„Štěstí
přeje připraveným a to je velmi pravdivé české přísloví.“ Tomio Okamura
Vic
Johnson kdysi řekl: „Hlavním důvodem, proč si lidé nesplní své sny
je, že neučiní první krok.“ Toto motto se několikrát promítlo
i v životě Tomia Okamury. Úskalími podnikání si projdou všichni
podnikatelé. Ovšem máte-li ještě k tomu handicap, jakým je jak původ ze
dvou odlišných kultur, ve kterých jste sice doma, ale do společnosti příliš
nezapadáte, tak i diskriminace kastovním systémem a soustavné podceňování a
kopání do zadku, určitě vás to někam posune. A to podle toho, jak se
k dané situaci postavíte. Vždyť se také říká: „Čím více vás zezadu kopají,
tím více jste vepředu!“ Jak se se svou životní situací popral Tomio
Okamura a jaké jsou jeho dnešní postoje, o tom jsme si povídali obklopeni
barevným kouzlem podzimní Prahy. Pro focení v okolí a uvnitř areálu Žofín
Garden navrhovala oblečení stylistka Helena Kohoutová, která přináší inspiraci
jak pro volný čas, tak pro business schůzku. Proč právě Slovanský ostrov v
Praze? „Protože ze všech měst na světě je Praha stejně nejhezčí a tady jsem
doma.“ Tomio Okamura
Jaké jsou podle vás tři základní pilíře úspěšného podnikatele?
Za prvé si podnikatel musí utřídit myšlenky. To znamená, mít jasno
v tom, zda to, v čem chce podnikat, je skutečně unikátní. Samozřejmě,
že čím více klesá unikátnost podnikatelského záměru, tím přímou úměrou
vzrůstají náklady na tuto činnost a snižuje se dynamika výdělku. Poté je
potřeba utřídit si priority a oprostit se od emocí. Emoce stojí zbytečné
peníze.
Například?
Když někdo dělá něco jen proto, že to má rád, tak to nejde. Ano, já mám rád
cestovní ruch, ale to je maximální emoce, která tam může být. Když budu mít rád
tu danou destinaci a za každou cenu ji budu nabízet, tak to svět neocení,
rozhodně ne finančně. Je také zapotřebí mít správně stanovené priority a pak
k nim přistoupit bez kompromisu. I na úkor svého soukromého času. U
podnikatele neexistuje osmihodinová pracovní doba.
Lze takto zvládat dlouhodobý proces?
Já to takhle dělám patnáct let. Od pondělí do neděle se věnuji své práci.
Dnes jsem však již ve fázi, kdy si mohu dovolit budovat především byznysový
background, a ne se jen přímo soustřeďovat na každodenní vydělávání peněz.
Kde jsou v businessu vaše mantinely?
Můj mantinel je jeden a to, že chci být nejlepší, s největším podílem
na trhu. V mých dvou hlavních oborech, což je dovoz asijských turistů a
prodej japonských potravin to tak je a to je v pořádku. Pozice druhého mě
nebaví. Určitě bych nikdy nepodnikal ve zbraních a pornografickém průmyslu, to
obojí je proti mému přesvědčení. Nechci se nijak podílet na zabíjení lidí nebo
na něčem, co nepovažuji za morální.
Není to potom potíž pro harmonický partnerský vztah, když jste tolik
vytížený a máte tak vysoké ambice?
Asi narážíte na to, že nejsem ženatý. Odpovím vám otázkou. Mám jít do záměru
či projektu v zemi, kde se ze tří manželství dvě do roka rozvádí, a kde i to
poslední má pravděpodobnost padesát na padesát, že se rozvede do pěti let? To
znamená – mám si kupovat dům za miliony, když vím, že ten dům za pět let ze
sedmdesáti procent mít nebudu, ale budu ho muset dalších třicet let platit? Do
toho nejdu, to je moc rizikové. Neznám na světě jinou zemi, kde by byla taková
partnerská nevěra jako v České republice. Říkám na rovinu, nejsem si tady
bohužel jistý, zda mi Češky skutečně dokážou být věrné.
Odkud si myslíte, že se tento problém bere?
Protože jsme jedna z nejvíce ateistických zemí na světě a navíc,
jestliže mají milenky i prezident a premiér, chybějí nám zde morální vzory.
Neviděl jsem zemi, kde sedmdesát procent lidí před svědky a rodiči podepisuje
manželský slib, fotí se, slaví a utrácí za to nehorázné peníze a pak to do roka
až pěti let absolutně poruší. Budu rád, když mě někdo přesvědčí, že dokáže být
partnerovi celý život věrný.
Jaký je váš vztah k ženám v podnikání?
Mám radost, když vidím ženy-podnikatelky a fandím jim. Můj názor je ten, že
příroda to zařídila tak chytře, že ženy jsou silnější a dožívají se delšího
věku. Proto s ženami nebojuji, nemá to smysl a je zapotřebí s nimi
dobře vycházet. Se ženami jsem se vždy snažil dobře vyjít a vyplatilo se mi to
i podnikatelsky. Na ženách je krásné, že mají právě ty emoce.
Emoce jsou ženám v podnikání na škodu, nemyslíte?
Co se mne týká, tak mám rád, když ženy, které jsou blízko mě, jsou šťastné,
usměvavé a veselé. Proto se nehádám, snažím se být galantní a to si myslím, že
je správné.
Dá se říct, že jste v pravém slova smyslu gentleman?
To by měl posoudit někdo jiný. Na druhou stranu spousta žen, se kterými
jsem byl na schůzce, která pro ně nedopadla nejlíp, si to určitě nemyslí. Ale
jak říkám, se ženami se nehádám, ženu bych neuhodil a považuji za sraby ty
muže, kteří si na ženě kompenzují stres či komplexy. Ptám se, jestli ti stejní
lidé, kteří se hádají se ženami a ubližují jim, by se dokázali postavit proti
silnějšímu muži. Takže tyto postoje zcela odmítám. To ale možná
s gentlemanstvím nemá nic společného. Je to takový pragmatický názor, že
nad ženami nevyhrajeme. Ať délkou života, nebo v názorové rozepři.
Jak byste poradil jinému muži, aby se postavil ke konfliktní situaci se
ženou?
Nedávno se mi stalo, že jsem se do takové situace dostal. Vyřešil jsem to
tak, že jsem si jen potichu užíval emoce té ženy, to, že je o něčem
přesvědčená, a bylo to krásné. Zvlášť když je to hezká a usměvavá žena, tak si
myslím, že to je i vrcholně sexy vypadající situace.
Co si myslíte o ženách řazených do kategorie „emancipované“?
Nevím, jak to vidí ostatní muži, ale mě motivují ženy, které jsou vysloveně
emancipované. Je to proto, že ke své práci potřebuji konkurenci a soutěž, to mě
motivuje a to také svým způsobem vyhledávám i v soukromém životě.
Co přicházelo do vašeho života s uměním kompromisu?
Díky schopnosti domluvit se s jinými na kompromisech jsem získal
v daném segmentu mnohem silnější pozici. Pokud je někdo zakomplexovaný
nebo bere věci v osobní rovině, tak nemá příležitost se mnou
spolupracovat, protože mě to v businessu nezajímá. Bez kompromisu můžete
jet na nižší úrovni, když například máte malé kadeřnictví v nějaké čtvrti
a už je vám jedno, kdo stříhá v jiné čtvrti. Ale v jakémkoliv velkém
podnikání nebo ve vrcholné politice nemůžete posílit bez schopnosti domluvit
se. Čím jste větší, tím je nutnější umět se domluvit s ostatními podobně
silnými, aby business fungoval.
Vztahujete svoji odpověď na cestovní ruch?
Ano, také. Mám za partnery ty největší asijské cestovní kanceláře, jedná se
mezi námi často o pragmatické dohody a nikoho nezajímá, kdo co má, kdo koho
nemá rád, nebo jaké má kdo komplexy. Měřítkem je jen spokojenost klientů a
zisk.
Přesto vztah tohoto formátu může s partnery přerůst ve vztahy
osobní. Funguje to?
Osobní vztahy jsou zde také, ale vše je hlavně o penězích a o tom, zda máte
dobrý produkt. Když máte dobrý produkt, cenu a image, tak budete
vždycky tím hráčem, o kterém budou klienti uvažovat.
Slyšela jsem, že jestli k něčemu máte rozhodně vztah, tak je to
moderní umění. Jak tento váš vztah k modernímu umění vypadá?
Když jsem se před lety rozhodoval, do čeho ještě budu investovat své
peníze, tak mě jako každého normálního podnikatele napadlo investovat do umění.
Osvítila mě múza, což byl v mém případě můj mladší bratr. Ten vystudoval
jak architekturu, tak i výtvarné umění, a včas mi vysvětlil, že než abych si za
stejné peníze kupoval průměrné dílo od Salvadora Dalího, tak můžu mít úplně
špičkové české originály. Jeho názor se mi líbil, protože mám rád Čechy a cítím
se být Moravákem, jelikož mám maminku původem z Moravy. Čechy mi daly šanci
a jsem za to vděčný. Říkám to také v zahraničí a nestydím se za to.
Jak se projevují složité situace spojené s vaším japonsko-český
původem, když se reprezentujete tak nacionálně vůči české vlasti?
Už v bibli se vypráví o tom, jak lidé jeden den provolávají Kristovi
slávu a druhý den ti stejní lidé, když jde s křížem na Golgotu, po něm
házejí kameny. Prožíval jsem dětství v dětském domově a velmi dobře si
vzpomínám, jaké to tam bylo, když mne šikanovali. Stejně tak jako na část
dětství v Japonsku, kde si ve škole vedle mě děti nechtěly ani sednout,
ani vedle mě jít na procházce, protože jsem byl míšenec. Tehdy mi bylo hrozně
smutno. Přestože se cítím být po mamince Moravákem, mám tuto zemi rád. A i když
mi v současnosti mnoho lidí fandí a drží mi palce, tak vím, jak jsou
pocity lidí vrtkavé a jak rychle se mohou změnit. Proto jsem se v životě
naučil od lidí nic nechtít a spoléhat se pouze sám na sebe. Vždycky jsem chtěl
ukázat lidem, že nejsem horší jen proto, že jsem vzhledově jiný. Ten nejjednodušší
způsob, jak jim to dokázat, je nejen brát, ale i dávat.
Dáváte to lidem najevo třeba v rámci své činnosti v Asociaci
cestovních kanceláří?
Pracuji pro Asociaci šest let jako dobrovolník, zcela bez nároku na plat,
neproplácí mi ani náklady na telefon. Tomu se někteří lidé diví, proč takovou
práci vůbec dělám. Já jsem ale šťastný, když jsou lidé rádi, že jsem jim dobře
poradil, že tady jsem, a že mě pochválí. To jsou totiž pocity, které mi dříve,
především v dětství, chyběly. Sympatie a upřímnou podporu lidí si nemůže
koupit ani miliardář, je to ohodnocení mnohem osobnějšího rázu.
V podnikání je určitý poměr tvrdé práce a štěstí. Jak se na to díváte
vy?
Štěstí přeje připraveným a to je velmi pravdivé české přísloví. Pakliže
jste dobře připravený, pracujete na sobě ať už v rámci vzdělávání nebo
praxe, tak je mnohem větší šance, že to ve štěstí proměníte.
Vypadá to, že jste ve své práci velmi vytrvalý.
Tatínek mě vždy učil, že mám věřit každodenní trpělivé drobné práci a že to
určitě přinese výsledek. Je to takový tradiční japonský přístup. A podle toho
postupuji celý svůj pracovní život.
Děkuji za rozhovor.
Produkce a text: Michaela Lejsková
Foto: Václav Švaňhal www.vasva.cz
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
Partneři produkce:
Lokace: Žofín Garden Praha www.zofingarden.cz
Oblečení: Magic Helena www.magic-helena.cz
Hodinky: ROTAX www.rotaxcz.com
Doma.cz www.doma.cz
Top Tep www.toptep.cz
