„Člověka utváří i to, jak se chová k ostatním, kam se sám
řadí.“ Aneta Vignerová
Že
je modeling vysněná profese, to nemusí být vždycky pravda. Aneta Vignerová
patří k dívkám, které si tuto práci zvolily ze zcela jiného důvodu a to
zdravotního. O tom, jaký se Anetě otevřel svět a jak naložila se svými příležitostmi,
se dozvíte v našem rozhovoru, který je stejně jako Aneta přirozený, bez
obalu a pomyslných přídavků. Nese si s sebou nádech něčeho velmi přirozeného,
prostého, laskavého a současně pevného – povahový pilíř, o který se tato
modelka a Miss 2009 pevně opírá. Pro focení oblékal salon Márie Halahijové, Magique Moment, doplňky značky STORM London, obuv Salamander.
Aneto,
dá se ve vašem případě hovořit o modelingu jako o vaší vysněné práci?
To se tak nedá říct.
Začala jsem se věnovat modelingu proto, že jsem měla špatná záda. Když moje
máma viděla, jaká je pro modeling průprava, tak to pojala jako možnost, jak
bych si mohla spravit držení těla.
Kdy
přišla vaše první významnější příležitost?
Když jsem se přihlásila
do soutěže Elite Model Look. Tam jsem získala třetí místo a dostala exkluzivní
smlouvu. Od patnácti let jsem začala cestovat po světě.
S těmito
otevřenými dveřmi jste se poprvé trhla od rodiny. Jak jste to tehdy
prožívala?
Jsem ze tří sourozenců
a tehdy jsem to vnímala jako osamostatnění. Byla to pro mě výhra a získání
nezávislosti.
Jak
se v této profesi rozvíjely vaše pracovní vztahy?
Sympatie musí být vždy
vzájemné, a vše je o toleranci a komunikaci. Nemám ráda faleš. Když ji z lidí
cítím, tak se jim neotevřu. Jinak jsem vždy svá a věřím, že se druhým se mnou i
lépe pracuje. Hned vědí, na čem jsou. Kolikrát jsem zažila, jak modelky berou kadeřníky
nebo vizážisty pouze jen jako lidi, kteří pro ně něco dělají. A to mi přijde
hodně povrchní. Člověka utváří i to, jak se chová k ostatním, kam se sám
řadí. Pokud se člověk neumí k ostatním chovat s úctou, tak má problém
hlavně sám se sebou. Mám ráda rovnocennost a zvláště v zákulisí modelingu jsme
všichni tým a výsledek je prací nás všech.
Jak
hodnotíte zázemí přehlídek u nás a ve světě?
Myslím si, že Česká
republika je v tomto ještě nevyspělá. Že se světové úrovni moc
nepřibližujeme. Všichni by chtěli, ale mnoho věcí je jen na oko, přehlídky mají
plno trhlin. Na druhou stranu, má to zase jakési své kouzlo.
V profesionalitě si ale nezadají se zahraničím.
Jak
se na své příležitosti v modelingu připravujete vy sama?
Paradoxně čím více se
připravuji a mám očekávání, tak to nefunguje. Kdykoli jsem například vysněnou
práci chtěla získat a lpěla na tom, tak jsem ji nezískala. Když se na výsledek
tolik nesoustředím, a ani se moc nepřipravuji, tak vyhrávám. Asi to bude tím,
že jsem byla v tom druhém případě přirozenější a bez stresu. Myslím si, že
čím více člověk lpí a má očekávání, tím méně se mu vrací. Ale pokud je
přirozený, takový jaký je, tak se mu to bude přirozeným způsobem vracet.
Osvědčilo
se vám to v kontaktu s módními tvůrci?
Vztahy se vytvářejí.
Když přijdete na casting, nikdo nezkoumá, jaká jste, ale jak vypadáte zprava a
zleva, s culíkem a bez něj. Herectví, to je o něčem jiném. Ale
v modelingu je jen řád, pokyny. Chtějí, abyste někde stála, nějak se
tvářila. Modelka je to poslední, co by na molu mělo být diskutované. Jde o ty
šaty, na kterých jejich tvůrci pracovali a ty mají vyniknout a být diskutované.
Takže nemá cenu se prosazovat, není to ani žádoucí. Modelka by měla respektovat
to, proč po tom molu jde.
Jak
jste se popasovala s tou neosobností?
Dříve mě to mrzelo a
byla jsem z toho zklamaná, ale brzo jsem pochopila, proč to tak je. Můžete
si vybrat. Buď to budete dělat, nebo ne. Emoce si vynahrazuji při focení. Tam
je ten prostor pro projev větší.
Můžete
v této profesi hovořit o tom, že chodíte domů s čistou hlavou?
Práci si domů
„nenosím“. Pokud mě přehlídka nějakým způsobem více zasáhne, ještě to doma
probírám, ale většinou k tomu není důvod. Odcházím s čistou hlavou.
Jsou kreativnější profese, než je modeling.
Nemrzí
vás, že v modelingu ani s větší kreativitou počítat nemůžete?
Jsem ráda, že se
modelingu věnuji a vážím si své práce, se kterou se vyvíjím a která vůbec
nebyla zadarmo. Stálo mě to roky odříkání, obětovala jsem tomu školu. Maturovat
budu až letos.
Jak
se na to tvářili doma?
Když jsem už někam
letěla, pro něco se rozhodla a tím pádem se musela něčeho jiného vzdát, musela
jsem to taky obhájit. Byla jsem dost sekýrovaná hlavně za tu školu.
Osmnáctinami jsem si svůj vzdor vzala na svá bedra.
Nelitovala
jste někdy?
Kdybych se mohla znovu
rozhodnout, udělala bych to zase. Nelituji ničeho. Možná bych pár věcí udělala
jinak, ale dokonalé není nikdy nic. S touto prací jsem hodně vyspěla,
poznala spoustu zajímavých lidí. Zdokonalila jsem si jazyky a poznala svět.
Nevím, kdy bych se podívala třeba do Číny. Dostala jsem šanci, kterou jsem
chytila pevně. Nelituji toho a školu si dodělám teď.
Co
popularita spojená s touto profesí?
Bulvár o misskách
samozřejmě píše a především hledá pikantnosti. Holky si na to stěžují, vnímají
to jako útok. Ale když jsou chytré, tak pochopí, že bulváru nemusí dát k ničemu
příležitost. Ukazují se na večírcích a pak se chtějí stáhnout, a novinářům to
přijde divné. Ostatně být miss neznamená být „nej“. Znám spoustu holek, které
jsou mnohem krásnější a zajímavější, ale do soutěže se nepřihlásily. I já jsem
si zažila negativní „kampaň“.
Jak
jste takovou negativní „kampaň“ bulváru snášela?
Musím říct, že jsem to
ustála nádherně. Ve své práci jsem si věřila a byla jsem se sebou vnitřně natolik
spokojená, že mě to vůbec nerozhodilo. Věřila jsem si, že jsem ten titul
vyhrála právem. Byla jsem na sebe vnitřně pyšná, že jsem to takhle ustála.
Našla
jste ve svém pracovním prostředí někoho, kdo je vám skutečně blízký, můžete za
ním přijít pro radu, milé slovo. Je to vůbec v této branži možné?
První, za kým bych šla,
je určitě rodina. Ale hledat si v tomto oboru přátele je těžké. Vždy je to
něco za něco. Ale abych si mohla říct – za tím člověkem půjdu, to je přítel –
tak jsem nikdy nepřemýšlela. Když si povídám s mámou, je to jiné a cítím
tam skutečnou důvěru.
Když
se vrátíme k soutěži Miss, kterou jste v roce 2009 vyhrála, tak
s tou souvisela jakási příprava, že ano?
To bylo asi půl roku
příprav, školení, trénování, konzultací. Od rána do večera jsme se věnovali
věcem, které mají do reality daleko. Abych každý den přemýšlela nad tím, jestli
se budu už od sedmi líčit, aby někdo nedostal infarkt, když mě po ránu potká
před barákem… (smích)
Po
takovém půlroce, když přišel osudný večer, nebyla jste z toho všeho už unavená?
Pořád se vás držela soutěživost?
To je pravda. Najednou
jsem si říkala, co tam vlastně dělám. Už jsem vůči tomu tak trochu „otupěla“,
to je fakt. Nebyla jsem závislá na tom, že vyhraji, a ani jsem s tím
nepočítala. Nejhorší disciplínou byl pro mě zpěv, protože jsem nikdy nezpívala
před tolika lidmi. To mi způsobovalo asi největší nervy.
Proč
jste si tedy vybrala pro volnou disciplínu zrovna zpěv?
Chtěla jsem zatančit
tango. Režisér Adamec za mnou přišel, že si mám vymyslet něco jiného, protože
tanec už si vybralo hodně holek. No tak jsem tam seděla a přemýšlela, až jsem
nakonec řekla, že budu zpívat. A tak jsem se do toho navlékla, protože mě
režisér vzal za slovo. Nešlo z toho couvnout. Zpívala jsem šanson Milord,
který zpívá Hana Hegerová. Zase jsem do toho šla po hlavě a zase to vyšlo.
Působíte
hodně suverénně. Je tomu tak i ve skutečnosti?
Ve skutečnosti jsem
velký trémista. Ale suverénně působím, to je pravda. Ona ta suverenita mnohdy
schovává moji nejistotu, což mi někdy dost pomáhá. Například pro diváky jsem
sebevědomě vystupovala a zazpívala, ale ve skutečnosti jsem z toho byla
hodně nervózní a v duchu si říkala, ať mě někdo zachrání. (smích)
Jaký
styl práce vám v modelingu nejvíce sedí?
Mám ráda, když mi lidé,
se kterými pracuji, konkrétně při focení, dávají nějaký prostor, ve kterém se
mohu projevit a zapojit se.
Děkuji
za rozhovor.
Text: Michaela Lejsková
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Vlasy: Martin Stejskal
Make up: Gabriela
Klapková
Šaty: Magique Moment www.magiquemoment.cz
Boty: Salamander www.salamander.cz
Šperky a hodinky: STORM
London www.stormwatches.cz
Lokace Alchymist
Grand Hotel and Spa: www.alchymisthotel.com
