Pánská
móda není vždy jen otázkou trendu, ale především dobrého vkusu, tradičních
prvků a kvality. Ruku v ruce s nimi jde i etika oblékání, o které ví mnohé
Andrej Vámoš, majitel firmy BANDI VAMOS, jedné z předních českých značek pánské
společenské módy. Dobře ví, co zákazník potřebuje, a jeho schopnost empatie se
mu v podnikání velmi osvědčila. Takže pánové, a rovněž dámy, které pomáháte
mužům s jejich šatníkem, zbystřete pozornost! Je mnoho maličkostí, které
dotvářejí dokonalou image muže.
Kdy
jste se začal zabývat podnikatelským záměrem v oblasti pánské módy?
To vám řeknu docela přesně.
Myšlenka mě napadla v polovině března roku 2010.
Vybral
jste si docela náročný obor. Proč zrovna tento?
Vadilo mi, že se na českém
trhu dává oblekům neúměrná cenová nadhodnota. Lidé pak musí na takové věci šetřit
– třeba pro kluky na maturitu, což jsou také zákazníci. Přesvědčila mě o tom
jedna maminka, která k nám přišla čtrnáct dnů po otevření – matka
samoživitelka s dvanácti tisíci měsíčně. Ta musí velmi dlouho přemýšlet,
co za své peníze koupí. Odcházela s kompletně oblečeným a obutým synem a nadmíru
spokojená, protože její investice byla pro ni velmi přijatelná, a to za velmi
kvalitní produkty.
Kdy
jste se začal zabývat pánskými obleky?
Zajímám se o ně celý život,
baví mě.
Dá
se tedy hovořit o správném načasování?
Nevím, jestli je to o načasování.
Zůstal bych spíše u toho, že to byla správná myšlenka.
Dostat
kvalitu vysoko a cenu nízko, to je umění. Ovšem mnoho prodejců nás přesvědčuje
o tom, že to nelze.
Lze. Všichni mi říkali: proč
do toho jdeš? Obleky se neprodávají! Obchody s obleky zejí prázdnotou.
Ano, měli pravdu. A nikdo si neuměl vysvětlit, proč to tak je. Když pak zjistíte,
že oblek stojí v zahraničí dva tisíce a tuzemský prodejce ho prodává za deset, dvacet
tisíc a více, nedivíte se tomu. Když se ho zeptáte, proč to dělá, tak uslyšíte odpověď:
„že aby obsloužil jednoho zákazníka týdně, a aby vydělával“. Já to konkurenční
prostředí neznám, protože neexistuje myšlenka či systémový prostředek, které
bych převzal od někoho jiného. Vím však jistě, že pokud budeme poctivě pracovat
s potřebami klientů, bude to mít svůj efekt. Stejně jako si muži kupují za
„normální peníze“ rifle nebo kabát na rok, mohou si naprosto stejně kupovat
oblek a nepřikládat takovému nákupu význam několikaleté investice.
Takže
konkurenci patrně příliš neřešíte?
Vůbec ne!
Pro
vás není důležitá nabídka, cena či reklama konkurence?
Neřeším to. Pro mne je
důležité, co potřebuje zákazník. Nic jiného mne nezajímá.
Jak
dalece jsou podle vašich zkušeností zákazníci znalí v oblasti pánské módy?
Podle mých zkušeností jsou zákazníci
obvykle neznalí. Těch mužů, kteří se orientují, je velice málo. Kvůli vysokým
cenám za obleky byla pánská společenská móda u nás potlačena a u všeobecné
veřejnosti jsou informace o tomto druhu oblékání velice nedostatečné.
V zahraničí je běžné, že muži nosí volnočasové obleky. U nás ne. Ale už se
to začíná měnit. Muži přicházejí postupně na to, že to má své výhody.
Mohlo
by to vypadat, že se prosazujete.
Ano, prosazujeme. Ale ne
sebe, ale naše klienty. Stojíme za nimi. Zkusme se podívat na názorný příklad,
jak takové prosazování vypadá. Přijdou k nám ženich s nevěstou a matka. Už
máme vybraný oblek a dojde na košili. Vtom přichází přání matky ženicha, která pro
ženicha požaduje zelenou košili. Dobře, říkám, je to oslavná událost, kde se
barví, nemám nic proti, ale proč právě zelenou? A matka mi odpoví, že mají
celou svatbu vyladěnou do zelena, včetně svatební tabule. Nezdálo se mi, že by
bylo vhodné ladit ženicha se svatební tabulí. Vždyť etiketa udává, že se ladí pouze
ženich s nevěstou a již s nikým jiným, natož pak s tabulí.
Takže
nejde o prosazování vlastního názoru, nýbrž nabízíme empatii a znalosti. Nemohu
si dovolit pustit z prodejny zákazníka s mylným názorem, že by měl
být spokojený s tím, co si vybral, přestože to třeba hraničí se
společenským faux pas. Prosazuji, aby každý zákazník měl po odchodu od nás to, co
potřebuje, co mu pomůže, udělá radost a čím udělá dojem.
Co
si myslíte o tom, že někteří módní tvůrci ustupují od vázanek?
Ustupovat se může. Proč ne. Vázanky
mají svoji historii. Do devatenáctého století se vázaly všechny možné a složité
uzly z něčeho, čemu se říkalo vázanka. Pak přišla technická revoluce,
všechno bylo uspěchané, a jediné, co se na vázankách měnilo, byla jejich spodní
šíře a výška, protože se měnily výšky pasu u kalhot. Nic víc. Klasická kravata
je povinnost, je to dress code. Takovou kravatu by měl mít každý muž, a především
každý veřejně vystupující muž. Jsem přesvědčený, že podcení-li například obchodník
tuto část své image, může i lehce ztratit svoji vyjednávací pozici. Jestli se
na kravatě někdy něco změní, tak je to vázání uzlů, ale že by nebyla vůbec,
tomu nevěřím.
Myslím
si, že muži jsou změnám v šatníku většinou nakloněni méně. Co si myslíte
vy?
Z praxe v současné
době mohu říci, že nikoli. Obleky se zúženými kalhotami a se zúženým sakem,
retro styl padesátých let minulého století – po tom sáhnou muži skoro vždy. A to
je známka toho, že muži rozhodně konzervativní nejsou. A muži, kteří jsou konzervativní
svojí povahou, tak ti konzervativní jsou a i zůstanou. Ti po něčem takovém
opravdu nesáhnou. Ale těch je velice málo.
Co
myslíte – nosit či nenosit manžetové knoflíčky?
Manžetové knoflíčky jsou
zpět. My máme pro muže řešení v podobě košil, které mají univerzální
úpravu rukávů. Jedna košile, kterou zapnete buď na knoflík obyčejný, nebo na
manžetový knoflíček. Manžetové knoflíky se nosily, a opět se vracejí. Je to
stejné, jako když kupříkladu uvedu grafitový baloňák se sedlem, který jsme loni
v říjnu vyprodali. Byl vyprodaný krátce poté, co jsme ho přivezli. Takový
kabát nosil můj táta a nyní se to vrátilo. Opět je to otázka návratu retro
módy.
Mají
manžetové knoflíčky svá pravidla?
Ano, a to podle události,
pro které je volíme. Jako je denní parfém a noční parfém, tak volíme například
knoflíčky lesklé s kamínkem pro slavnostnější příležitosti, nebo
decentnější bez kamínku a výrazného zdobení pro příležitosti formálnějšího
charakteru nebo do zaměstnání.
Měli
by muži být opatrní ve volbě barvy košile?
V zaměstnání, v kolektivu
– ne. Tam se může barvit dle libosti. Vhodné jsou košile s jemným nádechem
barev, ale světe div se, osvědčily se nám například i temně fialové. Odpovídá
to současným módním trendům, kdy u mužů vedou růžová a fialová. Hlavně opatrně
na kombinování vzorů. Proužky na kravatě i na košili, to je velmi ošemetná
kombinace.
Pak
jsou příležitosti, kdy jde muž na schůzku se ženou. Měl by také zohlednit volbu
košile a kravaty?
Jistě. Práce není rande a tomu
odpovídá i outfit, který by měl muž volit. Záleží hodně na tom, zda se
s tou ženou schází ihned po práci, nebo zda se může na schůzku připravit
doma. Pokud je muž v časové tísni a musí se na schůzku připravit ihned po
práci, stačí změnit kravatu a košili. Minimálně košile a vázanka dodají
atmosféru. Pokud není možnost si vzít jinou vázanku, tak volíme alespoň
rozhalenku, tzn. dva uvolněné knoflíky, límeček ven. Změna vzhledu
z nekompromisního manažera na pohodového a uvolněného muže bude hned znát.
Preferujete
vzor na látce pro oblek, nebo volíte jednoduchost?
To nevychází z toho, co
si myslím já, ale co cítí a chtějí muži. Volí jednoduchost, aby měli co nejméně
starostí s kombinacemi dalších doplňků obleku. Čím méně vzorů
v šatníku, tím jednodušší každodenní trable s volbou kombinace
obleku, košile a kravaty. Když muž umí kombinovat a má na to čas, může si dovolit
vybírat tvary, pruhy a jiné vzory. U mužů je to ovšem o jednoduchosti.
Přistupují k módě, na rozdíl od žen, z praktického hlediska. Známe to
všichni. Vezměte si například způsob výběru při koupi automobilu. Muž řeší
motor a další technické vlastnosti, žena krásu vozidla.
Když
jde o pořízení prvního obleku pro chlapce, tak jsem přesvědčená o tom, že je
úkolem otce, aby svému synovi ukázal, co muži nosí.
Je jedno, zda přijde
s mladým mužem do prodejny máma či táta. Záleží pouze na tom, jakým
způsobem se oba rodiče orientují v aktuálních módních trendech a zda jsou
svými povahovými vlastnostmi demokraté či konzervativci. Je více než jisté, že
ženy mají lepší vkus a cit pro barvy.
Myslím
si, že by to neměla být matka, kdo dospívajícího muže strojí. Svoji výchovnou
úlohu by v takovou chvíli měl sehrát otec. Jaké s tím máte zkušenosti
vy?
Asi máte na mysli takovou
matku, která se o pánskou společenskou módu mnoho let nezajímala a synovi doporučuje
vzory a střihy, které jsou klasické, bez módních prvků, a které se nosily před
deseti a více lety. Nezajímá ji, co si myslí syn a jak to vidí on, protože roli
rozhodujícího faktoru na sebe bere ona. Praktické rady poradců ignoruje
s tím, že ona přece ví, co je pro jejího syna nejlepší. V takovém
případě odchází syn s novým oblečením nespokojený, a někdy i otrávený, s pocitem:
„že když to tedy musí být…“ Ano. Tohle není vhodná verze a jistě by syn vypadal
ve finále lépe, kdyby s ním oblek vybíral táta, i když se v módě
nevyzná a je třeba řidičem kamionu. Pro výběr prvního obleku je pro syna
opravdu vhodným partnerem táta. Takový táta, který se synem rád stráví
odpoledne, během kterého jdou spolu vybrat první oblek, košili a doplňky. To
vše výchovnou úlohou otce opravdu je.
A
když tu výchovnou roli pomineme? Jaký je z vaší praxe správný postup?
Muži se s tématem
oblékání mužů předem seznámí na internetu. Informací je dostatek, například i
na našich webových stránkách www.bandi.cz. Při zkoušení otec hledí na to, aby syn
vypadal v obleku jako muž. Nechá ho vyzkoušet několik modelů, vnímá rady
poradců a vybírá z nich ty, které se mu zamlouvají. Ve finále nechá rozhodnout
syna podle toho, jak se v obleku cítí a jak se mu líbí. Společně vyberou
oblečení, na kterém se shodnou, a ze kterého mají oba dva dobrý pocit. A kromě
toho, když se synem vybírá oblek otec, je syn následně hrdý, protože byl oblek
kupovat s tátou.
Neexistuje ovšem žádná šablona
pro rozhodování, kdo se synem bude kupovat první oblek. Někdy je to i naopak,
protože syn má pevnější vztah s mámou. Vnímá ji jako demokrata otevřeného
vůči novým věcem a rád s ní nakoupí oblek, ze kterého bude mít pak skvělý
pocit. Vše se odvíjí od poměrů v rodině. Jediná a správná rada je
vybírat oblek s kýmkoliv, ovšem tak, aby při výběru byly zohledněny přání,
rady a doporučení všech, kteří se na výběru podílejí. Táta, máma, poradce a
hlavně syn. Finále je pak dokonalé.
Měl
byste pro naše čtenáře nějakou univerzální radu pro výběr obleku?
Taková zcela jistě existuje.
Nevybírejte oblek podle toho, jak je sám o sobě hezký, ale podle toho, pro
jakou událost je určený a jak se v něm cítíte. Jen tak muž udělá dojem.
Stejně jako mladý pán, který nás nedávno navštívil s tím, že na své první
rande nepůjde v riflích, ale v obleku. Bylo velice příjemné, když mi
pak zavolal a poděkoval za dobrý výběr a za náš podíl na jeho úspěchu.
To
musí být velice příjemné, když vás zákazník dodatečně kontaktuje a podělí se o
svůj zážitek.
Ano. Proto tu práci dělám.
Děkuji
za rozhovor.
Móda Bandi Vamos www.bandi.cz
Text: Michaela Lejsková
Foto: archiv BANDI VAMOS
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
