„Dopředu hlásím klientům, že
moderuji ve slovenštině, takže je na nich, zda si mě vezmou, nebo ne.“ Lenka Vacválová
Možná je škoda, že Lenka Vacvalová moderuje v rádiu. Protože její
půvab a šarm by dozajista ocenil nejeden televizní divák. A když se k tomu
přidá i její milé vystupování, přehled a příjemná slovenština, máme tu rázem
novou moderátorskou hvězdu. Na rozhovor s Lenkou jsem přicházela se
zvědavostí, kdo že ta slečna vlastně je a jaké to s ní bude. A můžu
s čistým svědomím říci, že dojem rozhodně udělat umí!
Začnu obligátní otázkou. Jak jste se dostala k práci moderátorky v
rádiu?
Nejdříve si mě ve čtrnácti letech
vyhlédla ředitelka slovenského rádia Duha. Bylo to nejposlouchanější regionální
rádio. Tam jsem se začala učit a celé letní prázdniny jsem četla dopravní
zprávy. Pak jsem začala moderovat živé vysílání. Bylo to moje první setkání
s rádiem a důležitá zkušenost pro budoucnost.
Chtěla jste být herečkou nebo moderátorkou už jako dítě?
Umění byl vždy můj sen, ale chtěla
jsem se stát malířkou. Od útlého věku jsem projevovala výtvarný talent, a tak
jsem k tomu byla vedená a navíc mě to bavilo. Kromě toho jsem recitovala a
hrála v dětském ochotnickém divadle. Nakonec zvítězil můj temperament a
dráhu malířky jsem pověsila na hřebík. Dodnes mě ale malování a kreslení velmi
baví a ráda se mu věnuji ve volném čase.
Když jste se rozhodovala o budoucím povolání, kam měly původně směřovat
vaše kroky?
Po ukončení základní školy jsem se
dostala na konzervatoř do Topoľčian, na hudebně-dramatický obor. Potom jsem se
rozhodla jít zkusit štěstí do Prahy, protože během dalších dvou let studia bych
v rámci pedagogické praxe musela učit děti. A na to jsem se v té době
opravdu necítila. Praha je navíc pro lidi s mým zaměřením ideální, je tam
více možností najít si práci. Takže jsem hrála v divadle Ta Fantastika.
Nicméně moderování si mě našlo i v Praze. Na jedné akci jsem se seznámila
s lidmi z Fashion TV (mimochodem byli to naši, Slováci), a začala
jsem pro ně moderovat večírky. A pak přišlo rádio SeeJay.
Jak dlouho moderujete v rádiu SeeJay a co vás na moderování v rádiu
přitahuje? Neláká vás třeba televize?
Už tam pracuji rok. Je to rádio hlavně
pro mladé. V rádiu člověka není vidět, tím samozřejmě nemyslím, že
moderátor v rádiu musí být ošklivý, ale spíše to, že při moderování
v rádiu můžu řešit spoustu detailů a soustředit se jen na to, co říkám.
V televizi člověk musí myslet ještě na to, že ho zabírá kamera, takže pozornost
je rozptýlená.
Jak tak na vás koukám, nedá mi to se nezeptat: Co děláte pro své zdraví
a krásu?
Kdysi, když jsem byla mladší, jsem
občas držela diety a snažila se hubnout. Dnes už se ráda najím. Moje dobrá plet
je dědičná, ale snažím se žít zdravě. Hodně piji, nejím pozdě večer, chodím do
fitka a nechodím do fastfoodů. Svůj vzor mám ve své mamince, která, ač mě
vychovávala sama, si vždy našla čas i na sebe. Pokaždé jsem ji viděla upravenou.
A proto to beru jako samozřejmost.
Vraťme se zpět k vaší práci. Rozpoznáváte na sobě změny, kterými
jste za dobu svého působení v rádiu prošla? Jsou věci, které byste dnes již
neudělala?
Samozřejmě, že moje začátky
v rádiu byly z dnešního pohledu komické. Byla jsem naivní a teprve se
všechno učila. Ale takhle to má asi většina moderátorů. Dnes už se dokážu
poslouchat. Při moderování se cítím uvolněně a dobře. V rádiu jsou i tři
sekundy ticha trapas. Na rozdíl od televize, kde člověk vnímá navíc obraz.
V rádiu musí moderátor stále mluvit a mluvit, nebo alespoň vydávat nějaké
zvuky. (smích) A také vím, že
v dnešní době, když už si člověk zapne rádio, chce dostat něco kvalitního.
Kolem nás je spousta mediálních nosičů – od televizí přes internet až po tisk,
takže konkurence je veliká!
Je důležité být empatický, nebo stačí umět dobře mluvit?
Obojí. Je třeba mít dobrý hlas a
umět posluchače vyslechnout. V začátcích, jako nováček, jsem moderovala
často v noci a o Silvestrech, tedy v časech, kdy jsou ostatní raději
někde jinde než v rádiu. A kdo poslouchá rádio na Silvestra? Někdo kdo je
sám – ten třeba i pláče, nebo někdo, kdo je děsně opilý – a ten volá, jen aby
se vypovídal z opice. Takže nakonec mi tyto směny hodně daly. Člověk se
naučí reagovat, improvizovat, umět utěšit, ale i stopnout neodbytného
volajícího.
Koho v současné době považujete za našeho nejlepšího moderátora
nebo moderátorku?
Pro mě je výborný Marek Eben.
Moderuje na vysoké úrovni, vtipně, neuráží. Pro mladé to asi bude Leoš Mareš,
ten se drží na výsluní už hodně dlouho a právem je tam, kde je. A ještě Jan Kraus,
ten se neztratí v žádné situaci.
To je zvláštní, neuvedla jste ani jednu
ženu-moderátorku. Čím myslíte, že to je, že jsou u nás v Čechách
moderátory hlavně muži? U vás na Slovensku jsou populární Adéla Banášová či Petra
Polnišová, přece jen je to vyváženější…
U moderátorek je velkou výhodou
jejich krása. A když na kameře vypadají dobře, nehodnotí se tolik jejich
moderování. Moderátoři tak musí mít něco navíc, aby zaujali. Charisma, vtip,
zajímavý hlas. A tyto vlastnosti jim pak zaručí, že jim úspěch vydrží déle.
Máte nějaký zahraniční moderátorský vzor?
Asi bych zvolila Oprah Winfrey, ta
se líbí snad každému. Má neuvěřitelnou poslechovost a mediální sílu. Obdivuji
na ní její lidskou stránku, jak se vypracovala a prosadila jako černoška, což
před lety nebylo v Americe běžné. Dokázala získat rozhovory, které nikdo
jiný nikdy nezískal.
Chtěla byste moderovat nějakou velkou show typu SuperStar nebo
StarDance?
To je snem každého moderátora.
Ovšem kdybych si mohla vybrat, moderovala bych raději spíše něco komornějšího.
Stalo se vám někdy, že vás nějaký posluchač nebo situace úplně
vykolejili?
Určitě, ale spíše v začátcích.
Dneska se už snažím nějak zareagovat. Už se mi toho přihodilo tolik, že jsem
snad proti všemu obrněná – vypadl proud, nepřišel hlavní host, host nešel
zastavit, nebo řekl do éteru něco nevhodného. Je to moje práce, umět si
s tím poradit.
Moderujete ve slovenštině, jaké jsou na to reakce?
Posluchačům rádia to vesměs připadá
milé a sexy. Mimo rádio také moderuji společenské akce a zde si vzpomínám na
jednu starší dámu, která se pohoršovala, jak je možné, že v Čechách
moderuji ve slovenštině. Že to prý nikdy nikde nezažila!
Tak to toho ta starší dáma asi opravdu příliš nezažila… Je někdo,
nebo něco, co vás v poslední době (mimo onu starší dámu) opravdu naštvalo?
Tak ta starší dáma mě zase tolik
nenaštvala. Je to její názor a má na něj právo. Já dopředu hlásím klientům, že
moderuji ve slovenštině, takže je na nich, zda si mě vezmou, nebo ne. Ale co mě
v poslední době naštvalo? Skoro rok jsem moderovala s jedním kolegou
ranní show a teprve po roce se zjistilo, že to nejde. Kolegu tedy vedení dalo
pryč, ale já byla zklamaná, že jsem něco budovala, snažila se, investovala a
bylo to k ničemu. Naštěstí mám teď nového, který je profík, tak snad to
tentokrát dopadne dobře!
A dá se touto prací uživit? Máte představu, co budete dělat dál?
Já myslím, že dá. Je však dobré si
udělat trochu jméno, aby si vás lidé zapamatovali, a když potřebují, tak vás
zavolali. Práce v rádiu mi dává více volného času, a tak můžu k tomu
dělat ještě věci, které mě baví. Trošku mi nahrává i to, že se teď
v poslední době dělají česko-slovenské projekty a organizátoři žádají
slovenské moderátorky. Ale také bych ráda studovala produkci. Chtěla bych
jednou mít produkční společnost. Třeba jako Deana Horváthová, která je herečka,
ale také vlastní svoji produkční firmu.
Děkuji za rozhovor.
Text: Dita Brančíková
Foto: Jan Foltán www.photography-foltan.cz
www.photography-atelier.cz
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz