„Já říkám, že je důležité ne umět delegovat lidi, ale
umět delegovat správné lidi.“ Filip Juda – prezident Českomoravského svazu malé kopané a
předseda Mezinárodní asociace malého fotbalu – divize pro střední a východní
Evropu
Filip Juda má jasnou představu,
jak by měla malá kopaná vypadat a kam by měla směřovat. Nepodceňuje sílu médií
a snaží se tento sport všemožně propagovat. O svých zkušenostech, které získal
za dobu svého působení v Českomoravském svazu malé kopané, o zážitcích,
které nasbíral na svých cestách po celém světě, ale i o ženách ve světě fotbalu, jsme si spolu povídali v příjemném prostředí pražské restaurace
V Zátiší.
Přiznám se, že jako laik a příležitostný sportovec jsem o „malé kopané“
slyšela asi dvakrát v životě. Jsem tedy ráda, že mám možnost se vás zeptat
a zároveň tak i osvětlit našim čtenářům, jaký je rozdíl mezi „malou kopanou“ a „velkou
kopanou“.
Zásadní rozdíl spočívá primárně ve
velikosti hrací plochy a v počtu hráčů, kterých je šest namísto jedenácti.
Jaké povinnosti padají na bedra prezidenta Českomoravského svazu malé
kopané?
V dnešní době je to především
příprava na vznik 1. celostátní ligy v malé kopané. To je pro mě v nastávajícím
čtyřletém období prioritou. Za druhé je to posílení finanční stability
oblastních svazů malé kopané. Všeobecně se však jedná o celkovou koordinaci
svazu a jeho oddělení, o komunikaci se zahraničními asociacemi malého fotbalu, o
účast na zahraničních konferencích a o udržení ekonomické stability organizace,
včetně zajištění dalších finančních zdrojů za účelem modernizace a inovace
aktivit této sportovní oblasti.
Ve svém programu kladete důraz na modernizaci internetových stránek
jednotlivých místních svazů malé kopané. Takže předpokládám, že jste
přívržencem internetu a sociálních sítí. V čem vidíte jejich přínos, konkrétně
pro vaše aktivity?
Jsem zastáncem hesla: „kdo není na
internetu jako by nebyl“. Navíc jsem si plně vědom i nutnosti důrazu na
estetický dojem internetových portálů, který zaujme návštěvníky. Sociální sítě
jako americký Twitter, YouTube, Facebook, nebo i ruský portál Vkontakte, jsou
dnes jedním z vyhledávaných marketingových nástrojů. Na internetu je krásné to,
že sbližuje lidi, a to i ve chvíli, kdy váš kamarád tráví svůj volný čas na
jedné z kalifornských pláží, zatímco vy poctivě pracujete v kanceláři své
společnosti.
Jaké další kroky byste chtěl učinit k tomu, aby se o malé kopané
vědělo více mezi širokou veřejností?
Domnívám se, že sportující komunita
lidí o malé kopané ví a že je v podvědomí i u lidí mimo toto společenství. Ale
stejně tak je možné, že celou tuto věc vidím jen z jednoho úhlu pohledu. Ovšem co
do počtu členů jsme druhým nejrozšířenějším sportem v ČR, a v létě dokonce
sportem nejhranějším. Turnajů v malé kopané se u nás od června do září odehrají
tisíce. Přesto však očekávám větší medializaci tohoto sportu ve chvíli, kdy
spustíme 1. celostátní ligu.
Jak vnímáte média? Říká se, že jsou „sedmou velmocí“. Myslíte si, že je
tomu tak, nebo na to máte jiný názor?
S tím naprosto souhlasím. Média
jsou bezesporu jedním z hlavních marketingových nástrojů, chcete-li, aby o
vašem produktu lidé věděli.
Jak se financuje malá kopaná?
Financování hracích ploch a výkon
rozhodčích by měly být, a tak tomu i je, financovány ze startovného týmů v
soutěžích, tedy vyjma soutěží juniorských, soutěží dětských domovů apod., kde
je nutná finanční podpora svazu. Personální odměny (Disciplinární komise,
Oddělení historie svazu a statistik, Oddělení registrační, Sportovně-technická
komise apod.) by měly být pokryty z přísunu peněz, které svaz obdrží ve formě
členských příspěvků nebo registračních poplatků. Dotace od obcí, kraje, MŠMT či
EU by měly být použity na doplňkové aktivity celoročních soutěží, na sportovní
vybavení (branky, sítě na branky, míče aj.), na pronájmy hracích ploch pro
mládežnické týmy a také na věcné ceny v soutěžích.
Vím o vás, že v rámci své profese hodně cestujete po zemích, kde
se malá kopaná hraje. Kde myslíte, že je tento sport na opravdu profesionální
úrovni?
Toto z části souvisí
s vyspělostí země. Jedná se hlavně o Německo nebo Anglii.
Naopak jste byl i v Africe, kde dle vašich slov „sociální zázemí nedává tomuto sportu důstojný prostor“. Můžete
našim čtenářům přiblížit, jaké jsou, nebo spíše nejsou podmínky pro malou
kopanou na tomto kontinentu?
Má-li se tento sport v Africe
rozvíjet, neobejde se bez svého bohatého evropského „souseda“. Malá kopaná je v
Africe finančně nestabilní a je potřeba jí pomoci. Rozdíl mezi evropskou a
africkou malou kopanou je markantní. Například fotbalové míče, na které jsme v
Evropě zvyklí, jsou na „černém kontinentu“ stále v řadě míst nahrazovány
ekonomicky nenákladnou variantou v podobě jakési spleti nerecyklovaného papíru,
obvázané provazy, které tamní obyvatelé vyrábějí z přírodních produktů.
Jaké jsou vaše další plány s malou
kopanou do budoucna? Prý hledáte svého nástupce?
Na poli regionálním bych rád
postupoval s vývojem malého fotbalu tak, abych v případě, že mi valná hromada
Brněnského svazu malé kopané dá důvěru a znovu mě zvolí na další funkční
období, dokončil rozpracované věci a někdy kolem roku 2015 předal tuto funkci někomu,
o kom budu přesvědčen, že bude mým adekvátním nástupcem, se kterým budeme
sdílet minimálně podobné myšlenky na další vývoj regionální malé kopané. Mezi
největší plány patří celostátní soutěž, která by měla nahradit Mistrovství
republiky v malé kopané, které se u nás koná od roku 1980. V zahraničí se chci
následně ubírat cestou rozvoje Ligy mistrů a Mistrovství Evropy a Mistrovství světa.
Jak se vám daří organizovat lidi a práci
s nimi?
To je
občas opravdu složité. Já říkám, že je důležité ne umět delegovat lidi, ale
umět delegovat správné lidi. Nicméně obecně platí „deleguj, deleguj, deleguj,
nebo se z toho zblázníš“! Když jsem byl zvolen prezidentem svazu, obával
jsem se autority. Přece jen jsou někteří lidé na svazu o třicet let starší. Ovšem
etické pravidlo říká: měj vždy úctu ke starším. A touto cestou jsem šel.
Výsledkem celé věci bylo to, že v jednotlivých bodech inovace malého fotbalu v
České republice jsem shromáždil zkušenosti starších, přidal k nim moje
modernizační prvky a jako statutární zástupce organizace jsem následně celou
věc dotáhl až do konce. Ti lidé za mnou stáli a stojí dodnes, a pro práci v
této oblasti mi vytvářejí výborné podmínky.
Co si myslíte o ženách ve fotbalu? Mají o
fotbal zájem a své místo v něm, nebo byste jim raději svěřil úlohu
roztleskávaček a baviček o přestávkách?
My máme
ženskou ligu. A ženský a mužský fotbal se propojuje i v soukromí našich členů.
Jsem rád, že i ženy a dívky mají zájem o tento sport, který je samozřejmě
primárně mužskou záležitostí – vzhledem k členské základně, a že jim můžeme nabídnout
další možnosti k provozování jejich volnočasových aktivit.
Nemyslíte si, že by například o přestávkách
zápasů mohly takové roztleskávačky být pro fanoušky užitečnějším motivačním
prostředkem než jen dobře vychlazené pivo?
Ženy,
pivo a fotbal v jakémkoliv pojetí k sobě bezesporu patří. Co se
roztleskávaček týká, tak ty by byly možná dalším zpestřením pro diváky, ale
nedomnívám se, že by primárně kvůli nim chodilo na zápasy více lidí. Nicméně
tyto věci jsou v režii klubů a závisejí na jejich marketingové práci s divákem.
Myslíte si, že naši talentovaní fotbaloví hráči jsou více oceňováni
v zahraničí, stejně jako se s tímto setkáváme například ve světě
modelingu?
To je všeobecně známá věc. Já tady
ale vidím spíše jiný problém. Naši hráči odcházejí do zahraničí velmi brzo za
vidinou velkých zisků. Ale problém je právě v tom, že odejdou brzy a
nepřipraveni. Nestačí dozrát a nakonec se vracejí zpět a s nižší
výkonností. U malého fotbalu to není tolik viditelné, ale v tom velkém
ano.
A proč máte za maskota lva?
Řešili jsme to kdysi ve správní
radě. A lev se zdál být ideální. Je to milá postavička, ale zároveň budí
respekt a působí dominantně.
Zajímáte se o podporu nějakých neziskových organizací?
Snažím se například podporovat
sportovní aktivity dětí z dětských domovů, podporovat život sociálně slabších spoluobčanů,
účastnit se fotbalových utkání jako člen Menšíkovy jedenáctky – charitativní
akce syna Vladimíra Menšíka, kterou podporujeme děti s problematikou
onemocnění dýchacích cest.
Děkuji za rozhovor.
Text: Dita Brančíková
Produkce: Michaela Lejsková
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Foceno v restauraci V Zátiší
v Praze. www.vzatisi.cz