposlouchat do jeho textů.

 

V České republice jste se
proslavil zejména písničkou Too Close. Můj první dotaz nemůže být jiný, než zda
jsou slova tohoto songu z osobních zkušeností? A pokud ano, je pro vás zajímavější
zpívat o něčem, k čemu máte osobní vazbu a přináší vám to vzpomínky, nebo
spíše psát o obecnějších záležitostech života?

Ano, napsal jsem Too
Close, když jsem si uvědomil, že potřebuji získat zpět určité vazby
s někým, na kom mi hodně záleželo, ale jen jsem nebyl zamilovaný. Když
píši, je to pro mě něco, co přichází z osobního prostoru, předpokládám, že je
to jistý druh duševní očisty. A inspirace může opravdu přijít odkudkoli.

 

Píseň Too Close… Jak blízko je „příliš
blízko“z vašeho pohledu? Jak to máte s navazováním nových kontaktů, odhadem
na lidi a vlastní otevřeností k nim?

V tomto ohledu jsem
šťastný, že jsem se stal známým díky písni, kterou jsem napsal, a ne kvůli
kostlivcům ve skříni, anebo kvůli tomu, co dělám ve svém volném čase. Velice si
cením soukromých chvil s rodinou a přáteli, za toto jsem opravdu velice vděčný.

Jednoznačně odděluji svoji práci a společenský život, což si dokážu představit
jako velice těžce realizovatelné pro spoustu muzikantů, kteří žijí pro večírky.
Myslím si, že jsem docela dobrý znalec charakteru a věřím instinktům v
prostředí, kde se musím potkávat s lidmi.

 

Co bylo zásadním podmětem, který
Vás přivedl k hudbě? Kdo jsou klíčoví hudebníci, kteří vás ovlivňují při
psaní songů a zpívání? Potřebujete ke svému hudebnímu vystoupení nějaké
zvláštní technické podmínky?

Já
prostě miluji hudbu a zpívání. Když jsem byl malé dítě, prosil jsem rodiče, aby
mi dovolili chodit na kurzy trumpety, a většinu svých teenagerských let jsem
trávil koketováním s nejrůznějšími nástroji a skupinami. Hudba je něco, co mě
dojímá víc než cokoli jiného a čemu jsem se vždy chtěl věnovat. Inspirací je mi
každý od Etty James a Joe Cockera, přes Serge Gainsbourga k Herbiemu
Hancockovi.

Co
se týká technických požadavků, vše záleží na dané show. Při akustické jsem to
jen já a kytara. Pokud je to vystoupení s celou kapelou, máme program s
obrovským technickým vybavením! Ale můj basák a hráči na syntetizér jsou
pravděpodobně ti praví, kteří by o tom mohli povyprávět, neskutečně mi pomohli
převést to, co jsem vytvořil ve studiu, do live formátu.

 

Pro jak rozpoložené posluchače
je určená vaše tvorba?
Co mají posluchači dle vašeho názoru společného?

Domnívám se, že moje
hudba je celkem univerzální. Píšu o tématech, která spousta lidí zažívá nebo v
určitém bodu svého života zažije. Považuji to za největší kompliment, když se
každý, od studenta umění po ženu v domácnosti, dokáže najít ve tvých písních.

 

Vaše debutové album se nazývá The
Lateness of the Hour  (volným překladem
„Nejpozdější část hodiny“). Je to návod pro posluchače, kdy je nejlepší toto
album poslouchat?

Rozhodně jde o noční
nahrávku. Nejlépe píši v noci, vždycky to tak bylo. Obvykle když se svět ztiší,
je jednodušší myslet jasněji. Nicméně já běžně poslouchám své písně v autorádiu
za slunečných dní.

Titul alba je
vlastně odkaz k písni Billa Witherse nazvané Hope she‘ll be happier with him.
Je to skutečně krásná píseň o ztracené lásce a její téma je pro mě rozhodně
nesprávné, ale pravdivé, při psaní většiny tohoto alba.

 

Mimo téma. Slyšela jsem, že jste
úžasný kuchař. Já vaření taky miluji a docela by mě zajímalo, jaká je vaše oblíbená
kuchyně a jak si představujete perfektní večeři?

Jsem závislý na
sushi! Nedělám jej, ale miluji ho. A co se týká samotného vaření, velmi rád
připravuji tradiční židovské akšenázské jídlo jako například schnitzel, kugel, galeretta a brisket.

Tím, že jsem Žid, a sledováním zásad sabatu mám
ideální večeři každý pátek večer, u jídelního shabbos stolu s dobrými přáteli a
rodinou, jíme, popíjíme, sdílíme nápady a myšlenky a zpíváme tradiční písně. A
vím, že kdybych v pátek večer nenabil své fyzické a duševní baterie, byl bych
beznadějně ztracený. Takže páteční noc je pro mě opravdu oázou klidu.

 

Děkuji
za rozhovor.

 

Text a anglický překlad: Barbora Kozáková

Vytvořeno ve spolupráci s Fource www.fource.cz

Facebook: http://www.facebook.com/alexclaremusic

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

 

Alex Clare – English version of the interview

British music scene is without any doubt incredibly „fertile soil“. And it is therefore no surprise, that musician and songwriter Alex Clare is there (but not only in the UK) celebrating such interest. From childhood he was fascinated by music and listened to amazing musicians.
The result of such combination, performed by Alex´s charismatic voice, you can listen on his debut album entitled „The Lateness of the Hour“. A saying that music connects people is in this case doubly true, just listen to his lyrics.

You have become famous with the song „Too
Close“. The first question cannot be any different than – are those lyrics from
your personal experience? And if so, is it more interesting for you to sing and
write about something you are attached to that brings you memories or write,
let´s say, about general matters in life

Yes, I wrote to
 too close when I realised I need to reclaim some boundaries with someone
I cared a lot about but just wasn’t in love with. For me, when I write a song
it has to come from a personal space, I suppose it’s a type of catharsis. And
the inspiration an really come from anywhere.

 

Song „Too Close“… How close is too close from
your point of view? How easy for you is networking, estimation of peoples´
characters and your openess towards them?
 

Well, I’m lucky
in a way that I’ve become well know because of a song I wrote and not because
of my antics after dark or what I get up too in my spare time. I really
appreciate my private moments with my family and friends, so I’m very grateful
for that.  I definitely keep my work and social life separate which I
imagine is hard for a lot of musicians who live for the party. I’m a fairly
good judge of character and I trust instincts in an environment when I have to
meet people.

 

What was the main impulse for you to become a
musician? And who are some of your key artists/musicians who  inspired you
in songwriting and singing the most? Do you have any special technical
requirements for your performances? 

I just love
music and singing, I begged my parents to have trumpet lessons when I was a
kid, and spent most of my teenage years dabbling with different instruments and
bands. Music is something that just moved more than anything else and was what
I always wanted to do. When it comes to influences every one from Etta james
and joe cocker, from serge gainsbourg to herbie Hancock . In regards to
technical requirements, it all depends on the show. If its acoustic, just me
and a guitar. If its full band, we have a massive tech spec sheet! But my bass
and synth players are probably the ones to talk to about that, they’ve been
exceptional in helping me convert what Ive made in the studio in to a live
format.

 

How would you decribe your typical listener? In
what mood she/he is when listening to your music? What do you think that your
fans have in common? 

I think my
music is fairly universal. I write about themes most people have or will experience
at some point in there life. And I think it’s the biggest compliment when every
one from and art student to a house wife can relate to your songs.

Your debut album is entitled „The Lateness of
the Hour“ („pozdní příchod hodiny“). Can it be considered as an
instruction for your listeners, when the album shoud be best listened to?

It’s definitely a night time record. I write
best at night, always have. Usually coz the world becomes quieter and it’s
easier to think clearly. That said, I usually hear my songs being blasted of
car sound systems on sunny days!

The title is actually a reference to a bill
withers song called „hope shell be happier with him“. it’s a really
beautiful song about lost love and its theme certainly wrong true for me when
writing the majority of the record.

Off topic. I have heard that you are an amazing
cook. I love to cook as well, so I am really curious what is your favorite
cuisine and how do you imagine a perfect dinner?

I am a sushi
addict! I don’t make it, but I love to eat it. In terms of cooking, I love to
make traditional Jewish Ashkenazi food, like schnitzel, kugel, galeretta, and
brisket.
Being Jewish and observing the laws of
shabbat, I have pretty much my ideal dinner every Friday night, around the
Shabbos table with good friends and family, eating, drinking and sharing ideas
and concepts and singing traditional songs. And I know if it wasn’t for
recharging my physical and spirtual batteries on Friday night, I would
hopelessly lost. So Friday night really is an island in time for me.

Thank you very much for your time and
wish you good luck and loads of inspiration!

 

Text: Barbora
Kozáková

Facebook: http://www.facebook.com/alexclaremusic

Created in cooperation with Fource www.fource.cz

Text edited by: Barbora Kozáková

Production: Michaela Lejsková

Publisher: Magazine Best of www.ibestof.cz