„Dokud něco funguje, tak se to asi
nemá měnit.“ Petr Salava
Fotbalový klub Amfora je již skutečnou legendou, o čemž jasně
vypovídají statistiky. Některé nám v našem rozhovoru prozradil sám
prezident klubu, Petr Salava. Z rozhovoru se o Amfoře dozvíte mnohé, a já jsem
měla možnost dozvědět se i ledacos o Petrovi. Že je to velmi kontaktní a
přátelský člověk, který budí v lidech naději v lepší atmosféru ve společnosti,
v utužení vztahů a fair play hru. Dle mého soudu to pro Petra Salavu bylo a
zůstalo prioritou od okamžiku, kdy vstoupil do hry zvané život! I astrolog Petr
Messany na jeho adresu pravil: „Milý Petře, tvé postavení planet je tak
mimořádné, že jsem něco podobného za 42 let své činnosti nepoznal. Osm
konjunkcí, to je jako když se hvězdičky spolu drží za ruce, a to v jednom
znamení, ve lvu.“ Petra Salavu ve slušivých oblecích Bandi Vamos fotil Robert Vano.
Co vás vůbec vedlo k tomu, založit ve svých devatenácti
letech fotbalový klub Amfora?
Toužil jsem
si zahrát na krásných trávnících a známých stadionech. Věděl jsem ale, že ze
mne ligový fotbalista nebude, tak jsem si svoje mužstvo vymyslel. Byl to
odvážný a bláznivý nápad, ale vyšel!
Kdo byli první členové Amfory? A jsou jimi do dnes?
Prvními
členy byli Jiří Schelinger, Jiří Hrzán a František Ringo Čech. První dva
jmenovaní už bohužel oblékají dres naší „nebeské jedenáctky“. Franta Čech už za
nás také nehraje, ale když jsem vloni nastupoval ke svému 600. zápasu, tak
přišel a nastoupil na trávník. Bylo to příjemné a dojemné.
Kolik členů v současné době máte a kolik jich bylo za celou
historii klubu?
V současnosti
máme osmdesát pět členů. Historicky prošlo Amforou okolo 350 lidí.
Dáte mi prosím také statistiky realizovaných utkání a vyhraných
utkání?
Amfora
sehrála za dobu existence, tedy od roku 1974, celkem 638 zápasů. Protože si
dobře vybíráme své soupeře, prohrála jen 114 utkání…
Jaké předpoklady musí splňovat ten, kdo se chce stát členem klubu?
Musí
alespoň trochu umět hrát fotbal, ale především být člověkem do party.
Musím být známá osobnost, abych mohla hrát? Pokud tedy jako hráčky
nabíráte i ženy?
Podmínka známosti
a popularity je jen jednou z několika. Hráčky jsme nikdy mezi sebou
neměli. To samozřejmě neplatí pro čestné výkopářky. První byla Helena Růžičková
a zatím posledním přírůstkem je Tereza Kostková. Třeba taková Jiřina Bohdalová
už je členkou klubu Amfora už více jak 22 let… Ale máme i ženskou rozhodčí,
v současnosti první dámu českého fotbalu, Dagmar Damkovou.
Jaký je váš názor na ženský fotbal?
Je to
správné, že se hrají soutěže žen v kopané. Někdy to bývají i krásné zápasy.
Škoda jen, že na utkání fotbalistek nechodí v České republice tolik lidí,
jako v zahraničí.
Co musí ovládat správný fotbalista?
Musí umět
nějak přežít devadesát fotbalových minut. (smích)
Jsou pravidla fotbalu v Amfoře v něčem jiná než ta v klasickém
fotbalu?
Pravidla
jsou stejná, jen skóre u nás bývá divočejší. V řadě případů končí naše
zápasy třeba 6:5 nebo 8:7. Padá hodně gólů a to mají diváci rádi. Vždyť ligový
fotbal bývá většinou na branky hodně skoupý. Naše zápasy bývají správnou
sportovní show. Patří k tomu trestňáky, penalty, parádičky. Výsledky ale
dopředu nedomlouváme, jen dbáme vždy na to, aby jeden nebo druhý tým neprohrál
příliš vysoko.
Spojují se aktivity Amfory také s charitativní činností?
Za
posledních patnáct let přispěla Amfora na nejrůznější charitativní konta
částkou, která už překročila dva a půl milionu korun. Navíc výtěžky ze
vstupného z našich utkání zůstávají v pokladnách pořádajících klubů a
tělovýchovných jednot. Kromě fotbalových zážitků i pomáháme. Z toho máme
dobrý pocit.
Proti komu hraje Amfora svá utkání?
Hráváme většinou
proti starým fotbalový gardám. V zahraničí pak i proti bývalým
reprezentačním celkům. Žádáme soupeře nad 50 let, jelikož i naše opory jsou už
v letech (Jožka Černý 69, Karel Šíp 66, Jan Rosák 64, Antonín Panenka 64
atd.), takže někdy hledáme soupeře dost složitě. Pánové v takovém věku už
téměř nesportují.
Jak se vlastně plánují mezinárodní utkání a na čem jsou závislá?
Zahraniční
zájezdy připravuji maximálně jedenkrát ročně. Vzhledem k tomu, že si
všechny náklady spojené s takovou cestou platíme sami, jsme velmi žádaní. A
když je česká ambasáda v té či oné zemi schopná a akční, prezentuje naším
příjezdem Českou republiku, její fotbal a kulturu a téměř nic ji to nestojí.
V roce 2009 jsme byli v Keni, letos ve Švýcarsku, příští rok máme
namířeno do Rakouska a Slovinska, ale projeli jsme už skoro celý svět. Ve výčtu
navštívených zemí tak nechybí Brazílie, Japonsko, Austrálie, Nový Zéland, USA,
Rusko, Kambodža, kde nás přijal král Norodom Sihamoni a řada dalších zemí…
Daří se vám organizovat práci s tolika lidmi? Narážíte na
nějaká úskalí?
Někdy je
dost obtížné organizovat akce s tolika výraznými osobnostmi, které jsou
zvyklé stát v čele, rozhodovat a svým způsobem poroučet. Ale všichni mne
respektují a já se naopak snažím nedělat špatná rozhodnutí. Je to už letitá a
zaběhlá spolupráce.
Podle čeho se vybírají země, které s Amforou navštěvujete a podle
čeho hráči, kteří tam jsou vysláni?
Sestavu
zájezdu přináší většinou život sám. Nikdy nemohou jet všichni členové Amfory. A
tak bývá počet cestujících členů výpravy okolo padesáti osob. V každé zemi
bývá vždy někdo, kdo nám radí, kdo nám poskytuje cenné informace a kontakty.
Protože to je víc, než nějaký finanční příspěvek. V Japonsku to byl třeba
Ivan Hašek, který tam v té době hrál, v Brazílii předseda FIFA Joao
Havelange, který byl v úzkém spojení s vedením ČMFS, v Kambodži
zmíněný král Norodom Sihamoni, v Jižní Africe, USA a Keni diplomatka Dr.
Gita Fuchsová. A tak bych mohl pokračovat. V současnosti máme nabídky
z Číny a Vietnamu, ale to je hodně náročné. Vždyť příprava takové cesty
trvá i celý rok a doba není na takové projekty příliš vhodná.
Máte na nějakou zemi zvláště silné vzpomínky?
Je to bezesporu
Nový Zéland s úžasnou přírodou. Vše umocnilo i to, že jsem tam s dalšími
kamarády viděl velryby na širém moři.
S jakými lidmi se v hostujících zemích zpravidla setkáváte
na formální úrovni?
Pravidlem
bývá, že naši výpravu přijímají vysocí vládní činitelé, ministři, předsedové
parlamentů, představitelé měst a fotbalových svazů. Většinou bývají nadšeni
z toho, že takový klub, jako je Amfora, existuje bez přerušení 37 let a že
kromě fotbalu a kultury zvládá i charitu.
Vzhledem k tomu, že jste s Amforou doslova obletěli
svět, jistě jste se v jednotlivých zemích zajímal i o místní kulturu. Kde
jste kupříkladu narazil na komunikační problém, nebo zcela odlišné způsoby, případně
kde pro vás byla místní kultura doslova nepředvídatelná?
Člověk se
musí přizpůsobit a podrobit odlišnostem. Někdy dostáváme i písemné návody, jak
se chovat. Například při královské audienci. V Japonsku se mi jednou
stalo, že jsem si při jednání a přijetí dal bezděčně na chvíli ruce v bok.
Překladatelka a průvodkyně za mnou utíkala, abych to okamžitě přestal dělat, že
to v Japonsku vnímají jako urážku a výzvu k boji.
A které země považujete v rámci fotbalových aktivit té naší za
nejbližší, budeme-li se bavit o přátelských utkáních Amfory?
Vzhledem
k tomu, že se k nám kromě ambasád vždycky hlásí i krajanské spolky,
ať je to v Evropě či v daleké cizině, cítíme se pokaždé dobře a mezi
svými. Nebyli jsme nikde, kde bychom se báli, nebo cítili špatně. Obdrželi jsme
i různá vyznamenání a třeba i čestná občanství hlavního města Paraguaye Asunciónu.
Překvapilo vás v některých zemích, že se do založení podobného
klubu vůbec pustili?
Klubů, jako
je Amfora, po světě moc není. Setkali jsme se s podobným týmem pouze na
Slovensku, v Itálii, Tunisku, Kostarice, Rusku, Finsku a Švýcarsku. Proto
jsou našimi soupeři bývalí profesionální fotbalisté a my nemáme na hřišti
velkou šanci uspět. Ale bojujeme. Třeba se starými pány brazilského týmu
kouzelníků s míčem z FC Botafogo jsme prohráli jen 3:5 a s hvězdami
Paraguaye v čele s Romerem a Ramonem (hráči FC Barcelony a
Manchesteru United) 1:4. A to byl úspěch!
Byl jste osobně vždy na všech utkáních v zahraničí?
Ano,
nechyběl jsem nikdy.
O jakých zemích můžete hovořit?
Rakousko,
Itálie, Německo, Belgie, Anglie, Francie, Řecko, Portugalsko, Brazílie,
Japonsko, Slovensko, Tunisko, Austrálie, Nový Zéland, Thajsko, Jihoafrická
republika, Spojené arabské emiráty, Indonésie, Rusko, Kostarika, USA, Chile,
Paraguay, Kambodža, Finsko, Keňa a Švýcarsko.
Které zahraniční kluby jste hostil u nás v České republice?
Celek
italských herců a zpěváků v čele s komikem Lino Banfim – Nazionale
Italiana Calcio Attori, finské mužstvo Suomi Stars a slovenské umělecké a
fotbalové hvězdy. Řada našich soupeřů, s kterými jsme se utkali v zahraničí,
se snažila zorganizovat zájezd do České republiky, ale většinou to zkrachovalo
na tom, že neměli takového blázna, jako jsem já, který tomu věnuje tolik času,
jde za svým a nevzdává to…
Zdá se, že váš vztah ke sportu je velice přirozený a vřelý. Musím
zde tedy prozradit, že své pozice ve sportu jste si tvrdě obhájil.
V jakých sportovních odvětvích jste to zkusil a u kterých sportů jste
zůstal?
Fotbal,
tenis, kolo a lyže.
Existuje sport, který vás naopak vůbec neoslovuje?
Nesnáším
box a vůbec bojové sporty.
Souhlasíte se mnou, že lidé, kteří sportují, jsou veselejšího
ražení a jejich sportovní povaha se pozitivně projevuje i v životě?
To určitě a
navíc sport přináší i dobrou partu. V případě Amfory pak spoustu legrace a
smíchu. A smích je opravdu kořením života a v dnešní nelehké době i
správnou drogou.
Jak je to vlastně s prezidentováním v Amfoře? Prezident
se do čela klubu volí, nebo jste jím, coby zakladatel, od začátku a soudíte, že
je to pro chod klubu nejlepší?
Jako
zakladatel klubu jsem se do jeho čela logicky postavil hned na začátku a dodnes
jsem nebyl svržen. Petr Novotný v legraci říká, že jsem jeden
z nejdéle fungujících vládců na světě… Myslím, že kdybych svoji práci
dělal špatně, tak už jsem byl ale dávno sesazen. Dokud něco funguje, tak se to asi
nemá měnit. Stejně, jako se ve fotbale nemění vítězná sestava.
Pracujete i jako moderátor. Je pro vás přijatelnější moderování ve
dvojici, nebo raději moderujete sám?
Práce ve
dvojici je velmi obtížná. Měl jsem sice řadu kvalitních kolegyň, jako Renatu
Dlouhou, Olgu Šípkovou, Janu Adamcovou, Ivu Kubelkovou či Janu Štefánkovou, ale
nejraději moderuji ve dvojici s Honzou Čenským. Máme za sebou přes 500 společných
akcí a výborně se doplňujeme. Ale nárazová práce ve dvojici s někým cizím
je fakt velmi těžká. Takže raději moderuji sám.
Zároveň jste také podnikatelem. Jak hodnotíte obchodní etiku
v našem prostředí?
Tak to je
něco, co mě trápí. Myslel jsem si, že podvod a lest patří jenom do rejstříku
arabských obchodníků, ale tyto prvky se prosazují často i u nás. Slušnost a
poctivost se moc nenosí. Co mě ale naprosto štve, je fakt, že náš stát poctivé
podnikatele, kteří nekončí v mínusu a živí řadu lidí a jen platí a platí a
platí, nikterak neodměňuje. Třeba nějakými výhodami a bonusy, jako je tomu
třeba při bezškodném průběhu u pojištění automobilů…
Jakým činnostem se kromě sportovní oblasti ještě věnujete?
Moje
Agentura Amfora produkuje ročně okolo stovky nejrůznějších kulturních a
sportovních akcí. Baví mě na tom, že jsem jeden den producent, další den scénárista,
režisér, moderátor a výjimečně se ještě postavím i za DJ pult. Ta pestrost je
skvělá a navíc mám štěstí, že dělám to, co mám rád!
Děkuji za rozhovor.
Text:
Michaela Lejsková
Foto:
Robert Vano www.robertvano.cz
Oblečení:
Bandi Vamos www.bandi.cz
Foceno v zahradě
Kinských v Praze
Vytvořeno ve spolupráci s FC Amfora www.amfora.cz
