Vlastimil Harapes – sólista a šéf baletu, herec

 

 

 

 

„Tanečníci musí být s hudbou
sžití natolik, aby divák měl pocit, že hudbu vidí.“ Vlastimi Harapes

 

 

 

 

Každý
redaktor, který kdy dělal s Vlastimilem Harapesem interview, bude se mnou jistě
souhlasit, že patří k neobyčejně pozitivně laděným lidem. Jeho neustálé
prozpěvování, umění ocenit druhé, pozornost a opravdový zájem doslova rozsvěcí
každý okamžik. To už má asi člověk v sobě a u sólisty baletu, který tak
silně jako on, promlouval formou klasického baletu k divákům po celém
světě, tomu nemůže ani být jinak.

Vlastimil Harapes, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Hned
z kraje si dovolím vám gratulovat k ceně Thálie za celoživotní
mistrovství v oboru tanec a balet, kterou jste nedávno obdržel v Národním
divadle! Našel jste pro tuto krásnou cenu doma nějaké zvláštní místo?

Ano, myslím, že je
dobré, že si cena našla své místo a těším se z ní. Každá doba přináší něco
jiného a například pět Televizních rolniček (pozn.
redakce: jednalo se o diváckou cenu v oboru tanečním
1984–7) si našlo místo na chodbě. (smích) Abyste rozuměla, všechna místa
v mém bytě na Malé Straně, kde žiji již čtyřicet let, jsou obytná a na
chodbě je police s knihami. Každá doba si přináší své úspěchy a každá cena
má své místo.

Vlastimil Harapes, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Je
těžké smiřovat se s tím, že sólista baletu a šéf baletu jsou funkce dnes
již, alespoň v tom prvním případě, v nenávratnu?

To ne, já jsem
fatalista. (smích) Jako sólista jsem
skončil, když se mi dařilo. Nečekal jsem, kdy to nepůjde. Odešel jsem
v nejlepším. Šéfa baletu jsem dělal celou řadu let a naposledy také
v Bratislavě, kde jsem přijal práci na dva roky. Nyní se věnuji přednáškám,
moderování v rádiu, sem tam nějakému divadlu, a ve své podstatě si užívám
důchodu a mám rád svůj klid, ve smyslu tom, že mám čas na věci, které má rád.
Takže navštěvuji galerie, divadla a jak jste viděla, navštívil jsem křest
magazínu Best of, takže si užívám i společenského života. Tohle je období,
které člověka nepřekvapí. Víc mě překvapilo a znejistěl jsem, když jsem měl
zhruba po třicítce a stal se mi úraz. Zlomenina, která mě na několik týdnů
zcela vyřadila z „provozu“. A tehdy mě napadaly věci jako – co se mnou
bude? Co budu dělat, když už nebudu moct tančit? Naštěstí jsem se mohl na
divadelní prkna vrátit a ve své kariéře sólisty baletu pokračovat.

Vlastimil Harapes, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Do
jaké míry zasáhla do vašeho života politika?

Když jsem začal
profesionální dráhu, přišli mi říct, že by bylo pro mě lepší, kdybych vstoupil
do strany. To bylo v šedesátém devátém roce, kdy byl u moci Dubček, a já
si říkal, že to bude asi dobrý, tak jsem vstoupil. Proto, když mi už několikrát
nabízeli, ať kandiduji do senátu, tak jsem řekl ne. Nešel bych tam už z té
podstaty. A jsem přesvědčený, že by to tak mělo všeobecně být, že by se
dřívější členové komunistické strany neměli hlásit do politiky. Ať už tam byli
z jakýchkoliv důvodů.

 

Chodili
vás do divadla kontrolovat? Cítil jste se pod drobnohledem, nebo naopak ne?

Asi všichni byli
nějakým způsobem kontrolováni. Nicméně i politici mají a měli rádi umění. Jedna
věc mě ale zaujala: Když byl později na představení prezident Husák a já byl
druhý den pozván na Hrad, všiml jsem si, že ho nikdo neoslovoval soudruhu, ale
pane prezidente.

Vlastimil Harapes, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Přesvědčil
jste se v Rusku, když jste měl možnost srovnávat po celém světě, že
skutečně oni jsou v baletu největší špičky?

Je to tak. Ruská
baletní škola je skutečně fenomenální záležitost, až kulturní bohatství.
Italové mají balet také velmi rádi, ale blíže mají k opeře. Bezvadný vztah
k baletu mají Dánové. Královna sama dokonce navrhuje kostýmy. Legenda dánského
baletu August Bournonville se podílel
na vývoji baletní techniky a vytvořil velmi specifický styl klasického baletu.

 

Řekl byste, že některá
baletní představení jsou doslova povinná? Pohorší vás, když vám někdo řekne, že
nikdy neviděl například takovou klasiku, jakou je Labutí jezero?

Vůbec ne! Takové generalizování a posuzování nemám rád, dokonce to
nesnáším. Vyrůstal jsem v době, ve které neustále někdo říkal co je dobré
a co je špatné. Každého volba je, co se rozhodne vidět, anebo dělat. To často
dělají lidi, kteří tančí modernu, tak ošklivě mluví o klasickém baletu,
odsuzují a posuzují ho horem dolem. Klasika je základ, to je profese a pak ať
si každý dělá, co chce.

Vlastimil Harapes, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jak se díváte na
zpracování některých klasických baletních variací?

Kupříkladu nyní mohou diváci shlédnout Popelku v Národním divadle v Praze. Tato Popelka už s naší klasickou Popelkou nemá příliš mnoho společného.
Spíše připomíná styl My Fair Lady, kdy princ udělá z Popelky
princeznu způsobem, že jí dá příležitost žít v lepším světě, udělá
z ní první dámu. Je to vlastně obdoba amerického snu. Příběh ztrácí na
svém charakteru.

 

Jaká role vám nejvíce
seděla, či naopak neseděla?

Když je člověk zaměstnaný, tak musí tvořit bez ohledu na to, zda se mu to
líbí, nebo ne. Ale na volné noze už bych si vybíral. Labutí jezero nebyl můj sen nebo styl. Osud to ale „zaonačil“ a
bylo to, jak to bylo. Lákala mě choreografie Francouze Maurice Béjarta, ale nikdy jsem neusiloval prosadit se tam, ani na žádném
konkurzu, ale bylo to to, co se mi líbilo a co jsem chtěl dělat.
Možná, kdybych si důsledněji šel za svým, tak bych
asi dělal to, po čem jsem víc toužil, ale to bych asi musel emigrovat, a tak
dobrodružnou povahu zase nemám. Proto říkám, že jsem fatalista.

 

Může to působit trochu smutně. Jaký jste z podstaty člověk?

Jsem fatalista, ale ne smutný. (smích)
Řekl bych, že spíše veselé povahy. Mám rád lidi a rád si zpívám, vidím život
optimisticky. Mám strašně rád, když se moje dobrá nálada odráží i v okolí.

Vlastimil Harapes, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jak byste popsal smysl
vyjádření tancem?

Smyslem tance je vizualizovat hudbu. Tanečníci musí být s hudbou
sžití natolik, aby divák měl pocit, že hudbu vidí. V rádiu jsem se setkal
dokonce s tím, že mi volal posluchač, který je slepý, jestli by mu někdo mohl
popsat, co se na tom jevišti děje, když se tančí. Jak si to má představit.
S tím jsem se setkal poprvé a myslím, že by bylo mimořádně zajímavé, kdyby
se někdo naučil tlumočit takto postiženým lidem baletní představení. Dodnes mi
vrtá hlavou, jak by to mohl někdo dokázat. Což by mohl jen ten, kdo balet umí a
rozumí mu.

 

Jak často vysíláte
v rádiu?

Téměř každý týden dělám noční Mikrofórum.
Předtím jsem tam býval ráno v pořadu Dobré
jitro
a to bylo od pěti do osmi hodin. Celý tříhodinový program jsem si
připravoval sám.

 

Jak jste si s takovýmto
úkolem poradil?

První hodinu jsem vysílal sám, od pěti do šesti jsem oslovil veterináře,
protože jsem si říkal, že lidi co mají pejsky, tak je ráno venčí, než půjdou do
práce, a ty by to mohlo zajímat a pak od sedmi do osmi už to není tak strašně,
tak tam už jsem si pozval hosta, který byl ochotný vstávat. Takto brzy ráno
přišla třeba milá paní Stella Zázvorková, a řada dalších. (úsměv)

Vlastimil Harapes, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Musel jste někdy
v práci zvednout hlas či křičet?

Řekl bych, že minimálně. Většinou to nebylo potřeba. Nekřičel jsem, ale
pouze jsem informace „důrazně sděloval“. Úplný kliďas nejsem, ale je pravda, že
kdo křičí pořád, ten pak není slyšet a nikdo ho nebere vážně.

 

Protančil jste doslova
celý život. Co si tak ještě nejraději zatančíte?

Už jsme spíše pohodlný, moc toho nenatančím. Ale zatančím si občas společenské
tance, třeba valčík, tango nebo jive atd.

 

Jak se vám dařilo
kombinovat tanec a herectví? Bylo to pro vás zpestřením?

Ve filmech jsem hrál většinou když jsem se zranil a nemohl jsem tančit.
Nebylo v tom nic jiného. Balet je náročný a provázely mě různé zdravotní
indispozice, které mi ale jinak dovolovaly hrát ve filmech. Díky své vizáži
jsem to měl jednodušší, protože to byl důvod, proč mě zvali na kamerové
zkoušky. A k tanci jsem se pokaždé vrátil.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text a produkce:
Michaela Lejsková

Foto: Robert vano www.robertvano.cz

Oblečení: Mejta Zlín www.mejta.cz

Styling: Jaroslav Mejta

Obuv: Salamander www.salamander.cz

Vlasová úprava: Michal
Zdeněk, Vlasové studio Vavruškovi www.vavruskovi.cz

Foceno v areálu BASTION PRAGUE RESTAURANT www.bastion-prague.cz

Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-3-2012.html

Publisher: magazín Best
of www.ibestof.cz

Vlastimil Harapes, Robert Vano a Jaroslav Mejta
Na fotografii Vlastimil Harapes, Robert Vano a Jaroslav Mejta

MUDr. Ladislav Mašek – urolog

 

 

 

 

„Určitě můžu
z urologického hlediska doporučit pravidelný a dostatečný příjem tekutin.“ MUDr. Ladislav Mašek

 

 

 

 

 

Urologie
je chirurgický lékařský obor, který se zabývá diagnostikou a terapií onemocnění
vylučovací soustavy a mužských pohlavních orgánů. S lékařem MUDr.
Ladislavem Maškem jsme se pobavili o statistikách a problematice podcenění
takových onemocnění ze strany pacientů. Rozhodně se nejedná o nudný obor, jak by
se mohlo zdát, a to nejen s ohledem na to, že se lékař ve své ordinaci
setkává i s poněkud bizarními případy. MUDr. Ladislav Mašek, který má svou
ordinaci na Kladně, se s námi sešel v hotelu Radisson Blu Alcron
v Praze, kde pro náš rozhovor pořídil fotografie Robert Vano.

MUDr. Ladislav Mašek, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jaký
typ obtíží shledáváte v urologii nejčastěji?

Všeobecně nejčastější
jsou obtíže s močením. U mužů to jsou v drtivé většině případů obtíže
spojené se zvětšením prostaty ve vyšším věku a u žen obtíže při zánětech
močového měchýře, a to v jakémkoliv věku.

 

Trápí
urologické potíže častěji muže nebo ženy?

Větší část našich pacientů
asi tvoří muži. Nejčastěji vyhledávají pomoc urologa kvůli zvětšené prostatě a
obtížím s močením. U žen jsou velice časté záněty močových cest, více jak
polovina žen má aspoň jednou za život zánět močového měchýře nebo ledviny.

 

Jaká
jsou úskalí zánětu močového měchýře u žen a proč by jej neměly ženy podceňovat?
Proč by neměly otálet s léčbou?

Více jak polovina všech
žen prodělá alespoň jednou za život zánět močového měchýře. Jedná se o velice
nepříjemné onemocnění, neboť nemocné neustále nutí na malou, způsobuje bolesti
v oblasti podbřišku a v močové trubici při močení. Bolesti jsou tak
nepříjemné, že dotyčné většinou omezují příjem tekutin. To většinou obtíže
ještě zhorší, protože koncentrovaná moč v měchýři a močové trubici dráždí
a nutí na malou ještě častěji. Když se s léčbou začne včas, stačí
několikadenní podávání antibiotik, příjem tekutin přes dva litry denně a léky
tlumící bolest. Je poměrně velká část žen, které k lékaři nejdou, chtějí
to zvládnout doma samy a přijdou již ve stadiu, kdy zánět přestoupí na ledviny.
To už je vážnější onemocnění spojené většinou s celkovou reakcí organismu,
horečkou, zvracením, slinou bolestivostí postižené ledviny a nezřídka vyžaduje
hospitalizaci s podáváním antibiotik do žíly.

 

O
čem hovoří statistiky, budeme-li se bavit o mužích?

U mužů jsou nejčastější
obtíže s močením spojené se zvětšením prostaty. Není zatím přesně zcela jasné
jakým mechanismem, ale zhruba kolem padesátého roku věku dochází u většiny mužů
k postupnému zvětšování tkáně prostaty. Ta obemyká močovou trubici těsně
pod měchýřem, takže růst prostaty způsobuje její zužování. Výsledkem je pak
přerušovaný proud moče, obtížné vyprázdnění měchýře a časté nucení na malou.
V současné době existuje na trhu několik léků, které zmírňují obtíže
spojené se zvětšením prostaty, dokonce dokážou mírně zmenšit její objem. Žádný
lék však toto onemocnění nedokáže vyléčit, takže při zhoršování obtíží je stále
zlatým standardem operační léčba. Endoskopická operace prostaty je nejčastější
operací u mužů.

 

S jakými
problémy se setkáváte naopak zřídka, ale přesto jde o problémy, které bychom
v rámci prevence neměli podceňovat?

Ve srovnání
s výskytem zánětů močových cest nebo zvětšení prostaty je poměrně málo
časté nádorové onemocnění varlat. Zmiňuji ho zde záměrně v kontextu vaší
otázky, protože v rámci včasné diagnostiky se doporučuje pravidelné
samovyšetřování varlat. Osvěta v tomto směru funguje v médiích více
pro samovyšetřování prsů u žen. O vyšetřování varlat se příliš nemluví a
samotní muži kvůli studu kolikrát nejdou k lékaři ani tehdy, když si na
varleti něco podezřelého nahmatají. Kdokoliv si při vyšetřování varlat nahmatá
tuhou bulku či nerovnost na varleti, by měl urychleně absolvovat odborné
vyšetření urologem, protože zde vždy existuje podezření na nádor varlete.

 

Jaké
případy ošetřujete skutečně velmi vzácně?

Opravdu vzácné jsou
stavy jako fraktura penisu, priapismus, což je dlouhotrvající bolestivá
nepolevující erekce, cizí tělesa v močové trubici, střelná poranění
močového ústrojí, nádory nadvarlete a další.

 

Existuje
vůbec nějaká prevence v rámci urologických problémů? Jak a kterým
problémům můžeme například předcházet?

Určitě můžu
z urologického hlediska doporučit pravidelný a dostatečný příjem tekutin.
Člověk by měl denně vypít v závislosti na fyzické aktivitě, teplotě
vzduchu a pocení dva a půl až tři litry tekutin. Ideální tekutinou je voda a
čaj, muži pacienti rádi slyší, že výbornou tekutinou je i pivo. Dále je vhodné
se v rámci prevence vyvarovat prochladnutí, nepředržovat moč, mít pestrou
stravu, nekouřit a redukovat nadváhu.

MUDr. Ladislav Mašek, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jaký
je váš názor na alternativní medicínu?

Já osobně nejsem
zastáncem alternativní medicíny. Nechci působit jako pokrytec, který zavrhuje
alternativní medicínu jako celek, to určitě ne. Jistě existují alternativní
způsoby léčby, které fungují, a nelze paušálně tuto oblast zavrhnout, ale já
patřím mezi lékaře, kteří uznávají léčbu ověřenou klinickými studiemi na velkém
množství pacientů, medicínu založenou na důkazech, v zahraničí označovanou
jako evidence based medicine.

 

V jakých
případech alternativní léčbu připouštíte a v jakých rozhodně ne?

Jako doplňkovou léčbu
například u nezhoubných onemocnění prostaty nebo zánětů močového měchýře svým
pacientům doporučuji bylinné čaje, brusinky a další podpůrné prostředky, které opravdu
mohou k brzkému vyléčení či zmírnění obtíží pomoci. Co však jednoznačně
odmítám je „léčba“ zhoubných nádorových onemocnění léčiteli, kteří své klienty
obelhávají, že je vyléčí nejrůznějšími bizarními metodami. Tito lidé pak
k lékaři často přicházejí již v pokročilém stadiu onemocnění, které nejde
vyléčit, a to je velká škoda.

 

Jaký
je váš názor na urinoterapii?

Pokud chcete vědět, co
si opravdu o podobných „léčebných“ metodách myslím, tak níže se pokusím stručně
odpovědět, proč nejsem zastáncem těchto dosti zvrácených metod: Urinoterapie,
tedy léčba močí, je pro mě metodou naprosto absurdní. Moč je především roztokem
látek odpadových, metabolitů, kterých se tělo chce zbavit. Ledvinami se rovněž
vylučují do moče některé léky a látky tělu cizí, mnohdy pro organismus toxické.
Požití moče ve větším množství může pacientův stav spíše zhoršit, protože tyto
odpadní či toxické látky se zažívacím systémem mohou vstřebat a vracejí se do
krevního oběhu, odkud byly filtrací v ledvinách do moče vyloučeny. Dost
nesmyslný je i výklad mechanizmu účinku moče. Tvrzení o paměťových stopách
vody, o léčení podobného podobným, o nabíjení těla energií moče apod. mi
přijdou spíše úsměvné a svědčí o absenci odborných znalostí lidí, kteří
urinoterapii prosazují a doporučují ji.

MUDr. Ladislav Mašek, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jak
vypadá běžné, preventivní urologické vyšetření, jaký je postup?

Běžné vstupní
urologické vyšetření spočívá v odebrání anamnézy, fyzikálním vyšetření a
většinou ultrazvukovém vyšetření ledvin a měchýře, u mužů i prostaty.
Standardně vyšetřujeme moč, zda není přítomen zánět nebo stopy krve. Další
vyšetření jsou již specializovaná a provádějí se jen v případě nějakého
nálezu během vstupního vyšetření. Nic hrozného pacienty nečeká, přesto se hodně
lidí bojí na vyšetření jít a návštěvu urologa oddalují, což může mít u vážných
onemocnění velmi špatné následky.

 

Jaké
metody vyšetření může urolog zvolit?

Bez čeho se už
v dnešní době neobejdeme, je ultrazvuk. Je to bezbolestné a nezatěžující
vyšetření, dá se libovolně opakovat a rychle díky němu získáme přehled o
ledvinách, močovém měchýři a prostatě. Dále hojně využíváme endoskopické
metody, kdy tenkou kamerou prohlížíme duté části močových orgánů, tedy močový
měchýř, močovody a ledviny. Kromě diagnostických vyšetření se endoskopie hodně
využívá i v léčbě, a to hlavně u kamenů v močových cestách a u
nádorových onemocnění. Díky rozvoji techniky se objevují v posledních
letech neustále nové speciální metody. Urologie z nich využívá hlavně
laser, plazmu, tkáňová lepidla, ultrazvukový skalpel a další novinky. Poslední
roky dochází k velkému rozvoji laparoskopických a robotických operací,
které pacienta zatěžují méně než klasické otevřené výkony. Nevýhodou stále
zůstává jejich vysoká finanční náročnost.

 

Pro
představu, jak vysoká ta finanční náročnost je?

Například otevřená
operace prostaty pro nádorové onemocnění včetně nákladů na pooperační péči
stojí cca 40 000 Kč, laparoskopická přes 80 000 Kč a robotická
operace kolem 140 000 Kč.

 

Jak
obvykle vypadá vaše pracovní doba?

Můj běžný pracovní den
začíná v půl osmé ráno. Pracuji na lůžkovém urologickém oddělení Oblastní
nemocnice Kladno, takže ráno mě čeká vizita přibližně u deseti pacientů.
Bohužel rok od roku přibývá ve zdravotnictví administrativy, takže člověk
stráví větší část pracovní doby psaním zpráv, ordinací, žádanek apod. Po vizitě
máme denně hlášení s primářem oddělení a pak se rozejdeme na svá
pracoviště. Obvykle tak 2–3 dny trávím na ambulanci, 1–2 dny týdně na operačním
sále. Pátek mám vždy ambulantní den. Když jde vše hladce, tak odcházím domů
kolem čtvrté odpoledne. Na sále často člověk uvízne i déle, takže není
výjimkou, že zůstanu v práci do šesté či sedmé hodiny večerní. K této
běžné pracovní době sloužím přibližně 2–3 víkendové dny v měsíci ústavní
pohotovostní službu, to jsem na oddělení sám a musím se postarat o celé
oddělení, případné operace a akutní ambulanci. Osm až deset dní v měsíci
jsem k dispozici na telefonu jako příslužba. Celkem strávím v práci
asi 300 hodin měsíčně, což je průměrně 10 hodin denně včetně víkendů. Takže když
si to člověk spočítá, zhrozí se. Zjistí, že prožije téměř polovinu života
v práci.

MUDr. Ladislav Mašek, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Jak
se na urologické vyšetření připravuje pacient? Jsou na něj kladeny nějaké
zvláštní požadavky?

Žádná složitá příprava
pacienta na ambulantní urologické vyšetření není potřeba. Ideální je mít
doporučení od praktického lékaře, jinak na pacienta nejsou kladeny žádné
zvláštní požadavky. U určitých podrobnějších cílených vyšetření jako je např.
biopsie prostaty je zapotřebí příprava antibiotiky, ale není pro pacienta
složitá, ani zatěžující.

 

V jakých
případech se z akutního problému stává problém chronický a v jakém
procentu se to skutečně děje?

Do chronicity mohou
přejít třeba záněty močových cest, prostaty a nadvarlete. Většinou se tak
stane, když nemocný nedodržuje léčebný režim, nebo když se akutní zánět zcela
nevyléčil. U chronických zánětů je pak nutné dlouhodobé podávání antibiotik,
režimová opatření a vyvarování se prochladnutí. I když dojde po léčbě
k dlouhodobému zklidnění onemocnění, vždy hrozí nové vzplanutí akutního
zánětu. V tomto ohledu je velmi nepříjemný a život obtěžující chronický
zánět prostaty, kterým trpí poměrně dost mladých mužů. Léčba je svízelná a
dlouhodobá a obtíže v různé intenzitě bohužel provázejí tyto pacienty
většinou celý život.

 

Měli
by být lidé s onemocněním diabetes více pozorní? Je jejich léčba
v případě nemoci složitější?

Diabetici
jsou jistě náchylnější k zánětlivým onemocněním. Vysoká
hladina cukru v krvi může vést k jeho vylučování do moče. Děje se to
většinou při hladině nad 10 mmol/l. Sladké prostředí je ideální pro růst
a množení bakterií v moči. Infekce proto vzniká daleko častěji a má
často i vážnější průběh s celkovými příznaky. Kromě toho mohou být ledviny
těchto pacientů poškozeny i samotnou cukrovkou. Riziko přestupu močové infekce
na ledviny přináší zhruba dvojnásobné ohrožení jejich funkce.

 

Setkal
jste během své praxe s nějakým opravdu zvláštním případem?

Občas se setkáváme
opravdu s bizarními případy. Dosti specifická jsou v tomto ohledu
různá poranění močové trubice a genitálu. Nebudete tomu věřit, ale lidé si
někdy strkají do močové trubice neuvěřitelné věci. Zřejmě je to vzrušuje. Co
bylo opravdu zvláštní až úsměvné, je případ jednoho pacienta, který dorazil jednou
o víkendu večer na akutní ambulanci s tím, že se nemůže vymočit. Postupně,
jak jsem ho zpovídal, jsme se dobrali k tomu, že má v močové trubici
zavedenou dortovou svíčku. Ale pán byl stále tajemný, styděl se a nechtěl
přiznat, jak se mu tam vlastně dostala. Až nakonec naprosto s vážnou tváří
vyprávěl vykonstruovaný příběh, že slavili doma narozeniny a že zakopnul o práh
a spadl shodou nešťastných náhod rovnou na dort a zarazil si svíčku do močové trubice.
Nakonec jsme mu ji museli operativně odstranit a samozřejmě, že byla
orientovaná knotem ven. Jestli si jí tam strčil sám anebo mu pomohla partnerka
už jsme se ale od něj nedozvěděli…

MUDr. Ladislav Mašek, foto: Robert Vano
Foto: Robert Vano

 

Může
být některé z urologických onemocnění smrtelné?

Může. A bohužel se tak
i děje. Ohrozit život pacienta mohou zejména zhoubné nádory močového a
pohlavního systému. I když díky lepším diagnostickým metodám roste záchyt
časnějších stadií, úmrtnost se i přes všechny léčebné snahy u řady onemocnění
zlepšit nedaří. Například u nádorů prostaty vzrostl počet nových záchytů
onemocnění za posledních 20 let více jak dvojnásobně, úmrtnost se však prakticky
výrazně nemění a je zhruba 15 úmrtí na diagnózu na 100 000 osob. Výborné léčebné
výsledky jsou u nádorů varlete, kde úmrtnost výrazně klesla se zavedením účinné
chemoterapie. Přestože to jsou dobré výsledky, stále poměrně dost lidí umírá hlavně
na pokročilé formy nádorů s metastázami, a to hlavně močového měchýře a
prostaty. V léčbě těchto pokročilých onemocnění pozorujeme poslední roky
také pokroky, zatím je ale léčba velmi finančně nákladná a prodlouží pacientům
život jen řádově o měsíce. Smrtelná ovšem mohou být i velmi závažně
probíhající těžká zánětlivá onemocnění ledvin či vážné úrazy

 

Jak
by se o sebe lidé po vyléčení urologických problémů měli starat a co nejčastěji
zanedbávají?

Záleží na typu
urologického onemocnění. Po vyléčeném zánětu močových cest by si pacienti měli
zafixovat pravidelný pitný režim, příjem tekutin by měl být aspoň 2 500 ml
denně. To bohužel spousta pacientů nedodržuje, a proto se jim tato onemocnění
často vrací. Nejsou výjimkou lidé, kteří nepijí více než půl litru tekutin denně,
což je opravdu zcela nedostačující. U pacientů s kameny v močových
cestách je kromě pravidelného a dostatečného příjmu tekutin vhodné i dodržování
dietních opatření, což také mnoho lidí nerespektuje. Po otevřených operacích je
nutné dodržovat zhruba dva měsíce fyzický klid a zbytečně se nenamáhat, aby
nedošlo ke vzniku kýly v hojící se jizvě, než dostane svoji pevnost.
Myslím, že všeobecně v České republice velká část pacientů o své zdraví
nedbá, což je úzce spojeno i s tím, že zdravotní péče je poskytována zdarma. A
jak známo, co je zadarmo, toho si člověk nikdy neváží tolik jako toho, na co si
musel vydělat a co si koupil.

 

S jakými
dalšími obory je vaše praxe spojena?

Chirurgie je nám velmi
blízkým oborem, ale zrovna tak se mnoho onemocnění prolíná s gynekologií,
dokonce existuje vyčleněný obor urogynekologie, kde se hranice mezi urologií a
gynekologií stírá a na některých pracovištích v republice je zastoupena
gynekology, jinde urology. S přibývajícími nádorovými onemocněními rovněž
narůstá naše velmi úzká spolupráce s onkology.

 

Trávíte poměrně hodně
času prací. Jak se vám daří vyvažovat práci a soukromý život?

Snažím se to
omezovat, ale práce je opravdu nad hlavu. Až mě to kolikrát vysiluje.

Na soukromý
život moc času nezbývá, a tak se snažím si každé volno užívat. To víte, žena z
toho nadšená není, že nejsem moc doma, koneckonců já také ne. Ale i když se
vláda snaží vytvořit iluzi, že lékařů je zde nadbytek, je nás ve skutečnosti
fatálně málo a jsme zatěžováni enormními hodinami přesčasů, které se různě
falešně vykazují, aby to bylo právně jakž takž v pořádku.

 

Čím se bavíte? Jak
relaxujete?
 

Rád chodím
na koncerty, do divadla, do kina. Velmi rád cestuji, několikrát do roka jezdíme
s manželkou na prodloužené víkendy po evropských městech, hrozně rád lyžuji a v
létě si dáváme vždy aspoň čtrnáct dní relaxace u moře. Tam vždy načerpám
energii na další pracovní maraton. Relaxuji i sportem, moc mě baví jízda na
kolečkových bruslích a na kole. Aktivit je víc, ale času je jaksi málo. (úsměv)

 

Děkuji
za rozhovor.

 

Text a produkce:
Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Foceno v hotelu
Radisson Blu Alcron v Praze www.alcron.cz

Publisher: magazín Best
of www.ibestof.cz