Ivan Pilný – konzultant

 

 

 

„Problematiku
pochopíte teprve tehdy, až když danou věc děláte a s lidmi z této
oblasti se setkáte.“ Ivan Pilný

 

 

 

 

 

Schopnost odlišit se, individualita. To jsou
slova, která lze spojit s kreativním exředitelem české pobočky Microsoftu,
jestliže z mnoha jeho dalších funkcí vyzdvihnu především tuto. Ivan Pilný
je experimentátor, ovšem přesvědčil mě o tom, že jen do takové míry, než se experiment
sejde s účelem, pro který byl vytvořen. Člověk, který dokáže zprvopočátku
absurdním nápadem strhnout skupinu až dav, a přinést tak do firmy ekonomický
úspěch, si skutečně zasluhuje velké uznání. Osobně doufám, že ještě mnoho
dalších ředitelů bude schopno takovýchto počinů a svůj styl motivace propojí
s kreativitou. S Ivanem Pilným jsme se sešli v pražské
restauraci Mlýnec, kde jsme spolu příjemně pohovořili nejen o světě podnikání a
IT oblasti.

 

Když
zavzpomínáme na dobu, kdy jste šéfoval české pobočce Microsoftu, zajímá mě, pro
srovnání, jaké marketingové strategie aplikovali v praxi Američané a jak
se vám s nimi pracovalo u nás? Jaké byly odlišnosti?

Vstupem do
Microsoftu jsem dostal unikátní možnost vybudovat si svůj vlastní tým lidí. Asi
po roce jsem si uvědomil, že pracuji pro americkou společnost a začal jsem si
dělat věci po svém. To znamená, že marketingové strategie, které by tady nikdy
nefungovaly, jsem prostě nedělal a začal jsem dělat své vlastní.

 

Jako
například?

Když
Microsoft dělal kampaň na Microsoft Office, tak jsme nepřejímali strategie,
které dělal Microsoft Corporation, ale udělali jsme si svoje. Vymysleli jsme
kampaň „Čtyři koně z jedné stáje“. Udělali jsme dostavník, do kterého jsme
zapřáhli čtyři koně – jako ony čtyři části MS Office – a mělo to obrovský
úspěch. Windows 95‘ měly plachetnici na Vltavě a podobně. Kampaně jsme razili
v tomto duchu.

 

Blahopřeji
ke kreativitě a odvaze! Museli jste se setkat s fantastickou odezvou.

To ano.
Protože vzhledem k tomu, jak české pobočce rostly neskutečným způsobem
prodeje, byli jsme označováni za Švýcarsko východní Evropy. Po Koreji jsme
dosáhli největší procentuální marže, která činila 78 % po odečtení operačních
výdajů, což bylo velmi respektováno a vítáno.

 

Bezesporu
to byla otázka načasování. Myslíte, že by se tak odvážné akce daly realizovat i
dnes?

Dnes už je Microsoft úplně někde jinde a tím je mnoho věcí složitějších. Přibývá
byrokracie, člověk je vázán na obrovské množství podmínek a je už složitější se
jim postavit. Mně trvalo rok, než jsem pochopil, že se to tak nemá dělat a pak
mě to začalo opravdu bavit. Když děláte nějaký business a opravdu vás to baví,
tak nejlepší pocit, který z toho můžete získat, je mít v rovnováze
jak finance, tak dobrý pocit. Určitě to chce víc.

 

Jak jste
se dostal k počítačům?

Nastoupil
jsem do Výzkumného ústavu matematických strojů, kde jsem začal spolupracovat
s docentem Antonínem Svobodou. Byl jsem začátečnické ucho a on
spolupracovník Norberta Wienera Velmi jsem k němu vzhlížel. To bylo
v době, kdy bylo Československo na špici počítačového vývoje. Což vzalo
rychle zasvé, protože lidé se odsud nikam nedostali a brzy poutíkali do
zahraničí. Doba počátků počítačů byla úžasná tím, že jsme se museli vypořádat
se vším. Museli jsme chodit opravdu až do těch „střev“ počítače. To dnes už
nikdo nedokáže. Vymění se model za model. Dříve nebyla žádná alternativa, takže
se muselo opravovat. Proto jsme v tom byli docela na špici. Pro nás to
byla výzva, zavrtat do počítače, najít náhradní řešení a opravit to, protože
jiná možnost nebyla. Dnes už to nikoho nebaví a je to také poměrně drahé. Takže
se hodně počítačů vyhazuje a nahrazuje modernějšími.

 

Co se pak
s tou vyřazenou technikou děje dál, kde se likviduje?

To vím jen
z doslechu, že se vyřazené počítače vozí někam do Afriky, kde je za pár
šupů nějakým způsobem rozebírají na prvočinitele, protože většina počítačů
obsahuje velmi vzácné kovy, které v přírodě příliš neexistují. A tak se
vyplatí nechat je rozebrat a zbytek někam zahrabat. Lidé, kteří to dělají, de
facto holýma rukama, pak umírají na otravy z těžkých kovů, protože
v počítačích je i hromada svinstva. Takže se vozí do zemí, které to ještě
vůbec dovolí dovážet. Když srovnáte, jak to tady vypadalo před dvaceti lety a
jak je to dnes, tak my na tom smetišti v podstatě žijeme. Nevím, kde
je nějaký limit, kdy tohle přestane fungovat a bude se to skutečně řešit…

 

V podstatě
by to mohla být podnikatelská výzva, zabývat se likvidací takového odpadu,
nemyslíte?

Vždy, když
se objeví nějaká taková blbost, jako jsou například solární elektrárny, na
které se dovážejí z Číny solární panely jejichž životnost je maximálně
deset let, tak mě napadá, že než vybudovat firmu na solární panely (což je
blbost, protože taková firma žije jen z toho, že si pár lidí, včetně
poslanců udělalo z tohoto záměru „dojnou krávu“), bylo by lepší mít firmu,
která staré solární panely likviduje. To by mohlo být docela zajímavé A viděl
bych to nyní jako větší příležitost, než panely instalovat.

 

Je
v tom určitá krátkozrakost, pokud lidé neuvažují o tom, jaký bude mít
tento odpad důsledek pro životní prostředí.

To nevím,
jak uvažují. Bydlím na venkově, 30 km od Prahy, kde lidé bez problému topí PET
lahvemi a kdoví čím. Nebo si nevezmou popelnici, protože dát tisíc korun za
popelnici ročně je pro ně příliš peněz a odpadky vyhazují takřka před vrata. To
vše je v první řadě o výchově, ale zároveň i o tom, do jaké míry se tím
lidé zabývají.

 

Vraťme se ale k podnikatelským
příležitostem. Kde
vidíte potíže v oblasti fungování malého a středního podnikání?

Problematiku
pochopíte teprve tehdy, až když danou věc děláte a s lidmi z této
oblasti se setkáte. Hodně se hovoří o tom, že pro takové podniky je velkou
zátěží byrokracie. Samozřejmě, že podnikání je vždy nějakou byrokracií
zatíženo. Stačí se podívat na to, jak se každý rok mění daňová přiznání. Ale ta
zátěž není tak zlá. Problémem jsou peníze, a to, pochopit, jak funguje cash
flow.

 

S
podporou malého a středního podnikání zacházejí banky velmi opatrně. Myslíte,
že se podnikatelé mohou vůbec těšit na lepší časy?

Například
v Německu podpora malého a středního podnikání funguje, protože tam význam
této podpory pochopili. Banky obecně nechtějí takhle malým podnikům půjčovat
z toho důvodu, že se jim to nevyplatí, je to riskantní. Právě
v Německu vznikla firma, která žádosti posuzuje, dostává od banky jakousi
fixní částku a pak procenta z toho, když podnikatel úvěr splácí. Takhle
vznikají kadeřnické salony a další projekty. Stát to začalo zajímat a začal do
toho dávat peníze.

 

Mohou to
obecně být právě služby, na které by se podpora měla zaměřit?

Když se
kolem sebe rozhlédnete, tak je tady armáda nezaměstnaných lidí. A pak se
podívejte do sektoru služeb. Sehnat malíře, instalatéra a podobně, je mnohdy
problém. A to jsou řemesla, která se nezaměstnaní mohou naučit. Neexistuje
žádný takový účinný a efektivní program, který by tyto lidi motivoval a
přesunul někam jinam. Všichni, včetně politiků, mluví neustále o tom, že malé a
střední podnikání je motorem každé ekonomiky, tedy i té české. Neznám přesnou
statistiku, ale malé a střední podnikání tvoří určitě okolo 40 % HDP. Politiky
to ale zajímá tak maximálně před volbami. Jediná věc, na kterou se podnikatelé
mohou spolehnout, je jejich mozek a ruce. Pak trocha štěstí. Být na správném
místě ve správný čas.

 

Vy sám
nějakým způsobem podporujete podnikání?

Já myslím,
že podnikání se podporuje tím, že podnikáte.

 

Když se
někomu zhroutí podnikání, tak je docela těžké říct: vstaň a jdi, poper se
s tím. V čem myslíte, že to tkví?

Myslím, že u
nás jde o malou chuť riskovat a vzít osud do vlastních rukou. Lidi tyto situace
vrhají do deprese. Přitom třeba ve Spojených státech je to docela normální.
Myslím si, že jediné, co by měl člověk dělat dál, tak neopakovat stejné chyby.
Mám rád lidi, kteří dělají chyby. I já jsem jich udělal spoustu. Důležité je
neopakovat je, protože takové „školné“ se prodraží.

 

Vidíte na
trhu aktuálně nějaké rezervy, ve kterých je prostor pro podnikání?

To je dobrá
otázka. Když se mě lidé ptají, tak většinou říkám, že tyto odpovědi dávám tak
za deset tisíc dolarů. Myslím si, že rezervy budou vždycky. Problém, který tady
vidím, je ten, že zdejší trh je malý. Takže je potřeba uvažovat spíše globálně.
Je potřeba vymýšlet od samého začátku něco, co má naději, že se uplatní po
celém světě. Jedna věc je to najít a druhá věc je v to věřit. Kdosi jednou
řekl, že pravidla gramatiky se dají vtěsnat na korespondenční lístek. Nevím,
jestli je to pravda, ale pravidla podnikání se tam určitě vejdou.

 

Jaká
pravidla to jsou?

Když se do
něčeho pustíte, musíte tomu doopravdy věřit a za svým snem jít. Druhý krok,
který musíte okamžitě udělat je ten, že prověříte, nakolik je váš produkt
reálný. Musíte si zjistit, zda jej někdo potřebuje, jaká je v oboru
konkurence, musíte určit cenu produktu a vědět, kde získáte peníze. Zatřetí je
nutné dostat produkt rychle na trh. Je mnoho věcí, které můžete dělat
s relativně malým kapitálem.

 

Do čeho
s oblibou vy sám investujete, nebo plánujete investovat?

Mým
největším potěšením je aktuálně neinvestovat do ničeho. Znám cenu peněz a
většinou mě živí to, že nakupuji akcie na burze a pak je prodávám. To jsem se
dost dlouho učil a jsou to příležitosti, které se dají využít. Samozřejmě
podnikám, spoluvlastním některé firmy a jednou z mých vizí, kterou bych
rád realizoval v blízké době a která mě strašně baví, je, že chci založit
první fit centrum pro mozek. Mozek, jak dnes dokazuje řada výzkumů, se dá
úžasně trénovat. Je možné trénovat koncentraci, pohyb, kreativitu i paměť.
V této oblasti spolupracujeme s neurology. Je zde několik lidí, kteří
se těmito aplikacemi zabývají. Existuje třeba odvětví, které se jmenuje
neuroekonomika, zabývající se lidským chováním, které je iracionální. Na
stejném principu funguje neuromarketing, který dokáže poměrně přesně nasnímat,
na co člověk reaguje. Ale to mě nezajímá. Mě zajímá ta oblast, kde se dá
trénovat tělo a paměť.

 

Když jsme
se bavili o rezervách na trhu, spojila bych určitou rezervu trhu také
s módou a trendy, které se vracejí a lidé jsou ochotni do nich investovat
své peníze. Jaký je váš názor?

Určitě je
třeba retro, které se vrací, hezká věc, po které lidé jdou. Je to krátkodobé a
najde si to vždy určitou komunitu lidí, ale určitě je to příležitost. A opět je
to otázka načasování.

 

V tomto
směru se dá ledacos předpovídat a i těmito předpověďmi se lidé zabývají.

Jsou lidé,
kteří si dovolí předpovídat, co bude třeba za pět let, zejména
v komunikacích či IT oborech, a když tohle slyším, tak si říkám: Bohové se
smějí!

 

Myslíte,
že to nelze předpovídat?

Určitě jde
předpovídat, ale otázkou je, jaký smysl a cenu ta předpověď má. Podívejte se na
služby SMS nebo na hudební průmysl. To jsou věci, které mohl těžko někdo
předpovědět. Vezměte si, jak rychle šly nahoru virtuální světy a jak rychle
jdou zase pod kytky a nahrazují je sociální sítě, jako je Facebook, a co to
všechno dělá s Googlem. Google už ani není ve vyhledavačích, ale snaží se
ovládnout mediální svět, shromažďovat data, kterých již má nejvíce na světě. To
je business, na kterém Google stojí, ale ohrožují ho sociální sítě. Je otázkou,
co se stane. Ale předvídat to? To vyžaduje vizi, ale i Bill Gates měl mnoho
vizí, které se neuskutečnily, a spousta lidí na tom utratila mnoh peněz.

 

Jaké
například byly ty jeho neuskutečněné vize?

Například že
PC bude centrem obývacího pokoje. Nebo paperles office – kancelář bez
papírů. Hezká vize, ale nikdy se nesplnila a asi se nikdy nesplní.

 

Lidé
předpovídají, že zanikne tisk a vše se stáhne do elektronické podoby.
V této podobě si už nyní můžete kupříkladu přečíst mnoho knih. Fandíte
tomu?

U novin
snad, protože noviny jsou staré a internet je silnou přidanou hodnotou. U knih
se o to nebojím. Jedna strašně důležitá věc, která platí o knihách, je ta, že
když knihu čtete, tak se dostáváte do světa fantazie. Pořád to z papíru
funguje lépe. Z elektroniky se mi nikdy takový pocit získat nepodařilo.
Jde o pocity, kterých se podle mě lidé nevzdají.

 

A co
časopisy? Za jakých okolností mají šanci se udržet na trhu?

Musejí mít
přidanou hodnotu, individuální tvář. Prostor pro přidanou hodnotu je
v časopisech obrovský.

Foto: Zbyněk
Maděryč

 

Jak se
dnes ohlížíte za svým podnikáním?

Lidé mají
zvláštní kritéria úspěchu, ovlivněná hodně penězi. K tomu, aby byl člověk
úspěšný, potřebuje také obrovský kus štěstí. To jsem si uvědomil, a proto si
s lidmi o podnikání povídám, zvláště rád ve společnosti optimisticky
naladěné. Tímto se už pár let zabývám a cítím, že to podnikání dlužím a že to
takto mohu jaksi vracet.

 

Co
považuje za úspěch samotný?

Když mě to
baví.