„Bylo to spontánní, najednou to přišlo, neřešili jsme to dlouho.
Taková nabídka se neodmítá!“ Aneta Vignerová
Sešli jsme
se v hotelu Alchymist Grand Hotel
and Spa, kde mi Aneta a David věnovali chvilku ze svého, toho dne
opravdu „drahého“ času. Všechno bylo rozplánováno na minuty. Včetně příjezdu
všech důležitých lidí: vizážistky Gabriely Klapkové, stylistky Márie Halahijové
a kadeřníka Martina Stejskala, kteří ženicha a nevěstu na tento velký den připravili.
Přesto jsme si stihli povyprávět o jejich lásce, rodině, přátelích a dalších
plánech do budoucna. Nevěstu i ženicha do svatebního strojili ze salonu Magique
Moment, snubní prstýnky i šperky jsou z klenotnictví Bisaku, hodinky zamilovanému
páru věnovali ze STORM watches. Krásný den dekorovaly květiny z květinářství
Carmen Flora. Na svatební cestu se spolu vydali v obuvi od firmy Salamander.
Foto: Robert Vano
Zavzpomínejte, kde jste se poprvé potkali?
D: Aneta za mnou jednou přišla, že by se se mnou ráda vyfotila. Já
že „no jasně“, blik, a každej jsme si šli po svejch. Netušil jsem tehdy, kdo
Aneta je.
A: To je pravda, David měl koncert v Havířově, vyfotili jsme
se spolu a rozešli se. Později jsme si začali psát na Facebooku, zašli na kafe
a od té doby jsme spolu.
Jak se dnes cítíte? Oba dva jste momentálně zamilovaní, jak dlouho
přetrvává v člověku pocit „naprosté lásky a blaženosti“?
D: Pro mě je to krásný, láska se vším všudy, ale já nemám rád
takové to vykřikování do médií o obrovské zamilovanosti. I když to tak zrovna
cítím. Protože vím, že máme klasické problémy dvou lidí z showbusinessu.
Jsme oba dva dominantní a každý z nás už něco zažil, dokázal, takže teď se
poznáváme a vymezujeme si teritoria. Ale musím přiznat, že jsem nevěřil, že
ještě někdy něco takového zažiju.
No to je opravdu legrační, Davide! Vždyť je vám teprve třicet! Láska,
jak říká známé úsloví, kvete v každém věku. A jak to máte vy, Aneto?
A: Je to krásné, souhlasím. Prožívám si svoji pohádku a těším se,
jak to bude dál.
Jak jste se na dnešní slavnostní příležitost připravovali?
D: Nechali jsme to tak nějak na poslední chvíli. Moc jsme se tím
nezbývali. Důležité je, že jsme se dohodli a že jsme to tak chtěli.
A: Bylo to spontánní, najednou to přišlo, neřešili jsme to dlouho.
Taková nabídka se neodmítá!
Byl to pro vás „nejdůležitější den v životě“ ve smyslu přijetí
zodpovědnosti? Kolega z práce mi říkal, že pro něj to byl krásný den, ale že
zodpovědnost přijal už dávno před tím…
D: Já to cítím stejně jako váš kolega. Jsem rád, že mi tamten
nahoře seslal holku, která je mi podobná, rozumíme si, máme stejnej pohled na
život. A když se v něčem rozcházíme, tak to řešíme. Aneta je tak trochu
moje zrcadlo. Zrcadlo před několika lety. Tehdy, v jejím věku, jsem byl
jinej, neměl jsem takovou míru zodpovědnosti, hodně jsem si užíval života. Dnes
už jsem v tomhle směru asi dospěl. S tím rozdílem, že Anetka si sice
užívá života, ale tu zodpovědnost má už teď.
Takže teď to berete tak, že jste už dospěl?
D: No, jak říkám, dříve jsem si užíval, hodně jsem rebeloval, často
šel do konfliktu. Měl jsem to tak i ve vztazích. Holky, které pro mě byly
čitelné, jakási jistota, ty mě za chvíli začaly nudit. U Anety mám pocit, že
jsem našel to pravé. Ona je živel, ale cítím z ní to zázemí, které teď,
možná po vzoru svých rodičů, chci mít.
A: Já k tomu můžu jen říct, že vzájemné poznávání je
celoživotní práce pro oba partnery.
Vy máte zdravé sebevědomí, to je myslím pro dnešní dobu velká výhoda!
D: Když se tady u nás rozhlídnu, tak nikoho sobě podobného opravdu
nevidím. Konkurence je malá. Jsem si vědom svých kvalit. Proč bych to neřekl!
Ale přiznám se, že směrem na jih, Španělsko, Řecko, Itálie, tam už bych byl
malinko nervózní. (úsměv)
Fotil vás známý fotograf Robert Vano, toho jste si vybrali společně?
D: Na Robertovi jsme se dohodli.
Robert mě fotil úplně poprvé, když mi bylo sotva 17 a byl to můj takovej první
větší kontakt s fotografem. Za ta léta jsem potom poznal práci mnoha
fotografů, ale Roberta řadím mezi mé nejoblíbenější. Je rychlej, má podobnej
vkus jako já a hlavně mi sedí jako člověk.
A: Ano, vybrali jsme ho společně.
Kde se to všechno odehrálo?
D: Nakonec to celé proběhlo v hotelu Alchymist. Je to krásný
hotel, kousek od mého domova, a také se zde nachází americká ambasáda, což je
mi sympatické!
A: Já si hotelu všimla, už když jsem tam loni stála frontu na víza.
Dnes jsem měla možnost prohlédnout si hotel i uvnitř a je to tady moc pěkné,
každý pokoj je jiný, barevný.
Kdysi se říkalo „svatba v máji, nevěsta na máry“. Ačkoliv doba
pokročila, stále patří květen mezi nejméně oblíbené měsíce, co se termínu
svateb týká. Jaký je váš názor na tuto pověru?
D: To znám, říkalo se, že, když se
mladí vzali v květnu, tak nevěsta často hned otěhotněla… Pěknej měsíc, teplo…
No, ale rodila potom v lednu nebo v únoru, v době největších mrazů, a
medicína tehdy nebyla nic moc, takže často matka i dítě při porodu umřeli.
Smutný. Ale dneska je to jiný, děti se dělají pořád a rodí také pořád a je
jedno jestli je léto nebo zima, ne?
A: Já většinou na pověry nevěřím,
ale na druhou stranu člověk raději nepokouší osud, takže u důležitých a
zásadních věcí jsem opatrná.
Vzpomínali jste někdy doma s rodiči na to, jak u nich probíhal
svatební den?
D: Jejich svatba byla krásná už proto, že věděli, že čekají mě! (úsměv) Tehdy neměli moc peněz, oba dva
hráli, máma si přivydělávala keramikou, táta jí občas pomáhal, ale měli se
rádi. Mí rodiče jsou pro mě vzor. Měli holý zadky, ale byli šťastní.
Z fotek vím, že máma měla krásné, jednoduché, hladké šaty a že jim to
oběma moc slušelo.
A: Tak u našich, podle fotek, které
jsem viděla, to zase až tak velká romantika nebyla. Tehdejší svatby mi přišly o
ničem. Všechny stejné, jak přes kopírák. Podobné šaty, účes, úřad, výraz, bylo
to tou šedou dobou. Teď je to jiné, už jen tím, kolik možností máme.
Jak vnímáte „institut manželství“? V poslední době se
v médiích roztrhl pytel s prohlášením typu „na lásku nepotřebujeme
papír“ atp. Není to ale v některých případech jen póza? Nebo to vidíte
také tak?
D: Nejde mi o papír, jde mi o ten společenský význam toho celého. Beru
to tak, že se holka uklidní, když vidí, že si ji chlap chce vzít. Je to od
chlapa akt důvěry.
Aneto, co vy na to?
A: Já musím mít u sebe chlapa, který má sebevědomí, dělá věci
s nadšením, naplno. A David takový je. Vím, že se ve světě neztratí a já
si ho budu vážit. Nicméně institut manželství nevnímám jako David, tedy tak, že
se holka uklidní, když si ji chlap vezme. Pro mě to je zpečetění lásky, návrat
na začátek toho vztahu. A rovnoprávnost. A mezi námi, chlap může být rád, že si
ho vezmu já!
To máte naprostou pravdu! Ale vraťme se k dnešnímu dni, koho jste
pozvali?
D: Jen pár nejbližších přátel a fotografa.
A: Tak to bylo domluvené.
A co rodiče????
A: Těm jsme o tom samozřejmě řekli.
Aneto, kolikrát jste se převlékala? Které šaty se vám nejvíce líbily?
A: Měla jsem více šatů, ale nejhezčí byly asi ty krátké lolitky
s nádherným, dlouhým závojem. Jsem ráda, že jsem měla možnost více
variant, ne jen jedny šaty.
D: Já se nejlépe cítil v šedém obleku, anglickej střih
s cylindrem. Byl jsem takovej našňořenej sameček, a tak by to asi mělo při
takových událostech vypadat, ne?
Viděla jsem, jak na vás házeli před hotelem rýži, jak jste se cítili?
D: Já na takové ty různé zvyky a pověry nevěřím, ale beru to tak, že je lepší si tím projít. Aby vám pak nemohl
někdo otlouct o hlavu, že teď třeme bídu s nouzí, protože nás pořádně
nepoházeli rýží!
A: Pocházím z Moravy, tady se ty tradice drží, takže se jim
nebráním. Ale myslím si, že je to všechno spíš kvůli rodině, aby se neřeklo.
Chápu, že tato otázka je zatím předčasná, ale spíše by mě zajímala vaše
vize. Jak početnou rodinu byste v budoucnu chtěli mít? Davide, vy jste
získával své sourozence dokonce „průběžně“ a jednoho i zcela nečekaně, tipla
bych si tedy, že budete zastáncem „početné rodiny“.
D: Já jsem zastáncem početné rodiny. Nicméně v naší rodině se
rodí samí kluci. Ale my s Anetkou to prolomíme, protože Anetka je tak
dominantní, že její geny přebijou ty moje a bude to holčička. Boženka. Po naší
babičce. Bude to Boží holčička.
Foto: Robert Vano
No, jeden můj známý říkával „geny jsou sviňa“, takže kdyby vaše
předpověď nevyšla a byl to zase kluk?
D: Tak to bude Maxík. Maxmilián. Jméno bych rád vybral podle toho,
co znamená, podle toho, kdo je nosil, z nějaké rodové tradice. Nejenom
proto, že se mi to jméno líbí. Máme židovské předky, takže by to mohlo být i
nějaké židovské jméno.
A: Já chci dům plný dětí! Sama mám dva sourozence, takže si neumím
představit, že bych měla jedináčka. I dvojčátka by se hodily. Jméno Boženka se
mi také líbí, je to rodové, má to pro Davida význam, ovšem Maxíka v žádném
případě! Ale jak říkám, musím si s partnerem sednout a diskutovat,
komunikovat, jsem tvrdohlavá, když se zaseknu, je zle. Ale věřím, že na jménech
pro naše děti bychom se nakonec dohodli.
Někteří z vašich přátel už jistě mají děti. Vnímáte u svých kamarádů
rozdíl v tom být svobodný a bezdětný, anebo naopak ženatý a se závazky?
D: Určitě je to jiné. Mám kolem sebe hodně kamarádů, kteří už mají
děti, nebo je teď čekají. Z holky se stane mamka, z kluka táta. To je
asi ten nejpodstatnější rozdíl. Jak se svým životem naloží dále, to je jen na
nich. Ale vnímám, že více to asi zasáhne tu ženu. Pro mě by to znamenalo asi
ztrátu mé „nekompromisnosti“ v některých věcech a obecně větší toleranci.
A: Nedávno jsem byla na srazu se základkou a koukala jsem, kolik
spolužaček je vdaných a mají děti, samotnou mě to překvapilo. Přece jen jsme všechny
stejného věku a zdálo se mi, že se věk, kdy se lidé žení a mají děti, výrazně
posunul.
Určitě jste už „prošli“, jako svatební hosté, několika svatebními
obřady. Zanechala ve vás svatba nějakého vašeho kamaráda, přítele nebo někoho z
rodiny „obzvláště dobrý dojem“?
D: Vzpomínám na řeckou svatbu mého kamaráda. Probudil jsem ráno
s jejich řeckým tatínkem na matračce.
(smích) Ale byla to veselice až do rána! Tak to má být.
A: Já byla nedávno na jedné krásné svatbě v kostele, všechno
tam bylo moc milé, obřad byl tak akorát dlouhý, potom příjemné posezení
s rodinou na Žofíně, pěkně strávený den.
Na co se nejvíce těšíte?
D: Byl jsem prakticky čtyři roky sám, nepočítám-li nějaké
krátkodobé známosti. A teď přišla Aneta. Je to vážné a hodně se z tohoto
vztahu učím. Snažím se tolerovat Anetiny zvyky, akceptovat věci, které jsem
v dřívějších vztazích akceptovat nemusel. Na druhé straně jsem šťastný a
těším se z toho, že mám přítelkyni, krásnou a chytrou holku, že zapadla do naší
velké rodiny, že s námi jezdí na rodinné srazy. A také se těším, až k té
naší rozvětvené rodině přispěju svojí vlastní rodinou.
A: Já se už těším, až to tady ze sebe všechno svléknu a půjdeme
domů, kde si to s Davidem konečně užijeme.
Už víte kam teď odcestujete?
D: No, to se zrovna dohadujeme. Oba chceme navštívit New York, ale
rozcházíme se v délce pobytu. Aneta chce na tři měsíce, pro mě je to moc
dlouho. Takže to musíme nějak vyřešit. A v létě k moři, rád cestuju
do Chorvatska, a ještě mě láká Berlín.
A: Tak to bys měl jít už do fronty před tu tvoji oblíbenou
americkou ambasádu. Ať to všechno stihneme. Ale jinak bych Davida vzala do
Číny. Už jsem tam byla a ráda bych si to zopakovala, pro mladé lidi, kteří
spolu chtějí sdílet zážitky, to je opravdu jedno velké dobrodružství.
Děkuji za rozhovor.
Text: Dita Brančíková
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Asistent fotografa: Tomáš Durňák
Vlasy: Martin Stejskal
Make up: Gabriela Klapková
Stylistka: Mária Halahijová – interview s Máriou Halahijovou najdete zde:
http://www.ibestof.cz/moda-a-umeni/aneta-vignerova-a-david-kraus-modelka-a-hudebnik.html
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: Magazín Best of www.ibestof.cz
Video z focení najdete zde: http://www.youtube.com./watch?v=HEDMeb2oD0U
Partneři produkce:
Svatební salon Magique Moment: www.magiquemoment.cz
Hodinky STORM: www.stormwatches.cz
Klenotnicví Bisaku: www.bisaku.cz
Alchymist Grand Hotel and Spa: www.alchymisthotel.com
Obuv Salamander: www.salamander.cz
Květinářství Carmen Flora www.carmen-flora.cz
Mediální partneři:
NOVA TV, DOMA.CZ www.doma.cz
Top Tep www.toptep.cz
Magazín Menstyle www.menstyle.cz
Student Agency www.sa.cz
