„Inspirace je velmi
důležitá a pramení z děje, který se vytváří kolem nás a formuje nejen člověka,
ale i dobu, ve které žijeme.“ Pavel
Bauer
Aplikace make upu je nejen základem líčení, je to
absolutní základ celého vizážistického umění. Nemáte-li ho, všechna ostatní zkrášlovací
práce může docela snadno přijít vniveč. Pavel Bauer o tom ví své a právě
pro něj je krédem, že pokud má být make up perfektní, od prvního kroku se nesmí
sáhnout vedle. Pro Pavla je tento proces jakýmsi vizážistickým obřadem, který
posouvá k nevšedním hranicím. Adaptuje se na povahu dané osobnosti a svým
vlastním způsobem vytváří filozofii o tom, jak udělat z této práce
jak pro sebe, tak pro klienta takový malý vizážistický svátek. Pavel Bauer je nejen skvělý vizážista a společností velmi
oblíbená osobnost, je také muž s nezlomnou slabostí pro sladkosti, kterých
je velkým požitkářem.
Promítá se požitkářství také ve Vaší práci vizážisty?
Dá se říci, že ano. Když dělám základ a vybírám správný
odstín pro pleť, vyžívám se a dávám si záležet, aby byl make up dokonalý.
Užívám si to.
Stejně jako šaty dělají člověka, platí totéž i pro make
up?
Do jisté míry ano. Jsem zastáncem přirozenosti a jakýchsi
/drobných nebo nejnutnějších/ zásahů, ale pokud nebylo od přírody naděleno, tak
je tomu potřeba pomoci, aby celkový dojem z vlasů a make upu byl
kompaktní.
Máte recept na to, jak rychle vypadat skvěle?
Díky tomu, že máme každý po rodičích jiné dispozice, vždy to
bude trvat jinak dlouho. Ženy mají někdy představu o tom, že jak se ráno
nalíčí, tak to bude vypadat celý den, což je samozřejmě nemožné. Tady je to
jako s hezkými vlasy. Pokud chceme, aby co nejdéle vypadaly skvěle, musíme
věnovat mnohem víc času jejich úpravě. A protože make up musíme nakreslit,
vyplatí se pohrát si pár minut navíc s aplikací, která, pokud má vypadat
pěkně, musí být i dokonalá. Mohu poradit v rámci toho, jak rychle vypadat skvěle,
tónovací krém, který nám sjednotí pokožku, rtěnku, která se stane současně také
tvářenkou, aplikujeme-li ji prsty, k tomu jen řasenku a máte rychlý, pětiminutový
expresní make up. Přes den stačí jen trochu přepudrovat a vypadáte zdravě,
svěže a upraveně.
Co si myslíte o dlouhotrvajících make upech? Nemohou
z dlouhodobého hlediska nabourat rovnováhu pleti?
Myslím si že ne. Že jde vždy o produkty, jež svojí strukturou
dělají konečný dojem, který slibují. Znám pár takových produktů a nemám
zkušenost, že by to lidem působilo nějaké stahování či nepříjemné pocity, ba
naopak zákaznice jsou spokojené, že se make up nevpije, nesteče, že pěkně drží.
Jak si stojí ve Vašich očích znalost typologie našich
vizážistů? Dáváte na ni?
Barevnou typologii jsem nikdy nezavrhoval. Vizážisti
barevnou typologii příliš neřešili, protože se ji mnoho z nich nikdy
nenaučilo. Poznají teplou od studené, víc se tím nikdo zvlášť nezabývá. Nauka
o barvách je velmi náročná a zajímavá, nese s sebou obrovskou škálu barev
a znalostí o nich. Dnešní trend je takový, že to, co bylo kdysi určitým
pravidlem, je dnes už naopak. Respektive co se nepovolovalo, to se dnes už
naopak povoluje. Tak to ale v módě vesměs je, převládá marketing nad
vkusem, a proto se obměňuje pro zajímavost zákazníkovi, ale nikoliv pro dobrý
vkus. Typologie je neodmyslitelná část, i když vnímáme barvy každý
jinak.
Používáte houbičky, štětec nebo aplikujete make up prsty?
Nemůžu říct, že bych něco z toho zavrhoval. Je fakt, že
houbička spotřebuje hodně make upu, ale na líčení v divadle nebo dosažení
určitého efektu je účinná. Štětce jsou výborná záležitost pro docílení jakéhosi
rozptýlení make upu. Ale stejně neošidím ten pocit prstů, kdy si mohu sáhnout
na pleť a cítím, zda je make upu moc nebo málo, zda je pleť mastná či ještě
potřebuje doladit a kde. Jako se říká v kuchyni, že nejlepší vařečkou jsou
ruce, tady to platí také.
Jak si stojí mladá generace vizážistů?
Myslím že velice dobře! Jsem v porotách i na juniorských
soutěžích a musím říci, že tam je odvaha
mnohem větší. Používají se různé doplňky, kreslí se na tělo, používají se
kamínky a různá vylepšení. Junioři nám ukazují mnoho ze svého tvořivého
talentu. Jsou velmi kreativní a nebojí se, docela dobře zvládají i techniku. U dospělých je to trochu jiné. Spíše se drží daného
trendu či tématu, jsou takoví opatrnější a snaží se, aby to bylo mísitelné, aby
se to líbilo. Už práci tolik neprožívají jako děti, které mají hranice posunuté
a více si hrají.
Odkud Vy sám berete nejraději inspiraci a kde ji
doporučujete brát ostatním?
Inspirace je velmi důležitá a pramení z děje, který se
vytváří kolem nás a formuje nejen člověka, ale i dobu, ve které žijeme.
Nezbytné je sledovat naši branži jako takovou, kupovat si časopisy, chodit na
přehlídky. Také do muzeí a galerií, a to proto, že trendy se neustále vracejí a
čerpá se také z toho, co již vytvořeno bylo.
Jak vnímáte kulturu líčení mezinárodně?
V každé zemi existuje určitá historie a folklór, které
se vždy budou odrážet i ve stylu líčení. Ale musím říci, že jak bylo lidem
usnadněno cestovat a informovat se globálněji, trendy se hodně prolínají. Spíše
vnímám rozvoj a pokrok. Ale to taky není všude. Jsou místa, která spíše
využívají regionální, kulturní odkaz a příliš se nenechávají ovlivňovat
světovými trendy a moderní kulturou.
Jaké jsou Vaše zkušenosti se zahraniční produkcí?
Měl jsem možnost pracovně působit v Paříži, Rakousku,
Americe, Německu, Španělsku. Ať to bylo focení či přehlídky, příprava reklamy.
V čem se liší produkce připravované
v zahraničních zemích ve srovnání s produkcemi u nás?
Princip práce je stejný, ale je pravdou, že rozpočet je
větší, a to se doráží na zázemí vizážistů, make up busu, technologiích a
samozřejmě honoráři. Když jsem letěl dělat přehlídku do Paříže, těšil jsem se,
co mě nového čeká, ale je to hodně podobné jako u nás. Jen je lepší
osvětlení, samostatné kóje pro vizážisty, více prostoru a celkově lepší podmínky,
což se samozřejmě dá udělat i u nás, ale v rámci šetření peněz
k tomu nikdy nedojde. Tady máme jednu lampičku a mačkáme se u jednoho
stolu, ale všichni vědí, jak to má vypadat. (smích)
Foto: archiv Pavla Bauera
Vnímáte i odlišný přístup lidí?
Ze zahraničí mám zajímavý postřeh. Měl jsem možnost líčit
také na veřejnosti v obchodních domech, konkrétně v Americe jsem se
setkal s takovou tou civilní klientelou. Například s dámami
v luxusním oblečení, které přijdou, posadí se a nechají se odlíčit a
následně odzkouší vhodné produkty, což se tam běžně děje. Ženy se vůbec
nestydí, je to naopak velmi běžná záležitost a otočí se jich tam za den mnoho.
Samozřejmě považují za slušnost si také něco koupit, protože tento servis je
zdarma. Běhá se okolo nich a je to velmi příjemné. Tady mají ženy ještě jakýsi
ostych.
Nedávno jsem se setkala s tím, že jste poznal práci
jiného kolegy vizážisty a přesně jste řekl, podle čeho. Jaký je vlastně ten Váš
rukopis?
To by měl říct určitě někdo jiný, ale je fakt, že nedávno mi
jeden kolega říkal, že ten můj make up vždycky pozná, protože mám všechno tak
pečlivě doladěné, čisté, vypracované a vystínované, a to považuje za můj
rukopis. S tím mohu souhlasit, protože taková práce je mým stylem. Dávám
si záležet, aby líčení bylo čisté, přirozené. Ale těžko říct, protože dělám
hodně druhů make upu a to musí určitě zmást i kolegy.
Vnímáte na kurzech, že Vás Vaši žáci mají tendenci
kopírovat, nebo si spíše hledají vlastní cestu?
Vždy se snažím dát studentům také něco ze sebe a to se
odráží ve výsledku. Dokonce jsem nedávno slyšel svého kolegu, kterého jsem
kdysi učil, a on mluvil skoro stejně jako já. Měl jsem úplně pocit, že slyším
sám sebe. (smích) Pro někoho jsem natolik sdělná osobnost, že mě zkopíruje se
vším všudy, což nepovažuji za ideální, ale na druhou stranu se pak nebojím
s těmi lidmi jít pracovat, protože vím, že mají dobrý základ.
Máte radu pro starší ženy, které se rády líčí?
V každém případě doporučuji jemné tóny. Jakákoliv
výrazná barva může působit na zralé ženě poněkud naivně. Vyvaroval bych se
perleťových odstínů, spíše bych se přikláněl k matu. Perleť zdůrazní
nedokonalosti a to je nežádoucí.
V čem je specifický make up dělaný pro film?
Kamerové zkoušky a testy mají svůj důvod, protože právě
záběr kamery ukáže každičký detail make upu. Líčení pro film je náročné
v tom, že musí být dotažené do posledního detailu, líčí se spíše méně a
opravdu každá maličkost jde vidět.
Jak se Vám pracovalo s Ivanou Chýlkovou v rámci
produkce Profashion, kterou fotil Robert Vano?
Vždycky je důležité vědět všechny podrobnosti o focení
a focené osobnosti. Vzhledem k tomu, že jsem Ivanu Chýlkovou již
několikrát líčil, věděl jsem, jak se mám připravit. Proto jsem vzal i několik příčesků
a pohrál si s různými styly. Ivana je osobnost, nádherná ženská, která ví,
co chce, a celé focení bylo hlavně o ní.
Mohou se s Vámi či s Vaší prací setkávat
televizní diváci v některém z TV pořadů?
Ano, mohli mou práci sledovat v pořadech jako jsou Top Star, Super Star, X Factor, Bailando, Star
Dance, Robin Hood Cesta ke slávě, soutěže Miss a Missis, TýTý, Anno, Fashion
week a spousta dalších se připravuje nově.
Jak si stojí trendy a novinky? Máme pořád kam sáhnout?
Myslím si, že už se jen kombinuje, opakuje, než vymýšlí nové
věci. Nechci říci, že je zcela vyčerpáno, ale poměrně dost vyčerpáno. Proto už
i návrháři kombinují nekombinovatelé.
Co nám přinesou trendy na letošní léto?
Vládne takový ten antiglamour styl. Nepříliš dokonalé,
nepříliš vyzdobené, lesklé a krásné. Naopak nastoupilo cestu mixování
kvalitního s takovým tím undergroundem, nezávislým, streetovým stylem.
Obočí ne tolik výrazné a dobře rostlé, jako se nosilo loni, ale spíše
tlumenější. Barvy převládají medové, na jaře růžová. Hlavně je vše posazené na
kvalitní pleti, která by měla vypadat svěže. Žádné kontury na rty, ale jen
rozetření rtěnky prstem.
Děkuji za rozhovor.
Text: Michaela Lejsková
Foto: archiv Pavela Bauera
Publisher: Profashion 4/2010