PhDr. Martin Kratochvíl je významný jazzový
a jazz-rockový hudebník, průkopník tohoto hudebního žánru, hráč na
elektrofonické klávesové nástroje, hudební skladatel, významný hudební
podnikatel, cestovatel, horolezec, autor několika knih, kameraman a režisér.
Jeho jméno je spojeno nejen se skupinou Jazz Q, ale i s vydavatelským koncernem
Bonton, který spolu s Michaelem Kocábem založili v roce 1989. V současnosti
také často vystupuje v akustickém jazzovém duu s americkým jazzovým spoluhráčem
Tony Ackermanem. Dnes vám Martina Kratochvíla představujeme jako cestovatele,
velkého milovníka Himálaje a tamějších hor.
Kdy
se u vás poprvé projevila láska k horám a touha je zdolávat?
Odmalička jsem inklinoval k vysokým horám,
k lyžování a k horolezectví. V roce 1992 se mi poprvé podařilo objevit krásu
Himálaje a od té doby tam jezdím dvakrát, někdy i třikrát za rok a úplně jsem
Himálaji propadl.
Takže
je toto cestování pro vás aktivní odpočinek?
Nejen to. Mám rád vztahy, které mezi tamními
lidmi panují. Jsou daleko čistí, loajálnější, kriminalita je minimální. Mám rád
ty krásné vztahy, které tam mezi sebou lidé mají. A tak mě těší prožívat tam
intenzivně život, protože o ten život tam každý den v podstatě jde.
Máte
svoji oblíbenou trasu?
Začínali jsme tam s přáteli takovými
standardním čundry, jako jsou trasy okolo Everestu, Annapurny a dalších. A jak
pomalu plynulo těch dvacet let, co už tam jezdím, tak jsem se začal dostávat k
takovým těm vyloženě individuálním destinacím, které jsou naplánované do
oblastí, kam veřejnost většinou vůbec nejezdí, nejsou tam turisté a dokonce
jsme byli ve vesnici, kde nikdy neviděli bílého člověka. Ta oblast se jmenuje
Dolpo. Je v západním Nepálu, až za Annapurnou. Jsou tam asi sedmitisícové hory.
Ne vždy se nám podaří tam dojít, protože se mnohdy ztratíme, tak se zase
vracíme. A to jsme třeba dvacetičlenná výprava a nikdo z nás, ani koně ani
jaci, nikdo tam nikdy nebyl. Tak jsme se ptali lidí, co tam bydlí. Nakonec se
nám podařilo tam dojít, ač za trochu dramatických okolností.
Jakou
radu byste dal nadšenci, který plánuje návštěvu Himálaje?
Má rada je, ať si jde koupit letenku a
odletí. Tam se určitě chytne a vše si vyjedná na místě. Nemusí mít ani stan a
už vůbec nemusí mít žádného průvodce. Může si udělat výlet, přespat v
chatrčích, které jsou k tomu na trasách stavěné. To je podle mě nejlepší
doporučení pro začátečníky, protože si to člověk rozvrhne podle svých fyzických
možností.
Vzpomenete
si na nějaký dramatický zážitek z cesty?
Tak například naposledy jsme čekali na
přistání letadla. Na tom místě nebylo letiště, ale spíš plocha, kde se dá
přistát. To přistání bylo domluvené několik dní dopředu, protože telefonovat
pro nás bylo nemožné. Takže jsme čekali, jestli to dobře dopadne. A když už
jsme byli jen pár kilometrů od toho místa, u řeky, která tam protéká obrovským
kaňonem, tak jsme ji chtěli přebrodit. Místní lidé nám to nedoporučovali. Ale
my jsme to už chtěli mít za sebou, unavení a nedočkaví cíle, že jsme do řeky
opravdu vlezli a brodili jsme se nakonec s batohy nad hlavou v ledové vodě, do
toho se nám setmělo a brodění trvalo několik hodin. To opravdu nikdo nečekal,
protože ta vzdálenost nebyla veliká, jen asi 4–5 km. Takže jsme na místo, kde
mělo letadlo přistát, přišli takhle zbídačení a mokří.
Takže
něco jako relaxace?
No, ono se to zdá, že je to relaxace. Já
jsem tam teď zhubnul asi o sedm kilogramů, a někteří i o jedenáct. Fyzicky je
tento výlet velmi náročný. Ale svým způsobem tohle lezení a chození, tento
fyzický výkon relaxací je. Záleží na úhlu pohledu.
Jaká
je kultura lidí žijících v Nepálu?
Žije tam 42 etnických skupin a jejich
kultura se od sebe dost liší. Mnohdy si ani mezi sebou nerozumí. Obecně jsou to
fantastičtí lidé, mnohdy na úrovni doby kamenné. Prožívají život ve velké bídě,
ale jejich mezilidské vztahy fungují velice dobře. V chudých oblastech jsem
našel větší intenzitu prožitku, než v oblastech zvyklých turismu. Tam se cítím
dobře, vřele doporučuji všem milovníkům hor a jich krás i úskalí.
Angažujete
s nějak v rámci pomoci lidem, kteří jsou ve slabé sociální situaci?
Provozuji tam charitu, a tak tam držíme pár
lidí při životě, posíláme děti do školy. Rodiny dostávají zásilky léků, potřeb
pro děti a různých jiných věcí, které jim mohou být užitečné. V odlehlých oblastech,
kde turismus vůbec není, tak tam se lidé mají zle a jsou vyloženě závislí na
pomoci z vnějšku. Američané a Japonci jim vozí rýži a jiné jídlo, jejich pomoc
je tam hodně poznat. Každá pomoc lidí dobré vůle je oplácena vřelostí tamních
obyvatel.
Děkuji
za rozhovor.
PhDr. Martin Kratochvíl *22. 5. 1946, spoluzakladatel společnosti Bonton Music
Text: Michaela Lejsková
Foto: Markéta Kratochvílová