„Věříme,
že kvalitní a dobře provedená práce s vlastním, snadno definovatelným rukopisem
si svého klienta najde vždy.“ Anna Tušková, Radka Sirková
Módní
návrhářky Anna Tušková a Radka Sirková snily o své současné práci už od
dětství. Udělaly maximum pro to, aby se jim sen vyplnil a odměnou za jejich
píli bylo v roce 2005 založení vlastního designérského studia. Při své
práci dodržují několik zásad – kvalita, účelnost, pohodlí a preciznost. Že se
jim tato filozofie vyplácí, dokazuje fakt, že mají nejen množství zákazníků
z řad obyčejných lidí, ale šijí i pro velké firmy a muzikály.
Designérské
studio Chatty jste založily v roce 2005. Co bylo prvotním impulsem
k tomuto rozhodnutí?
R. S.: Spojila nás práce na společném projektu malé módní
přehlídky. Byl to vcelku spontánní nápad, realizace byla bezproblémová a my
jsme zjistily, že spolu můžeme nejen snadno pracovat, ale že jsou pro nás naše
nápady vzájemně podnětné.
Obě
jste módní návrhářství studovaly. Jak váš škola ovlivnila?
A. T.: Naučila nás řemeslu.
R. S.: Podle mě je na studiu nejdůležitější síť kontaktů, kterou
si při něm člověk může vybudovat a pak na ně při profesionální kariéře navázat.
To nejdůležitější se nakonec stejně naučíte v praxi.
Kdy vás
vůbec poprvé napadlo, že byste se mohly realizovat v oboru módního
návrhářství?
A. T.: O tom být módní návrhář jsem snila už ve školce, šla jsem
si za svým snem…
R. S.: Ke mně ten nápad přišel na základní škole. Tehdy mě nadchly
skici z nějakého módního veletrhu. Nechtěla jsem se už věnovat ničemu
jinému a tvrdohlavě si za tím stála i přes rozmlouvání lidí z oboru.
Vzpomenete
si na svůj první opravdový model, který jste pro sebe či své blízké ušily?
A. T.: Pokud pominu šití na panenky a oblékání hraček, tak první
model byl na prvním stupni základní školy a byla to kaskádová sukně
z modročerného flanelu. Nosila jsem ji poměrně dlouho, vzhledem
k tomu, že jsem rostla jen do výšky.
R. S.: Můj první model byly hořčicově žluté šaty s potiskem
obrovských kopretin – materiál byl příšerný, o střihu ani nemluvě, ale byla
jsem na ně patřičně hrdá. Nakonec našly, o několik let později, místo
v šatníku mé, tehdy těhotné, kamarádky – myslím, že ten střih pro ni byl
naprosto ideální.
Máte
podobný vkus? Nedělalo vám problém najít jednotný směr?
A. T.: Vkus úplně stejný nemáme, ale vzájemně se doplňujeme a při
práci jsme k sobě upřímně kritické.
Jaké
byly začátky vaší kariéry?
A. T.: S navrhováním a výrobou oděvů jsem začala již na
střední škole a postupem času se okruh klientů pomalu rozšiřoval.
R. S.: Byl to pomalý proces od oblékání členů rodiny, přes přátele
a přátele přátel… Za svůj největší trénink vděčím lidem, jejichž garderobu teď
nejvíce zanedbávám.
Je
těžké v České republice prorazit? Co vám nejvíce pomohlo se zviditelnit?
R. S.: Věříme, že kvalitní a dobře provedená práce s vlastním,
snadno definovatelným rukopisem si svého klienta najde vždy. Ale nejde
samozřejmě jen o to. Návrhářství je velmi komplexní proces, z něhož nesmí
být zanedbána žádná z jeho součástí. Je to stejné jako když architekt
postaví dům – musí přesvědčit klienta, že jeho práce je pro něho ideální, musí
vyslyšet požadavky jak zadavatele, tak i trhu a neustále sledovat dění na
scéně. Musí být odborníkem tak trochu na všechno. Hlavní ovšem je neustálý
entuziasmus z práce.
Potřebovaly
jste velký kapitál, abyste mohly začít podnikat v této oblasti?
A. T.: Podnikat jsme začínaly velmi brzo, při studiu, takže bez
podpory rodičů by to nešlo, ale mimo základního vybavení ateliéru nebylo nic
jiného potřeba. A nápad si za peníze nekoupíte…
Jak
vznikla vaše první společná kolekce, jak byste popsaly spolupráci?
A. T.: První společná kolekce vznikla jako velmi spontánní akce.
Tehdy jsme vůbec netušily, že nás tato práce spojí na dalších sedm let.
Co
vlastně práce módní návrhářky obnáší?
R. S.: Jde o složitý proces plný odříkání a trpělivosti. Jednou
nám jeden fotograf říkal, že podle něj je módní návrhářství vůbec nejtěžší obor
z umělecké branže. Nebyl tak daleko od pravdy – návrhářství je něco jako
nit, která se táhne od nápadu, přes jeho realizaci, až po jeho prezentaci. Ta
nit musí být stále stejně tlustá a návrhář musí vidět, jak by měl vypadat její
konec hned na začátku a sebevědomě se toho držet. Navíc návrhářství u nás není
bráno ani jako umělecký, ani jako produktový obor, takže se o svou pozici na
výsluní musí tvrdě prát.
Je
něco, s čím v tomto oboru nejste spokojené?
A. T.: Podle mého názoru, pokud bych byla nespokojená, tak je to
pouze má neschopnost s tím něco udělat.
R. S.: Upřímně nevím, jak na tuto otázku odpovědět. Možná to je
tím, že nejsem nespokojená, anebo se na problémy snažím nalézt nějaké řešení.
Jaké
předpoklady by měl splňovat módní návrhář, pokud chce ve svém oboru uspět?
R. S.: Základem všeho je nadšení pro svou práci, schopnost učit se
stále nové věci, ale i ochota obětovat například valnou část svého volného času
– ale to je asi základ pro jakoukoli tvůrčí činnost.
Co vám
přináší větší uspokojení – výroba modelu nebo finální produkt?
A. T.: Celý proces jde v ruku v ruce, asi ale převažuje,
když vidíte finální produkt na spokojeném zákazníkovi.
R. S.: Proces vymýšlení a realizace je někdy velmi náročný,
s tím je ovšem spojena i míra finálního uspokojení.
Jaký
materiál při své tvorbě preferujete a proč?
A. T.: Pracujeme s přírodními materiály jako bavlna, hedvábí
nebo kůže. Naším hlavním produktem je především denim.
A
naopak, existují materiály, se kterými vůbec nepracujete?
A. T.: Snažíme se vyhýbat umělým materiálům.
Kde
vlastně sháníte látky, je dostatečná nabídka v Čechách, nebo musíte
vyrazit za hranice?
A. T.: Denim máme přímo od výrobců ze zahraničí, ostatní materiály
z našich kolekcí jsou dle nabídky dodavatelů, některé materiály kupujeme i
v Čechách.
Při
vaší tvorbě je nutné zohledňovat i ekonomickou stránku. Stává se vám, že musíte
přitáhnout uzdu své fantazii vzhledem k prodejnosti modelů?
R. S.: Naše výrobky mají cenovou hranici právě podle materiálu a
jeho zpracování, při tvorbě na zakázku jsou mantinely jasně dány přáním
zákazníka, což je naprosto přirozené. Ve volné tvorbě se snažíme nesvazovat se
vůbec ničím, ale samozřejmě zůstáváme stát nohama na zemi.
Svůj
showroom máte v Praze na Vinohradech, vybraly jste si toto místo z nějakého
konkrétního důvodu?
R. S.: Dobrá dostupnost je samozřejmě důležitá jak pro naše
klienty, tak i pro nás. Vinohrady jsou navíc velmi pulsující čtvrť, kam podobný
typ ateliéru naprosto zapadá. Nicméně naše adresa na Vinohradech není
stoprocentně definitivní – plánujeme přesun do užšího centra a lepšího
prostoru.
Co
vlastně musí splňovat prostor, ve kterém pracuje módní návrhář?
R. S: Požadavky jsou individuální, pro nás je důležité, aby měl
svou atmosféru, ve které se budou cítit dobře naši zákazníci a která bude
samozřejmě inspirativní i pro nás.
Co
považujete za svůj zatím největší úspěch?
R. S.: Pokud pracujete dlouhodobě na nějaké značce nebo projektu,
nejsou pro vás ani tak důležitá ocenění, jako fakt, že se svému „dítěti“ můžete
věnovat, neustále ho zdokonalovat a sledovat jeho vývoj. I když několik našich
ocenění nás samozřejmě také hřeje u srdce.
Jak se
cítíte krátce před tím, než uvedete novou kolekci?
A. R.: Nervozita a velký stres, člověk stále pochybuje a snaží se
vše dotáhnout víc než na sto procent.
R. S.: Ano, ten pocit je dost podobný jako když jde herec na
premiérové představení. Je velmi těžké objektivně posoudit svou práci, pakliže
se jí věnujete například po dobu delší než šest měsíců. Pro nás je velmi velkou
výhodou, že pracujeme ve dvojici a neustále své nápady, ale i pocity vzájemně
konfrontujeme.
Můžete
nám popsat přípravu na módní přehlídku?
R. S.: Na začátku stojí inspirace, tedy volba tématu, které si
zvolíme. Poté pracujeme na rešerši, tedy na výběru toho, co je pro nás
podstatné a co by v kolekci mělo být evidentní. Kontinuálně se studiem
trendů se snažíme nalézt ideální siluety a ty doplnit barevností a materiály,
až pak přichází samotný proces skicování a zkoušek. Naše značka je
v podvědomí jako ta, která se snaží přehlídkové prezentace pojímat trochu
netradičně. Naše prezentace se však snažíme dělat ruku v ruce s tématem,
a to vždy jednoduše a komorně.
Na
přehlídkových molech se často objevují velmi odvážné a extravagantní modely.
Kde vidíte hranici mezi tím, co se dá a nedá běžně nosit?
R. S.: Hranice je na každém nositeli. Nicméně platí, že ne vždy je
to, co se objeví na přehlídkovém mole, určeno k běžnému nošení. Někteří
návrháři se na svých prezentacích snaží ukázat vše ze svého umu, my se však
držíme hesla, že sofistikovaná extravagance si najde místo i v každodenním
životě. Proto na svých přehlídkách neprezentujeme nic, o čem bychom nebyly
přesvědčené, že je nositelné.
Zaměřujete
se zejména na streetwear, proč jste zvolily zrovna tento typ módy?
A. T.: Streetwear stál jen na začátku naší kariéry, tehdy nám také
bylo o sedm let méně, a proto bylo přirozené, že jsme navrhovaly to, co jsme
samy rády nosily. Stejně jako se mění náš osobní styl, mění se i naše značka.
Nejlépe bychom to charakterizovaly jako luxusnější casual wear se specializací
na denim.
Jak
byste popsaly charakteristický rys a znaky vašich modelů?
R. S.: Pro naši práci je charakteristický dekonstruktivismus,
respektujeme základní křivky lidského těla a snažíme se podtrhovat jeho
přednosti. Velmi důležitý je pro nás komfort nositele, kvalitní materiály a
precizní zpracování.
Existuje
nějaká filozofie, se kterou je vaše móda spojená?
A. T.: Pohodlí, účelnost, kvalita, preciznost.
Nakolik
se necháváte ovlivňovat módními trendy? Jak se odrážejí ve vaší tvorbě?
R. S.: Módní trendy sledujeme poměrně důsledně, samozřejmě, že nás
ovlivňují – je to pro nás naprosto přirozený proces. Málokterá značka se může
věnovat návrhům, které jsou tzv. mimo čas a prostor, častokrát jde spíše o
konceptuální či velmi avantgardní kreace.
Pro
koho jsou vlastně vaše modely určeny?
A. T.: Nemáme věkový limit, kolekce navrhujeme pro sebevědomé a
cílevědomé ženy. Pokud jde o zakázkovou tvorbu, dokážeme pracovat pro
jakéhokoli klienta, včetně např. těch s nějakým handicapem.
Musíte
ještě oslovovat zákazníky, nebo už za vámi chodí sami?
A. T.: Zákazníky jsme nikdy cíleně neoslovovaly.
Jaké
máte pocity, když na ulici uvidíte někoho ve vašich modelech?
A. T.: Jsme samozřejmě spokojené, že model funguje i
v reálném prostředí a splňuje to, co od něj zákazník očekává.
Platí
v této práci přímá úměra – čím více práce, tím lepší výsledek?
R. S.: Nejde o to, kolik času na čem strávíte, ale jak intenzivně
na projektu pracujete.
Koho
v současnosti považujete za největší konkurenci?
R. S.: Konkurenci v pravém slova smyslu nepociťujeme, asi je
to tím, že každá konkurence je pro nás větším hnacím motorem. Navíc rády
oceníme kvalitní práci ostatních.
Jak
vnímáte českou módu?
A. T.: Začíná to být lepší, zákazník se víc orientuje a určitě se
učí rozpoznat kvalitu.
R. S.: Začínám u své generace návrhářů vnímat velký potenciál. Jakoby
se v posledních letech česká tvorba vyklovala z uzavřené skořápky a
pomalu, ale jistě se začala konfrontovat nejen s tím, co máme zde na našem
„českém“ talíři, ale i s tím, co se děje okolo ve světě. A to mě těší.
Odhadnete
u svých modelů dopředu, že se budou dobře prodávat?
A. T.: Některé modely jsou prodejnější/nositelnější, jiné si svého
zákazníka musejí hledat déle. Nicméně, říká se, že každý produkt má svého konzumenta…
Navrhovaly
jste už modely i pro velké klienty jako Vodafone, Marlboro či L`Oréal. Byla to
pro vás výzva?
A. T.: Každá zakázka je pro nás výzvou, není to klasická výroba
reklamního oblečení, ale jsme osloveny pro náš styl, kterému se snažíme dostát.
Navrhovaly
a šily jste také modely pro muzikál Quasimodo.
V čem se tato práce lišila od návrhů a zpracování modelů pro běžné nošení
či na přehlídky?
A. T.: Rozdíl mezi kostýmem a běžným oděvem je ve způsobu
zpracování, technologii a následné údržbě. Divadelní prostředí je zcela jiné,
velmi důležitý je efekt a práce se světlem. Muzikál Quasimodo byl navíc velmi náročný po pohybové stránce, proto byl
každý kostým navrhován podle požadavků náročné choreografie.
Používaly
jste materiály od světových módních domů jako Giorgio Armani, Prada či Dolce
& Gabbana. Pracuje se vám s nimi jinak než s běžně dostupným
materiálem?
A. T.: Materiály světových značek jsou výjimečné pouze originálním
dezénem nebo barvou, nic jiného v tom není. Jsou kvalitnější a také cenově
náročnější, s technologií zpracování to většinou nesouvisí
Jaké
máte plány do budoucna? Čeho byste rády dosáhly?
R. S.: Rády bychom, aby se značka rozrůstala a vešla v širší
povědomí nejen u nás. Hledáme širší obchodní obzory a s tím je spojeno i
vybudování vlastního prodejního místa.
Děkuji
za rozhovor.
Text:
Kateřina Poulová
Foto:
Robert Vano www.robertvano.cz
Foceno
v prostorách hotelu Radisson Blu Alcron Praha www.alcron.cz
Produkce:
Michaela Lejsková
Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz