„U dálkového plavání jde
hlavně o pobyt v přírodě, což mi nesmírně vyhovuje.“ Rostislav Vítek
Být
několikanásobným mistrem republiky v dálkovém plavání, reprezentovat na olympiádě
v Pekingu, zúčastňovat se světových soutěží, to už chce nějaký trénink! Nejen o
úspěších, ale také o úskalích a o přípravě na plaveckou disciplínu, která je
součástí triatlonu, se můžete dočíst v rozhovoru s českým
reprezentantem v dálkovém plavání – Rostislavem Vítkem.
Pro
koho byste řekl, že je plavání ideálním sportem? Souvisí tato volba
s nějakým konkrétním povahovým rysem?
Pro všechny, co mají
rádi vodu jako živel a dokážou v ní být i hodiny. Je to jak pro kliďase,
tak pro nerváky, a až čas ukáže, zda je to pro toho či onoho ideální. Třeba já
začínal u hokeje, ale když to šlo, na koupáku jsem byl od rána do večera.
Jaké
existují plavecké disciplíny?
V bazénovém
plavání jsou to disciplíny 50, 100, 200, 400, 800 a 1 500 metrů volný způsob, 50,
100 a 200 metrů motýlek, znak a prsa a 100, 200 a 400 metrů polohově, což jsou
všechny styly v jedné disciplíně. V dálkovém plavaní jsou oficiální
disciplíny 5, 10 a 25 km, které se plavou na mistrovství světa a Evropy. Na olympijských
hrách je v dálkovém plavání pouze jedna disciplína a to 10 km. Potom se
plave na různé vzdálenosti, ale to už záleží na pořadateli, jakou zvolí. Například
světový pohár se plave na 10–88 km, což je nejdelší existující závod. Nejdelší
závod v moři se plave z ostrova Capri do Neapole a měří 36 km (ten se mi podařilo
dvakrát vyhrát).
Kdy
se plavání objevilo poprvé na olympijských hrách? Zaznamenal jste
v historii nějaké zajímavé údaje?
Abych pravdu řekl, tak přesně
nevím, od kdy je plavání olympijským sportem, ale co si pamatuju zajímavého,
tak to, že americký plavec Johnny Weissmuller, který OH vyhrál několikrát, pak hrál
slavného Tarzana, ale jaký rok se psal, to taky nevím. Tuším, že to bylo před
druhou světovou válkou. Další významnou olympijskou událostí bylo 7 zlatých medailí
na OH v Mnichově v roce 1972, které získal Američan Mark Spitz. O
jednu zlatou medaili jeho výkon překonal další Američan Michael Phelps na OH v Pekingu
v roce 2008, kde už jsem startoval také.
Jaké
byly vaše pocity z účasti na olympiádě?
Úplně úžasné, protože účast
na olympiádě byla mým snem. Protože se mi to poprvé podařilo až ve 32 letech, o
to větší prožitek jsem z toho měl. Strašně moc jsem si to vnitřně užíval.
Plánujete
další účast?
Rád bych si plánoval,
ale naplánovat to nejde. V dálkovém plavaní je tak těžká kvalifikace, že
v mém věku bude zázrak, když se tam probojuju. Je to pouze pro 25
vyvolených plavců z celého světa. Ale šanci budu mít, a to letos 10. června
v portugalském Setúbalu, kde se pokusím kvalifikovat mezi 25 nejlepších
dálkových plavců na světě.
Je
příprava na olympiádu v něčem jiná než příprava na běžné závody?
Olympiádě se věnuje jen
větší pozornost a to díky tomu, že je jednou za čtyři roky, ale jinak se v mé
přípravě nic zvláštního neodehrává. Snažím se trénovat jako v minulosti, ovšem
každým rokem je to těžší a těžší.
Na
který z vašich závodů nejčastěji vzpomínáte a proč?
Nejčastěji vzpomínám na
ty závody, na kterých jsem uspěl. Takže Capri – Neapol (36 km) 2009 a 2011, kdy
jsem vyhrál. Nebo na závod v Argentině ze Santa Fe do Corondy na 57 km
v řece v roce 2009, kdy jsem doplaval třetí, pouze tři vteřiny za
vítězem. Všechno jsou to nesmírně těžké závody plné emocí a bolesti. Nemůžu
opomenout OH 2008 v Pekingu. To jsem bral jako odměnu za svou dlouholetou
dřinu.
Kolik
závodů za rok absolvujete a kde?
Teď jich už moc neplavu
vzhledem k tomu, že máme dvě malé děti – dvouletého Marka a čtyřletou Natálku.
Snažím se vybírat závody podle důležitosti. Tento rok jsem zatím absolvoval
závody v Argentině, Izraeli a Mexiku a čeká mě olympijská kvalifikace v Portugalsku,
pak Capri a dál uvidím, jak se bude sezóna vyvíjet. V září máme mistrovství Evropy,
takže je možné, že to bude můj poslední závod v profesionální kariéře.
Máte
vůbec čas poznat kulturu jiných měst či zemí, které v rámci závodů navštívíte?
Moc se toho kromě
závodů stihnout nedá… Nejezdíme tam na dovolenou, že? Ale čas trochu je, a když
se chce, tak stíháme poznat i kulturu. Například v Hongkongu mě jednou pozval
český velvyslanec, že mi ukáže zajímavá místa, a bylo to super. Nebo
v Argentině se o nás perfektně stará česká komunita, což jsou většinou
potomci Čechoslováků.
Jak
je vlastně profesionální plavec hodnocen? Podle výsledků? Jaká jsou kritéria
hodnocení?
Přesně tak, je to podle
výsledků. Na začátku sezóny se určí kritéria a podle nich se pak hodnotí. Většinou
mám do 6. až 8. místa na mistrovství Evropy a do 8. až 10. mistrovství světa. Podle
toho se pak hodnotí.
Jak
velký tým lidí s sebou potřebujete mít na závodech?
S sebou na závody nepotřebuji
v podstatě nikoho. Občas cestuju i sám. Když jedeme jako reprezentace, tak
je s námi téměř vždy i masér(ka).
Kolik
hodin denně průměrně trénujete a jaká je tolerance vynechání tréninku
s ohledem na zachování dobré kondice?
Denně trénuju ve vodě
4–5 hodin 10–18 km podle tréninkového období. Když vynechám týden kvůli nemoci,
tak to ještě není tak hrozný. Pokud by to byla delší doba, jako když jsem
v roce 2010 úmyslně nešel do vody měsíc, tak pak jsem to rozplavával
několik měsíců, než jsem se dostal na stejnou úroveň jako předtím.
Přeplavat
kanál La Manche byl váš vysněný cíl? Jak jste k této příležitosti
přistupoval, co bylo rozhodující?
La Manche nebyl od
počátku můj cíl nebo sen, ale tato myšlenka mi byla vnuknuta a já se toho
chopil tak, že jsem chtěl hned překonat světový rekord, i když jsem věděl, že
napoprvé se to nikomu nepovedlo. A při podmínkách, které panovaly v den
mého pokusu, se to nepovedlo ani mně. Nikdo z těch, kdo o podmínkách na La
Manchi něco vědí, nevěřil, že bych mohl plavat rychleji než osm hodin. Opravdu
jsem moc příznivé podmínky na rekord neměl, ale o to víc jsem se chtěl porvat s časem.
Do poloviny kanálu La Manche jsem byl rychlejší světového rekordu, ale na konci
mě zbrzdil protiproud a já zaostal za rekordem o 18 minut.
Na
co myslíte, když plavete několik hodin? Čím si udržujete koncentraci na cíl?
Při závodě se snažím
koncentrovat na udržení dobrého tempa a na to, co se děje ve skupině plavců – kdo
na tom jak je, zda se někdo nepokusil o trhák apod. Při tréninku se koncentruji
hlavně na správnou techniku plaveckého záběru a kvalitu tréninku. A občas mi
myšlenky jen tak plují kdesi v dálce.
S vrcholovým
sportem jde ruku v ruce psychika sportovce. Jak tento fakt zohledňujete
vy, jak pracujete s koncentrací a udržením dobré psychiky?
Udržení správné
koncentrace to je každodenní dril. Učil jsem se postupem času a s přibývajícími
závody. Je to hlavně o zkušenostech. Jak se zachovat v určitých kritických
momentech, to se podle mě jinak než praxí naučit nedá.
Co
v tomto sporu postrádáte po technické stránce, v rámci zázemí?
Po technické stránce je
to u nás s bazény velice špatné a v podstatě nemáme žádné sportovní
centrum, kde by se vrcholoví sportovci mohli pořádně připravit na vrcholné
soutěže. Proto musí skoro všichni jezdit do zahraničí. Ve sportu je rovněž všeobecně
zanedbávána strava a většina plavců, a myslím, že i jiných sportovců, se snaží vše
dělat sama podle svých schopností a možností. Přitom v dnešní době, kdy je
vše tak hektické a tréninky stále náročnější, je strava vrcholových sportovců
nesmírně důležitá.
Jak
vidíte možnosti vrcholového sportovce s ohledem na věk? Jsou plavci
limitováni věkem?
Jako v každém
vrcholovém sportu je i plavání limitováno věkem. S narůstajícím věkem je horší
regenerace a k tréninku se musí přistupovat jinak než ve dvaceti. Ovšem ve
všech sportech se najdou nějaké výjimky. Jak u sprinterů, tak i u vytrvalců se
najdou i čtyřicátníci. U vytrvalostních disciplin to bývá více běžné.
V jakém
směru tento sport ovlivňuje životní styl závodníka?
U dálkového plavání jde
hlavně o pobyt v přírodě, což mi nesmírně vyhovuje. Většinu roku trénuji v bazénu
a o to více si pak užívám závody ve venkovním prostředí. Jinak pokud se tento
sport dělá poctivě a závodník chce něco dokázat, ať už sám sobě nebo okolí, tak
se musí trošku obětovat a dělat i věci, které ho třeba úplně nebaví. A také se
musí víc zaměřit na to důležité, co je pro tento sport potřeba. Například není
možné ošidit trénink, těch několik tisíc kilometrů se zkrátka musí každoročně
naplavat. Dálkové plavání je o každodenním překonávání se.
Jaké
jsou nejčastější zdravotní problémy u plavců?
U dálkoplavců jsou to
hlavně problémy s ramenními klouby, bolesti zad apod. Většina plavců má i
dýchací problémy, což je podle mě chlórem, který několik hodin denně vdechujeme
v bazénu. Větší koncentraci astmatiků než v plavání asi nenajdete.
Jakým
způsobem se na závody dostáváte? Je to vaše vlastní volba? Nebo musíte
absolvovat nějaké „přijímací řízení“?
Na velké závody jako
mistrovství světa nebo Evropy jsou národní kvalifikace a určený maximální počet
plavců. Z každé země jsou pak světovou federací limitováni na MS dva plavci
na každou disciplínu a na ME tři plavci. Ale každá země má trošku odlišné
kvalifikační procedury. O limitech na olympijských hrách rozhoduje mezinárodní
olympijský výbor, jehož limity jsou velmi přísné.
Máte
sparring partnera?
Osobního sparring partnera
nemám, jelikož je nás v týmu několik plavců na podobné úrovni, takže jsme
si sparring partnery sami sobě.
Jsou
všichni trenéři bývalí závodníci?
Není to pravidlo, ale
většina trenérů buď plavala, nebo měla s plaváním co do činění.
Jakou
nejlepší radu vám kdy dal váš trenér?
Můj trenér mě vedl
k samostatnosti jak v životě, tak ve sportu, což mi hodně pomohlo a
naučil jsem se spoléhat hlavně sám na sebe. Velmi si toho vážím, i když to bylo
někdy dost těžký, ale život není lehký.
Kdybyste
byl trenérem vrcholového sportovce, jakou radu byste mu dal?
Jakou radu poskytnu, to
uvidím, až na to přijde čas, pokud k tomu tedy dojde. Ale určitě bych vycházel
ze svých dlouholetých zkušeností.
Děkuji
za rozhovor.
Text a produkce:
Michaela Lejsková
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Oblečení a obuv BANDI
VAMOS – Pánské obleky www.bandi.cz
Foceno v Bastion Prague
Restaurant www.bastion-prague.cz
Publisher: magazín Best
of www.ibestof.cz
