Ing. arch. Tomáš Rousek, M.Sc. – space architekt

 

Kde
vzniká poptávka po nových projektech ve vesmíru?

V podstatě to je další
krok evoluce života v naší sluneční soustavě. Trvalo to několik miliard let,
než jsme se dostali do tohoto stadia, a je teď na nás, abychom lidi, rostliny i
živočichy rozšířili z naší malé rodné planety dále. Zelená tráva může jednou
růst po půlce galaxie… Konkrétní poptávka dnes vzniká na základě programů
agentur, vizí politiků či potenciálu vesmírné turistiky.

 

A
čím konkrétně se zabýváte vy?

Jsem pozemský i
vesmírný architekt a designér, takže se v rámci vesmírných projektů zabývám
především obytnými stavbami a internetovou propagací NASA. Podílel jsem se na
návrzích základen na Měsíci a oběžné dráze, vesmírného hotelu a lodí pro cesty k
asteroidu a na Mars. NASA mi loni nabídla pracovat na výzkumu umělé gravitace.
Například třeba při dlouhých cestách na Mars, kde může být důležitá pro zdraví
astronautů, a později pro cesty turistů a třeba i zvířat.

 

Jak
to vidíte s časovým rozsahem vývoje a realizace schopnosti projektů?

Když takový projekt
zpracovávám, tak uvažuji o tom, že za dvacet let bude vývoj zase někde jinde.
Některé projekty mohou být použity až za dvacet let, ale přitom jsou
realizovatelné již dnes. Na rozdíl od jiných, které mohou spoléhat na budoucí
technologie. Na Standfordské univerzitě v USA mají například jedno
oddělení, které se zaměřuje právě na projekty s výhledem padesáti let
dopředu. Amerika má velký zájem mít v této oblasti velký náskok před
zbytkem světa.

 

Momentálně
probíhá jakási mediální vlna, která vypovídá o tom, že Američanům došly
finanční zdroje na podporu vesmírného průmyslu. Houston má, zdá se, na pár let
s raketoplány „utrum“, což potvrdil i americký prezident. Co jako
spolupracovník NASA soudíte o této situaci vy?

Ironií je, že prezident
Obama rozpočet NASA navyšoval, zatímco média informovala, že NASA přišla o
peníze. Ve skutečnosti byl program pozastaven, aby se přesměroval přímo na
Mars, ale politici se nemohli dohodnout, ve kterém volebním obvodě budou peníze
utraceny. Výsledkem je astronomické mrhání lidskými zdroji a penězi. Co se týče
raketoplánů, ty způsobily, že jsme posledních čtyřicet let neletěli dále než na
oběžnou dráhu a drahým provozem blokovali vzdálenější mise, na Měsíc a na Mars.

Nyní se, doufám, odstartuje nová éra dobývání vesmíru, která bude zahrnovat
soukromé firmy a turistiku. Vše by se pak řádově zlevnilo a stalo dostupnější. Majitel raketové firmy SpaceX se
nechává slyšet, že jsou schopni raketu na Měsíc postavit za „pouhých“ 50
miliard korun, místo americkou vládou odhadovaných 340 miliard korun.

 

Předpokládáte,
že bude reálné žít na jiných planetách, ačkoliv se to jeví dost problematické?

Z mnoha důvodů je
dobré zálohovat si možnost dalšího života i jinde než na naší planetě. Pokud
zůstaneme pouze na naší planetě, tak se snižuje možnost přežití budoucích
generací. Podívejte na naši Zemi z velké dálky, třeba z vedlejší galaxie.
Uvidíte zde malou planetku na periferii galaxie, kde krátce vzplál organický
život. A je teď na nás, zda ten život zase zhasne, nebo zda se ze svého
inkubátoru rozšíří. Napadá mě i přirovnání k pěstování rostlin, nyní je přesně
doba na to, abychom uvažovali o přesazení do většího květináče.

 

Kdo
jsou v současné době lidé, kteří mají eminentní zájem o cestování do
vesmíru?

Co se týká široké
veřejnosti, jsou to většinou lidé zvídaví a bohatí. Většina vesmírných turistů jsou
lidé, kteří vydělali peníze v internetových firmách. Doposud se tyto cesty
týkaly vojáků a vědeckých výzkumníků, nyní je již možné uvažovat o rozmachu
turismu a o hotelích, a brzo pak může přijít doba, kdy to bude úplně normální.
Je to stejné jako u letectví – nejdříve létali letadly pouze nadšenci a
sebevrazi, pak vojáci, pak aristokracie a boháči a teď je létání doslova
levnější než chodit pešky.

 

Znáte
nějaké lidi, kteří si koupili letenku do vesmíru?

V České republice si
ji zatím koupilo asi pět lidí. Dle mého soudu tyto statistiky zájemců půjdou
brzy nahoru. Je mnoho lidí, kteří by určitě částečně bydleli i ve vesmíru.

 

Kde
byly vaše začátky v této oblasti, co se týká vizí?

Pracuji jako designér
od svých šestnácti let a poté jsem vystudoval architekturu. Před šesti lety
jsme uspořádali výstavu Futura Pragensis, na níž byly vystaveny futuristické
vize Prahy, a která z Národní galerie putovala asi po deseti městech v Evropě a
Americe. A tam jsem prezentoval řadu vizí počínaje úpravami Nuselského mostu,
až po Novou Prahu na Marsu. Osídlení Marsu se pak pro mě stalo životní výzvou a
začal jsem se tomuto tématu věnovat. Postupně jsem se dostal na International
Space University (Mezinárodní vesmírnou universitu) a pak do NASA.

 

Jaké
jsou předpoklady pro studium Mezinárodní vesmírné university? A kdo byli vaši
spolužáci?

Předpokladem je určitě
předchozí vysokoškolské vzdělání a pak nadšení pro vesmír. Byl jsem překvapený,
s jakými lidmi jsem se ve Štrasburku sešel. Měl jsem spolužáky z dvaceti
pěti národů a z mnoha oborů, od inženýrů až po právníky a businessmany. Výměna
zkušeností i spolupráce v tomto prostředí byly velmi inspirativní.

 

Jak
jste své studium vnímal po sociální stránce?

Díky tomuto studiu jsem
poznal výborné lidi z celého světa, získal jsem větší přehled a kontakty.
Každou chvíli jsem byl v jiném státě, od Kalifornie přes Francii a Německo až
po Rusko. V tomto směru opět musím odkázat na vynikající možnosti
v rámci mezinárodní komunikace, které nám dává třeba Facebook aj.
Komunikace se všemi lidmi poté, co jsme se každý rozešli zase do jiného koutu
světa, probíhá velice pružně a rychle. Ještě před desítkami let jsme neměli
představu o tom, jak pro nás dnes mohou být počítače užitečné. A pro změnu dnes
si sotva umíme přestavit, že za dalších pár desítek let budeme trávit dovolenou
na Marsu, a později třeba i celý lidský život.

 

Mnoho
lidí představu pobytu na jiné planetě, nebo třeba technikou nahraditelné lidské
zdroje vítá, ovšem na druhou stranu mnozí zásadně odmítají si něco takového byť
jen představit. Určitě se také setkáváte s tím, že si lidé nové
technologie odmítají vpustit do života…

Ve všech ohledech se
vyvíjíme a to platí i pro naše postoje, byť jsou zprvu konzervativní. Věřila
byste tomu, že komunikace bude vypadat tak, jak ji vidíte dnes, třeba před
padesáti lety? To už snad trochu ano, ale co třeba lidé v 15. století?
Dříve se hovořilo o telepatii a dnes spolu můžeme mluvit v okamžiku, kdy
si vzpomeneme a to bez ohledu na to, kde se nacházíme. Kámen mudrců hledali
alchymisté po staletí a nenapadlo je, že místo zlata bude potřeba především
křemík, aby mohl být vytvořen smartphone. A vývoj jde dál a s ním celá
společnost.

 

Jak
vypadá současný život na Marsu anebo na Měsíci?

Možná už na Marsu život
je, díky bakteriím na našich sondách. Co se týká života na bázi uhlíku, tak jedním
z nutných faktorů k životu je voda, která tam je.

 

 

Ale
pokud je tam jenom voda, tak to ještě k životu nestačí. Jak si myslíte, že
vyřešíte nepřítomnost vzduchu?

Je to opět jen
technická výzva. I vzduch se dá vytvořit uměle, stejně jako všechno.

 

Továrnou
na kyslík?

Například. Dneska už je
všechno možné, stačí chtít se tam vypravit.

 

Podle
čeho se vybírají lokace na odzkoušení projektů pro pobyt ve vesmíru?

Projekt je umístěn podle
toho, jaký je konkrétní účel výzkumu. Mohou to být oblasti od laboratoří
v Moskvě, přes pouště v Arizoně až po suché údolí v Antarktidě, kde
jsou klimatické podmínky nejpodobnější Marsu, mnohdy i drsnější.

 

Uvažujete
o něčem, co by mohlo být ne nemožné, ale co představuje trochu větší problém v
zajištění životaschopnosti třeba na Marsu?

Jednotlivá zařízení na
zajištění života již fungují, ale problémem je dlouhodobá spolehlivost a
mimořádná riskantnost při vesmírných letech. Proto bychom nejdříve měli
postavit základnu na Měsíci a vše mnohokrát otestovat, než se odvážíme dále.

 

Na
jakých projektech aktuálně pracujete?

NASA pomáhám zdarma s
přípravou nové sekce webu zaměřené na umění inspirované vesmírem, nabídli mi i
dělat kurátora propagačního programu na nová média a umění. Jinak jsem ředitelem
mezinárodní agentury A-ETC.net pro architekturu a design. Pro firmy jsme
schopni navrhnout designy od loga přes weby a reklamy až po administrativní
budovu. V současnosti pracujeme asi na dvaceti projektech – od e-shopů až po
domy. Jsou to například futuristické spa do Dubaje, interiér obchodního centra,
soutěž na Rezidenci Rooseveltova II v Bubenči apod. Založili jsme portál s nabídkami
práce ve vesmírném průmyslu SpaceJobCenter.com… To je také jedna z nových
věcí.

 

Kde
všude a na jakých výstavách jste sám vystavoval?

Vystavoval jsem projekty
počínaje Národní galerií v Praze až po přední kanadskou galerii DX v Torontu,
celkem to bylo asi 16 výstav. Výstavy nás velice baví, je to možnost jak
inspirovat lidi a představit jim to, co nás může čekat v budoucnu. Společně s
médii mají výstavy velkou sílu – například se teď staví Trojský most za
miliardu a půl, jehož vizi jsme vymysleli s kamarády pro výstavu Futura
Pragensis v roce 2005. Poté, co naše vize vyšla v mnoha novinách, na titulce
časopisu, či v kalendáři jedné korporace, tak pravděpodobně inspiroval i zadání
magistrátu a nyní skutečně roste nad řekou bílý oblouk.

 

Které
architektonické styly vás nejvíce oslovují?

Mám rád starověký
Egypt, gotiku, moderní stavby ze šedesátých let minulého století, hi-tech
stavby, miluji stavby od Zahy Hadid a Asymptote…

 

Nemohu
zde nezmínit architekta Kaplického, který pracoval pro NASA stejně jako vy.
Jaký je váš názor na jeho tvorbu?

Jan Kaplický byl
architekt, jehož práci obdivuji. Jeden z mých nejoblíbenějších architektů,
který dělal špičkové stavby po celém světě. Jen tady v Praze mu to úplně
dobře nevyšlo.

 

Který
Kaplického projekt považujete za méně zdařilý a naopak?

Myslím si, že „chobotnice“
na Letné nebyl jeho nejsilnější projekt. Hned další design „rejnoka“ do Českých
Budějovic je v porovnání s „chobotnicí“ mnohem elegantnější. Když jsem však
viděl v médiích vytisknutou podobu „chobotnice“, a když jsem potom ten
návrh viděl na vlastní oči na výstavě soutěže, tak to byl skutečně rozdíl.
Stříbrnou až zlatou barvu noviny vytiskly jako zelenou a zdvihla se vlna
nevole. Tím bych se chtěl vyjádřit k tomu, že média opravdu mohou
zkreslovat a projekt v nich zveřejněný může vypadat ne úplně tak, jako ve
skutečnosti. V tomto bych se projektu „chobotnice“ rád zastal.

 

Jak
jste na tom jako architekt s manuální kresbou a jak toto umění vnímáte ve
světě techniky?

Já osobně rád kreslím! Ale
řada architektů již nekreslí, to je pravda. Nasekají to rovnou v počítači.
Baví mě vizualizace, dává člověku skvělé možnosti, ale současně je omezující.
Kreslení více podněcuje fantazii.

 

Jak
byste popsal svůj rukopis, coby architekt?

Baví mě digitální styl
informační doby, organická architektura, komplexní struktury. Nová éra
digitální architektury je současně architektonická revoluce, která člověka
inspiruje k tomu, aby ukázal, že tady je nějaká budoucnost, kterou stojí
za to dál transformovat a posouvat se. Dalších dvě stě let nelze žít ve
stejných domech a nelze je ani stavět stejným způsobem.

 

Míříte,
předpokládám tam, že při stavbách domů uvažujete o tom, jak nahradit lidské
zdroje?

Ze statistického
hlediska, vždy když něco selže, je to v drtivě převyšujícím procentu
lidský faktor. Zabývám se mimo jiné robotickou výstavbou, kterou jsem zkoumal i
v rámci NASA. Na Zemi je to zatím pořád poněkud v plenkách, ale ve vesmíru to
je nejlevnější a nejrychlejší řešení.

 

Děkuji
za rozhovor.

 

 

Text: Michaela Lejsková

Foto:
Robert Vano

Produkce: Michaela Lejsková

Ilustrační fotografie: archiv Tomáše Rouska

Foceno
v restauraci Mlýnec v Praze www.mlynec.cz

Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz