„Chtěl
jsem sám něco sdělit, ale především najít sám sebe.“ Cayetano Soto

 

 

 

 

 

V listopadu 2009 měl úspěšný choreograf
španělského původu Cayetano Soto premiéru celovečerního baletu „Carmen“ v Dortmundu.
Na premiéru téhož baletu se mohou těšit diváci Janáčkova divadla v Brně od
února 2010. Sotova Carmen je současnou baletní inscenací s nevídanými krokovými
variacemi, zvedačkami, akrobacií, výbornou kompozicí a působivými obrazy. Energií
nabitá choreografie není pouhým tanečním uchopením známé opery Georgese Bizeta,
nýbrž se vrací zpět k literárním kořenům, k novele Prospera Merimée „Carmen“.
Vznikl tak balet vrhající zcela nové, originální světlo na ženu, která svou
touhu po svobodě prožívala tak důsledně, že za ni dala v sázku svůj život.

Pracoval
jsi v USA, Brazílii, v Německu, v Holandsku a teď jsi navštívil i Českou
republiku. Pozoruješ na baletním sále nějaké rozdíly ve stylu práce? 

Taneční technika je všude zhruba
stejná, i když pochopitelně každá země je trochu jiná. Třeba tanečníci ve
Španělsku jsou víc temperamentní a v Brazílii zase neuvěřitelně přirození.
Nikdo jiný se neumí pohybovat tak, jako brazilský tanečník.  Ale v podstatě žádné velké rozdíly nevidím,
taneční svět je smíchaný a naprosto univerzální.

 

Musí
mít tvoji interpreti klasické taneční vzdělání, nebo ti stačí jen talent?

Určitě musejí mít klasické
taneční vzdělání, bez toho nejde nic. I když dělám moderní věci, klasický balet
je pro mě základ.

 

Jaké
tanečníky potřebuješ pro svoji práci? Popiš mi ideálního tanečníka.

Jeho rodiče pocházejí z
Brazílie, má duši Španěla, pracuje tvrdě jako Američan a má disciplínu Němce.

 

Jak
se stal z tanečníka Sota choreograf Soto?

Choreografie byla prakticky
můj cíl už od začátku školy.

Můžeš
prozradit, jestli jsi měl na začátku nějaký choreografický idol?

Všechny „Velké“! To byl
vlastně důvod, proč jsem vůbec začal tancovat, když jsem chtěl tančit jejich
balety. Ale choreografovat jsem nezačal proto, že bych chtěl být jako oni.
Chtěl jsem sám něco sdělit, ale především najít sám sebe. Cayetana Sota. Ale ty
chceš slyšet nějaké jméno…tak dobrá. Ten největší. Mistr Jiří Kylián. 

 

Co
pro tebe znamená tanec jako umělecká forma?

Tanec je jediné umění, které
dokáže pohybovat s prostorem. To je základní kámen mé práce. Nejde mi o to,
něco pantomimicky sdělovat divákovi jako v klasických baletech, ale chci naopak
rozpohybovat prostor, který je pak pro mne uměleckým médiem. Proto nepoužívám
patetickou gestikulaci klasických baletů.  

 

Jaký
je tvůj názor na současný trend v tanečním umění, smazávat rozdíl mezi mužem a
ženou, ve světě módy zvaný unisex?

V mnoha svých kusech jsem
ani já nekladl velký důraz na rozlišení pohlaví, dívky u mne nikdy neobouvají
špičky, i kostýmy jsou často stejné. Nezáleží mi moc na tom, jestli je tanečník
dívka nebo chlapec, důležité pro mne je, co mezi nimi je, jaký lidský vztah
ovlivňuje jejich jednání. V případě Carmen je to jiné. Tady má mýtus ženy a mýtus
muže tak obrovskou váhu, že se to nedá nijak obejít. 

 

Pojďme
tedy ke tvému novému baletu Carmen. Diváci, kteří znají operu Carmen, budou
podobně jako v opeře očekávat velké scény, líbivá sóla a vášnivé duety. Na co
by se měli připravit ve tvé inscenaci.

 

Já nepracuji podle operního
libreta, vycházím z původní předlohy románu Prospera Merimeé. Některé postavy
se oproti opeře v mém baletu neobjevují, jiné zase přibyly. Objevil jsem v
původní předloze více scén a detailů, které se lépe hodí pro taneční
zpracování. Rozhodně by tedy nikdo neměl očekávat baletní přepis opery. Mám
sice představu o celku, ale zatím s tím materiálem pracuji na sále, výsledek
nemůžu popsat, protože se k němu teprve musíme propracovat. I k těm vášnivým
duetům.

 

Carmen
je něco jako superžena, symbol erotiky, „la femme fatale“ a také trochu děvka,
čím je pro tebe?

Carmen je charakter ženy,
který se vyskytuje v každé kultuře a také ve vícero divadelních inscenacích,
jen ve Španělsku se zrovna jmenuje Carmen. Já vidím Carmen jako ženu, která jde
pevně za svým cílem, ale přitom má v sobě něco humorného. Takto ještě Carmen
přede mnou nikdo nepředstavil. Když se setkáme s něčím tragickým, zkoušíme to
zlehčit, překonat to humorem. Taková bude moje Carmen, ale ať si nikdo nemyslí,
že půjde o veselohru.     

 

A
co toreador Escamillo jako supermuž? Všiml jsem si při zkouškách, že si z jeho
postavy děláš legraci.

Ano, ale není to parodie,
jen v prvním jeho výstupu jsem se nechal inspirovat fotkou rodičů, kteří jsou u
takového toho billboardu s toreadorem, kde chybí hlavy a kde se každý může
vyfotit. Potřeboval jsem to dominantní hudební téma zlomit, a kromě toho na té
postavě něco směšného je. Pokud si chce někdo dělat z jakékoli kulturní tradice
srandu, měl by podle mě z této kulturní tradice pocházet a já jsem Španěl,
takže vše je v pořádku. Kromě toho, já rád diváky překvapuji novými pohledy na
postavy a děj, u mě nedostanou naservírováno to, co čekají. Ve většině operních
inscenací najdeš často všechna klišé najednou, všechny ty vějíře a kastaněty…
to je parodie.

 

Zasadíš
někam děj, myslím do nějaké doby nebo do konkrétního prostoru?

Ne, že bych to chtěl
úmyslně. Řekněme, že se to odehrává ve Španělsku v neurčitém čase. Za nějakou
dobu se automaticky projeví časovost divadelního kusu, třeba naše kostýmy
vycházejí z návrhů módních návrhářů. Ale v současné době by divák neměl poznat,
jestli je to minulost, přítomnost nebo budoucnost.    

 

V Česku
byl kdysi velmi populární taneční film Carmen z dílny režiséra Carlose Saury s
Antoniem Gadesem, kde ani tak nešlo o děj, ale o tanec, konkrétně o flamenco.
Inspiroval tě nějak tento pohled?

Neřekl bych, že mne ten film
inspiroval k tomu, abych udělal balet, i když ten film znám moc dobře, viděl
jsem ho, když jsem byl ještě malý kluk. Ale s tím flamencem máš pravdu. Moc
miluji flamenco a je to moje inspirace.

 

Máš
toho na svůj věk dost za sebou, Mnichov, Stuttgart, Augsburg, Santa Fe, Sao
Paulo, Dortmund.  Se kterým souborem se
ti nejlépe pracovalo?

Strašně rád jsem pracoval v
Sao Paulu, protože jsem tam našel výrazné osobnosti, ze kterých energie přímo
stříká. V průměru byli starší než třeba tanečníci ve Stuttgartském baletu.
Nechci to nijak zvlášť hodnotit, ale je velký rozdíl, jestli pracuješ s mladými
nebo se staršími tanečníky. Dosud jsem naštěstí nezažil soubor, se kterým bych
už pracovat nechtěl.

 

V
Brně jsi zatím strávil dva dny, jak na tebe zapůsobil zdejší soubor?

Výborně, opravdu. Dokonce
tak dobře, že se mi ani nechtělo hned odjíždět. Už se na tu práci s nimi moc
těším.

 

Viděl
jsi v Brně i něco jiného, co tě zaujalo?

Zaujaly mne tramvaje. Jdu po
skoro prázdné ulici a kolem jezdí tramvaje plné lidí. Tak jsem si říkal, že v
Brně se život odehrává asi v tramvaji. Tak jsem se hned musel projet… a možná
se bude můj příští balet pro Brno hrát v tramvaji.   

 

Děkuji
za rozhovor.

 

 

 

Dortmund, 18. 09. 2009

 

(Pozn. autora: rozhovor byl
veden v angličtině, výrazem tanečník je myšlena také tanečnice.)

  

Cayetano Soto 13.02.1975

Autor
článku: Rudolf Kubičko

Zdroj:
Národní divadlo Brno