„V
tenisovém životě moc pravidelného režimu nemáme.“ Andrea Hlaváčková
Tenisový svět je
pro Andreu Hlaváčkovou jejím druhým domovem takřka od tří let. Usilovné a
vytrvalé trénování a cílevědomost na své úspěchy nenechaly dlouho čekat a
například lesknoucí se stříbrná medaile z olympijských her v Londýně
zcela jistě není poslední trofejí této mladé a sportovně mimořádně nadané ženy.
Blíže se s ní můžete seznámit v našem rozhovoru, ve kterém nám nabízí
nahlédnutí do tenisového prostředí.
Jak dlouhý čas na
kurtu potřebujete k odhadnutí svého protihráče, hrajete-li s ním
poprvé?
Řekla
bych, že záleží na protihráči, někdy je velmi čitelný, pak stačí dva tři gemy,
někdy ho neodhadnu ani po několika zápasech. (úsměv)
Kdo je zrovna tento
případ?
Například
Rumunka Niculescu mi dělá problémy, nebo už jsem několikrát prohrála s
Američankou Riske.
Patří k tenisu
podobně jako k jiným sportům u hráčů před a po hře nějaká vzájemná
společenská pravidla, projevení úcty? Je něco, co byste sama zavedla?
Nejsem
si jistá, jestli byste něco takového u tenistů našla, ale většinou si přejeme
hodně štěstí před turnajem. Před zápasem, po zápase si buď gratulujeme, nebo
vyjádříme soucit nad prohrou, ale pravidlem to není. Každý se spíš stará o své
věci a nikdy nevíte, kdo bude vaším protihráčem zítra. U některých výjimek bych
zavedla povinnost zdravení…u toho bych někdy začala.
Jak byste porovnala
poměr disciplinovanosti tenisty ve srovnání třeba s badmintonistou, hráčem
stolního tenisu? Máte pocit, že váš trénink a příprava jsou náročnější?
Já
osobně o trénování badmintonistů nebo hráčů stolního tenisu nic nevím, takže
vám těžko řeknu. Můžu jen dodat, že naše příprava je velmi náročná.
Jde na hráči třeba
týdenní netrénování znát?
Rozhodně,
pokud hráč není minimálně ve fyzické kondici, tak se to na kurtu velmi projeví
a herně musí být v dobré pohodě.
Co patří mezi
faktory, které dokážou tenisového hráče před hrou dokonale rozhodit?
Psychika
tvoří více než 50 procent tenisu samotného, takže jakákoliv psychická změna,
vypjatost nebo problém může tenistu rozhodit.
Jak vypadá vaše
práce s vlastní koncentrací? Máte na to nějaký speciální trénink nebo
vlastní metodu?
Snažím
se dívat se dopředu, jít z míče na míč a soustředit se na vlastní výkon, ale
samozřejmě jsou dny, kdy se vám to v hlavě mele a nejde ty myšlenky kolem
zastavit. Speciálně se na to připravuji se svou sportovní psycholožkou.
Jaké to pro vás je,
když nemůžete dlouho dopředu plánovat, hráči se mění ze dne na den… Musí na
to mít člověk povahu, nebo si stačí prostě zvyknout?
Zkušenosti
vás přimějí si zvyknout…
Myslíte, že je
dobré, aby hráč měl nějakou svoji osvojenou techniku, nebo byl připravený spíše
své spoluhráče překvapit nevyzpytatelností?
Každý
hráč má svou techniku danou, jde spíš o taktiku a o to, jak své údery použije, pak
by se dala nevyzpytatelnost využít k dobrému.
Nakolik považujete
hodnocení tenisových utkání za přehledné? Vybavujete si situaci, kdy jste
cítila křivdu, byla přesvědčená o opaku a nebylo to uznáno?
Je
to většinou velmi přehledné a férové, někdy vám upřou nějaký balon, ale to je
lidský faktor a s tím nic nenaděláte. Teď máme navíc na velkých kurtech a
velkých turnajích jestřábí oko, což je použití techniky k rozhodnutí o balonu,
a tím pádem je vše v úplném pořádku.
Je možné s tím
nějak pracovat v průběhu zápasu? Bývají takové situace dodatečně
vyhodnoceny a také dodatečně uznány?
Není
tomu tak.
Jste vynikající
hráčka jak dvouhry, tak čtyřhry. Je příprava na obé rozdílná, a případně v čem?
Připravuji
vše jako pro dvouhru a čtyřhra je obohacením. Zlepšujeme se až při zápasech.
Jak dlouho jste
hrála svůj nejdelší zápas a s kým to bylo?
Nejdelší
zápas byl loni na US open, kdy jsem dopoledne hrála 2,5 hodiny druhé kolo kvalifikace
a odpoledne jsem musela hrát finále kvalifikace další 3 hodiny, to bylo velmi
náročné.
Máte v záloze,
nebo spíše váš tým, nějaké zvláštní opatření nezbytné pro vaši fyzičku při
zápase a po něm?
Mám
svůj systém přípravy a fyzicky to musím zvládnout. Někdy dojde až ke křečím,
ale čím více jsem natrénovaná, tím méně tohle hrozí.
Jak vzpomínáte na
své pocity při odjezdu na olympiádu v Londýně? Co se vám tehdy honilo
hlavou?
Strašně
jsem se těšila a nemohla se dočkat každého zážitku, který tam na nás čekal. O
medaili jsem přemýšlela, ale snažila jsem se nepřipustit si tlak.
Jak sama hodnotíte
zázemí, které pořadatelská země připravila pro sportovce?
Úžasný!
Vesnice byla v perfektním stavu, transport a vše fungovalo, takže nemám, co
bych jim vytkla.
Měla jste možnost
před zápasem hovořit se svými americkými spoluhráčkami, nebo je to spíše
vyloučeno? Stála jste o to?
Nestála
jsem o to a ony také ne. (úsměv)
Vzpomínám si, jak
jste mluvila o svých amerických spoluhráčkách Williamsových před finálovým
zápasem – pokud nebudou mít svůj den, tak my to určitě proměníme. Jste tedy
pověrčivá?
Tohle
přeci nemá s pověrčivosti nic společného! Pověrčivá jsem, ale to se vztahuje na
můj výkon, ne na výkon ostatních. (úsměv)
Jaké pocity jste ze
svých spoluhráček měla na kurtu? Co jste „četla“ z jejich kontaktu
s vámi?
Snažily
se nám dát najevo, že jsou nahoře, ale to je u nich normální.
Měla jste
příležitost potkat se také s členy britské královské rodiny?
Neměla.
Jaký je váš názor
na úpravu tenisového povrchu na OH?
Wimbledonská
tráva je v lepším stavu a není lehké, aby vydržela tak dlouho, takže to nebylo
ideální, ale mně to nevadilo.
Jaký povrch vám
nejlépe vyhovuje? Máte o tomto přehled u svých protihráček? A nakolik tuto
informaci považujete za důležitou, užitečnou?
Mám
nejraději trávu. Samozřejmě dokážu odhadnout u protihráček, na kterých površích
se cítí lépe či hůře.
Jak hodnotíte svoji
tenisovou výbavu na OH po stránce účelové a estetické?
S
oblečením jsem po obou stránkách spokojená!
Ponecháte si
všechny věci z olympiády, nebo někam poputují?
Část
věcí si ponechám na památku a část věnuji do svých charitativních aukcí na
Facebooku.
Komu tou aukcí máte
v plánu pomoci?
Podporuji
nově vzniklé Centrum Hájek, což je stacionář pro postižené děti a pracuje se
teď na jeho vzniku, takže každá koruna je dobrá.
V čem nejvíce
oceňujete sociální síť Facebook vy pro svoje potřeby a v čem vám naopak
nevyhovuje?
Vede
ke ztrátě soukromí, ale to asi k tomu patří. Snažím se na to dávat pozor.
Jakou
nejpřekvapivější gratulaci jste obdržela, kterou jste nečekala?
Od
prezidenta České republiky Václava Klause.
To ale určitě
nemohlo být překvapivé, vždyť on sám je vášnivým tenistou! Ostatně, kdo
z nám známých tváří vám přijel fandit na zápas osobně?
Ze
známých tváří tam byl Petr Čech žijící v Londýně a pak trenér, tatínek,
maminka, sestra a její manžel Libor Bouček.
Jaká pozitiva a
jaké naopak ne příliš příjemné situace vám přináší tento obrovský mediální
zájem?
Ztrátu
soukromí, ale na druhou stranu obrovskou možnost otevírání dveří jako
v případě již zmiňované charity.
Jak ideální
množství příznivců má u nás podle vašeho názoru tenis ve srovnání s jinými
zeměmi? Kde vnímáte jeho popularitu nejsilněji?
Myslím,
že díky současným úspěchům se popularita zvyšuje, a to je jedině dobře. Velmi
populární je tenis v USA a Austrálii.
Jak obecně hodnotíte zázemí pro
profesionální tenisty u nás?V
Česku je pár velkých klubů, kde je zázemí úžasné, a bohužel menší kluby již
chátrají a stávají se z nich spíše rekreantská střediska. Já trénuji v Praze
buď na Štvanici, Spartě, nebo na Neridě a všude je vše, co potřebuji.
Když jezdíte hrát
do zahraničí, v čem se zázemí odlišuje, na co se vám hůř zvyká?
Jsem
zvyklá se adaptovat rychle, takže není nic, s čím bych měla problém. Někdy se
hůř adaptuji na jídlo.
Co od svých
fanoušků postrádáte a v čem předčívají vaše očekávání?
Jsem
nadšená, když vidím, jak se mi hromadí fanoušci, a jsem jim moc vděčná za
všechnu podporu, co mi dávají!
Jakou radu byste
dala návštěvníkovi tenisu, který jde fandit poprvé a nezná prostředí tenisových
zápasů? Dopouští se i fanoušci nějakých chyb či faux-pas?
Aby
byl trpělivý s počasím a snažil se nevyrušovat při hře. Někdy se fanoušci
zvedají, mluví hlasitě, nebo třeba hlučí s telefony a tak dál.
Kdybyste měla
vyjmenovat nějaké mezníky ve svém životě, o kterých byste se chtěla zmínit?
Z
tenisového života vítězství French open, Wimbledon finále a stříbro
z olympiády. V osobním životě mi největší štěstí do života kromě úžasné
rodiny a přátel přinesl můj současný přítel.
Kdo to obyčejně
bývá, kdo nastavuje laťku vašemu úspěchu? Jste to vy, nebo vás více ovlivňuje
dril trenéra?
Jsem
to já i trenér zároveň, ale pokud by to nebylo ve mně, tak bych ničeho nedosáhla.
Jak to obyčejně
chodí – vybírá si trenér hráče, nebo hráč trenéra?
Jak
kdy. Obě varianty jsou možné. Já mám lepší zkušenost s tím, když si mě vybral
trenér.
Je vůbec možné hrát
profesionální tenis a třeba jen na nějakou dobu trenéra nemít? Dá se bez něj
pokoušet o úspěch?
Určitě
se to dá ve chvíli, kdy jste dospělý hotový hráč, tak to chvíli táhnout sama
můžete, ale cestovat sama, to se nedá.
Kdo vám obvykle
dělá na cestách společnost?
Můj
osobní trenér Tomáš Petera.
Do jakého světa vám
mimo jiné tenis otevřel dveře? Co s sebou přináší tzv. bílý sport za
příležitosti?
Já
bych řekla, že do celého! (smích) Ať
už díky cestování, nebo díky popularitě jsem měla možnost se dostat ke spoustě
zážitků po celém světě. Například do světa surfingu, nebo do světa novinařiny…
Co byste být
novinářkou sama dělala jinak, než jak to znáte?
Byla
bych kreativnější, informovanější a snad i zajímavější než někteří současní
moderátoři.
Cítíte se někdy
„přesycena“ tenisem? Máte nějakou alternativu pro změnu, která vás vždy
zaručeně osvěží?
Sezóna
je dlouhá a velmi náročná na čas i psychiku. Často toho mám dost a musím na
několik dní vypnout. Nejlépe se mi to daří v přítomnosti kamarádů doma, anebo
na dovolené s přítelem někde v teple a exotice.
Jak se vám daří
adaptovat na to neustálé cestování, které s sebou profesionální tenis přináší?
Jsem
na to zvyklá.
Co děláte, když si
něco opravdu moc přejete?
Jdu
si za tím a dosáhnu toho! (úsměv)
Máte nějaký svůj
vlastní způsob, jak dosáhnout svého?
Dělám
vše tak, jak se to dělat má, a dávám do toho vše.
S čím se vám
v životě srovnává nejhůře, co považujete za složitější pro psychiku – ve
spojitosti s vaší profesionální kariérou?
S
tím, že trávím doma málo času a nemám čas na lidi, kteří jsou pro mě velmi
důležití!
V kolik hodin
obvykle vstáváte? Jste zastáncem pravidelného režimu?
V
tenisovém životě moc pravidelného režimu nemáme, takže vstávám, až když je to
potřeba. Jsem spíše noční pták.
Děkuji za rozhovor.
Text a produkce: Michaela Lejsková
Foto: Jan Balcar a archiv Andrey Hlaváčkové
Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz