„Těch hostů, které bych na naše jeviště rád pozval je mnoho, jenže
jsou to většinou lidé, kteří by se museli vrátit ze záhrobí, jako třeba Bing
Crosby, Billie Holiday, Bix Biederbecke, Coleman Hawkins a další a další.“
Ondřej Havelka
Ve čtvrtek 8.října 2009
v Besedním domě Vyškov zahájil koncertní sezónu svým vystoupením Zavřete
oči, přicházíme… Ondřej Havelka & big-band Melody Makers.
Pořadatelem je MKS Vyškov ve spolupráci s uměleckou
agenturou GLOBART s.r.o. 2009/2010. Tento cyklus koncertů je pořádán pod
záštitou starosty města Vyškova RNDr. Petra Hájka. Koncerty se konají za
podpory Jihomoravského kraje, Nadace Leoše Janáčka, Nadace Bohuslava Martinů a
Nadace Českého hudebního fondu Praha.
Televizní,
filmový a divadelní herec, režisér dokumentárních filmů a divadelních her,
scénárista, zpěvák, stepař a tanečník, milovník swingu i golfu, a takto
Vám představujeme Ondřeje Havelku.
Ondřeji, jak vypadá Váš aktuální pracovní život?
Vstoupil jsem do sezóny, která bude dosti nabitá, protože mě
čekají tři režie. Trošku z toho mám hrůzu, jenomže holt se to tak nečekaně
seběhlo, že už to nešlo vzít zpátky. Takže kromě koncertní činnosti
s Melody Makers budu režírovat operetu Netopýr v Janáčkově Opeře v
Brně. Dále v lednu vstoupím do pražského Národního divadla, kde budu
secvičovat Hoffmannovy povídky, které mají premiéru na začátku března. Pak hned
na to navazuje režie Saturnina, kterou budu připravovat pro divadlo ABC
v Praze. Takže je toho hodně a jestli to přežiju, budu sám překvapen.
Jak se Vám daří
kloubit Melody Makers a režírováním?
Už mnoho let jsem předpovídal a možná si to i trochu přál,
že jednoho dne nechám hraní a zpívání a budu se věnovat režii. Ono by to jaksi
usnadnilo ten pověstný „důstojný“ odchod… Kupodivu jsem to nemusel moc
organizovat a začalo to přicházet samo. Přišly a přicházejí nabídky na režii a
tak si pomalu buduji pozici v novém oboru. Ale je to velmi náročné,
protože do toho ještě pořád zpívám. Takže se dá říci, že jsem momentálně
v období „přechodném“.
Máte nějaké
dlouhodobé cíle, které se za tím „přechodným obdobím“ skrývají, které jste si
vysnil a chtěl je uskutečnit?
Už asi deset let jsem rozhodnut, že natočím film,
v němž bude figurovat náš band a celý se bude točit okolo hudebního žánru,
který děláme. Ale nějak se k tomu pořád nemůžu rozhoupat. Každopádně jsem se slíbil, že příští rok, až dodělám ty tři
inscenace, budu se už koncentrovat jen na psaní scénáře, protože je už nejvyšší
čas. A jestli už ten příští rok nezačnu, tak už to asi nestihnu.
Kromě živých
vystoupení, na která se mohou diváci těšit, připravujete se vydat nějaké další
album?
S nahráváním alb jsem trošku zdrženlivý. Protože
hrajeme vlastně převzatou hudbu, kterou už před námi nahráli jiní, američtí
jazzmani a swingaři, kteří jsou pro nás naprosto nedostižní, tak mám vždycky
takové zábrany to točit znova, protože si myslím, že pro diváka je lepší, když
si koupí originální nahrávky. Fakt ale je, že někteří argumentují tím, že si
chtějí na hudebních albech připomenout právě naše vystoupení. Je to takové mé
věčné dilema. Za těch třináct let existence Melody Makers jsem několikrát
k tomu svolil a tak máme už asi šest alb, ale momentálně nic netočíme.
Takže ne všechny programy, které jsme vytvořili, jsou zachyceny na deskách.
Kdo je hostem
programu, který ve Vyškově zahájil cyklus koncertů kruhu přátel hudby Vyškov?
V rámci tohoto koncertního show je hostem Juraj Bartoš,
který je k mé velké radosti hostem stabilním. Tento podzim přislíbil, že
s námi bude hrát všechny koncerty s programem nazvaným Příběh jazzu. Ve střední Evropě je to podle mě na starý jazz nedostižný
trumpetista. Je to skutečný mistr, který hraje mnohé žánry, ale starou hudbu
hraje s velkým nadšením a já jsem šťastný, že právě teď s námi.
Dalším takovým stabilním spolupracovníkem, pokud není zrovna v zahraničí,
je paní Věra Gondolánová, která je podle mého názoru jedinečná, nejlepší
jazzová zpěvačka v naší zemi.
Je někdo Vaším
ideálem, kdo by jste chtěl, aby spolu s Vámi a Melody Makers vystupoval?
Já bych pozval
Woodyho Allena, ale vedle hry na klarinet, bych radši, kdyby povídal. Těch
hostů, které bych na naše jeviště rád pozval je mnoho, jenže jsou to většinou
lidé, kteří by se museli vrátit ze záhrobí, jako třeba Bing Crosby, Billie
Holiday, Bix Biederbecke, Coleman Hawkins a další a další…
Před vystoupení zde
ve Vyškově jste ve foyeru zahráli divákům několik písní a připravili milou
show. Stali jste se tak sami sobě jakýmisi předskokany. Je to pravidlem?
Je to takový náš koncertní rituál, který, myslím, mají rádi
nejen diváci, ale máme ho rádi i my. Tímhle „předvystoupením“ mezi lidmi chceme
navázat kontakt s publikem. Je to vlastně takový divadelnický trik, který
se používal už od dob happeningů a dalších alternativních forem divadla 60tých
let, takže to není nic nového. Každopádně musím říct, že to v našem případě
docela funguje, baví nás to. Ale hlavně chci, aby diváci pochopili, že jsme při
koncertě rovnocenní partneři, že se na ně nehodláme vytahovat, že jsme jim
přišli zahrát a když oni budou spontánně reagovat, budou vytvářet patřičnou
zpětnou vazbu, tak ten koncert bude ještě lepší. Pokud není zpětná vazba, žádný
divadelní zázrak se nekoná.
Děkuji za rozhovor.
Text: Michaela Lejsková
Foto: Michaela Lejsková
Publisher: Profashion 11/2009