„Prosadit přes ignoranci
odpovědných politiků a úředníků něco zásadního, co by bylo v zájmu
zlepšení služeb, je téměř nemožné.“ Tomio Okamura
S Tomiem
Okamurou jsme se sešli v krásném hotelu Radisson Blu Alcron v Praze, odkud
to má do své cestovní kanceláře MIKI TRAVEL na Národní třídě coby kamenem
dohodil. Ve slušivý oblecích od firmy BANDI VAMOS Tomia Okamuru pro náš
rozhovor fotil Robert Vano. Tématem našeho rozhovoru byl cestovní ruch a
statistiky s ním spojené, zkušenosti s mediálními výstupy a zkušenosti
s novináři. Tomio Okamura se rozhodně nebojí píchnout do vosího hnízda,
diskutovat pomyslný kámen, který tlačí v botě nejen jeho, ale mnohé
z nás, kdo se v České republice pokoušíme důstojně podnikat.
Jako majitel cestovní
kanceláře nabízíte své služby zahraničním, především japonským, čínským a
dalším asijským turistům. Jaké služby může u vás využívat český
klient?
Českým klientům služby
v podstatě nenabízíme. Máme jen několik českých klientů, kteří k nám
přišli na doporučení, není jich mnoho, ale dělají milionové obraty.
Myslíte
přímo firmy, či fyzické osoby?
Myslím fyzické osoby.
Klienty, kteří mají velké nároky na své požadavky.
Jak
si mohu představit takové velké nároky?
Není to nic
nového, jedná se o spolehlivost, přesnost, slušnost, přátelskost. Pro moji cestovní
kancelář není nic nemožné, klient je na prvním místě. Proto nám klienti volají
i o víkendech, prostě když si vzpomenou. My jejich požadavky rádi přijmeme a
zajedeme za nimi.
Jaká
jsou nejčastější přání zahraničních turistů v rámci návštěvy České republiky?
Ono se špatně říká, co
je nejčastější, protože struktura zájezdů je taková, že si klienti koupí
balíčky (ubytování, stravování, průvodce, vstupy do objektů, kulturní
představení) a Česká republika je v rámci jednoho zájezdu jednou
z několika navštívených evropských zemí. Co se týče zahraničních turistů,
nejsme cestovní kancelář, která by přímo prodávala lidem zájezdy. Struktura
businessu je trošku jiná. Jsme velkoobchod s evropským cestovním ruchem,
který je postavený na tom, že asijské a americké cestovky nemusí zařizovat
služby přímo, jelikož je to pro ně daleko a nemohly by garantovat kvalitu, ale
objednají si služby ode mě. Jejich záležitostí je tvorba zájezdů a práce
s jednotlivým klientem. Mými klienty jsou pak tyto cestovní kanceláře.
Kolik
lidí ročně přivezete do České republiky?
Je to okolo osmdesáti
tisíc klientů ročně.
Jaké
máte za dobu svého podnikání zkušenosti se službami v oblasti cestovního
ruchu konkrétně u nás, v České republice?
V České republice,
hlavně po revoluci, bylo nutné velmi pečlivé proškolení dodavatelů, aby vše
odpovídalo japonskému standardu. Každý chtěl hodně peněz za málo muziky.
Chování a služby neodpovídaly a to se řešilo celé roky, až se těm lidem muselo
sáhnout na peníze. Což zafungovalo a služby se zlepšily. S vybranými službami
cestovního ruchu již tolik problémy nemáme, horší je to s taxikáři,
směnárnami a kapesními zloději.
Jak
přistupujete k lidem, kteří vás zklamou, se kterými nejste spokojený?
Český způsob je, že
pokud někdo není s někým v práci spokojený, nahradí ho někým jiným.
Japonský způsob je konzervativnější a ten volím já. Zkouším se se zaměstnanci
či dodavateli nejprve i opakovaně domluvit, a pokud to nejde, tak teprve poté je
měním.
Jaká
úskalí vidíte vy osobně ve své práci?
Nevidím téměř žádná
úskalí, protože mám velké štěstí, že mojí klientelou jsou národy, které jsou
obrovské. V České republice je málo Čechů, kteří by ovládali dobře
japonštinu a čínštinu a zároveň by byli talentovanými podnikateli, kteří by
současně chtěli podnikat v cestovním ruchu. Jediné úskalí, které vidím,
jsou teroristické útoky, nebo výbuch sopky. A jediné, co mi dělá problémy, když
nemohou moji klienti létat, nebo se létat bojí. Zkrátka problémy, které nemohu
ovlivnit.
Jaké
klienty obvykle přivážíte do Evropy na poznávací pobyty?
Jsou to většinou ženy,
nebo starší páry, protože muži ve středním věku musí pracovat. Japonští muži na
dovolenou příliš nejezdí kvůli pracovnímu vytížení.
Existuje
nějaká nabídka, kterou jste dělal pro japonské turisty, která se vám třeba vůbec
neosvědčila?
Japonci jsou jiní
v tom, že nemají zájem o hluboký historický výklad, protože je jim evropská
kultura v podstatě cizí, mají docela jinou mentalitu a kulturu. Například
židovská historie jim vůbec nic neříká, o Romské problematice také nic nevědí,
jelikož tyto národy v Japonsku nežijí… Neláká je chodit se dívat do pražského
Židovského města. A nešli tam, ani když jsem jim dával vstupné zadarmo
v rámci toho, abych propagoval nějaká nová turistická místa.
Co
je tedy pro japonského turistu největším lákadlem?
Rozhodně je to především
Praha. V České republice není jiné město, které nabízí skutečně komplexní
nabídku, řekl bych, západního standardu společensko kulturního vyžití. Jedna
ulice v Karlových Varech to skutečně suplovat nemůže. Když se procházíte večer
po centru Českého Krumlova, je tam úplně mrtvo, žádný život, a ubytování je tam
jednou dražší než v hlavním městě. Pokud jsou tu statisticky turisté v
průměru tři noci, tak jen minimum z nich je ochotno si zaplatit jednou
tolik za ubytování v Krumlově místo toho, aby byli v Praze.
Jaké
jsou statistiky návštěvnosti Prahy a dalších českých měst v číslech?
V minulém roce
navštívilo Českou republiku 6,3 milionů zahraničních turistů, z čehož 65 %
pouze Prahu. 85 % klientů jsou „individuálové“, tedy nejezdí přes cestovky.
Takže se rozhodují sami, kam pojedou.
Nepreferujete
jako poloviční Moravák třeba tuto oblast právě kvůli její kultuře, vinařství a
mnohým jiným lákadlům?
Nemohu je tam vozit,
protože o to zájem ze strany japonských turistů není. Každý rok se snažím
nabízet nové destinace. Třeba letos Kroměříž. V nabídce jsme měli také
Lednici a Valtice, ale nemělo to valný úspěch, turisté chtěli být raději o den
déle v Praze či Vídni. Úplně můžu bohužel vynechat Telč. Přenocování
z hlediska historie je zajímavé, pokud vás ta historie zajímá. Pak ovšem
vyvstane otázka, co večer? Jaký si udělat program, když tam není žádná nabídka?
Podařil
se vám v rámci vašeho působení v Asociaci českých cestovních
kanceláří a agentur (AČCKA) nějaký významný posun v tom, abychom mohli turistům
u nás nabídnout lepší podmínky?
Prosadit přes ignoranci
odpovědných politiků a úředníků něco zásadního, co by bylo v zájmu
zlepšení služeb, je téměř nemožné. Dílčí úspěchy ale jsou, to ano.
V letošním roce jsem s Českou národní bankou a Magistrátem hlavního města
Prahy připravil novelu devizového zákona, ve které by mělo být řešeno klamavé
jednání směnáren, s čímž se hodně potýkáme. Usiloval jsem několik let o
to, aby se to podařilo. Zákon o taxislužbě, na jehož tvorbě jsem se také
podílel, už podruhé vláda shodila bezdůvodně ze stolu.
Co
považujete za největší problematiku, která narušuje, nebo může narušovat klidný
pobyt cizinců na území České republiky?
Jednoznačně jsou to kapsáři,
směnárníci a taxikáři. To jsou stále dokola největší problémy. S touto
problematikou se potýkáme ustavičně a to proto, že ji nikdo z politiků za
dvacet let nebyl schopen efektivně legislativně vyřešit.
Jaké
pokroky za osm let vašeho působení v AČCKA vidíte a oceňujete?
Jsou to spíše výsledky
výjezdového cestovního ruchu. Tam jsme zaznamenali velký posun ohledně práv
spotřebitelů. Podařilo se nám vytvořit místo – naši asociaci, kam se lidé
z celé České republiky mohou obracet o rady a pomoc. Vytvořili jsme místo,
které spojuje klienty s médii a naopak. Asociace, kterou nikdo neznal, se
stala kvalitním informačním zázemím. Díky tomu, že se z naší asociace
stalo známé sdružení, obracejí se na nás tisíce klientů, politici nás začali
více reflektovat a to nám usnadňuje za naše klienty „kopat“.
Jste
člověk, který je s médii v každodenním kontaktu, máte mnoho
zkušeností. Můžete mi tedy sám za sebe říci, zda skutečně dochází
k přesnému citování ze strany všech médií?
Moje zkušenosti
s médii jsou kladné. V tomto směru s nimi nemám žádné problémy.
Za ty roky jsem také pochopil jednu důležitou věc. Pokud chci, aby výsledek byl
optimální, musím umět já sám správně formulovat své myšlenky a správně
nastavovat tu PR situaci tak, aby tok myšlenek byl takový, jaký si představuji.
Spoléhat se jen na interpretaci novináře je chyba, protože novinář řeší každý
den jiné téma a není odborníkem pouze na dané téma. Myslím si, že je velmi
důležité podat a vysvětlit novináři informace tak, aby to bylo pochopitelné a i
ten mediální výstup byl tak optimální. Na novináře se svádí kde co, ale úvodní chyba,
pakliže je člověk nespokojený se svým mediálním výstupem, je podle mého názoru právě
v respondentovi. Tedy v tom, že neumí informaci novináři správně podat.
Žádné
bulvární zkušenosti?
Byla jakási snaha mě bulvarizovat,
ale to jsou drobnosti, které se v tisících mediálních výstupů naprosto
ztrácejí. Druhá věc je, že bulváru k tomu nedávám příležitost, aby měl o
čem psát. S médii jsem absolutně spokojený. Určitou nespokojenost jsem měl
dřív, před šesti, osmi lety, dokud jsem nepochopil, že chyba byla ve mně, jelikož
jsem nebyl dostatečně dobře připravený a profesionální.
Radíte
se, případně využíváte služeb profesionálního koučingu?
Ve své firmě mám PR
poradce, který je také spoluautorem i mé první knihy Český sen. My spolu ale již dávno neřešíme komunikaci s médii. To
jsme řešili před těmi zhruba sedmi lety. Nyní se soustřeďujeme na jiné,
sofistikovanější úkoly.
Proč
jste se rozhodl psát své blogy na portál iDNES.cz?
Co se týká blogů, tak
důvod je ten, že nejsem spokojený se situací v České republice. Dětství i
podnikání mě naučily, že pokud nejsem s něčím spokojený, mám to otevřeně
pojmenovat, jít k věci a navrhnout řešení. Takže jsem se rozhodl, že
nebudu mlčet a se svými celospolečenskými názory půjdu do volného a otevřeného
ringu.
Necítíte,
že takové otevřené projevy mohou být někomu i nepohodlné?
Samozřejmě bych se mohl
schovávat, abych si nekazil svojí image, nebo se případně nestal někomu
nepohodlným. Nepovažuji se ale za člověka s „plastickým charakterem“, to
není můj styl. Píšu své názory a návrhy řešení. Píšu přesně to, co si myslím,
nelavíruji. Zajímavá je tzv. karma blogu, což je volné a necenzurované
hodnocení blogu čtenáři. Těší mě, že jsem za celý rok blogerem s nejvyšší
karmou na serveru iDNES.cz a že moje blogy mají velmi vysokou čtenost
dosahující někdy i přes sto tisíc čtenářů, což odpovídá čtenosti celostátního
periodika. Ověřil jsem si, že většina lidí to cítí jako já a pálí je stejné
problémy.
Dostáváte
ze strany politiků impulzy na některé své otevřené postoje?
Ano, vrcholní politici
mi říkají, že moje blogy také čtou. Mnoho z nich již četlo i moji knihu Umění vládnout. Mile mě překvapilo, že mé
názory lidi zajímají.
V čem se odlišuje vaše druhá kniha Umění vládnout od vaší první publikace Český sen?
Český sen je můj životní příběh
– od seznámení rodičů až po současnost. Je tam popsaná moje cesta a peripetie,
které ji provázely, včetně mých podnikatelských či mediálních začátků. Umění vládnout je o něčem úplně jiném.
Je to moje konkrétní vize, konkrétní návod, co by podle mého názoru bylo potřeba
udělat ve všech oblastech našeho každodenního života, abychom naši zemi dostali
na evropskou, nebo nejlépe na světovou špičku.
Kam si přejete, aby kniha čtenáře nasměrovala?
Cílem je
zaktivizovat nás všechny, abychom se všichni více začali zajímat o naši zemi a
byli více aktivní. Jenom pasivně nenadávali, nestěžovali si. Nebyli lhostejní.
Jinak se tato země opravdu stane zemí jen těch „nahoře“.
Jaké máte poznatky z vašich autogramiád, na nichž se setkáváte
s veřejností? Co s vámi lidé nejčastěji diskutují?
Nejvíce diskutují
celospolečensky palčivá témata, ptají se mě na moje návrhy řešení. A také mě
vyzývají ke vstupu do politiky.
Stále ještě neuvažujete o vstupu do politiky? Za jakých okolností byste o tom vůbec uvažoval?
Na obě otázky mám jednu odpověď: Toto téma není teď pro mě na pořadu dne, i když se nad ním musím zamýšlet, jelikož mne k tomuto kroku neustále vyzývá mnoho lidí.
Děkuji
za rozhovor.
Text a produkce:
Michaela Lejsková
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Oblečení: BANDI VAMOS www.bandi.cz
Foceno v hotelu
Radisson Blu Alcron v Praze www.alcron.cz
Publisher: magazín Best
of www.ibestof.cz