„Člověk
asi nejvíc touží napsat to, co by si chtěl sám přečíst.“ Martina Formanová
Martina
Formanová je absolventka dramaturgie a scenáristiky na pražské FAMU a také
spisovatelka. Její první kniha „Skladatelka voňavého prádla“ byla přeložena do
několika jazyků. Martina pochází z Brna. Již od poloviny devadesátých let žije
ve Spojených státech amerických. Na farmě v Connecticutu se svým manželem,
režisérem Milošem Formanem, vychovává dvojčata Jima a Andyho. S Martinou
Formanovou přichází na knižní trh inspirace o tom, že psaný projev je nejen
uměním ale i formou terapie. Takto můžete ztvárnit příběhy o tom, co si v životě
idealizujete, můžete vypsat odstavce pokynů Jak na to!, popsat celý lidský
život anebo jeho jediný den, fantazírovat o nadpřirozeném, a také můžete třeba
stejně jako Martina psát o tom, co důvěrně znáte a co skutečně prožíváte.
Když
dítě intonuje, začnou se rodiče domnívat, že by mohlo mít talent. Podobně by
tomu mohlo být i u psaní. Jak to bylo, Martino, ve vašem případě? Pomohl vám
někdo objevit tvůrčí psaní, nebo to byla vaše iniciativa?
Dřív než zájem o psaní ve
mně byl zájem o čtení. Tak od deseti do patnácti let jsem četla skoro
nepřetržitě a cokoli. Proběhly nějaké úspěchy se slohovými pracemi a na gymnáziu
jsem už občas přispívala do novin.
Jaké
jsou podle vás možnosti uplatnění mladých spisovatelů v dnešní době?
Předpokládám, že není lehké
uživit se pouze jako spisovatel. A možná by to vůbec nemělo být samostatné
povolání. Ta představa, že se do psaní pouští někdo jen proto, že je
„spisovatel“, a tudíž psát musí, mě děsí.
Může
být nějaký druh literatury módní?
Určitě se mění třeba to,
který žánr je zrovna nejprodávanější. Ale to je téma spíš pro nakladatele.
Obejde
se dobrý autor bez odpovídajícího vzdělání? Nesnižují se tak jeho šance na
úspěch?
Vzdělání je důležité z
jiných důvodů, pro psaní je podstatná fantazie. A taky určitá jazyková
vyjadřovací originalita.
Robert
Vano říká, že pokud člověk chce zjistit, zda je dobrý v té konkrétní profesi, má
jít tam, kde se zrodila. Modelka do Paříže či Milána, potápěč k moři… Kam se má
jít o svých schopnostech ujistit spisovatel?
Do knihkupectví? Ne, vážně…
Pro spisovatele je prostě zpětnou vazbou čtenář.
Je
pro autora podmínkou opravdový prožitek, aby dokázal formulovat příběh do psané
podoby? Jak je tomu u vás?
Skutečný prožitek podmínkou
určitě není. Z literatury známe fůru autorů, kteří fantasticky popsali
události, jež nikdy nezažili, jež se ani neodehrály. Já dávám přednost psaní o
věcech, které důvěrně znám z vlastní zkušenosti, nebo je mám odpozorované ze
svého okolí.
Kam
chodíte pro inspiraci?
Stačí rozhlédnout se kolem
sebe. Všechno tu máme – tragédie, komedie. Lidé, kteří bydlí ve vašem domě,
můžou mít úžasné osudy. Nebo si otevřete noviny – i tam jsou desítky, stovky
námětů. Otázkou je, jaký příběh chcete vyprávět vy jako autor a proč.
Máte
oblíbený žánr, který sama jako čtenář vyhledáváte?
Posledních pár let čtu asi
nejvíc současné autory, zajímá mě jejich interpretace přítomnosti. Nejvíc mě
láká pohled pod povrch mezilidských vztahů; dozvědět se nejen co hrdinové
dělají a říkají, ale poznat i jejich vnitřní motivace a úvahy.
Podobá
se váš oblíbený žánr vaší vlastní tvorbě?
Kéž by!
Trhem
s hudebními nosiči otřásla krize a jejich prodejnost rapidně klesla. Jak
myslíte, že si stojí knižní trh?
Myslím, že relativně dobře.
Fakt, že lidé stále čtou, mě, upřímně řečeno, překvapuje. Velmi mile
překvapuje.
Máte
odhad, jestli se některé knihy prodávají více než jiné?
Myslíte moje? To záleží na
náladě. Někdy mám dojem, že by se měly všechny prodávat skvěle, jindy mě
udivuje, že mám nějaké svoje čtenáře, že vůbec někoho zajímá, co píšu.
Kde
je podle vás pro spisovatele, než dotáhne celou svoji literární práci do konce,
ten kopec nejstrmější?
U každé knížky je to asi
jiné. A taky u každého autora! Někteří ani žádné strmé kopce nezdolávají. Moje
překážky jsou jednoznačně lenost a pochyby.
Jak
se spolu sžila místa, která jsou tolik odlišná a současně vám tolik blízká,
Brno, odkud pocházíte a Connecticut, kde aktuálně žijete?
Nějak se sžila, ani nevím
jak. Vlastně vím, vždyť jsem to popsala ve své první knížce, „Skladatelka
voňavého prádla“.
Jak
si myslíte, že si stojí novináři ve Spojených státech a například v evropských
zemích, potažmo v České republice?
To opravdu nemůžu posuzovat.
Evropskou žurnalistiku neznám, českou jen velmi povšechně z internetu.
Můžou
se čtenáři těšit na nějakou novou knihu od vás?
Právě se dávám do psaní, tak
snad se to někde nezasekne.
Uvažovala
jste někdy o vydání například nějaké společenské příručky, knihy rádce,
popřípadě dokumentárního žánru?
Ne. Ale možná taky proto, že
podobné věci příliš nečtu. Člověk asi nejvíc touží napsat to, co by si chtěl
sám přečíst.
Co
dělá spisovatele spisovatelem?
…že by honorář?
Děkuji
za rozhovor.
Martina Formanová *9. 1.
1966
Text: Michaela Lejsková
Publisher: Profashion 2/2010