„Lidé podceňují civilizační choroby, mezi něž se počítá hypertenze, cukrovka, vysoké hladiny krevních tuků. Ony totiž nebolí a ve většině případů nepůsobí větší potíže.“ MUDr. Petr Lepší
Zkusil
si, jaké to je pracovat v nejmodernějším zdravotnickém zařízení i v zapadlé
nemocnici. Významný kardiolog MUDr. Petr Lepší se pracovního nasazení nikdy
nebál. Naopak. Život bral jako velkou výzvu a tohoto kréda se drží i dnes. Svým
založením optimista se pozastavuje nad tím, jak pro něj je s přibývajícími
léty důležitý osobní přístup i čas na pacienta. V rozhovoru upozorňuje na
stále opomíjenou skutečnost: že prevence je v kardiologii nenahraditelná.
Foto: Robert Vano
Kardiologie
je považována za velmi náročný obor. Jakým měřítkem to hodnotíte z pohledu
lékaře a na základě porovnání lékařských specializací vy?
Kardiologie jistě patří
k těm těžším a náročnějším oborům, protože řeší často akutní stavy
ohrožující závažným způsobem zdraví nebo dokonce i život pacienta. Je třeba si
uvědomit, že onemocnění srdce a cév jsou nejčastějšími příčinami úmrtí
v průmyslově vyspělých zemích.
Kdo
vás v tomto oboru nejvíce ovlivnil?
Osobností české
kardiologie, se kterými jsem se měl možnost seznámit, byla celá řada. Určitě
k těm významným patřil primář kardiologie Nemocnice Na Homolce, profesor
Niederle, na jehož pracovišti jsem pracoval 8 let. Zmínit bych chtěl také
profesora Pidermanna z hradecké lékařské fakulty pro jeho dnes již málo
vídaný široký rozhled v rozsáhlém oboru vnitřního lékařství a zejména
v kardiologii.
Bylo
vždy jasné, že půjdete tímto směrem, nebo jste uvažoval i o jiném oboru?
Pro interní lékařství
jsem se rozhodl již během studia na lékařské fakultě Univerzity Karlovy
v Hradci Králové. Ke kardiologii jsem se dostal po nástupu na interní
oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze v roce 1986, kde
v té době působili prof. Dufek, dr. Kotík, dr. Jeřábek a dr. Velan. Tam
vznikal můj vztah ke kardiologii a padlo rozhodnutí se tomuto medicínskému oboru
dále věnovat.
Pracoval
jste čtyři roky jako praktický lékař ve Staré Boleslavi, co vás vedlo ke změně?
Předtím jste působil na klinice.
Mé působení ve funkci praktika
bylo podmíněno službou v armádě, kde byla vyžadována několikaletá praxe
obvodního lékaře před tím, než bylo možné požádat o přeřazení na sekundářské
místo na interním oddělení vojenské nemocnice, o které jsem vždy usiloval.
Máte
za sebou skvělou praxi. Pracoval jste v Ústřední vojenské nemocnici, pak jste
se přemístil do Chrudimi a za několik let jste se vrátil opět do Prahy,
tentokrát do Nemocnice Na Homolce. Chtěl jste si vyzkoušet i práci na menším
pracovišti?
Za některými změnami
stály osobní důvody, nikoli profesní. Práci v nemocnici jsem v té
době preferoval, a tak jsem uvítal nabídku primáře kardiologie Nemocnice Na
Homolce vrátit se k nemocničnímu lůžku. Toto pracoviště navíc kolem roku
1995 procházelo mohutným rozvojem a nastoupilo sem mnoho mladých a dnes již
slavných a uznávaných kardiologů.
Foto: Robert Vano
Jaká
byla práce v malé nemocnici v porovnání s velkými centry?
Jistě složitější.
Musíte se při rozhodování spokojit s omezeným spektrem diagnostických a
léčebných metod, více se spoléhat na vlastní úsudek a intuici.
Kardiologie
zažívala ohromný boom. Zejména v přístrojovém vybavení došlo
k nebývalému rozmachu. Jaký vynález byl dle vás pro práci kardiologů stěžejní?
Je jich více. Rozhodně
k nim patří pokroky v technice katetrizace věnčitých tepen – zavedení
balónkové angioplastiky a koronárních stentů, možnost nitrosrdečního mapování a
řešení poruch srdečního rytmu pomocí aplikace radiofrekvenčního proudu, velký
skok zaznamenaly zobrazovací metody – CT, magnetická rezonance, izotopové
metody, echokardiografie. Nesmíme ale zapomenout na to, že řada úspěchů moderní
kardiologie je umožněna vývojem nových převratných kardiovaskulárních léčiv.
Jde o nové léky na snižování hladin krevních tuků, pro léčení hypertenze, nové
a bezpečnější protisrážlivé léky. Také kardiochirurgie dosáhla mnoha významných
úspěchů. Dnes je možné operovat bypass bez použití mimotělního oběhu
z malého řezu na hrudníku, provést výměnu srdeční chlopně nebo uzavřít
defekt v nitrosrdeční přepážce bez nutnosti operace s otevřením
hrudníku. A bylo by možné uvést další.
O
kardiologii se dnes hodně mluví i v souvislosti s tím, že se velmi
snižuje věk lidí, které postihuje infarkt. Jaké k tomu podle vás vedou
nejčastěji příčiny?
Neřekl bych, že se
obecně snižuje věk vzniku prvního infarktu myokardu, alespoň v naší
republice. Pokud k tomu dojde, je to nejčastěji důsledkem nesprávné
životosprávy, zejména špatné výživy, kouření, malé fyzické aktivity, zanedbání
léčby vysokého krevního tlaku, cukrovky nebo poruch tukového metabolismu. Roli
může hrát také sociální status a stres vyplývající například ze ztráty
zaměstnání, finančních těžkostí a neuspokojivého rodinného zázemí.
Jak
to vypadá podle statistiky skutečně?
Výskyt infarktu
myokardu klesl od devadesátých let zhruba o necelých 20 procent. Významným
způsobem se však za posledních 15 let snížila úmrtnost na infarkt myokardu
během hospitalizace a to o více než polovinu u mužů i žen právě v důsledku
již zmíněného rozmachu intervenční kardiologie na dnešních 15 procent. Ještě
před rokem 1990 činila úmrtnost 20 až 25 procent a před vznikem prvních
koronárních jednotek byla šance na přežití ještě menší.
Foto: Robert Vano
Doporučujete
mladým lidem nějakou konkrétní prevenci?
Myslím, že stačí
zachovávat pravidla racionální životosprávy – udržovat si normální váhu, jíst
vyváženou stravu s dostatečným podílem ovoce a zeleniny, nekouřit a konzumovat
alkohol střídmě. Důležité je také nepodceňovat pravidelné preventivní lékařské
prohlídky, zvláště pokud se v rodině vyskytují cévní a srdeční onemocnění
v mladším věku pod 55 let. Ještě bych chtěl zdůraznit význam pohybu.
Sportovat bychom měli 4–5x týdně po dobu 40 minut. Přednost mají vytrvalostní
aktivity, například běh, rychlá chůze, jízda na kole, plavání a podobně. Podle
posledních zpráv by měly mít rovnocenný význam i další sporty – míčové hry nebo
posilování. Na typu sportování zřejmě tolik nezáleží, jde o to vybrat si sport,
který nás baví a u kterého vytrváme.
Hodně
se liší názory na to, jaký vliv mají na srdce menší dávky alkoholu – třeba
sklenička červeného vína. Co si myslíte vy?
V malém množství
má obecně alkohol protektivní efekt a to nejen červené víno. Za bezpečnou a
prospěšnou dávku alkoholu se považují 4 dl přírodního vína nebo 2 skleničky
destilátu po 5 cl nebo 2 velká piva denně. To platí pro muže, u žen se
doporučuje zhruba poloviční množství. Úplná abstinence nebo nadměrný konzum etanolu
přináší vyšší riziko.
Velkou
roli hraje cholesterol. Nemáte pocit, že ho řada lékařů stále podceňuje?
Situace se dle mého
názoru změnila během posledních 5 let. Léky na snižování cholesterolu,
nejčastěji statiny, jsou podávány u naprosté většiny nemocných po prodělané
cévní příhodě a velmi často preventivně u osob bez známek cévního postižení,
ale ve vysokém riziku pro přítomnost řady rizikových faktorů aterosklerózy.
Škodlivost zvýšené hladiny tukových látek v krvi, zejména cholesterolu, totiž vešla
do obecného povědomí. Mnoho mladých a zdravých osob chce znát svoji aktuální hodnotu
a svůj rizikový kardiovaskulární profil, který je vedle výšky krevního tlaku,
kuřáctví, věku a pohlaví hladinou cholesterolu významně ovlivněn. A pokud se
toto individuální riziko – a jde určit docela přesně – posouvá do nebezpečného
pásma, sami se dožadují u svého lékaře lékové intervence.
Prozraďte
nám, z pohledu lékaře, jak to skutečně je s reklamními kampaněmi na margaríny,
které údajně prospívají našemu srdci? Jsou skutečně zdravější než klasické
máslo?
Máslo obsahuje velké
množství nasycených mastných kyselin, podobně jako vepřové či hovězí maso,
sádlo apod. Ty podporují kornatění tepen a vznik nitrocévních krevních
sraženin. Proto se doporučuje máslo ve stravě výrazně omezit. Naproti tomu
rostlinné tuky obsahují nenasycené mastné kyseliny, které mají ochranný efekt.
Sem se řadí mastné kyseliny obsažené v olivovém oleji – ten tvoří základ
středomořské kuchyně, řepkovém, slunečnicovém a sójovém oleji. Podobně vysoký
obsah těchto látek je v rybím tuku – proto doporučení třech rybích jídel
týdně. Ztužené rostlinné tuky, lidově margaríny, svým pacientům doporučuji
k náhradě másla jako pomazánky na pečivo. Ne však všechny. Musí se jednat
o kvalitní produkty s nulovým, nebo stopovým množstvím negativně
působících takzvaných transkyselin do 1,5 %, eventuálně obohacené o ochranné
nenasycené mastné kyseliny. Je třeba se vyhnout výrobkům s podílem
transkyselin v desítkách procent. Konkrétní údaje o „margarinech“ je možné
najít na webových stránkách Společnosti pro výživu. K této otázce bych
chtěl ještě doplnit, že zmiňované transkyseliny můžeme skrytě konzumovat ve
formě sušenek, oplatek, polev a dalších cukrovinek nebo produktů provozoven
rychlého občerstvení.
Na
snížení vysokého tlaku se dlouhá léta předepisují prášky. Je možné snížit tlak
i jiným způsobem?
Samozřejmě. U mírnější
formy hypertenze začínáme s režimovými opatřeními. Ta spočívají ve snížení
váhy, úpravě diety, zejména omezení solení, a ve změně životního stylu – to
znamená více odpočívat, brát si dovolenou alespoň 14 dní vcelku, omezit práci
přesčas, aktivně využívat volný čas, lépe a rovnoměrně si organizovat svoji
práci. Pro mnohé to představuje značný problém a preferují medikamenty. Mám
před sebou příklad významného manažera jedné velké pražské stavební firmy,
který dokázal i přes mou úvodní skepsi vlastním cílevědomým úsilím normalizovat
do půl roku hodnotu svého krevního tlaku, hmotnost, hodnotu krevního cukru i
cholesterolu. Takových příkladů však není mnoho, spíše jde o výjimku.
Ubíráte
se v tomto ohledu i cestou alternativní medicíny? Například se tvrdí, že rozmarýn
pomáhá zvýšit nízký tlak, nebo naopak levandule prospívá tlaku vysokému.
S alternativní
medicínou zkušenosti nemám a sám alternativní způsoby léčení v praxi nepoužívám.
Na druhou stranu své pacienty od využívání těchto metod neodrazuji, pokud není
zřejmé, že by to mohlo vést ke zdravotnímu poškození. V léčbě jsem povinen
se řídit postupy „lege artis“ a ty vycházejí z nejnovějších poznatku vědy
a rozsáhlých mezinárodních studií a jsou zakotveny v doporučených
léčebných postupech publikovaných Českou kardiologickou společností.
Jakou
roli hrají u infarktu geny?
Jde o složitou
problematiku. Jistě důležitou roli hrají, ale je jich zřejmě celá řada. Ovlivňují
proces kornatění tepen přes metabolické odchylky, úroveň krevního tlaku,
tělesnou konstituci, způsob života a další faktory, které nakonec vedou
k cévní katastrofě jakou představuje srdeční nebo mozková příhoda.
Je
možnost, že tuto oblast dokážeme v budoucnu nějak ovlivnit?
Pevně v to věřím,
ale jsme teprve na začátku.
Hodně
jste se ve své kariéře věnoval angiologii, tedy cévám a jejich chorobám. To je
velmi interdisciplinární obor. Dalo by se říci, že to je vaše hlavní oblast
zájmu?
Angiologii jsem se
věnoval během práce ve vojenské nemocnici a v Nemocnici Na Homolce, kde
byla návaznost na výborné pracoviště cévní chirurgie. V současnosti se
této problematice věnuji spíše okrajově, vše se nedá stihnout.
Kdy
se angiologie oddělila od kardiologie? Jsou to obory velmi příbuzné…
Ano, jsou. Také
angiologická problematika byla součástí atestační zkoušky z kardiologie.
Asi před deseti lety se profilovala angiologie jako samostatný obor. Nemoci periferních
cév zasahují i do dalších oborů – například diabetologie nebo neurologie,
vnitřního lékařství, revmatologie, dermatologie a dalších. Stále platí, že
člověk je starý tak, jak „staré“ jsou jeho cévy.
Mezi
nejčastější nemoci cév patří tromboembolické nemoci. Co je jejich příčinou?
Jde o žilní uzávěr
nejčastěji hlubokých žil dolních končetin nebo pánve na podkladě tvorby krevní
sraženiny. Ta může vzniknout poměrně rychle během několika hodin a její části
se za určitých okolností uvolňují a putují krevním řečištěm přes srdce do plicních
tepen a jako takzvané emboly mohou způsobit jejich ucpání v různém
rozsahu. Dochází pak ke vzniku obávané plicní embolie.
Často
se hovoří o tzv. „syndromu turistické třídy“, tedy o žilních trombózách, které
vznikají z dlouhého sezení. Je to opravdu častý problém? Nebo spíše
mediální bublina?
Nejde o mediální
bublinu, není to žádná vzácnost. Příčinou vzniku je nejčastěji souhra
nepříznivých okolností – vynucená poloha vsedě s pokrčenými koleny,
omezení chůze, snížená hydratace organismu při nedostatečném příjmu tekutin
v horku, přítomnost křečových žil dolních končetin, užívání hormonální
antikoncepce a genetická predispozice. V prevenci lze doporučit hodně pít,
pravidelně procvičovat dolní končetiny ohýbáním v kotnících směrem nahoru
a dolu. Tím se k zlepšení krevního oběhu zapojí svalová pumpa lýtka. Lidé
by se také měli vyvarovat pití většího množství alkoholu, který odvodňuje. U
zvláště ohrožených osob doporučuji preventivně užívat některé protisrážlivé
léky po předchozí konzultaci s lékařem.
V jakých
ohledech jsou ke svému zdraví lidé nejčastěji nejméně šetrní a ohleduplní?
Podceňují civilizační
choroby, mezi něž se počítá hypertenze, cukrovka, vysoké hladiny krevních tuků.
Ony totiž nebolí a ve většině případů nepůsobí větší potíže. Bagatelizují je
s odvoláním na to, že vyšší krevní tlak má mnoho lidí, lehce vyšší hladina
cukru v krvi nic neznamená a že normální hodnotu cholesterolu nemá téměř
nikdo. Ale plíživý vývoj tepenné sklerózy je již nastartován a důsledky ve
formě cévní příhody mohou nastat nečekaně brzy. Nezbývá než připomenout, že
zhruba 60 procent z nás všech zemře z kardiovaskulárních příčin.
Pokud se podařilo prodloužit průměrnou délku života za posledních 20 let o 6–7
let, je to z velké části zásluhou pokroků v léčbě cévních chorob.
Odhaduje se, že tento podíl tvoří z uvedených šesti let 4 roky.
Již
dva roky pracujete na Klinice Jána Leštáka jako kardiolog. Klinika je zaměřena
na oční potíže, proč jste si vybral zrovna toto pracoviště?
Po padesátce jsem již
pociťoval únavu z práce u lůžka při vzrůstajícím tempu a intenzitě práce,
z nočních služeb. Také mi vadilo určité odosobnění práce a prohlubující se
velmi úzká specializovanost lékařů v kardiocentru. V mém věku mi
připadá smysluplnější věnovat se práci v terénu jako ambulantní
specialista. Do Kliniky JL mě zavedla možnost realizovat se v pěkném
prostředí pracoviště s dobrým přístrojovým zázemím a příjemným motivovaným
personálem. Mám více času věnovat se svým pacientům, které dlouhodobě sleduji,
prožívám větší uspokojení z diagnostických a léčebných úspěchů
vyplývajících z napohled rutinní a málo efektní práce. Složitý drahý
sofistikovaný zákrok ve specializovaném centru vyžaduje následnou systematickou
a svědomitou péči. Zde hraje dobrá práce ambulantního kardiologa velmi
důležitou roli. Cílevědomou a neúnavnou snahu Jána Leštáka vybudovat moderní
ambulantní centrum uprostřed velkého pražského sídliště jsem se sympatiemi a
obdivem sledoval prakticky od počátku a držel mu palce. Teď mám příležitost
s ním spolupracovat a těším se na realizaci jeho dalších ambiciózních
plánů.
S jakou
největší mediální dezinformací či bublinou jste se setkal?
Dezinformací a
mediálních bublin je kolem nás spousta. V poslední době se například hodně
psalo o ledvinné denervaci jako o metodě, která je schopna řešit problém
vysokého krevního tlaku. Přitom jde o sice nadějnou, ale zatím experimentální
metodu, která je vhodná jen pro určité nemocné a její zavedení rozhodně neznamená
konec lékům na hypertenzi.
Vnímáte
z pohledu lékaře, že je široká veřejnost dostatečně a kvalitně informována
o tom, jak se starat o své zdraví, či případně jak poskytnout první pomoc?
Situace se rozhodně
zlepšuje. V dnešní době pokročilých informačních technologií jsou pacienti
daleko lépe poučeni o svých nemocech. Kdo chce informaci získat, snadno ji
najde. Jde spíše o to, jak s ní naloží. Setkávám se často
s přeceňováním možností moderní medicíny a dojmem, že důsledky
nezodpovědného přístupu k vlastnímu zdraví mohou lékaři již nyní, nebo
v brzké budoucnosti, úspěšně léčit a vyléčit. Prevence je velmi důležitá a
takových pořadů jako televizní „Jste to,
co jíte“ by mělo být více. Sám se snažím v rámci svých časových
možností nemocné poučit a předat jim i tištěnou podrobnější informaci. Tiskovin
však ubývá v důsledku všeobecného šetření. Řešením bude zřejmě cílené
odkazování nemocných na osvědčené webové stránky.
Foto: Robert Vano
Máte
přes sebou ještě nějaké nesplněné mety, které byste v životě ještě rád stihl?
Velké cíle si
nestanovuji. Rád bych, kdyby se mi podařilo rozšířit spektrum služeb na mém
stávajícím pracoviště o další neinvazivní vyšetřovací metody, například
ambulantní sledování poruch srdečního rytmu, a podařilo se více využít naše
pracoviště magnetické resonance pro srdeční diagnostiku.
Jak
odpočíváte, když máte čas?
Rád cestuji. Nemusím
cestovat za exotikou, stačí mi Evropa, zejména ta jižní. S cestováním
souvisí i další záliba – fotografování a cyklistika. Také rád pracuji na chatě
blízko Prahy a to i přes svou menší manuální zručnost.
Jakým
způsobem si udržujete životní rovnováhu a dostatek vlastní energie?
Jsem laděním optimista,
mám rád zábavu a společnost. Životního elánu mi zbývá ještě dost. A proč by měl
chybět? Mám dobré rodinné zázemí, výbornou manželku a děti, zdravá a šikovná
vnoučata, řadu dobrých přátel, v práci jsem spokojený a nemám zatím větší
zdravotní těžkosti. A navíc si myslím, že přes temné zprávy a prognózy všude
kolem nás žijeme v poměrně šťastné době.
Děkuji
za rozhovor.
Text: Michaela
Svobodová
Make up: Estée Lauder www.estéelauder.cz
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Foceno
v restauraci Campanulla www.campanulla.cz
Vytvořeno
ve spolupráci s Klinikou JL www.eyecentrum.cz
Klinika JL – V Hůrkách 1296/10
158 00 Praha 5- Nové Butovice
MUDr. Ján Lešták, CSc., FEBO, MBA
majitel a jednatel společnosti
e-mail: lestak@eyecentrum.cz
Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-7-2012-4.html
Produkce: Michaela
Lejsková
Publisher: magazín Best
of www.ibestof.cz