Chantal Poullain – herečka, chansonierka

„Neodměňuji se. Pro mě je odměnou
můj život.“ Chantal Poullain

Budete-li hledat
člověka laskavého, s životním optimismem, vydejte se všude tam, kde můžete
potkat Chantal Poullain. Nebo ještě lépe, zapojte se společně s ní do projektů,
kterým dává duši a jméno a které přinášejí hlubší smysl. Chantal má to štěstí,
že bydlí na Praze 1, kde jsme fotili a kde také veřejnost může využívat
krásných prostor hřiště, které převážně vybavila firma Kompan. Francouzská rodačka je inspirativní a osobitou ženou, bezesporu
zrozenou pro lásku ke všemu, co dělá a kým je.

Nadace Archa Chantal je vizí, která má svoji historii. Co předcházelo
vzniku tohoto projektu?

Archa Chantal funguje již 17 let.
Zabývá se zlepšováním nemocničních prostředí, ve kterých jsou hospitalizované
děti. Každý náš projekt má svoje kouzlo. To kouzlo spočívá v tom, že umožňujeme
dětem, aby se v nemocničním prostředí cítily co nejlépe, aby jim to, co je
obklopuje, rozjasnilo mysl, nebo dokonce odpoutalo jejich psychiku od
skutečnosti, že jsou v nemocnici. Děti tak nejen zaměstnávají svoji mysl a
začínají tvořit, ale jsou klidnější a jejich myšlenky se ubírají pozitivním
směrem. Když je psychika pozitivní, tak je léčba mnohem lépe přijímána.

Jaké je to know how, kterým jste docílili úspěchu?

Po konzultacích s lékaři,
psychology a se všemi kompetentními lidmi vymýšlíme celé prostředí od A až do Z
sami.

Rozhodla jste se uskutečňovat projekty s jasným zaměřením. Jak to
vypadá v praxi?

Jedná se o tematické světy.
Například o svět loutek, svět lodí, svět parků, svět zvířat… Záleží hodně na
tom, do jakého prostředí projekt realizujeme. Například svět zvířat a loutek
nemůžeme vytvořit na oddělení psychiatrie, kde by mohl děti spíše rušit. Jedním
z posledních projektů Nadace Archa Chantal je pavilon pro děti a dorost v
Psychiatrické léčebně v Praze – Bohnicích. Výtvarný projekt jsme nazvali Náš
svět.

Jak se Vám daří realizovat projekty po úřední stránce?

Ze začátku bylo dost těžké
přesvědčit lékaře, že barvy mají v nemocnicích své místo a opodstatnění. Říkali
mi, že do nemocnice patří bílá. Po několika zrealizovaných projektech ale
začali vnímat naše návrhy jako velmi pozitivní. Často jsme rovněž konfrontováni
s památkáři, kteří nás hodně limitují i v rámci interiérů. Jejich rozhodnutí
podléhá překvapivě mnoho věcí.

Kde jsou největší rezervy? A může se do podpory zapojit třeba i
veřejnost?

Nadace Archa Chantal je velmi
skromná a na stálý úvazek zaměstnává pouze dva lidi, všichni ostatní
spolupracují externě. Na naše projekty samozřejmě potřebujeme finanční
prostředky, ale i materiál. Například potřebujeme-li věci jako jsou závěsy,
nábytek nebo hračky atd., tak vítáme i takovou pomoc.

Jste žena, která má rozhodně veliký šarm. Jak se Vy sama díváte na
ženský šarm?

Myslím že šarm je to, co žena
přirozeně je. Pro mě je šarm nonšalance, to co máte v očích, to kým jste, vaše
nestrojené chování, že se nesnažíte být jiná, než jste. Když jste sama sebou,
můžete mít na sobě cokoliv, ovšem oči a výraz řeknou nejvíc, a vy tak
vyzařujete šarmantní auru. Na ženě je bezpochyby přitažlivé, když má své
tajemství.

Vidím, že nosíte ráda krásné šperky. Mají některé z nich zvláštní
význam?

Každý šperk, který mám, má svůj
význam. Zvláštní vztah mám k akvamarínu. S bývalým manželem Bolkem jsme
měli svatbu přímo na jevišti v Baltimore v USA. Jedna rodina se rozhodla
uspořádat velkou svatební oslavu u nich doma a tam mi dali krásný prstýnek s
akvamarínem. Byl to rodinný šperk, který jsem dostala pro štěstí. Představte
si, že ten akvamarín jsem ztratila v době, kdy náš vztah s Bolkem skončil. Bylo
to velice smutné a dlouho mě to trápilo. Když jsem pak v klenotnictví Aurum
uviděla podobný šperk s akvamarínem, pohnulo to mými city a vybavily se mi
krásné vzpomínky.

Máte jako správná Francouzka ráda i jiné doplňky?

Ráda podtrhuji to, co mám na sobě,
zajímavými doplňky, jako jsou šály, brýle a klobouky. Můj styl života ovšem
tuto moji zálibu omezil, protože jsem neustále na cestách, v divadle, v autě, a
při takovém hektickém rytmu života si pokaždé nemůžu jen tak vzít klobouk.
Klobouk se musí nosit. Musíte s ním být sžitá, jako by byl vaší součástí.
V tom je to kouzlo a klobouk pak sluší každé ženě.

Líbí se mi muži v kloboucích.

Jezdíte ještě na koních?

S koňmi jsem vyrůstala. V podstatě
jsme se na koni narodila. Můj děda měl koně a o koních mě všechno učil. Jezdila
jsem bez sedla, spala jsem s nimi, naučila jsem se jim rozumět. Proto dnes koně
nemám, jelikož vím, jakou péči takový kůň potřebuje. Kdybych se mu mohla
věnovat denně, tak ano. Ale vím, že to nejde, a nemám srdce vlastnit koně jen
pro pocit, že ho mám.

Vypadáte, že jste žena, která se nebojí překážek. Jaká překážka Vás
dokáže zaručeně odradit?

Překážkou pro mě je, když přestanu
dělat to, co dělám, s láskou. Vždy mě zastaví můj instinkt, na který hodně dám.

Čím se nejraději odměňujete?

Neodměňuji se. Pro mě je odměnou
můj život. Všechno, co dělám, a to, proč to dělám. Život je odměna.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Tomáš Bém

Produkce a text: Michaela Lejsková

Podporovaný projekt: Nadace Archa
Chantal www.archa-chantal.cz

Partneři produkce:

KOMAPAN www.kompan.cz

Estée Lauder www.esteelauder.com

Žofín Garden www.zofingarden.cz