„Podle
mých životních zkušeností se domnívám, že odvaha a odhodlanost jsou vlastnosti,
které mohou být měřítkem úspěchu. Je k tomu ale potřebná i jistá dávka
pokory. Na to spousta lidí zapomíná“. Denisa
Kapitančiková
Denisa
Kapitančiková, tisková mluvčí Městské policie Brno, je krásná a navíc chytrá a
úspěšná žena, která vystudovala psychologii, ale osud ji nakonec zavál docela
jinam. Když jsem ji požádala o rozhovor, byla milá a ochotná. Spolupracovat
s ní je opravdu příjemné. Bude-li u policie více takových lidí, nemusí to
být s naší republikou zase až tak špatné.
Foto: Zbyněk Maděryč
Deniso,
do povědomí veřejnosti jste poprvé vstoupila coby finalistka Miss ČR v roce
1991, což byl tuším rok, kdy tuto soutěž vyhrála Michaela Maláčová, která také
pochází z Brna. Pamatujete si na ni?
Ano, pamatuji, už tehdy byla
profík. Vůbec mě pak nepřekvapilo, že v životě uspěla a že se jí daří.
Tehdy
byla jediná soutěž Miss, a ne jako dnes, kdy se volí Miss kdeco. Na druhou
stranu, dnes mají účastnice v Miss mnohem více šancí uspět díky médiím a
vlivu, který jim medializace přináší. Pociťujete to také?
Samozřejmě máte naprostou
pravdu, dnes mají dívky díky médiím mnohem více šancí a možností uspět a
realizovat své sny. I když je konkurence dost velká, a mnohdy dochází skoro až
k devalvaci soutěží krásy, myslím si, že skutečně odhodlané a odvážné
dívky se stejně prosadí.
Jsou
odvaha a odhodlanost měřítkem úspěchu? Skoro mi přijde, že ano.
Podle mých životních
zkušeností se domnívám, že tyto dvě vlastnosti k úspěchu asi určitě patří.
Myslím si ovšem, že je k tomu potřebná i jistá dávka pokory. A na to
spousta lidí zapomíná.
Máte
pravdu, pokora, to je dnes již slovo takřka neznámé…
Nějakou
dobu jsem vás vídala moderovat odpolední zprávy na televizi Nova.
Myslíte, že na
to měla vliv vaše účast v soutěži Miss?
O mé účasti v soutěži Miss
v televizi Nova nikdo nevěděl, tam jsem prošla sítem konkursu na
moderátory zpravodajství a můj naprosto upřímný názor je, že by to stejně
nikoho z kolegů příliš nezajímalo. Všichni se orientovali jen na
zpravodajskou práci. A tehdy by možná právě naopak tato informace o soutěži
Miss měla spíše negativní nádech. U tehdejšího šéfa zpravodajství rozhodovaly o
kandidátech na moderátory jejich profesní schopnosti – zkušenosti s mikrofonem
a před kamerou, kvalitní verbální projev a určitá schopnost improvizace při
živém vysílání. Je pro mě ovšem jistým paradoxem, že dnes je trendem obsazovat
do zpravodajských relací právě účastnice soutěží krásy. Ale časy se zkrátka
mění. Asi to tak má být.
Jaká
byla spolupráce s Karlem Voříškem, který je dnes jednou z největších
moderátorských hvězd a stálic televize Nova? Neříkáte si, že jste třeba mohla
být na místě Markéty Fialové?
S Karlem se
spolupracovalo skutečně nesmírně dobře, byl vždycky velmi příjemný, kamarádský
a neustále s dobrou náladou. Měla jsem ho vážně moc ráda a dost často si
na něj vzpomenu. Nedávno mě po jednom známém pozdravoval a to mě potěšilo, že
na mě nezapomněl.
Co se týče Markéty, tak si
myslím, že je nyní ve vysílání jeho nejlepší partnerkou. Hodí se k sobě a
evidentně si padli do noty. O tom, jaké by to bylo, kdyby… o tom raději
nepřemýšlím, je to tak lepší.
Televize
Nova prý s vámi měla velké plány, měla jste s Karlem tvořit
moderátorskou dvojici večerních zpráv, pak vás „vyšoupla“ Nicol Lenertová… Jak
na toto období vzpomínáte?
Na některé okamžiky se
snažím nemyslet, stejně už s nimi nic neudělám. Samozřejmě mě to mrzí, ale
už je to pryč. Třeba jsou taková období prospěšná k tomu, aby jedince
posouvala dál. Lhala bych, kdybych neřekla, že tyto chvíle nepatřily k mým
zklamáním, protože jsem se opravdu snažila na sobě profesně pracovat a pak se
dostavil jiný efekt. Ale to je život, jsou mnohem horší věci, co mohou člověka
potkat.
Jak
jste poznala svého současného manžela Borka Kapitančika?
S mým mužem jsem se
seznámila v jedné restauraci. On dodává, že na cestě k očnímu lékaři.
Neznal mě stejně jako já jeho. Nejlepší na celém setkání bylo to, že on zapřel
svou profesi moderátora v rádiu a já mlžila o sobě, v době, kdy jsem
dělala módní přehlídky a fotila reklamy.
Je
pro vás institut manželství důležitý?
Ano, je to pro mě důležité,
byť se to mnohým zdá již přežité.
Co
děti? Jak jsou vlastně staré a co dělají? Byla jste dlouho na mateřské
dovolené?
Mám dva syny (holky prostě
„neumíme“), staršímu Ondřejovi už je 17, mladší Davídek oslavil 10. narozeniny.
Ondra studuje na gymnáziu a Davča chodí na základku. Na mateřské jsem byla
s Ondrou 3 roky, ale u mladšího syna jsem nastoupila do práce, když mu
bylo teprve dva a půl roku, protože si mě vyžádal ředitel Městské policie Brno.
Mateřskou jsem měla opravdu ráda, bylo to určité období normálně nenormálního
klidu oproti zpravodajské hektičnosti.
Jste
přísná maminka, nebo spíše benevolentní, něco ve stylu americké výchovy, tedy
nezasahovat příliš do svobody dítěte?
Jsem kombinací rozmazlovací
maminky, která je ale velmi flexibilní – jak říká můj muž.
Co
mě ale překvapilo, vy jste vystudovala psychologii? Proč jste se tedy rozhodla
zrovna pro obor policejní mluvčí? Mohla jste dnes sedět v útulné pracovně
a promlouvat s klienty. Myslíte, že byste byla dobrá psycholožka?
Ano, vystudovala jsem
psychologii na Masarykově univerzitě v Brně. Tato profese mě dost
zajímala, ale osud mě pak vlivem nejrůznějších okolností prostě zavál jinam.
Pokud se to tedy vůbec dá, soudit samu sebe, domnívám se, že podle toho, jak
jsem v životě odhadla situace, mohla by mi možná tato profese sedět a
třeba bych v ní i uspěla.
Ale
určitě vám znalosti z oboru mohou pomoci ve vaší současné profesi – na postu
mluvčí brněnských strážníků jste téměř deset let. Je to tak? Musela jste někdy
použít „psychologii v praxi“?
Rozhodně mi znalosti
z psychologie v mé profesi mnohokrát pomohly, protože se novinářům daly
některé věci lépe vysvětlit. Jinak znalosti z psychologie se opravdu hodí
a to jak v běžném životě, tak i v profesi.
Jste
vlastně na druhé straně barikády, nicméně vaše novinářská praxe vám dává
možnost pochopit myšlení a chování novinářů, je to tak? Stále vás to baví?
Máte pravdu, že zkušenosti
z novinářské praxe jsou v mé práci neocenitelné. Vím, že novináři
potřebují informace rychle a bez průtahů, s pozdějším doplňujícím
komentářem. A to v kterémkoliv čase. Je to prostě tak a i když mě to někdy
zmáhá, zcela to chápu. Moje práce je naprosto propojená s médii a fakt mě
to ještě pořád baví.
Kdy
jste se nejvíce bála?
Byly momenty, kdy jsem
se vážně necítila zrovna příjemně. Jednalo se většinou o vypjaté situace,
kdy jsem byla přímo na místě v době opatření, které městská policie
prováděla. Jako třeba riziková fotbalová utkání anebo nejrůznější demonstrace.
Jaké
fyzické a psychické vlastnosti musí mít žena zaměstnaná u policie?
Dle standardních požadavků
musí každý uchazeč o práci strážníka – ať je to muž či žena – absolvovat
fyzické přijímací testy a absolvovat jednou ročně fyzické přezkoušení (kliky,
shyby, sebeobrana). A dále musí každý projít psychotesty. Teprve pak je přijat.
Co se týče vlastností, tak by rozhodně neměly chybět vlastnosti jako odolnost
vůči zátěži a stresu, slušnost, nepodléhat emocím, nenechat se při vypjatých
situacích rozhodit, atd.
Musela
jste před nástupem k policii prodělat nějaký speciální výcvik? Vím, že můj
otec, který je v armádě, si musí jednou za čas „zaběhat, zastřílet…“
prostě projít různými testy svých schopností. Jste i vy takhle „zkoušená“?
Ano, prošla jsem si jako
každý strážník školením k získání tzv. licencí, které probíhají formou
zkoušky před komisí Ministerstva vnitra, kde se musí prokázat znalost řady
zákonů týkajících se práce strážníka (Přestupkový zákon, Zákon o obecní
policii, Trestní zákon, atd.). Kromě toho je povinností znát
všechny vyhlášky a nařízení Magistrátu města Brna. Jak už jsem
uvedla, absolvovala jsem licence, které jsou pro vykonávání profese strážníka
nutné, a tudíž jsem byla stejně jako všichni ostatní kolegové v kurzu, kde
jsem se účastnila všeho. Kromě naučení se všech potřebných zákonů a vyhlášek to
byla také střelecká příprava a tělesná příprava. Tam jsem se učila spolu
s kolegy zvládnutí taktiky zákroku a znalostem používání donucovacích prostředků,
tj. hmatů a chvatů sebeobrany. A také musím, stejně jako ostatní strážníci, zkoušky
na obnovení licencí každé tři roky opakovat před komisí Ministerstva vnitra. Dále
musím pravidelně absolvovat tělesnou přípravu.
Setkáváte
se i s jinými tiskovými mluvčími. V čem je vaše práce podobná a
v čem si myslíte, že je odlišná od jiných mluvčích?
Ano, setkávám se s ostatními
kolegy, a to jak při samotné práci, tak i neformálně. Když se například stane
nějaký případ, dost často se pak přímo na místě sejdou k poskytování rozhovorů
právě ty složky, jejichž zaměstnanci u případu zasahovali, například hasiči,
policisté a záchranka. Má práce je podobná práci těch, kteří musí být
v pohotovosti takřka stále, což jsou kolegové ze záchranných složek. A to
je něco jiného, než jak to třeba mají mluvčí jiných institucí.
Popište
mi váš běžný pracovní den…
Můj běžný pracovní den
začíná pravidelným archivováním všech mediálních výstupů o činnosti městské
policie a také zpracováváním a archivací televizních reportáží. Den pak
pokračuje vyhledáváním informací z tzv. svodek městské policie, kde
nacházím zajímavé případy, které se staly, a posléze z nich vytvářím
tiskové zprávy. Součástí běžného pracovního dne jsou pravidelné i nepravidelné
vstupy do vysílání rádií a rozhovory a vyjádření pro televizní reportáže. Do
toho ještě odpovídám na nejrůznější telefonické dotazy píšících novinářů (na
proběhlé případy, na vyhlášky, na aktuální dění) a také na e-maily
s dotazy ze strany veřejnosti. Připravuji texty pro zpravodaje a další
periodika. V případě, že se během dne cokoliv stane, vyjedu do terénu a
zjišťuji další podrobnosti, případně vydávám aktuální info.
Jste
u policie už dlouho, nejsou pro vás některé úkony už rutina?
Některé činnosti jsou
samozřejmě běžnou rutinou, ať už je to vytváření tiskových zpráv, či živé
vstupy do rádií nebo televizní rozhovory a vyjádření. Co mě ale stále udržuje
ve střehu, bývají živá televizní vysílání, kam chodím např. jako host, protože
si tak snažím tříbit pohotové reakce a rychlé uvažování. Jinak je ale každý den
jiný, takže mě velmi baví, když se něco děje a vyrážím do terénu. Žádný den tak
není stejný a za tu dobu, co tuto práci dělám, se ani jeden den nepodobal
jinému.
V čem je práce mluvčí pro vás zajímavá, inspirující?
Zajímavá je
právě v tom, že se jednak stále mění a já se pořád musím orientovat
v nejrůznější problematice. Zároveň mám široké pole působnosti jak práci
strážníků medializovat a to mě baví. Kromě toho jsem se několikrát mohla dostat
do míst, kam bych se jinak asi nikdy nedostala, anebo jsem potkala velmi
zajímavé osobnosti. I když mám každý pracovní den určité pevné body, které
musím dodržet, tak inspirující je právě to, že nevím, jak se dál bude můj den vyvíjet
a tudíž tak mohu zapojit svou kreativitu.
Myslíte,
že lze propojit šarm a krásu s inteligencí a příjemným vystupováním? U vás
se mi zdá, že ano.
Tak to jste mě „dostala“! Jsou
opravdu ženy, u kterých se spojí jak vzhled, tak i inteligence a vystupování, a
já to velmi oceňuji… a myslím, že rozhodně nejen já.
Děkuji za rozhovor.
Text: Dita Brančíková
Produkce: Michaela Lejsková
Foto: Zbyněk Maděryč www.maderyc.cz
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
