Natálie Kocábová a Hana Robinson – zpěvačky

 

 

 

Každý koncert by
měl být takový „malý svátek“, událost, která člověka obohatí a těší se z ní. Ať
už pro nás, nebo pro posluchače.“ Natálie Kocábová

 

 

 

 

Tento
rozhovor je především o hudební souhře uvedených dam. Hany Robinson,
skladatelky, zpěvačky a pianistky, která jako zatím jediná Češka vystudovala
Berklee College of Music v Bostonu, a Natálie Kocábové, která
s hudbou v podstatě vyrůstala a prosadila se jako zpěvačka
s fantasticky položeným hlasem. Již před dvěma lety se obě dámy sešly při
spolupráci na albu Ohrožený druh Michala Horáčka. Jejich cesta pokračuje dál
v rámci společných vystoupení. Více už se dozvíte z našeho rozhovoru,
který vám přinášíme společně s fotografiemi zimně laděnými do pravého
mongolského kašmíru, které jsme pořídili v kavárně Mlýnská na pražské
Kampě.

Natálie Kocábová a Hana Robinson
Foto: Petr Bartoš


 

Vy dvě
jste se poprvé setkaly na hudebním projektu Ohrožený druh. Jak toto setkání
probíhalo?

Natálie: Přišla jsem do
studia a vůbec jsem netušila, že jdu zkoušet zazpívat písničku, která byla
Hanky a kterou měla původně zpívat ona. Nemyslela jsem si, že Hanka je
skladatelka, protože je to krásná mladá ženská a skladatele si člověk představuje
trochu jinak. Navíc je to fantastická zpěvačka a pianistka. Více jsme se
poznaly až během spolupráce na albu Michala Horáčka Ohrožený druh.
Z nějakého důvodu člověk prostě pozná lidi, kteří jsou ti jeho spříznění,
a to Hanka je.

Hana: Od prvního momentu
jsme si rozuměly. Dáváme si prostor, konzultujeme spolu, rozumíme si. Písnička
Tramtárie byla sice moje, ale když jsem ji slyšela zazpívat Natálku, tak nebylo
pochyb, že to tak má být.

Natálie Kocábová a Hana Robinson
Foto: Petr Bartoš

 

Ale
písničku Tramtárie dnes už zase zpívá Hanka, jak to?

Natálie:
S Ohroženým
druhem už nevystupuji. Ohlásila jsem na konci minulého roku, že dodělávám desku
a nevyšly mi tři koncerty a zkouška, tak jsem jim dala vědět, ať se mnou na
tohle nepočítají, ale jakmile se bude pokračovat, ať mi dají vědět. Že mám
zájem. Od té doby se ale vše dělo beze mě. Tak jsem zavolala Horáčkovi, který mi řekl,
že když mi nezavolal, tak to znamená, že zájem nemá. Ale tak to přece nejde,
potřebujete vědět jak ano, tak ale i ne. Mezi tím se začalo pracovat na DVD,
pro které se se mnou nepočítalo a pak vyšlo najevo, že se se mnou nepočítá
vlastně už od února. Vždycky jde o osobní zájmy. Budiž. Ale tohle nepovažuji za
seriózní. Deska je skvělá, to rozhodně ano a měla pro mě velký význam.

Hana: Osobně mě to moc
mrzí, že s námi Natálka už nevystupuje. Vnášela tam takový ten mladý,
rozervaný duch. Tak si ji chci „urvat“ pro sebe alespoň v těch našich
vystoupeních.

Natálie Kocábová a Hana Robinson
Foto: Petr Bartoš

 

Znamená
to, že už vás s Ohroženým druhem neuslyšíme?

Natálie: Neuvažuji o tom, že
bych se vrátila. Tento odchod je pro mě zásadní. Písničku Tramtárie zpívá
Hanka. A zase to tak má být
J 

 

Plánujete
spolu hudební počin v podobě společných vystoupení. Jak přesně bude
vypadat?

Hana: Plánujeme společně
komornější koncerty. První bude 21. 1. 2011 v pražském klubu Golem. Jde o
recitál písní jak z tvorby Natálie, tak i z mé, a dále o hudbu ve stylu
Ray Charlese a starší americké šlágry, které nás baví. Jsme sladěné, a tak se
nám společný projekt připravuje jedna radost.

 

 

Natálie,
jaké je vaše nové album? Co od něj posluchači mohou očekávat?

Jmenuje se Walking on the A-bomb. Spolupracovala jsem na něm
s Jiřím Burianem. Hudba je kombinace elektroniky a živých nástrojů, včetně
významného smyčcového nástroje. Pohodová
hudba, až taneční.

Hana Robinson
Foto: Petr Bartoš

 

Použijete
některé z vašich básní na vystoupeních mezi písněmi?

Tohle už jsem dělala kdysi, když mi bylo
asi 17 let. Líbilo se to, ale ty moje básně jsou strašně těžký, dvojsečný. A
pro vystoupení tohoto typu to není to pravé. Hudba je i tak k zamyšlení, tak
neplánuji vkládat do vystoupení ještě básně.

 

 

U vás,
Natálie, nejsou koncerty příliš obvyklé, nemýlím-li se?

U mě je to tak, že já miluji tvoření ve
studiu a pak mám pocit, že vydáním desky to pro mě končí. Koncertování je pro
mě docela náročné, protože to vyžaduje spoustu cestování, zakouřené kluby, po
večerech být pryč, a to i vzhledem k tomu, že mám malého syna, moc
nepreferuji. Raději chci jen několik koncertů, lepších a procítěných, aby byly
komornější a přišli na ně lidé už jen proto, že to takhle je. Každý koncert by
měl být takový „malý svátek“, událost, která člověka obohatí a těší se z ní. Ať
už pro nás, nebo pro posluchače.

Natálie Kocábová
Foto: Petr Bartoš

Znamená
to, že si takový hudební program doprovodíte i coby moderátorky?

Hana: S moderováním
mám zkušenosti a baví mě. I když se přiznám, že zvládnout obojí je trochu
náročnější.

Natálie: Já se tomu také
nebráním. Když zpívám, tak většinou koukám někam do stropu, vůbec ne na lidi.
Prostě to tak mám. Na pódiu jsem pak za introverta. Ale ten kontakt
s lidmi, o kterých vím, že mají stejný hudební záběr, mám ráda.

 

Neuvažujete
o nějakém mužském faktoru, který by mohl vaše vystoupení doprovázet?

Hana: Já už dva muže mám
ve svém triu, se kterým také vystupuji. Ale dalším důležitým mužem je a mohl by
být můj manažer Pavel Trčala, který je skvělý bavič! Pavel je tedy současně i
můj bratr. Člověk, který dokáže lidi fantasticky strhnout, má nesmírný
optimismus a smysl pro humor. Doplňujeme se a posluchači si to vždy užívají.
Ale zda bude vystupovat společně i s námi dvěma, to se nechejme všichni
překvapit.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Petr Bartoš

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři produkce:

GOBI Kašmír www.kasmir.cz

NOVA www.doma.cz

Jana
Bulínová www.vizazistkajanabulinova.cz

Veronika
Soukupová Kadeřnictví Honzy Hlaváčka, Hotel Corinthia Praha

Top Tep www.toptep.cz

 

 

Pavel Bauer – vizážista, choreograf

 

 

 

„Inspirace je velmi
důležitá a pramení z děje, který se vytváří kolem nás a formuje nejen člověka,
ale i dobu, ve které žijeme.“ Pavel
Bauer

 

 

 

 

 

Aplikace make upu je nejen základem líčení, je to
absolutní základ celého vizážistického umění. Nemáte-li ho, všechna ostatní zkrášlovací
práce může docela snadno přijít vniveč. Pavel Bauer o tom ví své a právě
pro něj je krédem, že pokud má být make up perfektní, od prvního kroku se nesmí
sáhnout vedle. Pro Pavla je tento proces jakýmsi vizážistickým obřadem, který
posouvá k nevšedním hranicím. Adaptuje se na povahu dané osobnosti a svým
vlastním způsobem vytváří filozofii o tom, jak udělat z této práce
jak pro sebe, tak pro klienta takový malý vizážistický svátek. Pavel Bauer je nejen skvělý vizážista a společností velmi
oblíbená osobnost, je také muž s nezlomnou slabostí pro sladkosti, kterých
je velkým požitkářem.

Pavel Bauer a Diana Kobzanová
Foto: Ondřej Košík


 

Promítá se požitkářství také ve Vaší práci vizážisty?

Dá se říci, že ano. Když dělám základ a vybírám správný
odstín pro pleť, vyžívám se a dávám si záležet, aby byl make up dokonalý.
Užívám si to.

 

Stejně jako šaty dělají člověka, platí totéž i pro make
up?

Do jisté míry ano. Jsem zastáncem přirozenosti a jakýchsi
/drobných nebo nejnutnějších/ zásahů, ale pokud nebylo od přírody naděleno, tak
je tomu potřeba pomoci, aby celkový dojem z vlasů a make upu byl
kompaktní.

 

Máte recept na to, jak rychle vypadat skvěle?

Díky tomu, že máme každý po rodičích jiné dispozice, vždy to
bude trvat jinak dlouho. Ženy mají někdy představu o tom, že jak se ráno
nalíčí, tak to bude vypadat celý den, což je samozřejmě nemožné. Tady je to
jako s hezkými vlasy. Pokud chceme, aby co nejdéle vypadaly skvěle, musíme
věnovat mnohem víc času jejich úpravě. A protože make up musíme nakreslit,
vyplatí se pohrát si pár minut navíc s aplikací, která, pokud má vypadat
pěkně, musí být i dokonalá. Mohu poradit v rámci toho, jak rychle vypadat skvěle,
tónovací krém, který nám sjednotí pokožku, rtěnku, která se stane současně také
tvářenkou, aplikujeme-li ji prsty, k tomu jen řasenku a máte rychlý, pětiminutový
expresní make up. Přes den stačí jen trochu přepudrovat a vypadáte zdravě,
svěže a upraveně.

 

Co si myslíte o dlouhotrvajících make upech? Nemohou
z dlouhodobého hlediska nabourat rovnováhu pleti?

Myslím si že ne. Že jde vždy o produkty, jež svojí strukturou
dělají konečný dojem, který slibují. Znám pár takových produktů a nemám
zkušenost, že by to lidem působilo nějaké stahování či nepříjemné pocity, ba
naopak zákaznice jsou spokojené, že se make up nevpije, nesteče, že pěkně drží.

 

Jak si stojí ve Vašich očích znalost typologie našich
vizážistů? Dáváte na ni?

Barevnou typologii jsem nikdy nezavrhoval. Vizážisti
barevnou typologii příliš neřešili, protože se ji mnoho z nich nikdy
nenaučilo. Poznají teplou od studené, víc se tím nikdo zvlášť nezabývá. Nauka
o barvách je velmi náročná a zajímavá, nese s sebou obrovskou škálu barev
a znalostí o nich. Dnešní trend je takový, že to, co bylo kdysi určitým
pravidlem, je dnes už naopak. Respektive co se nepovolovalo, to se dnes už
naopak povoluje. Tak to ale v módě vesměs je, převládá marketing nad
vkusem, a proto se obměňuje pro zajímavost zákazníkovi, ale nikoliv pro dobrý
vkus. Typologie je neodmyslitelná část, i když vnímáme barvy každý
jinak.

Pavel Bauer
Foto: Ondřej Košík


 

Používáte houbičky, štětec nebo aplikujete make up prsty?

Nemůžu říct, že bych něco z toho zavrhoval. Je fakt, že
houbička spotřebuje hodně make upu, ale na líčení v divadle nebo dosažení
určitého efektu je účinná. Štětce jsou výborná záležitost pro docílení jakéhosi
rozptýlení make upu. Ale stejně neošidím ten pocit prstů, kdy si mohu sáhnout
na pleť a cítím, zda je make upu moc nebo málo, zda je pleť mastná či ještě
potřebuje doladit a kde. Jako se říká v kuchyni, že nejlepší vařečkou jsou
ruce, tady to platí také.

 

Jak si stojí mladá generace vizážistů?

Myslím že velice dobře! Jsem v porotách i na juniorských
soutěžích a musím říci, že tam je  odvaha
mnohem větší. Používají se různé doplňky, kreslí se na tělo, používají se
kamínky a různá vylepšení. Junioři nám ukazují mnoho ze svého tvořivého
talentu. Jsou velmi kreativní a nebojí se, docela dobře zvládají i techniku. U dospělých je to trochu jiné. Spíše se drží daného
trendu či tématu, jsou takoví opatrnější a snaží se, aby to bylo mísitelné, aby
se to líbilo. Už práci tolik neprožívají jako děti, které mají hranice posunuté
a více si hrají.

 

Odkud Vy sám berete nejraději inspiraci a kde ji
doporučujete brát ostatním?

Inspirace je velmi důležitá a pramení z děje, který se
vytváří kolem nás a formuje nejen člověka, ale i dobu, ve které žijeme.
Nezbytné je sledovat naši branži jako takovou, kupovat si časopisy, chodit na
přehlídky. Také do muzeí a galerií, a to proto, že trendy se neustále vracejí a
čerpá se také z toho, co již vytvořeno bylo.

 

Jak vnímáte kulturu líčení mezinárodně?

V každé zemi existuje určitá historie a folklór, které
se vždy budou odrážet i ve stylu líčení. Ale musím říci, že jak bylo lidem
usnadněno cestovat a informovat se globálněji, trendy se hodně prolínají. Spíše
vnímám rozvoj a pokrok. Ale to taky není všude. Jsou místa, která spíše
využívají regionální, kulturní odkaz a příliš se nenechávají ovlivňovat
světovými trendy a moderní kulturou.

 

Jaké jsou Vaše zkušenosti se zahraniční produkcí?

Měl jsem možnost pracovně působit v Paříži, Rakousku,
Americe, Německu, Španělsku. Ať to bylo focení či přehlídky, příprava reklamy.

 

V čem se liší produkce připravované
v zahraničních zemích ve srovnání s produkcemi u nás?

Princip práce je stejný, ale je pravdou, že rozpočet je
větší, a to se doráží na zázemí vizážistů, make up busu, technologiích a
samozřejmě honoráři. Když jsem letěl dělat přehlídku do Paříže, těšil jsem se,
co mě nového čeká, ale je to hodně podobné jako u nás. Jen je lepší
osvětlení, samostatné kóje pro vizážisty, více prostoru a celkově lepší podmínky,
což se samozřejmě dá udělat i u nás, ale v rámci šetření peněz
k tomu nikdy nedojde. Tady máme jednu lampičku a mačkáme se u jednoho
stolu, ale všichni vědí, jak to má vypadat. (smích)

 Pavel Bauer a Tereza Maxová

Foto: archiv Pavla Bauera

 

Vnímáte i odlišný přístup lidí?

Ze zahraničí mám zajímavý postřeh. Měl jsem možnost líčit
také na veřejnosti v obchodních domech, konkrétně v Americe jsem se
setkal s takovou tou civilní klientelou. Například s dámami
v luxusním oblečení, které přijdou, posadí se a nechají se odlíčit a
následně odzkouší vhodné produkty, což se tam běžně děje. Ženy se vůbec
nestydí, je to naopak velmi běžná záležitost a otočí se jich tam za den mnoho.
Samozřejmě považují za slušnost si také něco koupit, protože tento servis je
zdarma. Běhá se okolo nich a je to velmi příjemné. Tady mají ženy ještě jakýsi
ostych.

 

Nedávno jsem se setkala s tím, že jste poznal práci
jiného kolegy vizážisty a přesně jste řekl, podle čeho. Jaký je vlastně ten Váš
rukopis?

To by měl říct určitě někdo jiný, ale je fakt, že nedávno mi
jeden kolega říkal, že ten můj make up vždycky pozná, protože mám všechno tak
pečlivě doladěné, čisté, vypracované a vystínované, a to považuje za můj
rukopis. S tím mohu souhlasit, protože taková práce je mým stylem. Dávám
si záležet, aby líčení bylo čisté, přirozené. Ale těžko říct, protože dělám
hodně druhů make upu a to musí určitě zmást i kolegy.

 

Vnímáte na kurzech, že Vás Vaši žáci mají tendenci
kopírovat, nebo si spíše hledají vlastní cestu?

Vždy se snažím dát studentům také něco ze sebe a to se
odráží ve výsledku. Dokonce jsem nedávno slyšel svého kolegu, kterého jsem
kdysi učil, a on mluvil skoro stejně jako já. Měl jsem úplně pocit, že slyším
sám sebe. (smích) Pro někoho jsem natolik sdělná osobnost, že mě zkopíruje se
vším všudy, což nepovažuji za ideální, ale na druhou stranu se pak nebojím
s těmi lidmi jít pracovat, protože vím, že mají dobrý základ.

 

Máte radu pro starší ženy, které se rády líčí?

V každém případě doporučuji jemné tóny. Jakákoliv
výrazná barva může působit na zralé ženě poněkud naivně. Vyvaroval bych se
perleťových odstínů, spíše bych se přikláněl k matu. Perleť zdůrazní
nedokonalosti a to je nežádoucí.

 

V čem je specifický make up dělaný pro film?

Kamerové zkoušky a testy mají svůj důvod, protože právě
záběr kamery ukáže každičký detail make upu. Líčení pro film je náročné
v tom, že musí být dotažené do posledního detailu, líčí se spíše méně a
opravdu každá maličkost jde vidět.

Pavel Bauer
Foto: archiv Pavla Bauera


 

Jak se Vám pracovalo s Ivanou Chýlkovou v rámci
produkce Profashion, kterou fotil Robert Vano?

Vždycky je důležité vědět všechny podrobnosti o focení
a focené osobnosti. Vzhledem k tomu, že jsem Ivanu Chýlkovou již
několikrát líčil, věděl jsem, jak se mám připravit. Proto jsem vzal i několik příčesků
a pohrál si s různými styly. Ivana je osobnost, nádherná ženská, která ví,
co chce, a celé focení bylo hlavně o ní.

 

Mohou se s Vámi či s Vaší prací setkávat
televizní diváci v některém z TV pořadů?

Ano, mohli mou práci sledovat v pořadech jako jsou  Top Star, Super Star, X Factor, Bailando, Star
Dance, Robin Hood Cesta ke slávě, soutěže Miss a Missis, TýTý, Anno, Fashion
week a spousta dalších se připravuje nově.

 

Jak si stojí trendy a novinky? Máme pořád kam sáhnout?

Myslím si, že už se jen kombinuje, opakuje, než vymýšlí nové
věci. Nechci říci, že je zcela vyčerpáno, ale poměrně dost vyčerpáno. Proto už
i návrháři kombinují nekombinovatelé.

 

Co nám přinesou trendy na letošní léto?

Vládne takový ten antiglamour styl. Nepříliš dokonalé,
nepříliš vyzdobené, lesklé a krásné. Naopak nastoupilo cestu mixování
kvalitního s takovým tím undergroundem, nezávislým, streetovým stylem.
Obočí ne tolik výrazné a dobře rostlé, jako se nosilo loni, ale spíše
tlumenější. Barvy převládají medové, na jaře růžová. Hlavně je vše posazené na
kvalitní pleti, která by měla vypadat svěže. Žádné kontury na rty, ale jen
rozetření rtěnky prstem.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: archiv Pavela Bauera

Publisher: Profashion 4/2010



Ing. Petr Bajer, CSc., ředitel RHK Brno

 

 

 

„Praotcem komor je
zřejmě Napoleon, který zřídil různé pořádky ve Francii, ty přinesl také do
Německa a dál.“
Ing. Petr Bajer, CSc. 

 

 

 

 

 

Přinášíme Vám rozhovor s ředitelem Regionální hospodářské komory Brno, která je samostatným právním
subjektem v rámci sítě Hospodářské komory České republiky. Je zapsána v
obchodním rejstříku. Byla zřízena na základě Zákona 301/1992 Sb. o Hospodářské
a Agrární komoře. Slouží k podpoře podnikatelských aktivit, k prosazování a ochraně
zájmů členských firem. Pan ředitel nám
z historie komory prozradil, že obchodní a živnostenská komora v Brně
byla založena na základě zákona č.122 již v roce 1850. Činnost původní
komory v Brně byla ukončena k 1.1.1949. 9.10.1990 byla v Brně
obnovena komorová činnost otevřením Regionální kanceláře Československé
obchodní a průmyslové komory v Brně. Dne 29.1.1993 se konala ustavující
Valná hromada samostatné Obchodní a hospodářské komory v Brně, která
dosáhla největšího počtu členů, a to v roce 2008 – 703 členů.

 Ing. Petr Bajer, CSc., ředitel RHK Brno

Jak hospodářská
komora zaštiťuje zájmy svých členů?

Každá komora má dvě
základní činnosti. Je to lobbyistická část – ochrana zájmů a servisní část, což
je napomáhání k tomu, aby k obchodním případům došlo. Když odbornou
část rozdělíme klasicky tak jako všichni v Evropě, vzdělávání, zahraniční
vztahy a poradenství, všechno směřuje k tomu, aby se nakonec někde setkali
zástupci firem, důvěřovali si, potkali se v době, kdy jsou připravení, a
udělali spolu obchod. Podnikání je obchodní
případ, pro vytvoření důvěry je důležité, aby se lidé potkávali v různých
situacích a v různých uskupeních.

 

V rámci
členství se mohou lidé rozvíjet a setkávat přesně kde?

Aktuálně realizujeme
42. podnikatelské setkání a to bude mít tři bloky. Jeden blok je sportovní, členové
si zde mohou zahrát tenis, domluvit si týmy atd. Druhý blok bude workshopový.
To znamená, že půjde o spolupráci vysokých škol a firem. Ne na bázi
inovace pro inovaci, ale inovace produktů, které už trh mají. Ta třetí část
bude kontaktní. Členové se mohou setkávat při různých aktivitách. V rámci
tohoto programu se prostřídá velké množství lidí. Tito lidé dostanou den nebo
dva předtím seznam osob, které se závazně budou účastnit. Účastníci se připraví
a dokonce i přichází se seznamem, s kým si přejí se setkat, případně se
spolu domlouvají samostatně. Takže je to
o prostředí, kde se velmi efektivně protíná odborná a neformální část.
Takový golf nebo tenis je vlastně pozadí, jakýsi nástroj pro další spolupráce.

 

Můžete nám uvést
nějakou konkrétní zkušenost z praxe?

Říká se, že obchod je
záležitost „tváří“. Jde o důvěru lidí, a tu si člověk získá jedině tím, že
toho druhého nevidí jenom za stolem. Já například jsem se dostal ke golfu tím
způsobem, že mi jeden z členů řekl: „Heleď, my za Tebou nebudeme chodit
jen do kanceláře. Udělej si čas a zajisti si zelenou kartu na golf. I tam platí
určitá pravidla, jsou jiná než v běžném životě a lidé je dodržují. Golf je
hrou gentlemanů a není možné, aby vám někam spadl míček a vy jste si ho
pokopnuli do lepší pozice. Tímto způsobem se lidé také poznávají a vy pak
vidíte, co od toho člověka můžete čekat. Opravdu i takovéto dodržování pravidel
vypovídá o člověku, se kterým jednáte.

 
Ing. Petr Bajer, CSc., ředitel RHK Brno

S tím souvisí
nejen společenská prestiž, ale také tzv. obchodní jméno. Jaké jsou tedy
podmínky pro přijetí do RHK Brno a jakým způsobem probíhá?

Zákonem
o Hospodářské komoře č. 391/92 Sb. je dán princip přijímání členů.
Předloží přihlášku, doklad o podnikání, o jeho přijetí rozhoduje 23
podnikatelů v řádně zvoleném představenstvu. Před schvalováním
představenstvo obdrží data a podklady o zájemcích a minimálně těchto 23
členů představenstva nemá informace proti firmě zájemce, které by poškozovaly
dobré jméno komory. Na druhou stranu je to pro firmu jakýsi závazek, protože
členství je dobrovolné a ona vstupuje do společnosti, kde se zavazuje
k nějakému chování a reprezentování komory, jejíž je součástí, a tento
princip je zde prosazován.

 

Jak vypadá
spolupráce s ostatními komorami?

Za dobu obnovené
činnosti RHK Brno jsme měli příležitost organizovat řadu společných projektů
s partnerskými komorami a více než 200 obchodních misí. Letos budeme
realizovat spolupráci s dvaceti hospodářskými zahraničními komorami.
Organizujeme program, kam zveme jejich členy k jednání. Dnes je už
otevřený mezinárodní portál, na kterém se firmy přihlašují. My jim nabízíme
přípravu, prezentaci i kontaktní jednání. K přípravě pak náleží i
vzdělávání, workshopy, z nichž řadu realizujeme s našimi partnery
v tuzemsku – jako například s Moravskou asociací podnikatelek a
manažerek.

 

V rámci
zahraničí jsou to pouze takovéto větší akce, nebo se soustředíte i na řekněme skromější
projekty?

Nyní realizujeme
obchodní misi s jedenácti firmami pořádanou Hospodářskou komorou  v Zadaru, další podobná aktivita je
v Istanbulu, kam jede pět firem.

 

Jaká jsou témata a
pro jaké firmy jsou takové obchodní mise?

Oborové, tematicky
vyčleněné aktivity jsou efektivnější. Snažíme se ale dělat takové projekty i na
bázi regionální. Oborové zaměření nestačí proto, že firmy hledají své uplatnění
i v oborech, ve kterých to dříve nepovažovaly za efektivní.

 

Působí to trochu
jako rozptylování energie…

Určitě je to
rozptylování energie, ale jestliže jsme řekli, že hodnocením podnikání je
obchodní případ, tak je to o hledání zakázek.

 

Takto obchodníci
reagují na trh až nyní v rámci toho, jaká je hospodářská situace, nebo
tento postup byl aktuální ještě předtím?

Jsem přesvědčen
o tom, že to je princip a běžně se to v ekonomice takto dělá. Dnes je
to však v širší míře. Musíte hledat nové zákazníky, nové obory, uplatnění
a modifikace vlastního zařízení.

 

Uvedete mi prosím
nějaký příklad toho, jak realizovat obchod mimo obor, na který jsme zaměřeni?

Nedávno jsme mluvil
s pánem, který se zúčastnil Obchodního salonu RHK Brno na veletrhu
WOOD-Tec. Oni sami jsou výrobci kuličkových šroubů, což jsou zařízení, která
jsou tím nejdůležitějším na obráběcím stroji, a pro ně je trh celkem dost
nasycen. V rámci těchto kontaktních dnů absolvovali opravdu vzorové
jednání, tzv.hvězdicové, které se podařilo připravit tak, že z toho našeho
komorového stánku vycházeli k jednání, které jsme my už částečně přichystali,
některé si oni připravili na místě. Takže jsem toho člověka jen chválil, jak
bezvadně využil této obchodní příležitosti. A on mi tehdy řekl: „Z toho,
co se nám podařilo vyřídit přímo, vznikl snad jen jeden obchod. Ale během
následujícího půl roku se velmi významně navýšilo využití a poptávka po našem
zařízení, které používá transportní část, úplně v jiném oboru, který
nevyžaduje tak exaktní přesnost a nebyl tolik využíván, ale dneska se nám to
velice hodilo.“

 Ing. Petr Bajer, CSc., ředitel RHK Brno 

Jakou doporučujete
strategii, jak reagovat na současnou hospodářskou situaci, dobu recese?

Není to o tom, co
doporučujeme a poskytujeme. Dnes už máme celou řadu služeb, ať už je to
asistenční centrum s Moravskou asociací podnikatelek a manažerek tady
u nás na komoře, nebo jiná. Například máme poradenství na bázi akviziční.
To znamená, že máme právníky, kteří poskytují v rámci poradenské služby
hospodářské komory základní informace a služby, a to buď v rámci projektu,
který hradí komora, nebo v rámci spolupráce s komorou s tím, že
pokud obchodník získá základní informace a důvěru k poradci, pak snáze a
efektivněji zakázku udělá. Je to o komplexním servisu. To, co neumím udělat
sám, nebo na to nemám lidi, si prostě vyhledám, najmu a využiji tam, kde mi to
je nabídnuto, a to je na RHK.

 

Co nejčastěji
manažeři firem podceňují v rámci složitosti podnikání?

Manažer řídící firmu do
dvaceti lidí si udělá skoro všechno sám. Když má firma nad dvacet lidí, je to
nad rámec možností. Tohle už se dá uřídit jen pomocí nějakého aparátu, nikoliv
formou chaos managementu. Řádná organizace, týmové role lidí, nakupování
služeb, zařízení IT. Jsou tady i další věci jako je catering a personalistika.
Na tohle my máme zkušené poradce a dokážeme firmám nabídnout pomoc
s organizací. Některé věci se dají nakoupit, některé se dají konzultovat,
jiné zredukovat. Pro výrobní firmu,
která má obrazně řečeno milion výrobních starostí, je to velká pomoc a
zefektivnění, když využije právě těchto poradců, školení, obchodních salonů,
oborových setkání.

 

Vy sám jste také
podnikatel?

Obrat této komory je
kryt z 16% z příspěvků a v těch zbylých 84% je věcí úřadu, aby
sehnal prostředky, vydělal. Takže říkám, že jsem osmdesátičtyřprocentní
podnikatel, ale ze zákona podnikat nesmím. Nikdo z pracovníků komory nemá
ŽL ani návaznost na žádné podnikatelské aktivity. Účast
v nepodnikatelských orgánech je možná. Já sám jsem členem tří vědeckých
rad. Členem vědecké rady Mendlovy univerzity, akademické rady Stingu a také
jsem členem vědecké rady Brno International Business School. Tato členství jsou
v návaznosti na instituce, jež jsou součástí programů, které se realizují
v rámci RHK.

Ing. Petr Bajer, CSc., ředitel RHK Brno

Jaké vidíte rezervy
na trhu a příležitosti k podnikání?

V České republice
je k dostání všechno, ale není to v takovém rozsahu činností, jak
lidé očekávají. Jestliže najdete to, co na trhu chybí, pak je to pro založení
firmy klíčové. V různých svazech, komorách a jiných institucích je možné
napomoci, ale realizační krok musí udělat člověk sám. Není nevhodná doba začít
podnikat, může být jen nevhodný podnikatelský záměr, a s tím umí poradci
komory pomoci.

 

Co patří ke klíčovým
vlastnostem podnikatele?

K potřebným
vlastnostem podnikatele patří výdrž. Zářným příkladem je právě Radim Jančura,
který je velmi vytrvalý. Já mu velice fandím. Celá řada vynálezů
v historii byla zapříčiněna tím, že vynálezce byl líný to dělat po starém
způsobu a náročně, ale udělal to jinak a lépe a tím to celé zdokonalil. Pan
Jančura jde tam, kde je mezera na trhu a přistupuje k obchodu právě tou
cestou zjednodušení a zefektivnění. Zdokonaluje nejen procesy, ale i služby. A
takové vlastnosti patří v podnikání k těm významným.

 

Děkuji za rozhovor.

 


Ing. Petr Bajer, CSc.,
ředitel RHK Brno

Text: Michaela Lejsková

Foto: RHK Brno

www.rhkbrno.cz

Publisher: Profashion 4/2010