„Musíme vědět, jak umělec myslí, co si
přeje, jaké má plány a to už je samozřejmě samo o sobě hodně osobní.“ Lumír Mati
Úspěšné
vedení umělecké a produkční agentury jde ruku v ruce nejen s perfektně
fungujícím lidským faktorem, ale také s obchodním čichem a uměním odhadnout a
proměnit přicházející příležitosti. Do zákulisí agentury nás pozval Lumír Mati,
jehož agentura SLAVICA má bohatou historii a zkušenosti nejen na našem trhu.
Jakou
historii má hudebně produkční agentura SLAVICA?
Vznik společnosti se
datuje do roku 2003, ale aktivitám v oblasti hudební produkce jsem se
začal věnovat už na Slovensku pod jinou hlavičkou. Začal jsem podnikat
v podstatě už na vysoké škole.
Kolik
lidí v agentuře pracuje a jaké jsou vaše požadavky na ně? Jakého ražení jsou
vaši zaměstnanci?
K základnímu týmu agentury
patřím já jako člověk zodpovědný za celkovou strategii a rozvoj společnosti,
kolegyně, která má v kompetenci booking umělců, dále kolegové
z marketingu a produkce, grafik, webmaster, účetní a kolegyně, která
koordinuje PR komunikaci našich klientů a námi zastupovaných projektů.
Ačkoliv
se této práci věnujete již dlouho, je něco, čím vás tato profese zaskočila?
Úplně na začátku značným
rozsahem narušení soukromí ze strany médií a velmi malým prostorem pro uvedení
věcí na pravou míru – a to vše jen z důvodu vyššího prodeje za každou cenu
– i za cenu smyšlenky, nebo dokonce záměrné lži. Dodnes se musím smát nad
titulky a články, které například popisovaly krach a konec kariéry umělce,
protože prý se zadlužil kvůli stavbě svého domu. Článek byl dokonce opatřen
fotkou inkriminované budovy. Samozřejmě že celý článek byl naprostou fikcí a
žádný dům v skutečnosti neexistoval. Takových příkladů je bohužel řada.
Kvůli
tomu je asi nutné preventivně pracovat s lidmi, které zastupujete. Jsou
nějaká pravidla, která by měli dodržovat?
Samozřejmě existují
doporučení, či pravidla, která pomáhají eliminovat negativní vlivy ze strany
bulváru. Za nejdůležitější ale považuji samotné vědomí reality, že cokoliv může
být důvodem k tomu, aby o veřejně známé osobě bulvár napsal vlastní
interpretaci viděného, nebo slyšeného a že proto je nutné se podle toho ve
veřejném a soukromém prostoru chovat. Pokud přece jen nastane situace, kdy
hrozí negativní medializace, tak by měl agent zastupující umělce být o tomto
předpokladu informován ze strany klienta dřív, než se jakákoliv informace
objeví v médiích.
Lze
považovat umělce, které zastupujete, za přátele, nebo si spíše udržujete
odstup?
Už proto, že prodáváme
jejich osobnost, si držet odstup nelze. Naše vztahy jsou o důvěře, o tom, že se
známe a víme, co od sebe můžeme očekávat. Musíme vědět, jak umělec myslí, co si
přeje, jaké má plány a to už je samozřejmě samo o sobě hodně osobní.
Jakým
způsobem a jak dlouho dopředu připravujete například křest nového alba?
Křtu jako takovému
předchází několikatýdenní mediální kampaň upozorňující na nově vycházející
album. Křest přichází poté, co album vyjde a na jeho uvedení na trh zveme
všechny partnery, kteří budou tento produkt medializovat, nebo s ním
jakkoliv pracovat dál. Podle toho, jaký charakter bude křest mít, se organizuje
technické zázemí a koncipuje atmosféra večera, tak aby cílová skupina vnímala
produkt v konkrétním příznivém kontextu. Po křtu se akce vyhodnocuje,
zajišťují se mediální výstupy, realizuje se rádio tour, návštěvy
v televizi atd.
Už
se vám stalo, že se album nestihlo do křtu vyrobit?
I to se může stát, stalo
se to jiným, ne nám, ale faktem je, že se to stát může. Křest se kvůli tomu ale
rušit nemusí. Je to pak sice trochu sázka do loterie, ale na druhou stranu pod
tlakem okolností může kreativita a improvizace zainteresovaných dodat celé záležitosti
nový rozměr a v případě originálního a úspěšného provedení i s tím
spojenou pozitivní publicitu.
Vnímáte,
že naše společnost některé typy společenských akcí přijímá hůře a jiné lépe?
Pořád se vyvíjí názor
na to, co je aktuálně IN a pak jsou lidé, kteří jsou zvyklí na určitý charakter
akcí. U mladých lidí se to výrazně mění. Když vezmu například koncerty, tak
musíme zvažovat, že lidé v současné době nemají dostatek prostředků na to,
aby mohli jít na každý koncert, na který by jít chtěli.
Které
umělce jste historicky zastupoval?
Daru Rolins, Dana
Bártu, Ilonu Csákovou, Ivu Frühlingovou, Báru Nesvadbovou, Terezu Černochovou,
na Slovensku Helenu Vondráčkovou, aktuálně například Mishu, Moniku Bagárovou,
Celeste Buckingham, projekt G-Point Hunters Romana Holého a Matěje Rupperta,
slovenské Funkiez atd. Protože nejsme jen umělecká agentura, jsme schopni
produkčně zajistit pro umělce širokou škálu služeb. Některé zastupujeme
exklusivně, jiné zastupujeme dle dohody třeba jen na konkrétní projekt.
Co
patří do standardní smlouvy agentury s umělcem?
Smlouva s každým
umělcem je individuální záležitostí a týká se zejména konkrétních závazků,
vytýčení krátkodobých a dlouhodobých cílů, systému odměňování a vzájemného
rozdělení kompetencí.
Cílem
vaší práce s umělci je jistě dosáhnout toho, aby o ně byl velký zájem. S
jakým typem umělců bývá dosažení tohoto cíle obtížné?
Obecně s těmi,
kteří otevřeně, nebo skrytě touží po komerčním úspěchu, ale odmítají akceptovat
standardy a postupy, které k takovému úspěchu vedou. Také s těmi,
kteří odmítají na sobě neustále pracovat, kteří se soustřeďují na úspěchy
jiných místo práce na úspěchu vlastním, s těmi, kteří hledají příčiny neúspěchu
vždy mimo svou osobu a úspěch naopak vždy bezvýhradně připisují sobě a postupně
tak ztrácejí sebereflexi a spojení s realitou.
Nejviditelnější
aktivitou vaší agentury je zastupování umělců. Působíte také v jiných,
méně viditelných oblastech?
Naše společnost působí poměrně
výrazně také v oblasti event marketingu – jako příklady mediálně
exponovaných projektů mohu zmínit koncerty a autogramiády finalistů SuperStar,
nebo aktuálně finalistů Hlasu ČeskoSlovenska, kterých je naše agentura
producentem, dále kompletní produkce otevření nového nákupního centra FORUM Nová
Karolina v Ostravě, právě realizované módní show v Brně a Praze atd.
Rozšířil
jste své aktivity také do zahraničí?
Kromě České republiky
působíme také na Slovensku a ve fázi přípravy je i vstup na další trhy. Se
zahraničím máme kontakt zejména díky realizacím pro zahraniční klienty působící
na českém trhu.
Setkáváte
se v rámci realizací pro zahraniční klienty s obtížemi, případně porovnáváte
přístup klienta?
Pokud někdo zakázku
zprostředkovává, bývají obtížná jednání ohledně podrobnějších informací. Pokud
jednáme s někým přímo, troufám si říct, že práce je snadnější a
efektivnější. V rámci profesionálního přístupu jen těžko porovnávám,
protože zahraniční projekty mívají větší rozsah a tím pádem je na ně větší
rozpočet. U nás můžeme dělat i akce menší, rozpočet bývá často velmi malý a
často může mít dopad na úroveň akce.
Jaký
máte názor na oblečení hostů zúčastňující se různých akcí? Máte pocit, že
povědomí je dostatečné?
V průběhu let
pozoruji neustále se zlepšující trend týkající se vkusu a výběru vhodného
oblečení. Ovšem je před námi ještě velký kus cesty.
Jaký
je váš názor na nevhodně oblečené fotografy na akcích?
Nepochybně by bylo
vhodné, kdyby respektovali to, na jaký druh akce jdou. Ale zase musíme brát
ohled na to, že stejně jako přišli nafotit řekněme prestižnější akci, tak během
dne zvládli nafotit i několik dalších charakterově a stylově odlišných akcí a
po naší akci půjdou třeba ještě do rockového klubu. Proto je pro ně velmi
složité, být na každou akci vhodně oblečený. Oblečení technického personálu
zajišťujícího jednotlivé akce představovalo kdysi také problém, ale vše se už
vyřešilo standardizovaným černým oblečením.
Jaký
typ akcí je dle vás aktuálně nejžádanější a nejvyhledávanější, zaměříme-li se
na lidi ve věku například Moniky Bagárové, kterou zastupujete?
Určitě se značné oblibě
těší letní hudební festivaly, dále adrenalinové akce – v létě například
soutěže v akrobatických skocích do vody, v zimě snowboardové závody,
velké taneční parties, koncerty zahraničních hvězd, atd.
Byl
jste překvapený, že Monika Bagárová v anketě Český slavík Mattoni 2011 zvítězila
v kategorii „Skokan roku“, nebo se to dalo předpokládat? Jaké jste měl
pocity, když cenu přebírala?
Úplně překvapený jsem nebyl,
určitě však potěšený a cítil jsem také velkou satisfakci. Pro Moniku jsme zisk ocenění
„Skokan roku“ v Českém slavíku stanovili jako reálně dosažitelný – i když
určitě ne lehce dosažitelný – cíl a ten se nám společně s Monikou nakonec
podařilo úspěšně realizovat. Za to patří velký dík Monice, všem
v realizačním týmu a hlavně fanouškům, kteří Moniku podpořili svým hlasem.
Jaké
dlouhodobé cíle si podle vás může například umělec, jakým je Monika Bagárová, reálně
vytyčit? Jak se vlastně stanovují cíle u takto mladých umělců?
Svět je pro nás tak
velký, k jak velké části z něho se dokážeme vztahovat. Být skvělou zpěvačkou,
respektovanou umělkyní, úspěšným profesionálem, člověkem s velkým Č, ženou
s velkým Ž, žít tady život, který bude stát za to žít, nebo se pokusit
dobýt svět, aby vám ležel u nohou – je toho hodně, co se může stát vaším snem a
vaší cestou a cílem.
Děkuji
za rozhovor.
Text a produkce:
Michaela Lejsková
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Oblečení a obuv: BANDI
VAMOS – Pánské obleky www.bandi.cz
Foceno v zahradě Kinských v Praze www.nm.cz
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz